Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Tak já se třeba s manželem o politice nebavím, nedívám se ani na zprávy, ale u vás toho bude asi víc
Tak asi se nerozchazite kvůli rozdílným názorům na politiku. Hlavně sk zachovej úroveň
@Anonymní píše:
Zdravím. Ani nevím jak začít. S manželem jsme spolu skoro 11 let. Dnes vše vyvrcholilo, on nechal pouze papír, že už nemůže dál, ať ho nehledám, že na ostatním se snad domluvíme a pro věci si přijede. Dlouho mám pocit, že by mi bylo lépe bez něj, je to hulvát, všechno dělám špatně, čím jsem starší, tím víc mám pocit, že se rozcházíme v pohledu na život, výchovu, i situace týkající se třeba opuštěných dětí, migrantů, prostě těch politických /světových otázek. Těžko všechno popíšu v pár řadách, ale první dítě přišlo plánované v mých dvaceti, teď je mi 28 a máme děti tři. Jasně, věděla jsem jaký je, asi jsem byla blbá, ale brala jsem to tak, že jsme si slíbili ve zlém i dobrém a vše zvládneme. Ale chci od života víc. Mám strávit dalších dvacet let života s člověkem, který si ničeho, co udělám neváží, kytka je pasé, prostě se cítím jen jako služka. On má pocit, že kdybych ho poslouchala, bude vše ok. Ale podle mě o tom není vztah, nejsem jeho dítě. Ale teď co dál? Tři děti, barák, který je Teda mojí rodiny ale vše tu dělal on. Jak to budu řešit, jak to sama zvládnu? Odstěhovat se nemůžu, bydlí s námi moje babička, která tu chce dožít, je jí 90.odstěhovali jsme se z rodného města sem, jsem tu tedy téměř sama krom dvou babiček a tety. Nevím, co chci slyšet, bolí to, byl to spíš zvyk ale silný, bojím se o děti, jak to zvládnou, od ledna jdu do práce, na vše budu sama… Achjo, budu muset fakt zabrat a popřát se se vším. První emoce byla úleva. To asi vypovídá samo o sobě. Ale těch ale… Těch obav. Těch je moc.
Já bych si ten rozchod ještě rozmyslela.
@violass jasně, to je jen taková drobnost. Ale v létě jsme seděli, něco popili a on mi řekl, že děti feťaček a jiných, které se nemohou postarat, by nechal napospas osudu,ať si příroda poradí. Mě bylo z něj úplně zle, co to je za člověka, a kterým žiji. To jsem od něj třeba. Slyšela poprvé, po deseti letech..
@Anonymní píše:
@violass jasně, to je jen taková drobnost. Ale v létě jsme seděli, něco popili a on mi řekl, že děti feťaček a jiných, které se nemohou postarat, by nechal napospas osudu,ať si příroda poradí. Mě bylo z něj úplně zle, co to je za člověka, a kterým žiji. To jsem od něj třeba. Slyšela poprvé, po deseti letech..
No tak se přestěhuj k nějaké té feťačce, co se jí zastáváš. Živ její děti. Rozhádej se kvůli tomu s otcem svých dětí ![]()
@Lioness34 to bych opravdu ráda, dával mi jasně najevo, jak jsem neschopná.. Když vezmu poslední zbytky rozumu a hrdosti, tak vím, že tak strašná jsem fakt nebyla..
@Russet píše:
No tak se přestěhuj k nějaké té feťačce, co se jí zastáváš. Živ její děti. Rozhádej se kvůli tomu s otcem svých dětí
Souhlasím, žádný hádky kvůli jinym ani kvůli politice… na mě to děla dojem ze on někoho má, nevím proč.....
@Russet já se nezastavam fetacky, nýbrž dětí, které za nic nemůžou. A jak jsem napsala, je to jen jehla v kupce sena. Vytrhávas slova z kontextu. ![]()
@Anonymní píše:
@Lioness34 to bych opravdu ráda, dával mi jasně najevo, jak jsem neschopná.. Když vezmu poslední zbytky rozumu a hrdosti, tak vím, že tak strašná jsem fakt nebyla..
