Samoléčba bulimie

  • Fotoalbum (0)
  • Sledovat e-mailem
  • Přidat k oblíbeným
  • Zapnout podpisy
  • Hledání v tématu
Anonymní
8.1.22 20:00

Samoléčba bulimie

Přeji hezký den, pokusím se co nejsrozumitelněji formulovat můj dotaz. S jídlem jsem nikdy neměla problém. Nicméně se bojím že se mi během posledního roku vymkly z rukou mé stravovací návyky. Začalo to rozlukou mého manželství, momentálně stojím těsně před rozvodem. Od té doby co se můj ex odstěhoval, bojuji s přejídáním a následném zvracením. Stává se mi že přes den skoro nejím (v práci občas zapomínám) a večer se neudržím a spořádám porci jak pro regiment, co následuje asi nemusím jistě popisovat. Ze začátku jsem si říkala že to je reakce za stres a že to brzy přejde. Zjistila jsem že mě to určitým, zvráceným způsobem uklidňuje - mít nad něčím (mou váhou) takovou kontrolu. Dost jsem zhubla (na asi nejnižší váhu v mém dospělém životě), ale to jsem brala jako plus. Většinu roku mám aktivní životní styl, po prvním půl roce jsem si říkala že je fajn jak jsem zhubla, ale dělat to takhle dlouhodobě nemohu a na několik měsíců sem úplně přestala. Bohužel se mi stal úraz a já nemohla několik měsíců sportovat jak jsem byla zvyklá, začala jsem přibírat. Po 4 kilech co na mě nemají co dělat, jsem začala mít výčitky a s hrůzou si uvědomuji že, se k tomu zase vracím a nevím jak přestat. Prosím ráda bych věděla zda se někomu z Vás povedlo tento zlozvyk překonat silou vůle, či jak jste postupovali abyste oněch špatných návyků zbavily. Předem děkuji za odpověď a omlouvám se anonym.

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
268
8.1.22 20:15

Raději bych napsala dotaz do organizace, která se tímto tématem zabývá. Třeba by vám pomohla nějaká online konzultace. Ale jinak si myslím, že zase zrelapsujete.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
8.1.22 20:33

Ahoj, moc mě mrzí, čím si procházíš, znám to.
Když jsem byla na gymplu, zažívala jsem něco podobného (teď je mi 24). Vždycky jsem žila dost ve stresu, už od mala - vychovávali mě otec hodný, vyhořelý flegmatik a matka schizoidní agresivní alkoholička, takže se není čemu divit.
Když se k tomuto stresujícímu základu (šílenost doma na denním pořádku, náročná škola) přidalo ještě něco navrch, nejčastěji trable v lásce, začalo toto peklo.

Jednoho večera jsem seděla u stolu u večeře a udělalo se mi špatně, pamatuju si to jako by to bylo včera. Druhý den mě čekal náročný den ve škole a navíc - setkání s klukem, který se mi líbil. Měla jsem žaludek úplně sevřený. Snažila jsem se večeři sníst, věděla jsem, že budu jinak unavená, bez energie, když se nenajím… ale nepřekonala jsem to, udělalo se mi blbě. A jakmile jsem jídlo „vyhodila,“ strašně se mi ulevilo a i to nervové sevření bylo pryč. Od té doby se toto bohužel stupňovalo. Ačkoliv jsem se narozdíl od tebe snažila jíst, abych měla sílu a fungovala, nešlo to. Jakmile jsem jen cítila vůni jídla, chtělo se mi zvracet. Nad obědem jsem seděla i 2 hodiny, jak jsem se snažila do sebe nasoukat ještě aspoň kousek jídla, přemáhala nechuť. A po této dřině jsem to často stejně vyhodila ven. Byla jsem vždycky dost drobná a menší (159 cm, cca 46 kg ideál v mém případě) a v tuto dobu jsem zhubla až na 39 kg, což je hrozný. Vracelo se mi to v etapách (vždy v reakci na dlouhodobý stres) a trvalo to nejdéle 4 měsíce. Už jsem nevěděla co dělat, opravdu jsem měla spíš než anorexii/bulimii nějakou fobii z jídla, rozhodně nervově podmíněnou. A přitom mě každé ztracené kilo strašně drásalo, nechtěla jsem hubnout! Celé dny se točily kolem jídla. Věděla jsem, že jíst musím, byla jsem tak vyčerpaná a nechtěla jsem už ztratit ani deko. Ale nešlo to. Děsila jsem se každého jídla. Jakmile jsem dobojovala se snídaní, už mě zase děsila představa blížícího se oběda, u kterého budu trpět… Který do sebe budu soukat hodiny a pak ho stejně dost možná s brekem vyzvracím. Naučila jsem se jíst určité věci (takové které se např. nemusí moc kousat a dají se tedy bezbolestně pouze polknout apod. což u mě bohužel doteď trochu přetrvává, pořád jedu v různých obsedantně kompulzivních zvycích - jím třeba denně ke snídani to samé, klidně 2 roky. A pak to změním na něco jíného a to jím další rok třeba. Už mi nedělá problém sníst něco jiného, třeba když toto doma není, ale raději mám „to svoje bezpečné“ jídlo) Bylo to hrozné období temna mého života. Na terapie ani léčení jsem nechodila, dostala jsem se z toho sama. Jak? Zkoušela jsem vše možné. Nenutit se a tedy nejíst nějakou dobu v podstatě vůbec. Ničemu to nepomohlo. Pak jsem zkoušela i takové věci jako třeba počítat u jídla různé předměty okolo mně, abych se nesoustředila na to, že jím. To občas pomohlo trošku, ale ke konci už mě tato neuróza postihla tak, že jsem na jídlo a strach z něj myslela od probuzení do večerního usnutí. Takže taky nic. Nakonec jsem prostě a jednoduše musela odstranit příčinu. Jelikož se mi to spustilo nebo zhoršilo vždy, když jsem se hrnula do nějakého nezdravého vztahu, prostě jsem tyto lidi (kluky) odstřihla. Pak jsem si v trápení z rozchodu vytrpěla třeba týden-dva zhoršení těchto „příznaků“ ale pak to přešlo. úplně samo a napořád. (jak tedy říkám, pořád nemám úplně zdravý vztah s jídlem, ale normánlě jím - v restauracích, doma, na návštěvách, akorát prostě pořád preferuju svoje „bezpečná jídla“ - pořád mám jedno kolečko v hlavě asi trochu vadné, ale žiju už normální život. A když jsem potkala přítele, že je ten pravý, jsem zjistila i dle toho, že se mi tento problém ani na chvilku nevrátil :D )

