Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Smířit se či nesmířit se?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
Anonymní
17.6.18 21:27
@Anonymní píše:
Ahoj holky,měla bych zde dotaz na ženy, které prožívaly stejnou situaci jako já. Za 6 měsíců mi bude 31 let a ten pravý nikde. Vyzkoušela jsem už i seznamky a většinou jsem narazila na muže, kteří měli povahový defekt. Ven chodím také a záliby také. V poslední době na mě začaly padat deprese, že zůstanu sama. Zeptala jsem se nejbližších jestli nedělám něco špatně nebo nepůsobím a prý ne. Bojím se, že nestihnu potkat partnera. Předtím jsem měla jeden dlouhodobý a jeden krátkodobý vztah. Jak jste se vyrovnávaly se situací, že budete samy? Nejsem žádná kariéristka a rodinu a partnera bych chtěla.
prosím anonym osobní, já se s tím smiřovala postupně a říkala jsem si, že aspoň budu mít víc času na sebe atd. no a když už jsem se s tím pomalu smiřovala přišel ten pravý, dlouho jsem to brala jen jako povyražení no a nějak to přerostlo a už čekáme 1. dítě. Jo na přišel na té prý nejblbější seznamce Badoo 
držím palce
- Citovat
- Upravit
17.6.18 21:30
@Anonymní píše:
prosím anonym osobní, já se s tím smiřovala postupně a říkala jsem si, že aspoň budu mít víc času na sebe atd. no a když už jsem se s tím pomalu smiřovala přišel ten pravý, dlouho jsem to brala jen jako povyražení no a nějak to přerostlo a už čekáme 1. dítě. Jo na přišel na té prý nejblbější seznamce Badoo
Koukám,že si to měla úplně stejně jako já 
.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Černá vdova
17.6.18 21:30
Pořád máš spoustu času. Neházej flintu do žita, je to dost předčasné.
Já jsem do Tvého věku měla jeden jednoroční vztah, nic víc. Někoho jsem potkala ve 32 letech, máme spolu děti, ale potkali jsme se blbě. Takže raději počkat na pravého než uspěchat nepravého.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
17.6.18 21:33
@Anonymní píše:…no ja jsem byla ve 30 sama ale já po partnerovi netoužila) po dítěti ano a tak jsem si s jednim s kterým jsem zrovna randila poídila dítě jakože budu sama…a on chtěl být s náma
Ahoj holky,měla bych zde dotaz na ženy, které prožívaly stejnou situaci jako já. Za 6 měsíců mi bude 31 let a ten pravý nikde. Vyzkoušela jsem už i seznamky a většinou jsem narazila na muže, kteří měli povahový defekt. Ven chodím také a záliby také. V poslední době na mě začaly padat deprese, že zůstanu sama. Zeptala jsem se nejbližších jestli nedělám něco špatně nebo nepůsobím a prý ne. Bojím se, že nestihnu potkat partnera. Předtím jsem měla jeden dlouhodobý a jeden krátkodobý vztah. Jak jste se vyrovnávaly se situací, že budete samy? Nejsem žádná kariéristka a rodinu a partnera bych chtěla.
a je s nama dodnes -7 let a už máme i druhý dítě ale u mě je asi velka vyhoda že nejsem rodinný typ a nechci po chlapovi takový to, aby nás nekam odvezl, aby pomahal, obědy spolčne , večeře , výlety… nechávám mu volný prostor vetsinou podnikam s detma hodne sama a nekdy se on přidá. proto jsme asi spokojený a stale spolu . težko říct ..ale na tvym miste bych počkala jeste tak do 35 max..a pak i bez chlapa díte..abys jednou nelitovala..mít dítě je super
- Citovat
- Upravit
17.6.18 21:34
Musis se s tim smirit a naucit se mit rada zivot i kdyz jsi sama. Muze se klidne stat, ze ten pravy nikdy neprijde, tak je lepsi byt pripravena i na to.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.6.18 21:35
@Dojcanis no ale trvalo mi dlouho nez sem našla toho pravého. 
Jinak jsou tam samý uchylove a zenati.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.6.18 21:40
Mně je za 6 měsíců 32, a jsem na tom stejně, akorát jsem příslušníkem opačného pohlaví. Co konkrétně myslíš těmi „povahovými defekty“ ?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.6.18 21:40
Ze mě - setkání s manželem proběhlo až ve 35 (v práci). Neztrácej ale nervy a trpělivost a takový „dobrý“ pohled na svět. Využij taky jakoukoliv příležitost. Dva lidi z mého okolí se seznámili (a mají šťastné partnerství) na seznamovacím večírku (takové to rychlé rande - kde se potkáš já nevím s kolika lidma v kavárně a pak si napíšete, s kým byste se chtěli vidět…).
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.6.18 21:43
V 30 letech nepropadej skepsi! Já jsem toho právého (doufám, že jo) potkala v 36. Mezitím jsem teda prošla sedmiletý vztah (ten jsem mimochodem ukončila v 30 letech a fakt jsem nemyslela na strach, že zůstanu sama), pár kratších vztahů pak bylo, asi 3 roky jsem byla sama. Říká se, že pokud ženská úporně hledá a má v hlavě tu depresi, že je a bude sama, tolik chlapy nepřitahuje. A něco na tom je. Jakmile to pustíš z hlavy a začneš si užívat života, někdo se objeví užíj si léto a nehledej! on se najde sám
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.6.18 21:54
Zakladatelko,
chápu tvé pocity, ale myslím, že hodně platí, že nejvíc seznámení probíhá ve chvíli, kdy žádné nehledáš.
