Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Ahojky jak dlouho u vás trvalo období separační úzkosti? My už s tím válčíme tak 2 měsíce a přiznám se že už jsem na nejlepší cestě k chocholouškovi
![]()
mikky píše:
Ahojky jak dlouho u vás trvalo období separační úzkosti? My už s tím válčíme tak 2 měsíce a přiznám se že už jsem na nejlepší cestě k chocholouškovi![]()
![]()
dloooouho
Co prcek objevil jiné lidi, visí mi na noze furt, půl roku nejmíň.
mám ročního prcka, před půl hodinou, co jsem ho musela mít u sebe na klíně, když jsem šla na wc a poté ho omotaného sklepala z mé nohy, jsem ho tragicky řvoucího mama mama uložila do postýlky ![]()
No jako přejde to, ale co si pamatuji, tak to trvá pár měsíců, vydrž, vlastně je to docela roztomilé, v porovnání s obdobím, co přijde kolem 3 roku ![]()
Moc se omlouvám, že reaguji,ale nedá mi to…
To je moc pěkně napsáno…
to je přesně jako u nás a to jsme se separačkou teprve na začátku…
Petpro píše:mám ročního prcka, před půl hodinou, co jsem ho musela mít u sebe na klíně, když jsem šla na wc a poté ho omotaného sklepala z mé nohy, jsem ho tragicky řvoucího mama mama uložila do postýlky
No já tedy nechci strašit, ale mě přijde, že se to stupňuje a nejhorší to je večer, to hlídá, abych mu nezmizela, když ho táta převléká
Jakmile jsem v dohledu, tak ostatní nemají šanci, jeho přízeň patří mě
ale už aspoň chodí, tak mi nevlaje na nohavici, sice je mi v patách, ovšem chodí se mi lépe. Záchod a soukromí neznám, bez něj už ani „nemůžu“
![]()
První náznaky okolo 7mi m. A od cca roka jsem měla pocit, že začíná pomaloučku odeznívat - ve smyslu, že jsem mohla odejít bez řevu pár metrů, občas jít na záchod bez něj…
Teď už zvládnul přes můj pobyt v porodnici bezemne úplně bez problémů s prarodiči a tátou, ani si na mě nevzpoměl.
Tak tohle já vůbec neznám.Malé je 10 měsíců a nic,žádná závislost na mě.Můžu klidně odejít,hraje si třeba skoro hodinu sama,k tátovi chce vždycky,k cizím by šla po pár minutách taky.Tak se ptám,je to normální nebo myslíte,že ještě separačka může přijít?Trochu mi to vrtá hlavou,že na mě neni ani trochu závislá a i mě to mrzí.A to s ní trávím 99 procent času já.
Cherilin píše:
Tak tohle já vůbec neznám.Malé je 10 měsíců a nic,žádná závislost na mě.Můžu klidně odejít,hraje si třeba skoro hodinu sama,k tátovi chce vždycky,k cizím by šla po pár minutách taky.Tak se ptám,je to normální nebo myslíte,že ještě separačka může přijít?Trochu mi to vrtá hlavou,že na mě neni ani trochu závislá a i mě to mrzí.A to s ní trávím 99 procent času já.
Kámoška (prcek má teď 20 měs.) to má podobně. Nikdy na ní prcek nevisel, venku se vrhá za cizími. Ji to taky mrzí, ale asi to bude taková povaha. ![]()
My jsme měli v tomhle trochu zvláštní vývoj - do roku a 3/4 nic - klidně by mě vyměnila za psa, který by šel okolo
a ani by si nevšimla, že sjem pryč
pak najednou ze dne na den hrůza ( a nic zvláštního to přitom nenastartovalo ) - nechtěla ani otce, ani babičky, dokonce ani zbožňovanou tetu - mojí kamarádku, kterou často vídá. Visela mi na krku, tiskla se hlavičkou, ani se nemohla podívat směrem, kde někdo byl. A ani nedutala, jen se tiskla, jako ptáčátko. Při jakémkoliv pokusu ji od sebe odtáhnout byl strašný řev, úplné zoufalství.
Po 3 týdnech to bylo pryč, ale už jsem myslela, že skončíme u Chocholouška, fakt. Jak rychle to přišlo, tak rychle to odešlo - už mě zase mění za cizí lidi a psy ![]()
Tak malej mázrovna teď návaly separační úzkosti,v noci si ho musíém brát do postele,drží se mě kolem krku.A přes den je to více méně podobné.
hm, tak my máme separačku už tak cca skoro rok, začlo to v roce a čtvrt a od té doby více či méně to trvá pořád. Občas se nechá pohlídat taťkou, dědou či babičkou, ale žádná sláva a to se furt na mě ptá. Jinak v noci se furt budí a spustí řev, když ho nevezmu k sobě do postele a drží se mě a drží jako klíšťátko ![]()
Tak já musím říct, že zatím nás to s Elou úspěšně míjí. Lucka už vyváděla od osmýho měsíce, ale Ela je zatím vpohodě. Cizích lidí se nebojí, jenom je zkoumá
. Normálně vydrží s manžou , babičkou, ségrou. Tak doufám, že jí to vydrží. Ono je to taky tím, že jsme pořád mezi lidma, ve školce se k ní vždycky zběhly děti na zahradě a ňuchňaly jí a ohlazovaly
, se starší jsme věčně na hřišti, takže zase kupy dětí a nejspokojenější je, když sedí na písku a kolem ní kupa dětí. S Luckou jsme byly věčně samy, nikoho jsem moc neznala a na Barrandově byly hřiště nějak poloprázdný, tady je nějak těch dětí víc.
Tak u nas nic specielne na me jako maminku nebylo, ale ted posledni mesic (je ji 19 mesicu) ma obdobi, ze bud na me, nebo komkoli, u koho je (tatinek, babicka,..) doslova visi. Necha se chovat, chodi jedine za prst a podobne. Uz je to k zblazneni, vsude potrebuje doprovod, neudela 2 kroky sama, aniz bych ji drzela za prsticek
Pevne verim, ze to odezni ![]()
Ahoj, prcek 16m zatím nic takového nevyvádí. Sice je furt za mnou,ale separační úzkost to podle mě ještě není. Chci se vám maminky zeptat jestli si myslíte, že to má každé batole, nebo nás to může minout. Což bych byla strašně ráda. ![]()