Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Ahoj Všem,
nikdy by mě nenapadlo se vypovídat tady a zajímat se o názory ostatních, ale nedá mi to, a proto píši.
Trápí mě neustále rozdíly, které nastaly v rodině. Z mé strany je to bez problémů. Mám sestru má dítě mladší a velice si rozumíme. S našimi máme takový vztah, že si dokážeme otevřeně sdělit, co se děje nebo se to dáse říci nějak vše vyjasní. Ovšem tady je problém. Na druhé straně je to přesný opak. Přítelovo rodina je skvělá povahově a jsou na sebe strašně až přespříliš snaživě hodní, tak že já vždy pokaždé cítím ve vzduchu dusno. Přítelovo rodina má členy specifické svou povahou, a to tak, že se každý musí snažit aby se choval tak, aby nedošlo k něčemu (abych někoho neurazila apod.)A já už dá se říci nemůžu.
Přítelovo táta je úplný opak mého otce. Nejeví o vnoučata zájem. Nebo úplně minimálně. Naopak přítelovo maminka je super a prababička také. Ovšem tady nastávají rozdíly, který nás mrzí. Cítíme i vidíme, jak jsou kluci od svagrove uprednosněni než naše malá.
Svagrova bydlí daleko a my za kopcem. Od začátku jsou kluci pro ně lepší. Jezdí tam i pro svagrovou, která nemá papíry apod. Prostě tady nastává to, že vypadá, ze je nemusíme, ale jen tím, že právě díky rodině jak se chová k ní a jak se chovají k nám.
Jsme na jiné koleji, protože jsme na fb vystoupili ze společné skupiny - strašlivě nás točilo denně sledovat každý okamžik života díky fotkám nebo neustálému vyvolávání, i v době kdy jsme byly v práci. Prostě tohle není naše. Tak jsme vystoupili. Pak jsme jen zmínili, že nám vadí při návštěvách, když neustále se s nimi vyvolává a my přijedeme tchanovce navštívit. No jasně řečeno- už se ví, že to máme radši jinak a ne takto, že nás tohle mrzí- sledovat na skupince tokání a vyvolávání v přímém přenosu k jejich straně.
Bohužel jsme ale špatní my. Ty, co nechtějí jen mlčet a jít s davem. Bohužel to dospělo i tak, že i přesto, že se snažíme chovat hezky a vyjádřit nespokojenost. Tak jsme ty špatní my. Přítel, od kterého se očekává vždy pomoc a práce u nich u baráku.
Tchyně pracuje ve městě, kde bydlíme. Zastaví se jen na 5 minut během práce, jinak ne. Nevezme si ani dovolenou, ale přijedou kluci a dovolenou si zařídí. Neptá se nás jak se máme, nezastaví se, jen se zeptá na malou. Jakoby nás zaskatulkovala a my jsme ty, co jste to tak chtěli.
Cítím neustále dusno, vadí mi, že se vždy zachová tak, že je to proti malé.
Nezavola, jen napíše a je jí jedno, jestli nás to mrzí. Nevím co s tím a bojím se říci něco na hlas. Protože ona je fajn ženská když požádám pomůže, ale takový zájem jako jeví na druhé straně od ní necítím. I když se snaží rozkrájíme pro všechny stejně, ale ja to tak nevidím.
Když jsem porodila, skoro za celý rok u nas nikdo nebyl, ačkoliv jsme je zvali, tak málo kdo přijel, spíše nepřijel. A to jsme bydleli 3 km od nich a měli vždy přes nás cestu z práce.
Asi mi mrzí, ze ačkoliv si přáli, aby syn byl jejich nastupce, tak že akorát se ozývají když něco potřebuji - vždy jim pomohl a jeho mrzí, že vidí ty rozdily, že se mu to nevrací. Že naopak vidí, že druhá strana nic nepomůže, ale jsou tam nejlepšími a vítáni.
Prababi se jen zastává druhé strany a nikdy by nerekla co tak není.
Mrzí mě, že oni to ví, ale nezeptal se a nechtějí se o tom sami pobavit. Jen se mlčí a dělá jakoby nic.
Svagrova to v životě jednoduché neměla. Prošla si nedávno rakovinou a celkově stavěli dům a má neustále nemocné děti apod. Vždy vše v jejich rodině je bráno jako šílená nafoukla věc, vždy jde o život i když ve skutečnosti to pak vyplyne jako normální řesitelna věc. Vždy nabídneme pomoc a soucitime, ale nedej bože, když je něco nám nebo mně. Ten rozdíl.