Už jsem zde, asi opakovaně, v případech podobných tvému dával radu. Popros své známé a kamarády (kamarádky), aby se zamysleli, jestli není v jejich okolí někdo, kdo by mohl hledat partnerku, jakou jsi ty. Oni tě znají, znají i tu protistranu. Já se takhle seznámil s partnerkou. A kupodivu, narozdíl od těch, které jsem si vybíral sám, s touto jsem našel spokojenost a štěstí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
17.6.18 21:56
Ve 39 a 3/4 jsem byla ještě singl (před tím dva 6 leté vztahy). Rozhodla jsem se kvůli věku pro umělé oplodnění s dárcem (jde to, i když ne ofiko). Na seznamce štěstí.cz, jsem se seznámila s klukem, úplně jiný typ, než do té doby, hodný, tišší, milý, sympaťák, působil trochu jako ňouma. Řekla jsem mu, že se seznamovat už vlastně ani nemůžu, jelikož jdu do IVF s dárcem. On mi řekl, že by do toho šel místo dárce, ale jen jako partner. Den před prvním rande jsme zjistili, že se známe z jisté dávné události, která nám oběma zasáhla významně do života. Tak jsme se na prvním rande na sebe dívali, oba vyplašení z té minulosti a v dalších dnech si psali, procházeli se a povídali. Za měsíc (!) bylo IVF, které se nepovedlo. Připadala jsem si strašně, on to zaplatil a já ani neotěhotním. Druhé IVF bylo za další půlrok během něhož jsme se do sebe zamilovali, vzniklo to úplně jinak než ve vztazích do té doby. Byli jsme spolu denně, řešili jak dál, bydlel u mě asi od třetí schůzky. Pozorný, slušný, možná až moc hodný kluk. Zvykala jsem si na to a postupně se do té plachosti zamilovala. On se postupně pochlapil, rozkoukal, nabyl zdravé sebevědomí a když na sále držel naše dítě, které se povedlo z druhého IVF, byla jsem strašně šťastná, že jsem to celé vybojovala až zázrakem. A ty, se dějí těm, kdo na ně věří Náš vztah má vývoj, museli jsme se spolu naučit žít v době, kdy jsem se chystala otěhotnět a byla těhotná, následně s novorozencem atd. Je to těžší ve 40 než ve 20. Teď jsme spolu tři roky, pořizujeme si druhé dítě a jsem pořád šťastnější a šťastnější. Moje rada, kterou jsem sama dostala, když už mi teklo do bot: Nehledej někoho, ale něco v někom. Vybav si pocit, který chceš s tím někým mít a hledej jen tento pocit. Já jsem moc ráda a vděčná osudu, že když už jsem byla přitlačená ke zdi, naučila jsem se vidět jinýma očima. Dnes nemám vedle sebe ňoumu, ale chlapa, který takto taky potřeboval svojí proměnu a tu jsme si vzájemně dopřáli. Hodně štěstí 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
17.6.18 22:17
Děkuju za podporu. No já jsem i realistka. Kamarádky nemají bohužel někoho s kým by mě mohly seznámit. Na seznamce jsem se setkala většinou jen se sex. nabídkama. Včera jsem byla na rande. Kluk docela fajn akorát se mi nelíbil fyzicky. Malej a hodně štíhle. Povaha fajn,ale musí tam být i sexuální přitažlivost, takže jsme kamarádi.
- Citovat
- Upravit
17.6.18 22:46
@Anonymní píše:to je hezky
Ve 39 a 3/4 jsem byla ještě singl (před tím dva 6 leté vztahy). Rozhodla jsem se kvůli věku pro umělé oplodnění s dárcem (jde to, i když ne ofiko). Na seznamce štěstí.cz, jsem se seznámila s klukem, úplně jiný typ, než do té doby, hodný, tišší, milý, sympaťák, působil trochu jako ňouma. Řekla jsem mu, že se seznamovat už vlastně ani nemůžu, jelikož jdu do IVF s dárcem. On mi řekl, že by do toho šel místo dárce, ale jen jako partner. Den před prvním rande jsme zjistili, že se známe z jisté dávné události, která nám oběma zasáhla významně do života. Tak jsme se na prvním rande na sebe dívali, oba vyplašení z té minulosti a v dalších dnech si psali, procházeli se a povídali. Za měsíc (!) bylo IVF, které se nepovedlo. Připadala jsem si strašně, on to zaplatil a já ani neotěhotním. Druhé IVF bylo za další půlrok během něhož jsme se do sebe zamilovali, vzniklo to úplně jinak než ve vztazích do té doby. Byli jsme spolu denně, řešili jak dál, bydlel u mě asi od třetí schůzky. Pozorný, slušný, možná až moc hodný kluk. Zvykala jsem si na to a postupně se do té plachosti zamilovala. On se postupně pochlapil, rozkoukal, nabyl zdravé sebevědomí a když na sále držel naše dítě, které se povedlo z druhého IVF, byla jsem strašně šťastná, že jsem to celé vybojovala až zázrakem. A ty, se dějí těm, kdo na ně věří
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Ahoj holky,
měla bych zde dotaz na ženy, které prožívaly stejnou situaci jako já. Za 6 měsíců mi bude 31 let a ten pravý nikde. Vyzkoušela jsem už i seznamky a většinou jsem narazila na muže, kteří měli povahový defekt. Ven chodím také a záliby také. V poslední době na mě začaly padat deprese, že zůstanu sama. Zeptala jsem se nejbližších jestli nedělám něco špatně nebo nepůsobím a prý ne. Bojím se, že nestihnu potkat partnera. Předtím jsem měla jeden dlouhodobý a jeden krátkodobý vztah. Jak jste se vyrovnávaly se situací, že budete samy? Nejsem žádná kariéristka a rodinu a partnera bych chtěla.
