Špatná nálada - neschopnost najít řešení

Fotoalbum tématu (0) Sledovat e-mailem Přidat k oblíbeným Zapnout podpisy Hledání v tématu
První příspěvek v tématu
Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 22.11.18 02:08
Špatná nálada - neschopnost najít řešení

Zdravíčko,
posledních pár týdnů řeším problém, se kterým si bohužel nevím rady.
Zhruba někdy v první polovině října jsem u sebe začala pozorovat zhoršenou náladu. Nic hroznýho, s trochou vůle jsem našla něco, čím si náladu zlepšit. Bohužel mám pocit, že od té doby se to stupňuje. Byly dva tři dny, kdy mi fajn a pak zase přišel hroznej propad.
Jeden takovej mám dneska. V práci jsem se musela jít několikrát vybrečet na záchod, což se mi nikdy nestalo. Nejsem plačtivá, ale… Teď nějak nedokážu nebřečet. Mám pořád takový všeobecný na nic pocit. I když si připadám sama, nestojím o kontakt s přáteli, nechci jim přidělávat starosti. Koníčky… Nebaví mě. Jediný, co poslední dobou chci, je moct ležet a mít klid od všeho a všech. Donutit se ráno vstát do práce vyžaduje větší a větší nucení. V podstatě se dokážu donutit jen kvůli vědomí, že bud budu pracovat, nebo za dvě měsíce nebudu mít na nájem a co pak? Že s prací nejsem spokojená snad ani dodávat nemusím. Jakmile je na mě někdo příkřejší nebo nedej bože zvýší hlas, hrozně mě to rozhodí a srazí náladu ještě kus bod bod mrazu, na kterém je. Navíc dělám chyby z nepozornosti a zlobí mě krátkodobá paměť. Někdo mi něco říká a já za chvilku nevím a vzpomenout si nedokážu. Plus rozhodování. Dělám práci, kde se bohužel musím rozhodovat pohotově, ale nezvládám to, za což dostávám oprávněnou kritiku a celý se to cyklí.
Postupně navíc ztrácím chuť k jídlu. Jsem pořád unavená a hodně spím, ale dneska pro změnu nedokážu spát vůbec. Prostě… Všechno na nic. :pocitac:
Popravdě ani nevím, co mě do tohohle stavu dostalo. Připadám si jako slaboch, kterej nedokáže zvládat problémy běžnýho života. Mám pocit, že konečně chápu sebevrahy. Když si někdo sáhne na život, všichni maj plnou pusu toho jaký to bylo sobecký a že to není řešení, ale když si představím, že by tahle mizérie byla ještě horší… Začínám je chápat. Ale ne, na život si sáhnout nechci. Zase až tak zlý to není. Ale na nic to je. A nevím, jak z toho ven. Říkám si, že to odezní, ale jak dlouho to může trvat?
Omlouvám se, že je to tak zmatený. Holt… Psala jsem, jak mě to zrovna napadalo. :oops:

Reakce:
Katulik29
Kecalka 487 příspěvků 22.11.18 02:29

Ahoj. Moc dobře vím, čím si procházíš, jsem na tom teď podobně.. Teda moje práce mě sice baví, ráda do ní chodím. Ale tím to asi končí. Jsem taky ve fázi, kdy jsem radši sama doma, nic mě nebaví a netěší, nic se mi nechce dělat, mám pocit méněcennosti i když mám skvělého pracovitého manžela. U sebe si myslím, že to mám z toho, že manžel měl teď sezonu a dělal od rána do večera a i díky mé práci jsme se mnohdy pořádně neviděli a i když jsem měla volno, byli jsme spolu sotva dvě hodinky. To přišel domu cca v půl deváté večer, najedl se, dal sprchu. V posteli mi po půl hodině řekl dobrou noc… Od té doby, co mu předtím začala pracovní sezona, připadala jsem si sama víc než obvykle. Já teda nikdy neměla žádné kamarádky, se kterýma bych mohla ven a podobně, ale na to jsem si již zvykla. Nikdy jsem nebyla dvakrát společenský typ, i když to je zas jiný příběh.
A abych se nezbláznila, pomáhají mi hodně naše zvířátka. Máš přítele či manžela, nějaké zvířátko nebo co něco, co by ti mohlo pomoct aspoň trochu se odreagovat? Pokud tě deprimuje zaměstnání, zkus ho změnit (mě to pomohlo když jsem byla jeden čas velice nervní). Zkus popřemýšlet nad příčinnou Tvého chování a zkus to změnit. Když si nebudeš vědět rady, obrať se na rodinu a nebo, opravdu v nejhorším případě, se obrať na psychiatra. Já osobně jsem teda sice poměrně mladá, ale už jsem si taky prošla svým, tak vím o čem mluvím…
Hlavně přeji mnoho pevných sil a především vůli chtít to řešit :hug: btw: když budeš chtít, napiš sz :)

