Separační úzkost- syn 1 rok

Anonymní
9.9.20 02:51

Separační úzkost- syn 1 rok

Hezkou noc všem :) nemůžu spát a stále přemýšlím. Syn má rok a vždy když chci něco vyřídit a má ho někdo hlídat tak je malér. Hystericky pláče i když ho hlídají prarodiče. Říkala jsem si že to po chvíli přejde ale když ho měli před týdnem tak proplakal celou půl hodinu, pláčem se dusil a přestal až když jsem přišla.
Nezažil někdo něco podobného? Co vám pomohlo?

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
201
9.9.20 03:03

To je normální. Mně pomáhá zmizet nenápadně a pak dítě vhodně zabavit a rozptýlit- jdou s ním na zahradu, tam mu něco ukazují, vezmou ho do kočárku. A taky pravidelný kontakt. Asi nejlíp, když Tě nevidí odcházet. Ale večer už je to horší, to so mě bedlivě hlídá :) :)

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
630
9.9.20 06:20

U nás zase naopak, musíme se rozloučit, dát pusu a zamávat. Nedej bože se vypařit, do 20 minut to zjistí a je hysterák. Ale u nás moc hlídání pd prarodičů není.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1033
9.9.20 06:32

Můj má separačku i když he s manželem, ale spíš je naštvanej… jinak se to paradoxně projevuje víc, když jsem doma, drží se mě jak klíště.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
9133
9.9.20 08:05

Zažije to asi každá máma, někdy to trvá déle, někdy krátce. Co mi pomohlo? Prostě jsem od dítěte neodcházela, když jsem potřebovala něco vyřídit, brala jsem ho s sebou. Dítě prostě v tomhle období potřebuje svoji největší jistotu, tak mu ji dávám.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
182
9.9.20 08:16
  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
201
9.9.20 08:59

@Aduš8 Jasně, ale někdy to prostě nejde. Doma si klidně nechám otevřené dveře od wc, ale u prarodičů ne a brát ho s sebou nechci :) Večery pláče, i když by měl být jen s tatínkem, na kterého je jinak plně zvyklý. O noci nemluvě 😀

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
9133
9.9.20 10:28

@Daisy86 já mám malou zvyklou být s tatínkem samotnou i třeba půlku dne už od jejího ukončeného 3.měsíce, kdy jsme se vrátila na malý úvazek do práce. A stejně, když se za mnou zavřou dveře, tak pláče, nechá se ale rozptýlit. Spíš je to ale tím, že má doma ještě tříletého bráchu. Je jí 13 měsíců. Když byl on v tomhle věku, tak jsem prostě byla pořád s ním. Důležité zařizoval manžel a když bylo potřeba, vzala jsem ho prostě s sebou, nebo šel manžel s námi a počkal s ním tu úplně nezbytnou dobu. Co bys dělala, kdybys prarodiče neměla? Já nemám v okolí vůbec nikoho, žiju v zahraničí a taky si poradíme. Jasně, že je to stres, vyřizovat něco s dětmi, ale netrvá to věčnost. Čím víc toho dítě ušetříš, tím dřív bude separační úzkost pryč, tedy většinou. A co sebzahchoda týká, klidně si ho u našich beru s sebou. Lepší, než ho nechat řvát za dveřmi.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1531
9.9.20 12:56

Souhlas s @Aduš8 . Hlavně nelámat na sílu. Dítě si tě pak o to víc hlídá. Prostě mu tu blízkost dopřej. Někdy mám na záchodě obě dcery s sebou, a co :nevim:. Jinak tě uklidním, moje starší byla do 2 let jen se mnou, nemáme hlídání. Ve 2r3m nastoupila do školky a ani nefňukla, po 2 měsících tam na vlastní přání i spala. A chůva, co je ve školce říká, že ty domazlené děti jdou poznat, že jsou ve školce jistější.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
201
9.9.20 13:56

@Aduš8 To já nerozporuji, jen jsem namítla, že se vždy najdou situace, kdy mít dítě s sebou není možné (vhodné, bezpečné) a myslela jsem především ty krátké odskoky. Těm delším se vyhýbáme, nebo se nějak zařídíme a vezmeme ho s sebou. Se synem jsem ve všední dny sama 10-11 hodin. Prarodiče nemáme přímo v místě, jsou v dojezdové vzdálenosti 30 minut, nejezdíme tam samozřejmě pořád, třeba 1× týdně. Pěkně si na ně zvykl a je s nimi rád, ale přesto, když mě vidí odcházet z místnosti, pláče. Na to se mi osvědčilo zmizet nenápadně, rodiče ho zaujmou zvířátky na zahradě, nepláče a užije si to. Absolutně si teda nedovedu představit situaci matek bez partnera a rodinného zázemí. Už ten pocit, že se něco stane a nemám kam bych strčila dítě.. fuj.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
46
13.9.20 22:35

Malá měla to samé…pak se to nějak uklidnilo trvalo to dlouho, ale do teďka musím někdy utéct nenápadně, když ji nechávám s přítelem nebo je u tchyne

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama