Sama, bez muže, bez přátel
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Reakce:
Psalo mi to nějakou chybu s názvem.. a pak se to tady objevilo dvakrát.
- Citovat
- Upravit
To se s tebou asi táhne něco od detstvi. Máme hodně věcí společných. Já bych začala u pohybu, cvičit můžeš i zadarmo a budeš se citit lepe.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Zacni chodit do fitka, pises ze mas 100kg, coz opravdu neni malo.Ve fitku muzes potkat spoustu lidi, seznamit se, ty zhubnes a budes se citit lip. Jinak ti neporadim, je to dost na prd.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Myslím si, že ty akce kradení, šikanování atd, děláš aby jsi získala pozornost.
Holky to většinou dělají, že začnou plakat a tím na sebe upozorní. Já to také neumím. 
Jak z toho ven…nevím. Snad to zkusit probraz s psycholožkou, ať tě pošle do nějaké skupiny stejných introvertů.(kde si mžete trénovat různé situace) V dnešní době takových lidí musí byt hodně. Viz. příspěvky zde na emiminu…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Nebo zažádej o antidepresiva, až se duše trochu uklidní, začneš řešit tělo a nadváhu. Ale, je to běh na dlouhou trať, nic nepřijde lusknutím prstů.. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Tvůj popis mi připomíná sama sebe někdy okolo patnácti let.
Odmítala jsem sama sebe, schválně se nevědomky trestala tím, že jsem o sebe nedbala a ubližovala si.
Tomu šikanování a obořování se na psa rozumím tak, že už jsi té frustrace ze sebe sama plná tak, že upustíš páru.
A sama vidíš, že to nikam nevede.
Psycholožku bych asi změnila, to ti moc nepomáhá, když ti nepomůže ani najít motivaci a ty se v tom plácáš. Źe tě život nebaví se vůbec nedivím, seriály a válení se na gauči, přejídání, větší a větší vztek sama na sebe.
Je z toho ale jediná cesta ven a to musíš udělat jen ty sama, nikdo jiný to za tebe neudělá. Začít po krůčcích měnit svůj zaběhlý stereotyp. Třeba každý týden zařadit něco nového. První týden chodit víc pěšky. Druhý týden omezit čučení na TV a jít třeba do knihkupectví vybrat si nějakou knížku o osobním rozvoji, která by tě oslovila. Pomalu začít přenastavovat tvoje vnitřní naladění, začít sama sebe mít trochu ráda, být na sebe i za maličkosti pyšná. A takhle postupně po krůčcích to půjde.
Tu motivaci ale musíš v sobě najít ty. Pak se pro podporu třeba přihlásit do nějakého kurzu snižování váhy, kde na to nebudeš sama.
Možností je spousty. Ale u TV a s pytlem brambůrků se nikdy nic nezmění.
Odpoutej se od minulosti, tu už nezměníš. Každý nový den dostáváš novou šanci změnit svůj život. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@hafhuf píše:Za poslední roky jsem děsně přibrala. Vážím téměř 100 kg, hubnout chci, ale nemám vlastně k tomu důvod. Ze zkušenosti vím, že i když jsem byla hubená lidi mě rádi nemají.
neřeš lidi. ty sama sebe musíš mít ráda, od toho se odraž. Musíš se naučit být sama se sebou spokojená. A to zjevně nejsi…Další rady už tu padly…
Takže…ted si v klidu sedni do křesla a zamysli se, jaká bys chtěla být? Hezká, štíhlá, chytrá, úspěšná? Tak pomalu začni…Veř, že když pát kilo shodíš., je to ta nejlepší cesta ke ztracené sebeúctě. Pak zajdu ke kadeřnici, na kosmetiku… Ke kultivaci duše vyměn seriály za knihy, nebo nějaký kurz či studium…A v klidu poznávek sebe samu, co tě těší a baví…Pak zjistíš, že jsi i pro okolí zajímavější a atraktivnější.
Hodně štěstí, děvče 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Díky holky,
vím, že změnit to můžu jen a jen já. Vzchopit se je velmi těžké, když jsem na to úplně sama.
- Citovat
- Upravit
@hafhuf píše:
Díky holky,
vím, že změnit to můžu jen a jen já. Vzchopit se je velmi těžké, když jsem na to úplně sama.
našla jsem tvůj příspěvek a přečetla, a první rada začni si sama sebe vážit a mít se ráda a k tomu Ti pomůže kniha Miluj svuj život (stahneš na netu v PDF) a pak druhá kniha a to Moc přítomného okamžiku (opět stahneš na netu v PDF) pokud ani tyto knihy ti neotevřou oči tak nevím. Vím je to těžké, ale neboj vše v dobré se obrátí a budeš štastná, tak hodně štětí 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@hafhuf ahoj, jestli chceš, můžeme někdy zajít na kafe. rozumím ti, je to nedostatek sebelásky a sebevědomí. znám i u sebe tuto formu agrese - řvala jsem po dětech, protože jsem byla frustrovaná z nedostatku lásky od partnera. a on se teď se mnou rozvádí.. takže mám dost času, můžem to probrat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Potřebuji se vypsat
Od dětství mám problém s kamarády, prostě žádné nemám a když tak jen pár. Vždy se stane něco: odstěhují se a zapomeneme, nebo se pohádáme a i když to chci napravit, tak osoba o mě nemá zájem
Během puberty jsem měla dlouhodobí vztah. Byla jsem štastná několik let, ale opustil mě. Od té doby jsem již nikoho neměla. Táhne mi na 30 let, v životě nic a nikoho nemám. Nemám ani ty známe, potkávám se jen se spolužačkou ze středí a se spolužačkou z vysoké. Nikdo jiný. Lidi v práci mě moc neberou, jsem jim spíše pro smích a autoritu nemám.
Mám psa, abych nebyla sama, ale to nepomáhá.
Chodila jsem k psychiatrovi a brala léky, teď již chodím jen k psychologovi. Prý mám chodit víc ven a potkávat lidi a otrkám se. Kam mám chodit? Sama? Financí taky moc nemám, jelikož žiji sama v Praze a nájmy jsou drahé. Rodinu mám na druhé straně republiky a ani mezi ně nezapadám.
Za poslední roky jsem děsně přibrala. Vážím téměř 100 kg, hubnout chci, ale nemám vlastně k tomu důvod. Ze zkušenosti vím, že i když jsem byla hubená lidi mě rádi nemají.
Jsem divná, jako malá jsem kradla. Lžu a nevím proč, kvůli blbostem. Nikdo mi nikdy nic neřekl, že by to poznal. Mám psa která pleskám po zadku, když se mi nelíbí co dělá. Už jsem ho i sešvihala vodítkem několikrát. Ne bezdůvodně. Nelíbí se mi jak se chovám a co dělám.
Jsem prostě taková troska, která si vybijí vztek. I na střední když jsem mohla, tak jsem šikanovala jednu holku - jako takovou oplatu, že jsem byla já šikanovaná. Naštěstí pro ni to trvalo měsíc, mě šikanovali několik let.
Rodina mě nebere, co řeknu, jako by mě neslyšeli.
Přijdu si hloupá, když s někým mluvím culím se u toho jako blbeček, zapomínám slova, polykám slova. Jelikož nic nedělám a ležím v posteli a čumím na seriály, tak ani nic nevím a nemám si s lidmi co říct.
Jednu kamarádku vídám cca co 2 měsíce, a tu druhou dejme tomu cca každých 5 měsíců. zbytek času jsem sama se sebou. S nikým si ani nepíšu.
Nebaví mě takovýto život.