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 22.11.18 06:24
@Anonymní píše:
Zdravíčko,
posledních pár týdnů řeším problém, se kterým si bohužel nevím rady.
Zhruba někdy v první polovině října jsem u sebe začala pozorovat zhoršenou náladu. Nic hroznýho, s trochou vůle jsem našla něco, čím si náladu zlepšit. Bohužel mám pocit, že od té doby se to stupňuje. Byly dva tři dny, kdy mi fajn a pak zase přišel hroznej propad.
Jeden takovej mám dneska. V práci jsem se musela jít několikrát vybrečet na záchod, což se mi nikdy nestalo. Nejsem plačtivá, ale… Teď nějak nedokážu nebřečet. Mám pořád takový všeobecný na nic pocit. I když si připadám sama, nestojím o kontakt s přáteli, nechci jim přidělávat starosti. Koníčky… Nebaví mě. Jediný, co poslední dobou chci, je moct ležet a mít klid od všeho a všech. Donutit se ráno vstát do práce vyžaduje větší a větší nucení. V podstatě se dokážu donutit jen kvůli vědomí, že bud budu pracovat, nebo za dvě měsíce nebudu mít na nájem a co pak? Že s prací nejsem spokojená snad ani dodávat nemusím. Jakmile je na mě někdo příkřejší nebo nedej bože zvýší hlas, hrozně mě to rozhodí a srazí náladu ještě kus bod bod mrazu, na kterém je. Navíc dělám chyby z nepozornosti a zlobí mě krátkodobá paměť. Někdo mi něco říká a já za chvilku nevím a vzpomenout si nedokážu. Plus rozhodování. Dělám práci, kde se bohužel musím rozhodovat pohotově, ale nezvládám to, za což dostávám oprávněnou kritiku a celý se to cyklí.
Postupně navíc ztrácím chuť k jídlu. Jsem pořád unavená a hodně spím, ale dneska pro změnu nedokážu spát vůbec. Prostě… Všechno na nic. :pocitac:
Popravdě ani nevím, co mě do tohohle stavu dostalo. Připadám si jako slaboch, kterej nedokáže zvládat problémy běžnýho života. Mám pocit, že konečně chápu sebevrahy. Když si někdo sáhne na život, všichni maj plnou pusu toho jaký to bylo sobecký a že to není řešení, ale když si představím, že by tahle mizérie byla ještě horší… Začínám je chápat. Ale ne, na život si sáhnout nechci. Zase až tak zlý to není. Ale na nic to je. A nevím, jak z toho ven. Říkám si, že to odezní, ale jak dlouho to může trvat?
Omlouvám se, že je to tak zmatený. Holt… Psala jsem, jak mě to zrovna napadalo. :oops:

To jsi popsala celkem ukázkově příznaky deprese. Pomůže ti psychoterapie, antidepresiva, nebo obojí zároveň. Léky může předepsat psychiatr nebo i tvůj praktický lékař. Léky ti pomůžou dostat se z nejhoršího období, práce s psychoterapeutem tě zas pomůže nasměrovat k žádoucím změnám v přístupu k životu (změna práce? vztahů?). Na podzim se deprese u některých lidí objevuje s úbytkem světla (říká se tomu sezónní afektivní porucha), pomáhá pak fototerapie. Přeju, ať je brzo líp.

Tarjei
Závislačka 4323 příspěvků 22.11.18 06:29

Deprese. Řešit resit resit. Doktoraaaaa.

blumen
Hvězda diskuse 44139 příspěvků 22.11.18 08:14

Podzimni deprese. Zacni doplnovat vitamin D, K, horcik a vitaminy skupiny B. A pri popsanych obtizich asi i navstivit doktora, vypada to na tezsi prubeh

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 22.11.18 09:23

Nevím. Jak jsem nemohla spát, byla jsem celkem odhodlaná, že zajdu minimálně k praktickej doktorce a promluvím s ní o tom. Zase totální nechuť mluvit s kýmkoliv a speciálně o tomhle. Dneska spíš přemýšlím nad svojí slabostí, že mě skládá troška stresu… A že nevím, jak dneska přežiju noční. Jestli se radši nemám hodit marod.

Zakl.

Heinich
Závislačka 3229 příspěvků 22.11.18 09:29
změna práce

Zkusil bych změnu práce.