U tebe bude ta podstat jiná, jiné důvody. Já žádnou motivaci k tomuto neměla, jen jsem se prostě asi nějak psychicky zhroutila. Což je ale zřejmě i tvůj případ. Pokud nejde odstřihnout a vymazat kompletně bývalého muže, odjet někam pryč se úplně uvolnit a psychicky „pročistit“ nebo pokud to nezabere, jdi určitě k psychologovi. Co nejdříve. Toto se lépe řeší v začátcích než po delší době. Přeju hodně štěstí.

  • Citovat
  • Nahlásit
4476
8.1.22 20:37
@Anonymní píše:
Přeji hezký den, pokusím se co nejsrozumitelněji formulovat můj dotaz. S jídlem jsem nikdy neměla problém. Nicméně se bojím že se mi během posledního roku vymkly z rukou mé stravovací návyky. Začalo to rozlukou mého manželství, momentálně stojím těsně před rozvodem. Od té doby co se můj ex odstěhoval, bojuji s přejídáním a následném zvracením. Stává se mi že přes den skoro nejím (v práci občas zapomínám) a večer se neudržím a spořádám porci jak pro regiment, co následuje asi nemusím jistě popisovat. Ze začátku jsem si říkala že to je reakce za stres a že to brzy přejde. Zjistila jsem že mě to určitým, zvráceným způsobem uklidňuje - mít nad něčím (mou váhou) takovou kontrolu. Dost jsem zhubla (na asi nejnižší váhu v mém dospělém životě), ale to jsem brala jako plus. Většinu roku mám aktivní životní styl, po prvním půl roce jsem si říkala že je fajn jak jsem zhubla, ale dělat to takhle dlouhodobě nemohu a na několik měsíců sem úplně přestala. Bohužel se mi stal úraz a já nemohla několik měsíců sportovat jak jsem byla zvyklá, začala jsem přibírat. Po 4 kilech co na mě nemají co dělat, jsem začala mít výčitky a s hrůzou si uvědomuji že, se k tomu zase vracím a nevím jak přestat. Prosím ráda bych věděla zda se někomu z Vás povedlo tento zlozvyk překonat silou vůle, či jak jste postupovali abyste oněch špatných návyků zbavily. Předem děkuji za odpověď a omlouvám se anonym.

Ahoj, já do bulimie spadla po zaléčení anorexie. Zvracela jsem tak 6krát denně, úplně všechno, co jsem snědla, Pomohla mi svépomocná skupina v Anabell (www.anabell.cz) - neziskovka, která pomáhá lidem s PPP a pak strach, že se mi jednou při zvracení neuzavře hrtanová příklopka a nazvracím si do plic, to mě tak děsilo, že jsem fakt přestala zvracet… Bohužel mi ale zůstalo záchvatovité přejídání, tak občas, i když zvracení nenávidím a bojím se ho, tak na něj mám myšlenky… Anabell sídlí v Praze, Brně a Ostravě, tedy teď mají docela dlouhé čekací lhůty na objednání, ale mají i telefonickou linku, kam můžeš přes všední den volat. Držím palce.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
8.1.22 22:07

