Poradna očního lékaře
MUDr. Vladimír Korda Ph.D.
Smutek, deprese
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
22.11.18 07:04
Tak povídej… před pěti lety jsem se chodila vypovídat sem (pod jiným nickem… ) tenkrát jsem potratila v 15. tt a byl to velmi traumatický prožitek… měla jsem ty samé pocity, jako máš Ty… také za mnou každý chodí pro radu a já najednou byla na celém světě sama… potkala jsem tady holčinu s podobným osudem, dnes se dokonce vídáme… hodně mi pomohlo se prostě otevřít a začít o tom všem mluvit, nesnažit se přetvařovat, dopřát si ten „luxus“ být na chvíli v pr… trvalo to týdny, možná měsíce, ale postupně se vše začalo měnit k lepšímu… komunikace je základ… v době té mé krize jsem také najednou měla před očima vše špatné, co se mi kdy stalo, vše se vracelo a znovu bolelo… ale věř mi, že to přejde… pokud jsi vyhledala odbornou pomoc, která úplně nepomáhá, domluv se s MUDr. na změně léků, základ je, aby ses vyspala, jako zombie dlouho žít opravdu nemůžeš, starej se o kravky a slípky (nebo co máš), užívej se vůni hnoje (ač jsem z města, hnůj mi voní) … hlavně pomalu, nespěchej na sebe… tu smutnou tragickou událost klidně znovu obreč, pokud šlo u úmrtí, zapal tomu někomu svíčku, poděkuj mu za to, co jste spolu prožili, v duchu si s ním popovídej… napust si vanu, udělej si čaj a vezmi si teplý ponožky, sáhni po knížce, nebo jen „koukej do blba“ … co nejvíc odpočívej, pokud nemůžeš jíst, tak se do toho nenuť, tělo nemá ráno, když s ním člověk zachází s násilím… ono se to zase otočí. Jako první pozitivní krok je, žes sedla k počítači a vypsala se, ještě jeden pozitivní krok byl předtím, žes vyhledala odbornou pomoc. Chlapa neřeš, tak odešel a neboj se, jiný přijde… „kdo Tě nechce, ten si Tě nezaslouží“ … třeba přijde doba, kdy by se rád vrátil, ale Ty už ho nebudeš potřebovat, už teď si jen namlouváš, že ho potřebuješ… nepotřebuješ někoho, kdo se na Tebe vykašlal… drž se, neboj se, ono se to zase otočí… hlavně komunikuj a na myšlenky „asi bych to měla skoncovat“ rychle zapomeň 
posílám moře 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.11.18 07:22
Minuly tyden manzela v Italii postihl infark, tezky, lezi tam v mistni nemocnici, prvni dny temer bez kontaktu, mel mobil v aute a kdyz na ustredne nebyl anglicky mluvici clovek bez sance s nim mluvit. Spala jsem hrozne malo, dnes to bylo trochu lepsi, jidlo nevim co je, nepotrebuju, mam sileny strach. Zpravy o zdravotnim stavu mi dava pani z ambasady a ted uz se i stara pojistovna. Mame spolu ctrnactiletou dceru a syna rok a pul. Jsem uplne v..... Snazim se drzet a verim, ze to bude vporadku, ale ten sileny strach a s tim vsim souvisi i nase nasledujici financni situace. Ted ani nechapu jak jsem zvladla zaridit tolik veci co bylo potreba. Dnes snad dojde k prevozu auta do CR.
Jedine co me drzi jsou deti. Ten strach je sileny
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.11.18 07:25
@Jindřiš tak to plně chápu a je mi líto, co prožíváš… ráda bych pomohla, jen nevím jak… drž se a kdyby sis chtěla popovídat, tak piš…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.11.18 07:30
@azaleila dekuju, nechci zakladatelce brat diskuzi. Ze zoufalstvi jsem uz i kontaktovala kartarku, umela vzdycky pomoc, kdyz jsem byla na dne.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.11.18 07:39
@Jindřiš já myslím, že nikomu nic nebereš… a zakladelce jistě pomůže vědomí, že není sama, kdo má trápení… chápu Tebe i zakladatelku, proto jsem oběma odpověděla… a myslím, že o tom to je vzájemně si popovídat a svěřit si svá trápení, každý nějaké má…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.11.18 07:45
@Anonymní píše:
Ahoj,
v poslední době mě vše strašně trápí. Nemůžu spát, jíst, pracovat. Je mi hrozně. Sesypalo se toho tolik, že nemůžu uvěřit, že by to jeden člověk mohl pobrat. Chodím k psychiatričce, i ta mi řekla, že toho je moc. Potřebuju si popovídat, ale jak, když jsem vždycky byla já ta, za kterou lidi chodili? Nemám fakt nikoho, ať to beru horem pádem, komu bych se mohla vybrečet na rameni.Naopak, lidé se mi dál svěřují a pro mě jsou to banality. Jak se nakopnout, jak zas chtít žít? Mám pocity, hlavně v noci, že bych to měla skončit. Rána jsou děsná, ale pak se trochu nastartuji, něco udělám a šla bych si zas lehnout a nic nedělat. Jsem nemocná, chybí mi muž, který odešel s kamarádkou… Blíží se výročí pro mě velmi tragické události a vše se mi vrací zpět. Vše, jako by se to dělo znova. Holky, já už dál nemůžu. Jsem strašně osamělá, uzavírám se do izolace, což taky není dobře, ale neumím si ředstavit vyrazit do vesnice mezi lidi. Jsem zoufalá. Překonaly jste to některá tyhle stavy? Je to skoro na blázinec, ale ten si z určitých objektivních důvodů nemůžu dovolit, nemám nikoho, kdo by se mi postaral o dobytek…
Chtěla bych si jen pokecat. Díky.
