Smrt pejska

Fotoalbum tématu (0) Sledovat e-mailem Přidat k oblíbeným Zapnout podpisy Hledání v tématu
První příspěvek v tématu
Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 30.09.18 21:18
Smrt pejska

Předem se omlouvám, že zakládám nové téma, vím že na toto téma zde už články jsou, ale nebyla jsem si jistá jak moc jsou aktuální.

Jsem na diskuzi nová, všimla jsem si že jde se také můžu poradit tak píši sem.

Chtěla bych se zeptat, jak se mám vyrovnat se smrtí svého pejska..

S novým pejskem má rodina nesouhlasila, všichni, včetně mého přítele, se bali velké zodpovědnosti. Hledala jsem v různých chovatelských stanicích a vybírala.
Nakonec jsem se zamilovala do 2leteho křížence šarpeje z útulku.

Po těžkém přemlouvání celé rodiny jsem si ho adoptovala. Strávila jsem s ním 5 let života.
Ze dne na den ochrnul na zadní nohy. Úplně ochrnul. Celý den jsme strávili u různých veterinářu ve 3 různých městech.. Až nakonec zjistili přeřazenou michu důsledkem vrozené vady.
Před pár dny to byl 6. Měsíc. Zapálila jsem svíčku a vzpomínala. Neumím ani vyjádřit jak se mi každý den svírá žaludek žalem. Nikdy jsem necítila takovou lásku a zároveň takovou bolest jako ve spojení právě s ním. Vím, že se najdou lidé kterym to přijde absurdní, možná až přehnané. Ale já vážně nemůžu absolutně fungovat dal. Byl tím nejpozitivnejsim v mém životě, s ním jsem se naučila být lepší. Jestli chápete jak to myslím. Snažím se moc věřit tomu že je mu teď lépe a vím že je. Ne rozhodla bych se jinak, Dr říkali, že by už nikdy nechodil, a já bych mu nevystavila život plný bolesti a utrpení.
Jen se bez něj cítím strašně prázdná a nevím jak se vyrovnat s tím že už ho nikdy nebudu moct obejmout. Jeho věci mi stále leží na posteli, hračky, deka i obojek jen abych cítila že je pořád semnou. Ale němuzu ani spat jak mě to sužuje.
Omlouvám se za dlouhý Román, myslím že jsem se potřebovala konečně svěřit a zároveň nebýt úplně za blázna (díky anonymitě)..
Prosím pokud máte někdo podobné zkušenosti, budu moct ráda když mi poradíte.. :( :( :,( :,( :,(

Stránka:  1 2 Další »
Reakce:
Martina 94
Ukecaná baba ;) 1245 příspěvků 30.09.18 21:22

Nejlepší lék je pořídit si nového pejska :-)

vokishka
Extra třída :D 12881 příspěvků 30.09.18 21:23

Rodiče taky přišli o pejska, který byl členem rodiny. Už nechtěli nikdy nikdy žádného. A už jim zase jeden takový z útulku běhá po zahradě. A musím říct, že zase obživli.

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 30.09.18 21:26

@vokishka @Martina 94 Říkala jsem si, že časem si pořídím nového.
Ale stále mě to dost bolí, byl to můj,, vybojovaný" prví pejsek, který byl,, jen" kříženec a nakonec to byl ten nejúžasnější člen rodiny.. Jen jsem nečekala že to pouto k němu budu mít pořád tak silné o poté.. :zed:

Uživatel je onlinekrtek93
Neúnavná pisatelka 17790 příspěvků 30.09.18 21:34

Odchod prvního pejska (teda fenky) jsem nesla taky strašně těžce. Měli jsme ji od mých asi devíti let, umřela, když mi bylo přes dvacet, takže jsem s ní v podstatě vyrostla. Navíc nemám sourozence, ona byla „chlupatá ségra“ :) Pomohl až další pes, do kterýho mě tak trošku natlačil tehdejší přítel, protože už se na to nemohl dívat, bulela jsem i po víc než dvou měsících a netušim, kdy by to přešlo bez novýho psa :oops: Teď teda už to beru jinak - s rodinou, dítětem, jsem přesvědčená, že až stávající pejsek odejde, aspoň nějakou dobu budeme bez psa. Ale bůhví…

