Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Rozmazlená dcera - tři roky
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
9.10.17 23:54
A když Ti začne nadávat, neslyšíš samu sebe v momentech, kdy na ni křičíš?
Trápit dítě u jídla dvě hodiny je dle mého zbytečné. Pokud nechce, její volba, nedostala by nic jiného až do oběda.
Mám kamarádku, která se takhle trápí s dcerou. Pořád na ni štěká, ať jí a nenimra se v tom. Zajímavé je, že když jí jinde a nemá nad sebou maminku, tak se nají. I když třeba nesni celou porci. Ale bude z ní ten typ člověka, co jídlo k životu až tak nepotřebuje. Energie má i tak až až, roste, prospívá. A takhle se zbytečně obě už několik let trápí. Nehledě na to, že skoro každé jídlo u nich končí brekem, což taly k chuti k jídlu nepřidá. Jídlo přeci nemá vyvolávat strach a stres.
Příspěvek upraven 09.10.17 v 23:57
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.10.17 23:55
No, hlady neumře, takže bych najela na její taktiku a nechceš-nejez.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.10.17 23:56
Nadává ti, protože na ní taky křičíš. Dej jí jídlo, nech to tam nějakou přiměřenou dobu a pak bych to sebrala. Nebo zkus trochu vyjednávat, třeba že až dojí, půjdete dělat nějakou oblíbenou činnost.
Trochu to znám, já takhle popoháním ráno do školky čtyřletou s jídlem. U nás se zase nechce oblíkat 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.10.17 23:59
Jidlo bych neresila. Nechces? Nejez
Na jidlo bych dala max 30 minut. Nesni, odnesu, dostane az svacinu. Dobroty mezi neexistuji kdyz nesni hlavni jidlo.
Co se tyce chování, vidim u sve, ze se odrazi moje 
deti kopiruji nas, kdyz dcera spackuje, slysim ze pouziva moje slova. Takze se prvne zkus zklidnit ty, res veci klidneji, radeji se dojdi nekam nadechnout. Kdyz budes veci resit s klidem ty, věřím, ze se zklidni i ona.
U nas vecne boj pri odchodu z domu. Vse trva, nikam se ji nechce, bude doma. Kdyz jsem nervni a zacnu hucet at chvata, doma rozhodne nebude, chvatame nebo nam odjede mestska atd tak se sekne jeste vic. Kdyz jsem v klidu, mluvim klidne a motivuju napr. na sber listi, zaludu, kastanu po ceste, hned je s ni lepsi rec. Kdyz je nejhůř klidne slibim odmenu napr. ze si v obchode vybere jednu vec, kterou bude chtit.
U nas je problem uklid. Musím byt proste dusledna a nedovolit dalsi činnost bez uklidu po predchozi. Ze zacatku boj. Dneska vi, ze proste vodovky s vodou nedostane, kdyz neposklada lego zpet. Kdyz se vzteka nabidnu svou pomoc a to vetsinou zabere…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.10.17 00:05
@Elen8 Moje řekne, že to pak uklidí tatínek 
Bohužel to většinou fakt uklidí 
protože on nemá rád nepořádek a radši jí ustoupí
Příspěvek upraven 10.10.17 v 00:07
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.10.17 00:07
Tahle vychova nefunguje. Vim to, aplikoval ji na me muj tata. Pokud ma dite silnejsi osobnost, kousne se a bude vzdorovat uz z principu. Navic vam to pokazi vztah a az bude mala velka, nebude se rada vracet domu.
Doporucuji Ti nastudovat principy Respektovat a byt respektovan, pripadne Nevychovu, ktera ma krome placeneho kurzu i spoustu super videi zdarma.
Mam 20m syna, po hlave si ho skakat nenechavam, mame pravidla, ale jsme schopni se domluvit tak, aby byli vetsinou oba spokojeni - abych musela zakricet, to uz musi byt. Je pravda, ze tech pravidel neni moc a snedeni snidane mezi ne nepatri - nechce, dostane pozdeji, ale mezitim zadne mlsani. Vetsinou i tak neco k snidani sni.