Samoléčbu nezkoušej, to je na odbornou pomoc.
A nečekej, běž tam co nejdřív.
Hodně štěstí🙋‍♀️

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
20004
9.1.22 08:36

Žádná psychiatrická diagnóza se nedá vyřešit „samoléčbou doma“. A bulimie je psychiatrická diagnóza.
Zakladatelko, okamžitě si sjednej odbornou pomoc, není to žádná legrace. Mám v rodině smutný příklad.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
268
9.1.22 11:06

Víš ono nemoci tohoto typu jsou také velmi nebezpečné v tom, že zatěžují jiné orgány, takže se občas stane, že se někdo vyléčí z diagnózy anorexie/bulimie, ale už má nevratné poškození jícnu či podobně. Proto bych s odbornou léčbou nečekala.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
9.1.22 11:17

Moc děkuji za názory. Budu teď mít kontrolu u dietní sestry (mám celoživotní dietu, takže počítání nutričních hodnot a sestavování jídelníčků mám od dětství v malíku), tak jí s mým problémem asi svěřím, zajímal mě jen další názor jestli nedělám z komára velblouda. Nějak se s tím bojím svěřit rodině a přítelovi abych nebyla za hypochondra.

  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
9.1.22 11:20
@DV_JANA píše:
Víš ono nemoci tohoto typu jsou také velmi nebezpečné v tom, že zatěžují jiné orgány, takže se občas stane, že se někdo vyléčí z diagnózy anorexie/bulimie, ale už má nevratné poškození jícnu či podobně. Proto bych s odbornou léčbou nečekala.

No toho se právě dosti bojím, mám obecně trochu deficit vápníku a s tímto nevím jaký to může mít dopad třeba na moje zuby a pod.

Ha ha chytrá holka.. Tak na ten anonym asi už kašlu:-)

  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
9.1.22 11:51
@Lollitka píše:
Ahoj, já do bulimie spadla po zaléčení anorexie. Zvracela jsem tak 6krát denně, úplně všechno, co jsem snědla, Pomohla mi svépomocná skupina v Anabell (www.anabell.cz) - neziskovka, která pomáhá lidem s PPP a pak strach, že se mi jednou při zvracení neuzavře hrtanová příklopka a nazvracím si do plic, to mě tak děsilo, že jsem fakt přestala zvracet… Bohužel mi ale zůstalo záchvatovité přejídání, tak občas, i když zvracení nenávidím a bojím se ho, tak na něj mám myšlenky… Anabell sídlí v Praze, Brně a Ostravě, tedy teď mají docela dlouhé čekací lhůty na objednání, ale mají i telefonickou linku, kam můžeš přes všední den volat. Držím palce.

No tak to jsem ani netušila že se ti může stát, že se ti nezavře hrtanová příklopka… Dosti děsivé!!

  • Citovat
  • Nahlásit
268
9.1.22 11:56

Proto si raději napíše do té organizace, co se na to přímo zaměřuje, každá tato diagnóza si sebou bohužel vede tuto skrytou „sestru“ která někdy může pokračovat i když primární onemocnění vyléčite. Já jsem nedávno v průběhu covidu masivně zvracela a druhý den jsem měla velmi oteklé krk a nedokázala skoro polykat… a to bylo kratkodobé, u bulimie je známé že časté zvracení rozleptává zubní sklovinu, ale další přidružené věci k tomuto neznám, tuším že jsem četla o onemocnění jícnu, hrtanu, ale reálně nevím jak je časté, a co dál se k tomu přidruží. Bohužel je i dost známé, že tyto diagnózy pak přechází k jiným diagnózám třeba OCD, tak bych se i obávala, abych v případě samolecby jen nepřesedlala na jiné onemocnění, protože nebudu řešit příčinu, ale pouze následky.

Požádejte admina o smazání z důvodu citlivých informací. Pěkný den

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
4476
9.1.22 13:19

Ne, já nevím, jestli se to může stát, ale prostě mě to napadlo (já si vždycky něco vymyslím) a pak jsem se fakt tak začala bát, takže jsem zvracení začala omezovat, až jsem přestala. Ona je to asi blbost, ale cokoliv mě takhle poděsí, tak mi to pak pomůže, alespoň dočasně, to nežádoucí chování eliminovat (měla jsem to takhle i se sebepoškozováním, kdy jsem si způsobila vážný zdravotní problém a díky tomu jsem přestala, alespoň na čas).
A odkud jsi? Fakt bych zkusila tu Anabell, tam jsou na PPP odborníci, akorát já se tam objednávala taky tenhle týden a dali mi termín na březen. Ale jejich telefonickou linku můžeš využít kdykoliv jejich hodinách, kdy fungují.
Držím moc palce.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat