Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Smutek ze stárnutí
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
30.7.21 00:35
Co šestnáct - počkej, až ti bude šedesát…
Ne vážně, tohle není běžný stav mysli. Nemáte ve škole psychologa? Stavila bych se tam. Stárnutí nezastavíš, ale musíš se ho naučit přijmout jako přirozenou součást života. Vstupem do další etapy života vždycky něco ztratíš, ale taky něco nového získáš.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.7.21 00:55
Já když slavila 20,tak jsem si i pobrecela, ze ještě jednou tolik a bude mi 40.Víš kolik mi je dnes?41 
A beru to sportovně, od te doby (20ti let) jsem uz neměla žádný splin, prožila jsem plno skvělých zážitků, mam dvě děti a už se i těším na vnoučata. Akorat v čem ti dávám za pravdu je to, že vidim stárnout i me blízké a z toho mi občas smutno je.Ale je to koloběh života, nenadelas nic. Takže radím nemyslet na věk a uzivej si, život máš pred sebou. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.7.21 01:15
Důležité je uvědomit si, že tvůj život tímto nekončí. Pouze začíná další, nová životní etapa. A takových životních etap bude ještě spousta. Od prvního vztahu/rozchodu, maturity, bydlení, práce, vlastní rodiny apod.
Říkáš, že jsi rád cestoval s rodiči. Máš na ně krásné vzpomínky a nejspíš i dobrý vztah. Zážitky můžete utvářet nadále. Na tech je nejhezčí, že nestárnou, ikdyž my ano.
Růst a stárnutí je přirozené. Nikdo nemůžeme zůstat celý život na jednom místě, být neustále dětmi. Dokonce tvé vnitřní dítě bude stále tam. V tobě.
Rozumím ale tomu, co cítíš. Zkus se zamyslet nad tím, jaká pozitiva pro tebe bude mit tohle nové období, představ si kolik nového a neprobádaného tě čeká. Za dalších deset let, až se otočíš zpátky, si na toto vzpomeneš s úsměvem. 
A hlavu vzhůru, máš před sebou celičký život! 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.7.21 06:48
Může nás to mrzet, ale všichni stárneme a to je s nevyhnutelnou smrtí jediná spravedlnost stejná pro všechny. Je jen na tobě, jakou cestou povedeš svůj život, aby sis ve stáří mohl říct „jsem spokojený s tím, co mám za sebou“. Čekají tě nové začátky, nová etapa života, tak je pochopitelné, že tě mrzí konec dětství a děsí tě to nové neznámé. Kde se ale píše, že etapa studií nebude skvělá? Já na ni vzpomínám ráda, srdcem jsem ji ani neopustila. Získala jsem na škole super přátele, získala trochu životního nadhledu, mám úžasné zážitky… Taky mě teď mrzí, když se začínají objevovat první vrásky, když mi švagrová objevila první šedivý vlas, že moji blízcí stárnou a umírají. Taky mě mrzí, že mé děti už nejsou miminka. Ale nic s tím nenaděláme, musíme tu skutečnost životního vývoje přijmout a měli bychom se těšit na nové věci, které nás ještě čekají.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.7.21 07:23
@Anonymní píše:
Zdravím, chtěl bych se zde svěřit, zda je normální to, co se mi děje. Je mi skoro 16 a velmi často pociťuji úzkostné a beznadějné pocity, jelikož jsem smutný, že mé dětství je už téměř pryč, za chvíli mi bude 18. Pořád se mi před očima vybavují mé vzpomínky, krásné momenty a všechny ty zážitky z mladého dětství a dovolené s mými rodiči. Je to těžké přijmout fakt, že už mi není 6, když jsem nastupoval do první třídy a že už teď nastupuji na střední školu. Nejraději bych vše vrátil a prožil všechny ty nádherné okamžiky strávené se svými rodiči a mou rodinou znovu.
take mi bylo lito vsech zlomovych bodu, ale vic co? Vsechno jsem znovu prozila se svymi detmi. Vanoce jsou zase kouzelne. A potreti je, doufam, prozuji jako prarodic.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.7.21 07:36
Mysli pozitivne a dopredu, bud rad, ze mas pekne vzpominky a uzivej si zivot dal, at pak pro zmenu nelitujes kazda faze zivota ma neco do sebe 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.7.21 08:01
Mas velke stesti, ze muzes rict, zes mel krasne detstvi. S rodici muzes cestovat i v dospelosti, porad s nimi taky jeste bydlis. Mozna jen nejsi pripraveny na zodpovednost, samostatny zivot a neni to tolik o tom starnuti. Vsak ti bude teprve 16, takze to neni nic vyjmecneho. Kdyz budes dale studovat, obdobi te bezstarostnosti si prodlouzis a podle me to prijde casem.
Az budes mit holku, na smutek z odchazejiciho detstvi podle me rychle zapomenes.
Kazdy dospiva jinak, nekdo pozdeji. Hadam, ze se ti nestyska po hrani si na pisku, to te taky preslo. Dala bych tomu cas.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.7.21 08:24
Záleží na úhlu pohledu - já třeba hodně vzpomínám právě na období 15-25, protože člověk vyjde s málem a má hromadu volného času se realizovat, taky se vidí s kámoši každý den (to je třeba ve 30 dost sci-fi 
). Na zralém věku je ale zas je fajn, že je člověk relativně ve vatě, a užívá si to dětství podruhé s vlastními dětmi. A pak si ho může užít potřetí a vnoučaty. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
lucenka
30.7.21 08:26
A někdo ti zakazuje prožít s rodiči další krásné dovolené a mít hezké zážitky? 
Dětské je pryč, ale před sebou máš ještě většinu života. Tak se soustřeď na to, abys ho prožil podle svých představ, měl z něj další pěkné vzpomínky. Nekaž si život negativními myšlenkami.
- Citovat
- Upravit
30.7.21 10:03
Ahoj,
tyhle myšlenky můžeš mít v každém věku. Život se prostě mění. je jiné být malé dítě, puberťák, dospělý, mít vlastní rodinu či být senior. Ale život to kompenzuje tím, že v každém tom věku ti dává možnosti prožívat nové věci. Jiné radosti a starosti. A na to se můžeš stejně tak těšit, jako jsi smutný, že nějaká etapa pomalu končí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.7.21 10:11
Jó, počkej až objevíš pivo, rum ku ndu a metal. Ti se objeví ještě netušený, že se ti nebude chtít zestárnout tuplem.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.7.21 10:13
Myslím si, že to je hodně obvyklé. A počkej, jak se člověk musí vyrovnávat se stárnutím, když mu táhne na padesát. Každý z nás se nějak musí vyrovnat s tím, že stárneme a že jednou zemřeme. A jo, je to těžký. Měla jsem výhodu, že dětství jsem měla na nic. Na druhou stranu - mně se zase stýská po pěkném dětství.
Puberta a dospívání pro mě bylo hodně těžké období v životě a rozhodně bych ho nevracela. Ta nejistota, co člověka čeká, jak by měl žít, kdo vlastně je. Jestli se mu podaří najít dobrou práci, jestli bude úspěšný, jestli…
Jsem ráda, že to mám za sebou. Na druhou stranu se můžeš těšit na krásné věci, které tě ještě čekají. Ano, dětství skončilo, ale můžeš ho znovuprožít v dětství svých dětí a vnoučat. Můžeš dělat svoju práci snů. Objevovat svět a cestovat. Nyní máš věk, kdy můžeš opravdu cokoliv.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.7.21 11:33
A právě když jsou prázdniny, můžeš všecky ty dětské radosti prožívat dál bez ohledu na věk. Blbnout u vody, jezdit na kole pro zmrzlinu, pro kamarády upéct buchtu s čerstvým ovocem, večer uspořádat táborák… Život máš před sebou, věk je jenom číslo…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Syn hodně vodí za ruku
- 16.09.26
- Anonymní
Dítě se bojí jít ven
- 08.09.26
- Kris308
strach z otce
- 23.08.26
- babča1950
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Zdravím, chtěl bych se zde svěřit, zda je normální to, co se mi děje. Je mi skoro 16 a velmi často pociťuji úzkostné a beznadějné pocity, jelikož jsem smutný, že mé dětství je už téměř pryč, za chvíli mi bude 18. Pořád se mi před očima vybavují mé vzpomínky, krásné momenty a všechny ty zážitky z mladého dětství a dovolené s mými rodiči. Je to těžké přijmout fakt, že už mi není 6, když jsem nastupoval do první třídy a že už teď nastupuji na střední školu. Nejraději bych vše vrátil a prožil všechny ty nádherné okamžiky strávené se svými rodiči a mou rodinou znovu.