Nezlob se ale nejsem si jistá jak moc jsi objektivni- zažila jsi někdy ženu která si mysli ze je nesnesitelna nebo ze se s ni špatne žije?? Ano můžeš být skvělá ale nevím do jaké míry jsi objektivní… smáli jste se spolu? Byla doma pohoda? Klid? Dali jste si víno? Nebo co jsi pro něho dělala ? Nemyslim pro deti ale konkrétně pro něho? Udělala jsi mu kafe každý ráno a dala pusu když šel do práce?? Ono se to dost blbě popisuje ale proste jak se problémy kupi tak se pak lidé hádají už kvůli všemu včetně politiky
@Zkai řeči o rozchodu/rozvodu už padly, takže těžko říct, nakolik to myslí vážně je otázka,ale je fakt, že úplně takto zatím neodešel nikdy. Do dnes.
@Anonymní píše:ale to mohli být řečeno klidně jako provokace - navíc budeš se rozchazet s chlapem ze má jiný názor? A jak se on vůbec věnuje dětem vašim?
@Russet já se nezastavam fetacky, nýbrž dětí, které za nic nemůžou. A jak jsem napsala, je to jen jehla v kupce sena. Vytrhávas slova z kontextu.
Ja naopak zakladatelku chapu v tom, ze se ji nekdo zprotivi kvuli svym nazorum. Ja bych taky za manzela sra.ce nechtela. Nez jdu s nekym na rande, sjedu mu FB profil. Pokud posloucha Ortel, volil SPD nebo sdili motivacni citaty, poslu ho k sipku. Chci muze, s kterym muzu sdilet zivotni hodnoty.
@Lioness34 ano,smáli, snídaně včetně ham&eggs jsem mu dělala často, víno jsme si taky dali, sex třikrát, čtyřikrát týdně, popř. Jiný způsob, aby chudák netrpel, do toho tři děti, uklizeno, každý den oběd a svačina do práce. Nemám pocit, že bych ho nějak absolutně šulila, snažila jsem se.
Zdravím. Ani nevím jak začít. S manželem jsme spolu skoro 11 let. Dnes vše vyvrcholilo, on nechal pouze papír, že už nemůže dál, ať ho nehledám, že na ostatním se snad domluvíme a pro věci si přijede. Dlouho mám pocit, že by mi bylo lépe bez něj, je to hulvát, všechno dělám špatně, čím jsem starší, tím víc mám pocit, že se rozcházíme v pohledu na život, výchovu, i situace týkající se třeba opuštěných dětí, migrantů, prostě těch politických /světových otázek. Těžko všechno popíšu v pár řadách, ale první dítě přišlo plánované v mých dvaceti, teď je mi 28 a máme děti tři. Jasně, věděla jsem jaký je, asi jsem byla blbá, ale brala jsem to tak, že jsme si slíbili ve zlém i dobrém a vše zvládneme. Ale chci od života víc. Mám strávit dalších dvacet let života s člověkem, který si ničeho, co udělám neváží, kytka je pasé, prostě se cítím jen jako služka. On má pocit, že kdybych ho poslouchala, bude vše ok. Ale podle mě o tom není vztah, nejsem jeho dítě. Ale teď co dál? Tři děti, barák, který je Teda mojí rodiny ale vše tu dělal on. Jak to budu řešit, jak to sama zvládnu? Odstěhovat se nemůžu, bydlí s námi moje babička, která tu chce dožít, je jí 90.odstěhovali jsme se z rodného města sem, jsem tu tedy téměř sama krom dvou babiček a tety. Nevím, co chci slyšet, bolí to, byl to spíš zvyk ale silný, bojím se o děti, jak to zvládnou, od ledna jdu do práce, na vše budu sama… Achjo, budu muset fakt zabrat a popřát se se vším. První emoce byla úleva. To asi vypovídá samo o sobě. Ale těch ale… Těch obav. Těch je moc.