Lioness34
Ukecaná baba ;) 1385 příspěvků 30.09.18 21:38

Holka to chce čas. Mě když zemřel pejsek byla jsem týden vyrizena zralá na léčbu léky - nespala jsem nemluvila o ničem jiném a brecela nejedla nespala až na mě manžel zahartusil ať se vzpamatuji ze máme deti. Těžké to bylo… čas to časem zahojil.
Nevím zda je moudre pořídit hned dalšího, ale musíš se sebou něco udělat nebo se zblaznis. Ber to tak ze nekomu dalšímu z útulku můžeš pomoci - měl s tebou krásný život jinak by skončil kdo vi kde… a můj měl taky to ze ochrnul - na 9mes jsme ho ještě zachránili ale pak už ne, měl i epileptické záchvaty atd no proste je to smutné bolestivé ale nemůžeš nic dělat. Přeci se nebude trápit tady na zemi kvůli tomu ze ty si to Sobecky přeješ. Drz se!

sloninka
Ukecaná baba ;) 2054 příspěvků 30.09.18 21:43

Chci ti napsat, že ti strašně moc rozumím. V červnu to už byly 2 roky co jsme museli nechat uspat naší milovanou Betynku. Bylo jí 14,5 roku, krátkosrstá jezevčice. I po té době je mi po ní strašně smutno. Na poličce za postelí mám její fotku. Doufám, že se jednou třeba sejdeme. Máme ještě dalšího jezevčíčka - 11 let. Taky ho milujeme, ale doba, kdy si oba pejskové spolu na zahradě hráli, pak třeba spali stulení k sobě je nenávratně pryč. Uvažujeme (tedy hlavně já, manžel se zatím brání), že pořídíme zase další jezevčí holčičku. Ale máme strach, jak by se snášeli se stávajícím pejskem, když spolu nejsou od malička.

Hearty
Zasloužilá kecalka 941 příspěvků 30.09.18 21:46

To chce čas. Mi zemřela milovaná fenka po 10 letech. Brečela jsem, že už jiného psa znovu nechci, byla jsem smutná…ale doma bylo „prázdno“ a jednou se na fb objevily fotky štěňátek v útulku, jak to jedno koukalo… No láska na první pohled. Chlap se mi smál, viděla jsem ji večer a ráno už jsem jela adoptovat. A pomohlo to. Prostě na první nikdy nezapomenu, ale druhá už je dva roky členem domácnosti a je to super. ;)

Martina 94
Ukecaná baba ;) 1245 příspěvků 30.09.18 21:47
@Anonymní píše:
@vokishka @Martina 94 Říkala jsem si, že časem si pořídím nového.
Ale stále mě to dost bolí, byl to můj,, vybojovaný" prví pejsek, který byl,, jen" kříženec a nakonec to byl ten nejúžasnější člen rodiny.. Jen jsem nečekala že to pouto k němu budu mít pořád tak silné o poté.. :zed:

To ano ale musíš to přejít :-) ikdyz se to říká blbě já mela jako dítě 14 let psa a pak jen kočky a teďka jsme si taky vzali Voříška ze statku stendo :-) a je úžasná :-)

zudina
Ukecaná baba ;) 2229 příspěvků 30.09.18 22:02

Pred dvema lety mi umrel taky pes. Nasla jsem ho na ulici zubozeneho kdyz mu byl asi rok, a stravila jsem s nim 13 let zivota. To cim vsim si se mnou muj kamarad prosel, se neda rict o zadnem lidskem kamaradovi. Milovala jsem ho neskutecne. Pak umrel a bylo to strasne. Kdyz umrela babicka, bylo to smutny, ale bolest co jsem zazivala kdyz mi umrel muj kamarad… tolik jsem nebrecela ani kdyz mi zemrel otec. Ja ti rozumim. A uz jsem si zadneho psa neporidila.

