Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Hezký den všem. Chtěla jsem zde založit diskuzi, kde by lidé, kteří mají v rodině schizofrenika měli možnost sdílet své zkušenosti. Je mi 40 let a mám starší sestru schizofreničku, která se potýká s nemocí v rozvinuté formě posledních 10 let. Několikrát v léčebně atd. Vždy pár měsíců vydrží, pak vysadí léky a je to masakr co se pak děje… Jako rodina jsme už fakt na dně. Máte někdo podobný osud?
Pracuji s těmi vážně duševně nemocnými lidmi a máme v týmu pracovnice - peer rodinné konzultantky, které pracují speciálně s rodinami a nejbližšími nemocných. Zkus se podívat, jestli ve tvém městě/kraji nefunguje nějaká služba (Fokus/Centrum duševního zdraví/Ledovec atd podle kraje) která by práci s rodinou nabízela. Pořádáme setkání i svépomocné skupiny, individuální podporu atd. Kdybys měla zájem o podrobnější informace, napiš mi soukromou zprávu.
Mám známou. Není tedy schizofrenička, to je její bratranec. Ale ona je bipolární. A funguje jen, když bere léky. Jenže je často svévolně vysazuje a střídavě do toho pije/nepije. Nedá se spolehnout na žádný slib, žádný plán, protože co platilo před hodinou, to už teď neplatí. Jednu životní událost je schopná vyložit deseti způsoby - podle toho, co se zrovna hodí a podle toho, jestli se cítí ten den jako oběť, nebo je uvědomělá svých chyb. Nikdo, kdo u těch událostí nebyl, nemá ani ponětí o tom, kde je vlastně pravda. U ní emoce = pravda. Každý jeden rozhovor s ní je o jejích životních strastech. Nedá se s ní bavit o ničem hezkém nebo alespoň neutrálním. Když bere léky, tak má trochu snahu o zlepšení života, ale jakmile vysadí, tak se zavře s obdobně nastavenými lidmi ve čtvrté cenové u piva a dělá furt dokola ta samá špatná rozhodnutí a pak to vnímá jako nepřízeň osudu. Snahu o pomoc už všichni vzdali, protože jediným výsledkem toho, že ji vytáhnete z žumpy je to, že zase s rozběhem skočí zpátky… Je z rodiny, která je takové malé soukromé peklo na zemi, takže se vůbec nedivím, že tam mají všichni psychiku v háji. Ona ani bratránek nemohou za to, jací jsou, ale pro všechny je to šíleně náročné. Oba mají za sebou pokusy o sebevraždy. Bratránek tedy „jen“ vyvolává paniku tím, že se sebere, odejde do lesa, holce napíše, že se zabije, pokud se s ním rozejde a pak se objeví až za tři dny, během kterých ho všichni (včetně policie) hledají. Známá se tedy bohužel jednou za čas pokouší doopravdy… Mívala jsem ji moc ráda a dlouho jsem se trápila tím, že jí nejde pomoct. Prakticky jsem ještě před pár lety žila tím, co se v jejím životě děje a chtěla jsem to nějak vyřešit. Dneska už tam mám velký odstup. Přijala jsem, že s touhle nemocí za ni bojovat nemůžu a nemůžu ji ani nutit, aby žila tak, jak si myslím, že by pro ni bylo nejlepší. Nedonutím ji brát léky, ani pravidelně docházet k lékařům, nepít… Přijala jsem, že to asi jednoho dne nedopadne dobře. Je pro mě ale pořád dost děsivé vidět, jak hrozně jiná je oproti tomu, jaká bývala kdysi. Jak hrozně moc se naše cesty rozešly… Tyhle psychiatrické diagnozy jsou pro mě hodně děsivé. Člověk ztrácí sám sebe…
To máš různé. Někteří schizofrenici jsou neškodní a ublíží tak leda sami sobě. Kdyby nebyli dvakrát do roka pár měsíců v blázinci, tak si toho nikdo ani nevšimne. A jiní jsou na vraždu po třech hodinách soužití. Žila jsem tedy se dvěma.
@andiedvorakova píše: Více
Mám dvě děti a na prvním místě je pro mě moje rodina. Když je sestra kompenzovaná léky, jsou to dobré měsíce, ale vždy dojde do bodu, kdy přestane a pak je to jen čekání zas na to peklo. A ve finále nejhorší je to, že rodina nemá téměř žádné možnosti, prostě vždy jen čekáme na průser…
@mokkk píše: Více
jako v jedné domácnosti? To si neumím představit ![]()
@Gonzola píše: Více
Ne, teda v jedné domácnosti jo, ale naštěstí ne s oběma najednou ![]()
@Gonzola kdysi sem pracovala na psychiatrickém odd nemocnice, nebyla by sestra schopná si nechat místo léků píchat injekce? Byla by ochotná na ně s někým vždy zajít, aby byla jistota, že jí dostane? Pak by se mohlo eliminovat to, že přestane užívat léky, ale máte to teda náročné hodně sil ten Fokus by opravdu mohl pomoc
@lucypaja píše: Více
Jo myslím že krok vpřed by bylo navázání spolupráce s organizací jak už psala Teroonka s tím že by jezdila sestra pichat depotní injekce klidně i domů.
@PaníBrambůrková píše: Více
já už jsem dlouho z psychiatrie, takže teď jsou ty možnosti už dál a určitě lepší, ale možnost by tady byla a i ta sestra by si odpočinula od těch týdnů, měsíců…kdy nebere léky a je v tom stavu, kterým je což je také pro organismus vyčerpávající a ještě nebezpečné jak pro ní tak pro okolí
@PaníBrambůrková píše: Více
Tohle v praxi úplně nefunguje - externí psychiatr mimo naši organizaci nás nepověří, abychom aplikovali depot v terénu - jedinkrát se mi to stalo, ale to byl klient v terminálním stadiu onkologického onemocnění a už jsem mu to ani nepíchla. Jinak si psychiatři trvají aspoň v našem kraji na tom, že klient musí přijít k nim. Nedorazí - volají nám, ať ho přesvědčíme a přivezeme ho. Což se většinou daří. V terénu pícháme depoty klientům, kteří se léčí u naší ambulantní psychiatričky. A ta opravdu nemá kapacitu, aby si převzala všechny klienty, které jako organizace máme. Spíš už nově příchozí klienty v rámci prvozáchytu motivujeme, aby si našli svého externího psychiatra.
@teroonka píše: Více
No ano proto píšu že je důležité navázat kontakt s CDZ kupříkladu kde depoty může dávat sestra která má zhoršeného pacienta v kontaktu několikrát týdně spolu s ostatními pracovníky a můžou se domluvit s ambulantní psychiatrem že ten depot bude mít na starost ona jako jeho klíčový pracovník. Znám holky co ten depot pichly klidně na vycházce v lese ![]()
Máme jednoho na dědině. Žije sám s matkou, která na něj nestačí. Úplně nerozumím zákonům, ale pokud nebere léky a fetuje, nechápu proč jej nechávají “na svobodě”? Vždy když má “své období” tak žije v režimu, že je ruský voják a my všichni jsme nacisté, co ho chtějí zabít. Pak jde na 3 měsíce do léčebny, je chvíli klid a pak vše nanovo.
Teď, když mám děti, přemýšlím o odstěhování se pryč, strach z něj je čím dál silnější.