Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Osamělá a smutná
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
Ledová káva
15.8.22 11:23
A jak se k tomu staví máma? Upíná se na tebe hodně? Máš sourozence?
- Citovat
- Upravit
Anonymní
15.8.22 11:27
@Anonymní píše:
Z celé rodiny mi zbyla „jen“ matka, tchyně s tchanem, manžel a děti. A to kvůli špatným rodinným vztahům, kdy se na nás prakticky vykašlal můj otec.Připadám si strašně vyšťavená, jako že je všechno na mně, psychicky. Je tu někdo, kdo má taky naprd rodinu? Jak jste se s tím vyrovnali? Pomohl by psycholog? Jsou chvíle, kdy to na mě padá, hodně často. Osamělost, že jsem tu pro mámu jen já, je to takový svazující.
Nemám žijící rodiče, žádné sourozence, žádné biologické příbuzné související s původní rodinou. Mám manžela a dítě s postižením, na které jsme sami dva. Manžel má rodiče staré a rozvedené, nemají zájem o něj ani o vnouče. Terapie by ti určitě pomohla. Akorát je potřeba hledat někoho, s kým si v první řadě lidsky sedneš. Nemusí to vyjít na první pokus a chce to pak nevzdávat. A pak bych si hodně rozmyslela, jaký psychoterapeutický přístup by mi vyhoval - direktivní/nedirektivní. Je to otázka toho, jestli se chceš nechat vést nebo zda chceš směr určovat sama.
- Citovat
- Upravit
15.8.22 11:35
Buď ráda za to co máš a raduj se z toho. Na nás se otec vykaslala v mých 15ti, máma je sobec a sice sme v kontaktu často, ale furt jedna hádka za sebou pac je cholerik. Chlap nemá tátu a máma na něj akorát masekala dluhy, takže máme oba akorát mou mámu a moji ségru se synovcema kteří sou 200km od nás. Nehroutim se a sem rada za to co mám a že mám toho zlatého chlapa.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.8.22 11:50
Mám akorát rodiče a tchýni ( a manžela a dceru). Jsem jedináček, takže z mé strany větší rodina není. Se švagrem a jeho rodinou se vídáme dvakrát ročně. Prostě to tak je… mám skvělé kolegy v práci, navštěvujeme se s přáteli, nepřijdu si osamělá. Taky jsem tu pro rodiče jen já, manžel pro svoji mamku ( švagr se objeví sem tam). Taky jsem z toho někdy psychicky unavená, ale nabíjí mě práce, můžu si tam i postěžovat a vylít srdce a hned je líp. Buď vděčná za manžela a děti.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
15.8.22 12:41
Proboha, máš kolem sebe celou armádu lidi!
Já rodiče už nemám, s tchanovcema se spoustu let nestíháme ani s nikým z manželovi rodiny;
děcka už výletly z hnízda a bydlí od nás celkem daleko v jiných mestech, tak s těmi se občas navštěvujeme.
Takže jsme si zbylí s manželem sami, jo, máme pejska 
; nějaké přátelé uz taky nemame, tedy s jedním parem se 1× do roka sejdem a pokecáme v hospodě.
Dle mě se nemáš z čeho hroutit, dějí se mnohem horší věci.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
15.8.22 13:11
Ale mas rodinu, ja z me rodiny uz mam jen bratra, ktery zije daleko a vyhovuje mu se ozvat 1× -2× za rok po telefonu. Jinak manzelova rodina, do ktere nezapadam, tak se citim vykorenene. Deti znaji prarodice jen z muzovi strany a jsou do jejich „rodu“ nebo jak to rict, chybi mi moje pulka rodiny, co by to vyvazovala.
- Citovat
- Upravit
15.8.22 23:30
Cili ze 4 prarodicu mas 3, k tomu manzela a deti. Chapu, ze je ti lito spatnych vztahu s otcem, ale k osamelosti mas hodne daleko.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Z celé rodiny mi zbyla „jen“ matka, tchyně s tchanem, manžel a děti. A to kvůli špatným rodinným vztahům, kdy se na nás prakticky vykašlal můj otec.
Připadám si strašně vyšťavená, jako že je všechno na mně, psychicky. Je tu někdo, kdo má taky naprd rodinu? Jak jste se s tím vyrovnali? Pomohl by psycholog? Jsou chvíle, kdy to na mě padá, hodně často. Osamělost, že jsem tu pro mámu jen já, je to takový svazující.