Beckyttine5
Kecalka 315 příspěvků 30.09.18 22:04

Moc mě to mrzí a sama se toho děsím, až to potká mě ???? mám bullmastifa, v květnu mu bylo 8 a nevím, kolik času mu ještě zbývá.. ???? loni byl na operaci, měl nádor na kůži, tak se neChal odstranit, letos v červnu se mu udělal další, tak šel zase a hned v srpnu další…prostě se mu ta rakovina rozjela … a já nevěděla, co dělat…léky jsou, ale je to moc drahé, při jeho váze vychází měsíční dávka na 18 300 Kč + pár stovek za pravidelny rozbor krve.. kdyby dostával léky, tak se to zastaví, nádor nebude růst a nebude se tvořit další … když léky dávat prestanu, zase se to rozjede. .. chtěla bych mu to zaplatit, ale jsem na rodičovské se 7100.. a tak mi nezbývá než jen čekat… a moc mě to vůči němu trápí, že to pro něj nemohu udělat, byl to můj velký parťák a tolik jsme toho spolu prožili! Nechci o něj přijít.. a nechci jiného … tak se drž!

Lara Farseer
Zasloužilá kecalka 997 příspěvků 30.09.18 22:09
@Anonymní píše:
Předem se omlouvám, že zakládám nové téma, vím že na toto téma zde už články jsou, ale nebyla jsem si jistá jak moc jsou aktuální.

Jsem na diskuzi nová, všimla jsem si že jde se také můžu poradit tak píši sem.

Chtěla bych se zeptat, jak se mám vyrovnat se smrtí svého pejska..

S novým pejskem má rodina nesouhlasila, všichni, včetně mého přítele, se bali velké zodpovědnosti. Hledala jsem v různých chovatelských stanicích a vybírala.
Nakonec jsem se zamilovala do 2leteho křížence šarpeje z útulku.

Po těžkém přemlouvání celé rodiny jsem si ho adoptovala. Strávila jsem s ním 5 let života.
Ze dne na den ochrnul na zadní nohy. Úplně ochrnul. Celý den jsme strávili u různých veterinářu ve 3 různých městech.. Až nakonec zjistili přeřazenou michu důsledkem vrozené vady.
Před pár dny to byl 6. Měsíc. Zapálila jsem svíčku a vzpomínala. Neumím ani vyjádřit jak se mi každý den svírá žaludek žalem. Nikdy jsem necítila takovou lásku a zároveň takovou bolest jako ve spojení právě s ním. Vím, že se najdou lidé kterym to přijde absurdní, možná až přehnané. Ale já vážně nemůžu absolutně fungovat dal. Byl tím nejpozitivnejsim v mém životě, s ním jsem se naučila být lepší. Jestli chápete jak to myslím. Snažím se moc věřit tomu že je mu teď lépe a vím že je. Ne rozhodla bych se jinak, Dr říkali, že by už nikdy nechodil, a já bych mu nevystavila život plný bolesti a utrpení.
Jen se bez něj cítím strašně prázdná a nevím jak se vyrovnat s tím že už ho nikdy nebudu moct obejmout. Jeho věci mi stále leží na posteli, hračky, deka i obojek jen abych cítila že je pořád semnou. Ale němuzu ani spat jak mě to sužuje.
Omlouvám se za dlouhý Román, myslím že jsem se potřebovala konečně svěřit a zároveň nebýt úplně za blázna (díky anonymitě)..
Prosím pokud máte někdo podobné zkušenosti, budu moct ráda když mi poradíte.. :( :( :,( :,( :,(

Je to hodně těžký. Mě před rokem odešel můj první pejsek (doma jsme teda měli, ale ten nebyl vlastně můj, odstěhovala jsem se, když mu byly dva roky). Brenýsek byl úžasnej pejsek, ještě teď brečíma vzpomínám na něj… Ale muselo to být, prožil krásnej život, na konci dostal rakovinu, ale vždy se oklepal z operace, byl na tom zdravotně jinak moc dobře a pak se tammrcha rozlezla a už to nebyl on. Už se jen trápil. Tak jsme ho nechali uspat u nás doma, doktoři byli moc citliví a my s ním byli až do konce. A teď už je mu dobře. Nic ho nebolí. A měl krásnej život…

To ej ta jediná vada, co mají… že oproti nám mají tak krátké životy… Je to přes rok ale pořád bych nedokázala mít nového pejska, ještě to nepřebolelo. Ale jednou u nás snad zase bude chlupato :-).

lampicka11
Závislačka 3430 příspěvků 5 inzerátů 30.09.18 22:10

Smrt takového miláčka je vždy hrozná… Já si to zažila před rokem…nemocná, stará a měla mrtvici… Měla jsem ji od dětství…fenka které slzeli oči když umírala a já celou tu dobu než přijela doktorka u ní byla. Musela jsem si vzít dovolenou v práci, bylo to moc těžké. Často na ni vzpomínám i dcerka má. Kompenzovali jsme si to kockou( já která je nemusela a nikdy nechtěla tak nakonec jsem ji moc milovala)..jenže nešťastná náhoda a kočka „spalachala sebevraždu“ z balkonu na který chodila od mala…v den co mě propustily z porodnice se synem :,( .
Teď jsem se zarekla že žádné zvíře nechci že možná až povyrostou děti…mám i teď jiné starosti tak ty myšlenky se snažím vytěsnit ale chybí mi

mrav
Neúnavná pisatelka 19533 příspěvků 30.09.18 22:27

Vím, jak ti je a neboj - nejsi blázen. To bych pak byl blázen já i moje malá dcerka. Pes je nejlepší přítel člověka a dokáže i pohladit na duši. Říká se tomu cannis terapie. Nevím, jak to pejsci dělají, ale umí to. Taky jsem měl jako dítě jednoho velkého psího kamaráda - dalmatina u svého dědy. I se se mnou před svým skonem rozloučil - chodil všude za mnou. Čas běžel dál a v tom domku se vystřídalo několik pejsků. A víš co je zajímavé? Že všichni mu chodili na hrob. Možná psi slyší hlas přírody - ten, co my lidé neslyšíme…

Malike
Extra třída :D 11808 příspěvků 30.09.18 22:33

Smutek po smrti naší Betynky nám pomohl překonat nový pejsek.
Je to nejlepší lék.

Stránka:  1 2 Další »
Váš příspěvek
Reklama

Poslední články

Vánoční úklid bez stresu a honičky? Jde to

Vánoce a úklid. Každý rok je to pořád dokola. Víte, že to musíte udělat, ale... číst dále >

Nová kuchyň potěší celou rodinu

Rčení „láska prochází žaludkem“ platí i pro spokojený rodinný život. K tomu,... číst dále >

Články z Expres.cz

Nejrozesmátější invalida měsíce Bohdalová: „Jak vidíte, jsem tu živá!“

Se zraněním na těle, zato se širokým úsměvem dorazila herečka Jiřina... číst dále >

Jak je možné, že střelec utekl? Byl dvacetkrát (!) trestán, hledá ho 300 mužů!

Chérif Chekatt (29) je jediným podezřelým ze střelby na vánočních trzích v... číst dále >

Články z Ona Dnes

Příběh Miloše: Exmanželka žárlí na mou přítelkyni, chce se vrátit

Ženil jsem se z lásky a věřil, že na celý život. A pár let to tak i vypadalo.... číst dále >

Se třemi dětmi rezignujete na spoustu věcí, říká pediatrička Karolová

Jako dětská lékařka odešla Kateřina Karolová sbírat zkušenosti na kliniku do... číst dále >