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 22.11.18 09:37
@Katulik29 píše:
Ahoj. Moc dobře vím, čím si procházíš, jsem na tom teď podobně.. Teda moje práce mě sice baví, ráda do ní chodím. Ale tím to asi končí. Jsem taky ve fázi, kdy jsem radši sama doma, nic mě nebaví a netěší, nic se mi nechce dělat, mám pocit méněcennosti i když mám skvělého pracovitého manžela. U sebe si myslím, že to mám z toho, že manžel měl teď sezonu a dělal od rána do večera a i díky mé práci jsme se mnohdy pořádně neviděli a i když jsem měla volno, byli jsme spolu sotva dvě hodinky. To přišel domu cca v půl deváté večer, najedl se, dal sprchu. V posteli mi po půl hodině řekl dobrou noc… Od té doby, co mu předtím začala pracovní sezona, připadala jsem si sama víc než obvykle. Já teda nikdy neměla žádné kamarádky, se kterýma bych mohla ven a podobně, ale na to jsem si již zvykla. Nikdy jsem nebyla dvakrát společenský typ, i když to je zas jiný příběh.
A abych se nezbláznila, pomáhají mi hodně naše zvířátka. Máš přítele či manžela, nějaké zvířátko nebo co něco, co by ti mohlo pomoct aspoň trochu se odreagovat? Pokud tě deprimuje zaměstnání, zkus ho změnit (mě to pomohlo když jsem byla jeden čas velice nervní). Zkus popřemýšlet nad příčinnou Tvého chování a zkus to změnit. Když si nebudeš vědět rady, obrať se na rodinu a nebo, opravdu v nejhorším případě, se obrať na psychiatra. Já osobně jsem teda sice poměrně mladá, ale už jsem si taky prošla svým, tak vím o čem mluvím…
Hlavně přeji mnoho pevných sil a především vůli chtít to řešit :hug: btw: když budeš chtít, napiš sz :)

Na rodinu se obracet nechci. Složitý vztahy, bydlíme od sebe přes půl republiky, tátu začíná zlobit zdraví a mamka to s ním má těžký. Určitě jí nebudu přidělávat další starosti.
Práci bych změnila ráda, ale bojím se, že to bude zase stejný. Že budu stejně na prášky jenom z něčeho jinýho. Každá líp placená práce vyžaduje investici energie a snahu. Na to se nějak… Necítím. Se šefovou jsem odchod začala řešit. Popravdě mě děsí, že ještě musím odpracovat minimálně směny do konce měsíce, než mě pustí.
Za podporu moc děkuju. I tobě hodně sil. Občas je to holt těžký.

Heinich
Závislačka 3229 příspěvků 22.11.18 11:23
@Anonymní píše:
Na rodinu se obracet nechci. Složitý vztahy, bydlíme od sebe přes půl republiky, tátu začíná zlobit zdraví a mamka to s ním má těžký. Určitě jí nebudu přidělávat další starosti.
Práci bych změnila ráda, ale bojím se, že to bude zase stejný. Že budu stejně na prášky jenom z něčeho jinýho. Každá líp placená práce vyžaduje investici energie a snahu. Na to se nějak… Necítím. Se šefovou jsem odchod začala řešit. Popravdě mě děsí, že ještě musím odpracovat minimálně směny do konce měsíce, než mě pustí.
Za podporu moc děkuju. I tobě hodně sil. Občas je to holt těžký.

Potvrzuje se, že šlo hlavně o práci..

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 22.11.18 12:05
@Heinich píše:
Potvrzuje se, že šlo hlavně o práci..

Určitě v tom hraje roli. Na druhou stranu, v týhle práci jsem dva týdny, pleskám se v tom dýl. :nevim:

Zakl.

annasmyc
Kecalka 477 příspěvků 22.11.18 12:13

nevím, co máš za práci, přijde mi to jako syndrom vyhoření…nemůžeš jít na neschopenku?

blumen
Hvězda diskuse 44139 příspěvků 22.11.18 13:00
@Anonymní píše:
Určitě v tom hraje roli. Na druhou stranu, v týhle práci jsem dva týdny, pleskám se v tom dýl. :nevim:Zakl.

Ale neprispela tomu.

A hlavne se zhorsuje pocasi, je skarede, clovek ma celkove horsi naladu, do toho nova prace, mozna nevyspani

Váš příspěvek
Reklama

Poslední články

3 nejčastější úrazy dětí a první pomoc: Víte, jak se zachovat?

Hlídáte je jako ostříž, ale stačí vteřinka nepozornosti a neštěstí je na... číst dále >

Články z Expres.cz

Rasta kočka dne: Hvězda České televize Tvarůžková změnila image a je to pecka!

Čokoládová kráska z České televize Zuzana Tvarůžková (35) si nechala udělat... číst dále >

Namol opilý gólman Svoboda boural a zrušil dvě auta: Jen zázrakem nikoho nezranil

Fotbalové a hokejové hvězdy spíš než na tréninku nebo na hřišti lámou rekordy... číst dále >

Články z Ona Dnes

Kvůli šikaně jsem začala boxovat, říká šampionka Martina Ptáčková

Než se světová šampionka v kickoboxu, Martina Ptáčková (21), naučila rány... číst dále >

Příběh Šárky: Máma na mě přepsala byt, švagrová je vzteky bez sebe

S bráchou jsme vyrůstali jen s mámou. Otec nás opustil asi rok po bratrově... číst dále >