Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@Takyjedna píše:
Já jsem od zkušenějších mamin slyšela, že když je dítě na zabití v období vzdoru, tak puberta už by měla být klidnější a naopak.
tím já se uklidňuji. ale jsou případy, kdy je puberta ještě náročnější. Moje děti měly období vzdoru ve znamení řevu a válení se po zemi (mladší to vylepšil mlácením hlavou o zem a nábytek
). Dcera už má nějakou prepubertu a je na zabití - neskutečně mě vytáčí tím jak odmlouvá, odsekává a slovně útočí… U ní se bojím, že i puberta bude velmi náročná…
@nozu Tak ono je hlavně důležité, že si dítě musí uvědomit tu nejednotu mezi máti a sebou - že nejsou jeden a ten samý člověk s jedním a týmž názorem a odpíchla bych se od toho, že je to žádoucí, zdravé a důležité pro jeho budoucí vývoj. A je vlastně fuk, jestli si to víc uvědomí v těch třech, v pubertě, a nebo si to musí pořádně prožít jak v těch třech, tak v… nácti. Někteří si to neodbudou vůbec. Nejblbější je pak potkat dospělého člověka, který se bojí říct - mami, tohle je můj partner, i když se ti nelíbí, tak se s tím smiř a já si budu žít po svým, nebo potkat třebas šedesátiletou paní, která nad sebou pořád drží metlu v podobě svých rodičů - tohle já dělat nemůžu, to je nepřípustné, to by mě maminka (tatínek, babička) hnal(a), to se u nás nikdy nedělalo…