Nevím, chápu že máma má blíž k dceři, ale je tohle možný. Tohle takhle? 😪
Nevím, mám se ozvat, jak se zachovat. Upřímně už mám chuť tam nejezdit, necítím se tam dobře a nebaví mě hrát, že je mi fajn. Ale poslouchat, že jsem nevděčna nebo vypadat, jako bych záviděla (což tak neni) opravdu nechci. Nebo snad že jsem proti druhé straně zaujata - ja je mam přitom ráda, i když si nerozumíme, protože jsou snobove a berou vše za děkuji a my jsme prostě opakem.
Co dle vás dělat?
Mrzí mě, že se přítel trápí a že je nedocenenej, že se očekává pomoc bez díky nebo bez čehokoliv a bráno jako normální věc - že vidí že malá je do počtu bez zájmu.
Teda četla jsem to narychlo a je to na mě celé takové zmatené. Fakt bych taky netušila jak se k tobě chovat. Vadí ti, že volají, pak vadí že nevolaji, vadí že chodí na 5 minut, vadí že nechodí, kdyby přijeli na dýl asi by to taky vadilo. Upřímně taky bych vůbec netušila jak se k tobě chovat. Tolik mě pocity.
@Melinda123 myslím, že švagrová dostala naloženo dost a jo, je to i tím, že kluci jsou vnoučata od dcery. Další co tomu nahrává je, že vy nechcete splynout s davem (to není asi špatně, ale nezapadáte do zbytku rodiny).
Prostě to přijmi, tak jak ty se nechceš měnit kvůli nim, tak se oni pochopitelně nebudou měnit kvůli vám.
Jako může ti to být líto, ale moc řešení tam nevidím…
Asi ano. To však neřeší, proč se tak ke svému synovi a našemu dítěti chovají.
@thalasan
Tak to mě mrzí, že to tak vyznělo. Ale budu nad touto možnosti uvažovat.
@Melinda123 píše:
@thalasan
Tak to mě mrzí, že to tak vyznělo. Ale budu nad touto možnosti uvažovat.
Tak nechceš, aby tě neustále otravovali, nechceš aby volali, nebaví tě sledovat jejich jak říkáš tokání. Ale oni veškerou komunikaci, zájem a kontakt berou v jejich fb komunikaci. Vám to vadí, stáhli jste se, vlastně jste se samy úplně vyclenili z jejich okruhu. Tak mi přijde zvláštní si stěžovat, když si to vlastně takhle chtěla. Oni nechtějí provokovat, snaží se vám vyjít vstříc, vyhovět vám. A je to zase špatně.
Jako bys psala o části naší rodiny, jen tehdy ještě nebyl Facebook. ![]()
Souhlasím s tím, že základní problém bude v tom, že dcera většinou žije podobně jako matka, zatímco snacha je zvyklá na jiné věci, může mít jinou výchovu a tak. Kvůli tomu může být rodina dcery matce bližší než rodina syna. Zázračné řešení situace nemám, ale chápu tě - taky jsem něco podobného zažila, jen v jiné roli.
Návštěvy u tchána a tchýně bych omezila na nutné minimum (rodinné oslavy, Vánoce…) a jinak to nechala být. Když oni nepřijedou a nezavolají, tak prostě ne. Náklonnost si nemůžeš vyprosit ani vynutit.
Co se týče tvojí dcery, neviděla bych to jako takovou tragédii, pokud vztahy s tvojí částí rodiny fungují dobře (což podle tvého příspěvku ano). Holt bude mít jednu babičku vřelou a druhou chladnější, ono to zase není nic tak nezvyklého.
@thalasan
Kontakt k fb, když jsme dá se říci hned za rohem? To je to, co jsme chtěli vytěsnit. Nejsem typ, který si chce vypisovat nebo vyvolávat. Když se vidíme nebo můžeme vidět a pokecat z očí do očí. A proč sledovat, jak oni jsou úžasní a my jako bychom byly do počtu. A proc to dělat, když je mi to nepříjemný některé věci číst?
A proto, si vlastně nemám proč stěžovat? Malou budu natáčet, fotit, když bydlíme 3 km od sebe?
Ano, asi jsme se tím vytěsnili, ale tak. Že jsme chtěli opačný kontakt, komunikaci a fungovat jen reálně-formou osobního kontaktu nikoliv přes internet 😔.
@Melinda123 Vždyť ty sama nevíš, co vlastně chceš. Hodně volání je špatně, málo volání je špatně, tobě se nezavděčí. Vy jste ti správní, co nejdou s davem, ale že v tom davu s nima nejsi, to jim vyčítáš. Ty vůbec netušíš, jaký to je, když jako máma prožíváš rakovinu dcery, tak snad buď ráda a zbytečně nedělej dusno. Najdi si nějakou práci, abys nemyslela na blbosti.
@Melinda123 píše:
@thalasan
Kontakt k fb, když jsme dá se říci hned za rohem? To je to, co jsme chtěli vytěsnit. Nejsem typ, který si chce vypisovat nebo vyvolávat. Když se vidíme nebo můžeme vidět a pokecat z očí do očí. A proč sledovat, jak oni jsou úžasní a my jako bychom byly do počtu. A proc to dělat, když je mi to nepříjemný některé věci číst?A proto, si vlastně nemám proč stěžovat? Malou budu natáčet, fotit, když bydlíme 3 km od sebe?
Ano, asi jsme se tím vytěsnili, ale tak. Že jsme chtěli opačný kontakt, komunikaci a fungovat jen reálně-formou osobního kontaktu nikoliv přes internet 😔.
No a co? Takhle oni žijí, takhle oni berou kontakt a takhle fungují. Nelze je předělávat k obrazu svému, nelze je srovnávat s vaší rodinou a chtít po nich, aby se změnili. Oni takhle žijí, proč by si jim neměla posílat fotky? Ano vytesnila jsi to a zbyl ti ten zbytek, takže ano za mě si nemáš co stěžovat. Zrušila jsi to co ti vadilo, muž nejspíš stojí při tobě. Ale měnit lidi kolem sebe, kteří takhle fungují už spoustu let a celé jejich rodině to vyhovuje, to je opravdu blbost. Na druhou kolej ses odtavila sám. Navíc tchýně chodí, úplně vás neodrizla, nejspíš vás navštěvuje osobně tak jak ji je to příjemné a jak ji to vyhovuje. Dělá to stejné co ty a je přece blbost jo to vyčítat.
Vůbec bych se nevnucovala. Pokud by se ozvali, pozvali na návštěvu atd. přetrpěla bych to kvůli manželovi. Ale sama bych setkání nenavrhovala. Někde, kde se maže med kolem huby, lidi nemluví otevřeně a musím si dávat pozor, jak co říkám.. bych se náhodou někoho nedotkla… tam bych nevydržela. Takovou společnost nesnáším.. a je mi jedno o koho jde. Nechtěla bych, aby moje děti sledovaly, jak vlastní babička upřednostňuje vnoučata z jiného vrhu 😃
Nezlob se, ale dala jsi jednoznačně najevo, že chceš vztah rozvolnit. Pokud ti lidé nejsou úplně zabednění, tak se ti logicky nebudou vnucovat. Navíc se o nich vyjadřuješ vcelku s despektem, i když to tak možná ani nemyslíš. Tvoje chování nejspíš pochopili tak, že tě v lepším případě otravují, v horším, že jsi člověk, kterému se dá jen těžko vyhovět a svoje požadavky na okolí mění schválně. Pokud si s nimi chceš víc rozumět, je míček na tvé straně stolu
Na jednu stranu ti vadí, na druhou stranu ti chybí jejich zájem.. Já bych ze slušnosti ke tchýni z žádné společně skupiny nevystoupila, staci si vypnout upozornění, není třeba číst každý příspěvek. Nechala bych to být, nic neřešila, přijímala situaci takovou jaká je. Tchýně ti nijak neškodí, nic špatného ti nedělá. Od toho je rodina aby jsme k sobě byli tolerantní.
@Isaura
Ja se ale vždy chovám s respektem a s úctou, proto jak píši, jsou to jen me vnitřní pocity a věci, se kterými si nevím rady. Jak se chovat, když to tak vnitřně cítím.
Nějak nechápu, co vlastně mam teda udělat, aby byli k nám tak shovívavý a aby se k malé měli více. Taky si vzali kvůli ní dovolenou, přijeli apod.
Do dneška jsem jim nic o mých pocitech neřekla a chovám se normálně a jak píši, je mi to nepříjemný, protože to dusno cítím stále, ale změnu z jejich strany nikoliv.
Co tedy, podle vás dělám špatně?