Nevychova by ti poradila, aby ses s dcerou pokusila domluvit. Ptala ses ji vubec, proc vlastne tu snidani nechce? Co by ji pomohlo, aby rano jedla? Ale zkus si take ty uvedomit, proc je pro tebe vlastne tak strasne dulezite, aby snidani snedla? Jen tak z principu? To neni dobry duvod. Sama si z detstvi pamatuju ten pocit, ze me nikdo nebere vazne a nepta se na muj nazor, je to zoufalstvi 
Dulezite je si uvedomit, ze deti, stejne jako my, nedelaji nic bez duvodu. Pokud nechce jist, bude k tomu mit nejaky duvod. Je dulezite si s ni promluvit a zjistit, jaky ten duvod je a pak najit nejake reseni, ktere bude vyhovovat obema.
Je dulezite, aby dcera vedela, proc vlastne chces, aby jedla. A ty, abys vedela, proc nechce jist. A pak, abyste SPOLECNE vymyslely nejake reseni, ktere je akceptovatelne za obe.
Zni to jak utopie, ale skutecne to funguje na 95% situaci, ktere za den nastanou.
Ale ja to neumim tak dobre popsat, jak to popisuje Katka Kralova z te Nevychovy. Doporucuji zhlednout par videi a pak se rozhodnout, zda vam tento pristup bude vyhovovat. Za me je to uzasna metoda, ktera nam se synem umoznuje prozit fajn den bez hadek, ale tak, ze ma syn stale nejake hranice chovani.
PS - na to, aby byla dcera rozmazlena, bys ji asi musela rozmazlovat tady to bude uz spis skutecne vzdor jen tak z principu, ale v tomhle tvou dceru docela chapu, byla jsem jako dite v jeji kuzi 
Příspěvek upraven 10.10.17 v 00:48
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.10.17 00:10
@pikola u nas je naopak tatinek motivace. Vi, ze nesnasi bordel. Takze kdyz sama hezky uklidi, tak rikam, jak bude tatínek nadseny jak krasne uklidila. Pak u dveri septam at ji vychvaluje za uklid. Tak jde k ni do hraciho koutku a dostane velkou pochvalu a ona se vytahuje, ze to uklidila ona sama
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.10.17 02:55
Za me prosim take nenutit. Jako dite jsem nad nesnedenym jidlem musela sedet i tri dny. Ohrivali to k veceri, pak druhy den k obedu, zase k veceri, treti den k obedu a vecer to pak konecne vyhodili. Ale ja jsem se mezitim tolik naplakala. Nejhorsi to bylo ve skolce, kde nam nutili tluste, velmi tvrde maso, pro me tehdy nerozkousatelne a nestravitelne 
A nikoho tam nezajimalo, ze z toho mam travici potize.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.10.17 06:15
@Limi123 Zase nadruhou stranu ustupovat dítěti, není taky úplně dobrý směr výchovy. Já osobně úplně nesnáším děti (už teda větší), které třeba něco nejí s tím že jim to nechutná, ačkoli to nikdy neochutnali. Na vlastní kůži jsem takto zažila kluka 3. třída zš, který „fuj ryba je hnusná“ ve školní jídelně a tak dlouho si to říkal nad tím talířem a schválně si navaloval, až se poblil. Myslím si, že k jídlu se dá dítě naučit zábavnou formou. Opravdu si spojit jídlo s něčím příjemným.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.10.17 06:20
Myslím si že děti dost často kopírují rodiče i ve stravovacích návycích. Znám to z vlastní zkušenosti, mamka dlouhou dobu nesnídala a já ke koni základky a na gymplu přestala snídat, s tím, že mamka taky přece nesnídá. A když jsme dělali scény u jídla, většinou večer, tak nám táta řekl nechutná?…tak dobrou… a vyprovodil nás bez večeře do postelí. Udělali jsme to asi 2× co si pamatuju. A radí to i dětští psychologové…pokud dítě nechce jíst, pouze se nechá nakrmit, tak ho nechat opravdu hlady. Může to působit jako krkavčí matka, ale ve výsledku to tomu dítěti pomůže. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.10.17 06:36