Klidně se vykecej. A hlavně koukej do budoucna, neber odchod někoho, kdo je naprosto nekvalitní a bezcenný člověk (evidentně, někdo, kdo za něco stojí, neodchází s kamarádkou) jako tragickou událost. Bav se, užívej a neupínej se na minulost. Nevím, co to je za psychiatričku, možná bych zkusila i nějakého psychologa, pokud sezení s psychiatričkou nějak nemají efekt.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.11.18 07:46
@Jindřiš To je hrozný, držím vám palce, ať to dobře dopadne.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.11.18 07:51
@azaleila to je duvod proc jsem napsala, aby vedela, ze neni sama kdo ma trapeni, ze ten zivot neni jen ruzovy a asi obcas to zly byt musi.
Ve stredu jsme si planovali urcite veci a ve ctvrtek rano se modlim, aby se uz nestalo nic horsiho. Zivot se obratil vzhuru nohama.
Nejak se musim dat dokupy, budou volat kvuli autu, tak at jsem schopna mluvit, jde o kamion (manzel je OSVC), zachvat prisel v noci o pauze.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.11.18 07:56
@Jindřiš píše:
@Tiger-lily moc dekuju
Tohle jsou přesně takové ty rány, které si… raději ani nepředstavujeme. Ale když přijdou, musíme se s tím prostě poprat. Tak snad někdo, kdo má jen depku, poděkuje za zdraví a přestane se stresovat kvůli nepodstatným věcem.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.11.18 07:56
@Jindřiš neboj se, to dáš… zvládneš to, nejhorší šok už máš za sebou a teď už bude jen a jen lépe 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.11.18 08:06
@Tiger-lily je pravda, ze kupu veci prehodnotis, dcera ma k vanocum jedine praní, aby byl tata doma, nic vic nechce. Ta uz to vsechno chape a vi co se muze stat a nevim co delat, aby se netrapila, rikam ji jen ty pozitivni zpravy, to horsi si nechavam pro sebe.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.11.18 08:16
@azaleila ja vim, musim, nic jinyho nezbyva. Kez by jsi mela pravdu a vse se jen zlepsovalo. V utery meli manzelovi odsavat vodu z plic, ale zakrok zatim nedelali, ze se po zdravotni strance zlepsuje a vcera mi pani rikala, ze jsou tam mirne znamky zlepseni. Rano mi manzel posilal fotku, je cely rozpichany, sama kanila, ale nevypada spatne, to ne, jen je na nem znat unava. Zachvat udelal neplechu na srdicku, jinak ostatni vporadku. Manzel uz i mluvil s clovekem co mu dava praci a ten mi pak rikal, ze je prekvapeny, ze mysli a uvazuje uplne normalne. Pomaha mi to auto dostat domu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Zánět spojivek kapky nepomáhají
- 25.08.23
- Lucy01O
Tlak v oku a záškuby
- 23.08.23
- Anonymní
Flek před okem
- 13.07.23
- MartinaKindl333
Vysoká krátkozrakost a porod
- 06.07.23
- Anonymní
Ahoj,
v poslední době mě vše strašně trápí. Nemůžu spát, jíst, pracovat. Je mi hrozně. Sesypalo se toho tolik, že nemůžu uvěřit, že by to jeden člověk mohl pobrat. Chodím k psychiatričce, i ta mi řekla, že toho je moc. Potřebuju si popovídat, ale jak, když jsem vždycky byla já ta, za kterou lidi chodili? Nemám fakt nikoho, ať to beru horem pádem, komu bych se mohla vybrečet na rameni.
Naopak, lidé se mi dál svěřují a pro mě jsou to banality. Jak se nakopnout, jak zas chtít žít? Mám pocity, hlavně v noci, že bych to měla skončit. Rána jsou děsná, ale pak se trochu nastartuji, něco udělám a šla bych si zas lehnout a nic nedělat. Jsem nemocná, chybí mi muž, který odešel s kamarádkou… Blíží se výročí pro mě velmi tragické události a vše se mi vrací zpět. Vše, jako by se to dělo znova. Holky, já už dál nemůžu. Jsem strašně osamělá, uzavírám se do izolace, což taky není dobře, ale neumím si ředstavit vyrazit do vesnice mezi lidi. Jsem zoufalá. Překonaly jste to některá tyhle stavy? Je to skoro na blázinec, ale ten si z určitých objektivních důvodů nemůžu dovolit, nemám nikoho, kdo by se mi postaral o dobytek…
Chtěla bych si jen pokecat. Díky.