Smrt pejska

Fotoalbum (0)
Sledovat e-mailem
Přidat k oblíbeným
Zapnout podpisy
Hledání v tématu
Sledovat eMimino.cz

Stránka: Předchozí 1 2

Napsat příspěvek

Velikost písma:

Evelína17

30.9.18 22:35

načítám...

Ahoj, vim presne jak ti je v listpadu to budou 3 roky co jsme nechali uspat naseho kokrspanela.Prestal zrat a zvracel, mel prujem.Trvalo to cca mesic, jezdili jsme na injekce vyvarela jsem at aspon neco sni, byli na vysetreni u odborniku a diagniza byla rakovina s tim at ho co nejdriv uspime protoze ma bolesti.Bylo to neskutecne tezky.Meli jsme ho 9, 5 roku.Co ti muzu poradit.Odloz vsechny jeho veci obojek hracky atd.Je dulezite ho nechat odejit aby nasel klid.Nedrz ho tady nekde v meziprostoru a nech ho dojit na druhy breh.Ver, ze je za barevnou duhou a za hoodne dlouho prijde den kdy se sejdete. :srdce:

načítám...
Citovat
Zmínit

j-p

11770

30.9.18 22:38

načítám...

@Anonymní píše:
Předem se omlouvám, že zakládám nové téma, vím že na toto téma zde už články jsou, ale nebyla jsem si jistá jak moc jsou aktuální.
Jsem na diskuzi nová, všimla jsem si že jde se také můžu poradit tak píši sem.

Chtěla bych se zeptat, jak se mám vyrovnat se smrtí svého pejska..

S novým pejskem má rodina nesouhlasila, všichni, včetně mého přítele, se bali velké zodpovědnosti. Hledala jsem v různých chovatelských stanicích a vybírala.
Nakonec jsem se zamilovala do 2leteho křížence šarpeje z útulku.
Po těžkém přemlouvání celé rodiny jsem si ho adoptovala. Strávila jsem s ním 5 let života.
Ze dne na den ochrnul na zadní nohy. Úplně ochrnul. Celý den jsme strávili u různých veterinářu ve 3 různých městech.. Až nakonec zjistili přeřazenou michu důsledkem vrozené vady.
Před pár dny to byl 6. Měsíc. Zapálila jsem svíčku a vzpomínala. Neumím ani vyjádřit jak se mi každý den svírá žaludek žalem. Nikdy jsem necítila takovou lásku a zároveň takovou bolest jako ve spojení právě s ním. Vím, že se najdou lidé kterym to přijde absurdní, možná až přehnané. Ale já vážně nemůžu absolutně fungovat dal. Byl tím nejpozitivnejsim v mém životě, s ním jsem se naučila být lepší. Jestli chápete jak to myslím. Snažím se moc věřit tomu že je mu teď lépe a vím že je. Ne rozhodla bych se jinak, Dr říkali, že by už nikdy nechodil, a já bych mu nevystavila život plný bolesti a utrpení.
Jen se bez něj cítím strašně prázdná a nevím jak se vyrovnat s tím že už ho nikdy nebudu moct obejmout. Jeho věci mi stále leží na posteli, hračky, deka i obojek jen abych cítila že je pořád semnou. Ale němuzu ani spat jak mě to sužuje.
Omlouvám se za dlouhý Román, myslím že jsem se potřebovala konečně svěřit a zároveň nebýt úplně za blázna (díky anonymitě)..
Prosím pokud máte někdo podobné zkušenosti, budu moct ráda když mi poradíte..

taky neporadím.Ja musela uspat svoji kamarádku a první dítě před měsícem a bolí to porad

!!Už měla 14.let a odešli ji taky nohy.

Byla mi vším a prožili jsme toho v dobrém i zlém.

Byl to pan pes

.Někdy možná bude druhý.

načítám...
Citovat
Zmínit

aiera

2254

1544

30.9.18 22:51

načítám...

Cas pomuze otupit tu bolest… Vim, jak se citis, loni tesne po vanocich jsme tim prosli.. Nas broucek, meli jsme retrivra, umrel.. Abych byla presnejsi, nechali jsme jej uspat, byl hodne nemocny a trapil se.. Pro vsechny to byl nejen milovany pejsek, ale hlavne plnohodnotny clen rodiny.. Mamka to tezce snasi nejvic, po mem odstehovani byl nas prcek jeji druhe dite.. Ale porad si rikame, ze mel s nami pekny zivot.. Uz jsme tuhle situaci drive zazili, pomohlo porizeni dalsiho pejska..

načítám...
Citovat
Zmínit

Lalelale

1.10.18 00:21

načítám...

Chápu tě a soucítím :hug: Můj první a jediný pejsek se mnou byl 16 let a byl to člen rodiny. Jeho odchod jsme obreceli tak, jako by odcházel člověk. Občas se mi o něm zdá a každý den mi chybí. Lék je podle mě nový pejsek, ale na toho bohužel nemám kapacitu, chodíme do práce a zahradu máme mrnavou. Jednoho dne snad, bez zvířat je život prazdnejsi