Mam dite, ktere taky neji a metoda hladu na nej neplati. Kdyz se rano nenasnida, tak jak si namysli, ze chce polivku, tak zacne dokola furt opakovat, ze chce polivku az by se clovek zblaznil. No a po snezeni polivky zase nic nechce a kdyz by nic nesnedl, tak nemusi jist az do vecere a tu taky nechce. Ne vsechny deti by o teto metode prospivaly… Kdyz dostane susenku, vydrzi mu i hodinu a ani ji treba nedoji
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.10.17 06:37
@MartinaIrena píše:
Za me prosim take nenutit. Jako dite jsem nad nesnedenym jidlem musela sedet i tri dny. Ohrivali to k veceri, pak druhy den k obedu, zase k veceri, treti den k obedu a vecer to pak konecne vyhodili. Ale ja jsem se mezitim tolik naplakala. Nejhorsi to bylo ve skolce, kde nam nutili tluste, velmi tvrde maso, pro me tehdy nerozkousatelne a nestravitelne
Ja jsem si myslela, ze clovek vzpominky z ranyho detstvi jako je skolka nema, ale dodneska se vidim nad porci hnusnyho studenyho tuhyho pudinku, vzdycky jsem tam byla posledni a nutili me to snist Fuj, dodneska nemuzu studenej a tuhej pudink ani videt.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.10.17 06:40
@xacxa píše:
@Limi123 Zase nadruhou stranu ustupovat dítěti, není taky úplně dobrý směr výchovy. Já osobně úplně nesnáším děti (už teda větší), které třeba něco nejí s tím že jim to nechutná, ačkoli to nikdy neochutnali. Na vlastní kůži jsem takto zažila kluka 3. třída zš, který „fuj ryba je hnusná“ ve školní jídelně a tak dlouho si to říkal nad tím talířem a schválně si navaloval, až se poblil. Myslím si, že k jídlu se dá dítě naučit zábavnou formou. Opravdu si spojit jídlo s něčím příjemným.
A to tam nad tim talirem s hnusnou rybou sedel dobrovolne?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.10.17 06:46
U nás v tomhle zlom, když nastoupila do školky - existuje limit. Takže snídaně - v prvé řadě jí dám vybrat (z doma dostupných zásob), co by si dala. A na to pak má čas, než musíme odejít do školky (a já do práce, chodím na čas). Nebudeš jíst? Nemusíš, nenutím tě do toho, ale nechci pak slyšet, že máš hlad. Chodí tam třetím rokem a bez snídaně šla do školky přesně jednou. Když si vyzkoušela, že ji zcela v klidu hladovou odejít nechám a ve školce je svačina až v devět.
A jinak jak už tu zaznělo - když na mě dítě zakřičí, ach, jak strašně moc v tom slyším sama sebe a jak strašně se stydím. Vidí, že takto se prostě dá řešit libovolná nespokojenost… Ale stejně už při třetím-čtvrtém opakování téhož vypěním. když jede člověk ráno na minuty a dítě pět minut sedí, čučí na boty a můžu ho v klidu prosit do aleluja, aby si je obulo, je to na mé nervy příliš. I když se to zlepšilo poté, co jsem v zimě prohlásila - fajn, obouvat se nemusíš, tak jdeme bez nich.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Můj syn 6 let se za vsechno omlouva
- 25.03.26
- Anonymní
Jak znovu naučit na nočník
- 23.09.24
- Simona2121
Ahoj, jdu si pro radu, protože jsem už zoufalá.
Mám tříletou dceru, se kterou jsem selhala ve výchově. Myslím, že jsem na ní dost přísná. Určitě nepřehlížím to, když něco udělá. Snažím se dotáhnout vše do konce. Například mi vůbec nechce jíst. Dám jí ráno snídani a ona tam sedí třeba dvě hodiny.Ze zoufalosti na ní i řvu, pořád jí připomínám, ať jí, ale ona práskne do stolu a začne mi nadávat. Ztrácím z zdrvý rozum. Nikdy neposlechce, cokoliv jí řeknu, to neudělá. Už nevím co s ní. Kolikrát je mi líto, že na ní zařvu, ale ona je prostě strašně vytrvalá. Kdybych k ní nepřišla a nezačala jí krmit, tak by tam seděla celej den. Už opravdu nevím, co s ní. Hlavně je strašně drzá.