Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Rozdělování rodiny
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
18.8.22 10:21
@Anonymní píše:
Ahoj! Narodila jsem se v ne úplně šťastné konstelací, mama mě nechtela, potažmo tenkrat tatu. Pak se to za pomoci prarodicu ustalo, rane dětství jsem měla hezké. Pak se mi narodili dva sourozenci. Jakmile přišel na svět vitany bratr, řekli doma, že se narodil ten nejdůležitější.
Odešla jsem brzy, nedařilo se mi tam. Hledala jsem lásku, občas si ji pletla se sexualitou. A byla jsem hodná holka, která se snažila každému vyhovět. O partnerstvich psát nebudu. Nic moc, vlastně spíš nic. Mám deti -. Žila jsem samostarne, i když rodiče nám hodně podsouvali penize i věci. Chodila jsem do práce, starala se o děti. Stále mi byvalo po kontaktu s rodici všelijak. Bratr si našel partnerku. Snažila jsem se být v kontaktu, podnikat společně věci. Rada dávám lidí dohromady. Kazdy tyden jsme měli vyhrazeny den na setkání moji rodiny s našimi, vestinou u nas. Po narození bratrovych děti to padlo. Moje uz byly velké. Začala jsem chodit k nim. Na setkáních mi bývalo divné. Často pomlouvání nepritomnych, navážení se do mě. Když jsem byla sama s rodiči, chovali se normálně. Společna rodinna setkávaní jsem ale pravidelně obrecela. Pokračovat budu radši v dalším nebo dalších reakcích, aby se to dalo ucist.
Nikoho nezměníš a pokusy o změnu bolí…takže nejlépe žij a nech žít. Víc bych neřešila, zatěžuješ jen svou hlavu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
18.8.22 10:30
Ponizovani, vysmivání, degradace, ale také například nevšímavost, lhostejnost a upozadovani mě mrzelo. Během posledních let, kdy jsem brachovi na jeho požádání pomáhala s dětmi, jsem se dostala na úplné dno. Nechtela jsem zit. Kamarádky nechapaly, pomohla mi teta. Podpořila mě aspoň na dalku. Myslela jsem si, že za těch 30 let, kdy jsem žila jinde, jsme na obou stranách dozrali. S hrůzou a smutkem jsem zjistila, že chování rodičů vůči mně je stejně, ba ještě horší. Táta byl taky chudák. Zastávala jsem se ho, ale on sám na mě řval. Poslední roky života rodičů byly peklo. Máma, která se celý život minimálně stýkala s lidmi, se aspoň skamaradila s rodinou švagrové a byla v kontaktu s rodinou svého bratra, s kterým léta kvůli nějaké dávné krivde nemluvila. Dala jsem je znovu dohromady. Budu s dovolením pokračovat raději v dalším příspěvku, ať se to dá ucist. Děkuji.
- Citovat
- Upravit
18.8.22 10:37
Rodinu si člověk nevybírá. Rodiče dělají to, co umí, čeho sami byli svědkem v jejich dětství. Víš třeba jaké dětství měli ti tví? Bavili jste se o tom někdy? To by ti mohlo pomoct pochopit, kdo jsou vlastně zač a proč se chovali/chovají tak, jak se chovají.
A určitě bych doporučila řešit to na psychoterapii, sama na ni chodím a nemůžu si ji vynachválit. Odborník tě dokáže procesem přijetí a smíření se se situací dovést podstatně rychleji, než když se budeš snažit pomoct si sama, což občas ani nejde, protože je člověk ve zúženém vidění a na hodně věcí není schopen dívat se v širším kontextu.
Přeji ti, aby ses té generační zátěže zbavila 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
18.8.22 10:52
Úmrtí táty: Léčil secs cukrovkou, ale jak začal covid, přestal chodit na prohlidky. Jak se příliš pozdě ukázalo, kaslal i na léčbu. Poslední týdny mu nebylo dobré, snažila jsem se ho dostat k doktorovi, apelovala na mamku, když už to bylo kritické. A na bratra se švagrovou - lékařkou. Ta prý moji mamce rekla, že cukr deset kveceru nic není. Pak dostal táta horečku. Okamzite, jak jsem se to od manky dozvěděla, jsem volala bratrovi, který bydlel poblíž našich. Ze musí dostat asi antibiotika. Uklidnili mě, že to budou monitorovat. Pak tata umrel ráno po tom, kdy jsem mu po mamce mezi vrátky poslala na radu tety bílý jogurt - už ho nejedl. Viděla jsem, že máma je unavená, že nemůže dát nekolikadenni péči o tátu včetně noci. Mě k němu nepustili. Ale vypadalo to, ze se z toho táta dostane. Pak jsem se odpoledne od bratra dozvěděla, ze umrel. Okamžitě jsem tam jela a na zahradě viděla druhého sourozence, o kteren zatím nebyla moc řeč, jak odchází. Prý tata zemrel už ráno. Bratr mi přišel po chvíli otevřít s tím, že máma nechce nikoho vidět. Na moje prosby mě k ní nakonec doprovodil. Manka brečela, spustila hysterický, že nechce nikoho vidět a brácha na mě pri te příležitosti zařval „kravo“. V tu chvíli mamka uplne ztichla a jemné ho napomenula, ať není zlý. On se pak omluvil. A já rekla, co si myslím, že táta s nimi už nechtěl být, protože ho trapili a ze ted si vyberou dalsi oběť. (Kdysi roky trpěla babička.) Upozornila jsem taky mámu, že se může dostat do područí bratrovy rodiny. Najednou se všechno změnilo, dostala jsem panáka a pripila si s nimi. To byl asi na dva měsíce můj poslední kontakt s manou, protože jsem se k ní nemohla dostat ani s ní mluvit po telefonu. Nemluvila kromě bratrovy rodiny s nikym. Na pohřeb jsem kvůli karanténě nemohla. Chtěla jsem vybrat verše na parte. Strávila jsem s tím čas, brácha mě vyslechl, ale parte jsem dodnes neviděla. Ani pitevní ci lekarskou zpravu a popravdě ani nevím, jestli ted chci.
Omlouvám se za otevrenou zpoved. Snad budu pokračovat už posledním prispevkem.
- Citovat
- Upravit
18.8.22 11:04
Na základě příspěvků ostatních musím říct, že mě udivuje, že vynakládáš tolik energie na něco, co nemá moc smysl. Na tvém místě bych si našla práci a žila svůj život a neřešila ostatní.
Příspěvek upraven 18.08.22 v 13:30
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
18.8.22 11:05
Odcházení mamky: Po tatove úmrtí úplně rezignovala, nebyla schopna ničeho. V té době jsem hledala staly pracovní poměr, ale nástup do zaměstnání jsem dvakrát odložila. Chtěla jsem být máme k dispozici. Bylo leto, doba dovolených mých sourozenců, i jim jsem ohlásila, že zůstávám. Mamka mě pouštěla k sobě na zahradu, ale dovnitř jsem nesměla. Ani na záchod. Jeste za tatova života se resilo například zábradlí. Na každý můj návrh me zakrikli, že se nemám starat, že to zařídí můj bratr. To samé okna, okapy… Bratr vyměnil jen staré vstupní dveře. Na moji nekolikatou prosbu o klíče, ať se dostanu za mámou, mi řekl, že on vyměnil dveře, proto ma klíče. Žádné jsem nedostala. Nema je prý ani druhý sourozenec. Pak už máma byla slabá a nemohla mi chodit otevřít. Volala jsem ji každý den, měla jsem volno, byla nablízku. Jednoho dne, když měl přijít bratr a já ji vysvětlila, že můžu přijít s ním, mi nevinným hlasem řekla, ale to prijde… (švagrová). Nic jsem na to neřekla, i když mi to bylo.lito. Mamka si také pochvalovala jedine jidlo - pudink od švagrové. A ponožky, ty byly ode mě, ale mamka žila v domneni, ze od švagrové.
Pribeh uzavru snad už tentokrát opravdu posledním prispevkem.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
18.8.22 11:32
Jednou jsem se nemohla dovolat mámy ani sourozenců. Až večer mi bratr volal, že máma je v nemocnici, že ji nebylo dobré, tak ji tam odvezli. Okamžitě jsem tam jela, myslela jsem, že bratra ještě zastihnu v areálu. Ukázalo se že tam jeli uz odpoledne. Za mamkou mě pustili. Měla rakovinu v posledním stádiu. Resilo se, jak zajistit péči po jejím propuštění. Bratr bydlí bezbariérové, mama šla k nim. Jenže oba pracovali. Chvíli to vydržela sama, mezitím jsem se stále k ní dobývala, sháněla léčitelé atd. Nosila jsem ji to nejlepší a nejkvalitnější jídlo. Nechtěli mě k ní pouštět, zlobili se, když jsem šla kolem a viděla, jak se na dome rodicu opravuje azbestova strecha bez ochranných opatřeni, dům je dokořán. Málem jsem mamince a malé neteří dala kontamibovane ovoce, které prerustalo pres plot. Bylo to o fous - naštěstí přišla švagrová a řekla mi to. Opravu organizovala ona. Stejně tak chodila do domu, od druhého sourozence jsem slyšela, že tam dělala různé změny už v době, kdy máma byla v nemocnici. Nicméně poslední dny trávila mamka u nich a ja nakonec s ní. Bratr casto pracoval mimo, švagrová jezdila na víkendy pryč. Pár posledních nocí jsme se vystřídali s druhým sourozencem. Švagrová uvažovala o domácí péči, ale řekla, že by stála peníze. Příspěvek na péči jsem nesměla zadat, máma by ho nepodepsala, rodina byla proti. Nakonec jsem kvůli tomu nemela nárok na příspěvek v nezaměstnanosti, když firma, kam jsem po manincine úmrtí nastoupila, do dvou měsíců zkrachovala. Po manincine úmrtí jsem svagrovou požádala o lekarskou zpravu. Dostala jsem ji jen k nahlédnutí, okamžitě jsem ji musela vrátit. Stihla jsem si přečíst, že máma ve svém domě zkolabovala a byla v bezvědomí, když ji našla rodina mého bratra, která se vrátila z víkendu! V době, kdy věděli, ze jsem k dispozici, kdy já nevěděla, že budou pryc, když mě předtím bratr ujišťoval, ze zustavaji doma. Teď je situace taková, že bratr přinesl zavet, kde maminka odkazuje většinu jemu a zbytek druhému sourozenci. Po umrti tatinka jsem se dozvedela, že rodiče a sourozenci byli společníky firem. Když jsem žádala o zaměstnání u nich nebo i moje děti, byli jsme odbývání. Švagrová tam zaměstnaná byla. Teď byl bratr s rodinou podruhé v zivote na návštěvě u toho strejdy, maminčiny bratra. Ostatni jsme tam jezdili casteji. Před celou jeho rodinou pospinili nejen mě, ale vymysleli lez jeste o mém dítěti. Strejdove rodina se na.me diva skrz prsty, věří jim a mě dochází, ze i oni byli léta pod vlivem. Co si o tom. myslite a co můžu dělat? Dekuju za všechny reakce!
- Citovat
- Upravit
18.8.22 11:38
Myslím si, že bys skutečně měla najít nějakého odborníka, se kterým si o tomhle budeš moct popovídat. Evidentně jsi toho plná, všechno popisuješ do detailu.
Jak staré máš děti? Máš nějaké přátele? Myslím, že by asi bylo dobré utnout minimálně na nějakou dobu kontakty se zbytkem rodiny, i když je jasné, že to pro tebe bude obzvlášť těžké, je znát, že bys ráda cítila nějakou lásku a rodinnou pohodu.
Jak říkám, určitě bych si o tom promluvila s někým, kdo bude vědět kudy tě nasměrovat, abys měla život pod kontrolou.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
18.8.22 11:42
Ještě dluzim dovětek o dalším sourozenci. Protoze je kluk, odmala byl srovnávány s prostředním bratrem. Špatně a veřejné. Táta se tomu ještě smál, dával to na potkani k dobrou. Tenhle braska žil dlouho s rodiči, poslouchal je, na rozdíl ode mě, a zničilo mu to život. Rodina se o něj otirala, kde mohla, pomlouvali, degradovali, vysmívali. Ale on se stavěl spis na jejich stranu. V poslední době je neutrální. Má rodinu a nemůže si to s rodinou bratra rozhazet. Je na nich existencne zavisly. Dostal se do pasti. Teď už bratrova rodina, která byla u strýce, zjišťovala, co by se tam dalo koupit, za levno. Od strejdy, který je čerstvě vdovcem. Konečně se dostávám k meritu věci. Mám strach i o sve bratry. Scénář vnímám takový, že rodina švagrové si členy naší rodiny postupně omotava. Se mnou teď přerušili kontakt, když jsem dala odvolání k soudu ohledne dedickeho rizeni. Musí to snad vždycky takhle dopadnout, ze si někdo vybere bohaté, ale slabé a snadno ovlivnitelne lidi, a pak je zneužívá? Kde jsou hranice? Co s tím?
- Citovat
- Upravit
18.8.22 11:43
@Anonymní píše:
Jednou jsem se nemohla dovolat mámy ani sourozenců. Až večer mi bratr volal, že máma je v nemocnici, že ji nebylo dobré, tak ji tam odvezli. Okamžitě jsem tam jela, myslela jsem, že bratra ještě zastihnu v areálu. Ukázalo se že tam jeli uz odpoledne. Za mamkou mě pustili. Měla rakovinu v posledním stádiu. Resilo se, jak zajistit péči po jejím propuštění. Bratr bydlí bezbariérové, mama šla k nim. Jenže oba pracovali. Chvíli to vydržela sama, mezitím jsem se stále k ní dobývala, sháněla léčitelé atd. Nosila jsem ji to nejlepší a nejkvalitnější jídlo. Nechtěli mě k ní pouštět, zlobili se, když jsem šla kolem a viděla, jak se na dome rodicu opravuje azbestova strecha bez ochranných opatřeni, dům je dokořán. Málem jsem mamince a malé neteří dala kontamibovane ovoce, které prerustalo pres plot. Bylo to o fous - naštěstí přišla švagrová a řekla mi to. Opravu organizovala ona. Stejně tak chodila do domu, od druhého sourozence jsem slyšela, že tam dělala různé změny už v době, kdy máma byla v nemocnici. Nicméně poslední dny trávila mamka u nich a ja nakonec s ní. Bratr casto pracoval mimo, švagrová jezdila na víkendy pryč. Pár posledních nocí jsme se vystřídali s druhým sourozencem. Švagrová uvažovala o domácí péči, ale řekla, že by stála peníze. Příspěvek na péči jsem nesměla zadat, máma by ho nepodepsala, rodina byla proti. Nakonec jsem kvůli tomu nemela nárok na příspěvek v nezaměstnanosti, když firma, kam jsem po manincine úmrtí nastoupila, do dvou měsíců zkrachovala. Po manincine úmrtí jsem svagrovou požádala o lekarskou zpravu. Dostala jsem ji jen k nahlédnutí, okamžitě jsem ji musela vrátit.Stihla jsem si přečíst, že máma ve svém domě zkolabovala a byla v bezvědomí, když ji našla rodina mého bratra, která se vrátila z víkendu! V době, kdy věděli, ze jsem k dispozici, kdy já nevěděla, že budou pryc, když mě předtím bratr ujišťoval, ze zustavaji doma. Teď je situace taková, že bratr přinesl zavet, kde maminka odkazuje většinu jemu a zbytek druhému sourozenci. Po umrti tatinka jsem se dozvedela, že rodiče a sourozenci byli společníky firem. Když jsem žádala o zaměstnání u nich nebo i moje děti, byli jsme odbývání. Švagrová tam zaměstnaná byla. Teď byl bratr s rodinou podruhé v zivote na návštěvě u toho strejdy, maminčiny bratra. Ostatni jsme tam jezdili casteji. Před celou jeho rodinou pospinili nejen mě, ale vymysleli lez jeste o mém dítěti. Strejdove rodina se na.me diva skrz prsty, věří jim a mě dochází, ze i oni byli léta pod vlivem. Co si o tom. myslite a co můžu dělat? Dekuju za všechny reakce!
Uff, máš toho teda víc než dost 
Vlastně jsi byla celý život odstrkovaná, pořád musíš čekat až ti někdo něco dovolí, milostivě něco ukáže. Neuděláš už asi bohužel nic. Žij si svůj život a na ně se vykašli, jen ti to bere energii. Chápu ale, že tě to trápí, rodinu si člověk bohužel nevybere.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.8.22 11:49
To jsi ty, co jsi tu nedavno resila dedictvi po rodicich? Ze te vydedili, ale dostala jsi neco predtim?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.8.22 11:50
Poskytla bych lásku někomu, kdo si to zaslouží a na ně se úplně definitivně vyprdla.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Janli
18.8.22 11:53
Měla by ses zbavit toho samaritánskýho komplexu a potřeby všem kecat do života. Mám obavy, že všem v rodině obstojně lezeš na nervy. A tu paranoiu bys taky měla léčit. Najdi si kvalitního terapeuta a začni žít svůj život bez toho, abys kecala do života druhým, zvlášť když o to nestojí.
- Citovat
- Upravit
Janli
18.8.22 11:53
@vokishka píše:
To jsi ty, co jsi tu nedavno resila dedictvi po rodicich? Ze te vydedili, ale dostala jsi neco predtim?
To je stopro ona….
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Snažení a nezdary
- 22.05.26
- Anonymní
Sex ve vztahu
- 29.05.26
- Anonymní
Výchova
- 01.06.26
- Dadinkamaminka
Operace a přechod.
- 30.07.26
- Anonymní
Ahoj! Narodila jsem se v ne úplně šťastné konstelací, mama mě nechtela, potažmo tenkrat tatu. Pak se to za pomoci prarodicu ustalo, rane dětství jsem měla hezké. Pak se mi narodili dva sourozenci. Jakmile přišel na svět vitany bratr, řekli doma, že se narodil ten nejdůležitější.
. Žila jsem samostarne, i když rodiče nám hodně podsouvali penize i věci. Chodila jsem do práce, starala se o děti. Stále mi byvalo po kontaktu s rodici všelijak. Bratr si našel partnerku. Snažila jsem se být v kontaktu, podnikat společně věci. Rada dávám lidí dohromady. Kazdy tyden jsme měli vyhrazeny den na setkání moji rodiny s našimi, vestinou u nas. Po narození bratrovych děti to padlo. Moje uz byly velké. Začala jsem chodit k nim. Na setkáních mi bývalo divné. Často pomlouvání nepritomnych, navážení se do mě. Když jsem byla sama s rodiči, chovali se normálně. Společna rodinna setkávaní jsem ale pravidelně obrecela. Pokračovat budu radši v dalším nebo dalších reakcích, aby se to dalo ucist.
Odešla jsem brzy, nedařilo se mi tam. Hledala jsem lásku, občas si ji pletla se sexualitou. A byla jsem hodná holka, která se snažila každému vyhovět. O partnerstvich psát nebudu. Nic moc, vlastně spíš nic. Mám deti -