Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Sobotní zamyšlení nad manželstvím...
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
16.4.11 19:15
Podívej je to blb jak vyšitej, ale na druhou stranu, přece by sis je ty děti nechala i kdyby nic nesliboval ne??
Nebylo to plánované a určitě tě nepřesvědčilo jen to, že řekl, že bude príma táta..Nebo kdyby to neřekl, tak by se stalo co??
Situaci máš nepříznivou - nevím co radit, protože jsem to nezažila..Snad jen přežít mateřskou a pak přemýšlet jak z toho ven..než to uplyne, myslím, že už ani nebudeš nic cítit, takže to půjde bez emocí..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.4.11 19:19
Ahojky, no úpřímě tě lituji nemáš to lehký a je to drtivé co tady píšeš. Nechápu takovýho chlapa! Ach jo… 
a co zkusit nějakou promluvu do duše?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.4.11 19:20
Také bych řekla, že to nemá žádnou budoucnost 
a jak dlouho jste spolu?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
16.4.11 19:25
jsme spolu sedm let, děti bych si nechala i tak, jsem srab a na potrat bych nikdy nešla.
Dneska mně třeba hrozně dostalo, jak ráno odjel na ryby, jedno dvojče je nemocný a za celý den ani jedna pitomá sms, jak jí je, jestli je v poho a tak…
Do duše mu zkouším mluvit, vždy se to otočí proti mně, co jako chci, že nechodí do hospody, nebije mně prachy máme ,,tak co jako???,,
- Citovat
- Upravit
16.4.11 19:29
Zkus to ted nejak prezit a mysli na budoucnost. Jestli si jinak rozumite, hned bych vztah neodepisovala. Deti poporostou, tobe se ulehci a bude lip. Mluvim z vlastni zkusenosti.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.4.11 19:32
Jejda,dvě mimča to se máš a tvůj manža je totální sobec 
by si měl uvědomit jaké má štěstí že má tebe a prcky a že mu před očima vyrostou a on si jich neužije 
držím palce,máš to těžké.fakt ho nechápu 
pokud to tak půjde dál,tak asi manželství půjde do kopru
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
16.4.11 19:38
To půjde do kopru, ono už tam je dávno. Sice mám čtyři děti, ale vím, že se o ně dokážu postarat i sama a to mně docela dává sílu to nějak přežít…
- Citovat
- Upravit
16.4.11 19:39
Ahoj zakladatelko,
o jak moc tě chápu. Mám to doma dost podobně, ale ne teda tak šílené. Teda spíš to bylo šílené, někdy je to horší a někdy lepší, akorát jsem si musela všechno vydupat a stále si musím vše vydupávat. Jinak bych si to dávno hodila. Manžel má volný pracovní režim, takže to u nás vypadá takto, že dopoledne spinká. Chodím ho budit s dětmi a pak mu je na hodinu hodím na krk a něco si dělám, jím nebo uklízím nebo jedu něco zařizovat. Pak je dáme spát a snažím se manžela vykopat do práce. No vrací se kolem 21hod, když už děti spí a já napůl kolabuji vyčerpáním nebo jsem tak šíleně nas.aná, že s ním ani nemluvím. V noci ponocuje, je schopný koukat do pc třeba do 4 do rána. Tím mě samozřejmě také spolehlivě vytáčí. Ale je fakt, že v noci nakrmí děti a já nemusím vstávat. Takhle většinou proběhne celý týden. Na děti jsem sama, máme dvojčata 16m, příbuzní nefungují. Víkendy probíhají dost podobně, akorát jsem se naučila mu děti dávat na odpoledne a jdu spát nebo jedu pryč, abych si od všech trochu odpočinula. Jo a taky jsem si pořídila placenou výpomoc. Zatím jen jednou týdně na 3hod, ale musím říct, že je to neskutečná úleva.
A co radím tobě? Buď sobec a to velký, protože ten tvůj je. To znamená, sobota na rybách on, v neděli den pro tebe. Večer mu děti bez debat dej a nestarej se, co s nimi dělá. A pokud ti navrhl placenou výpomoc, tak si někoho najdi. Když teda vydělává ty peníze a nemůže ti pomáhat, tak toho využij a neboj se toho. Dvojčata jsou náročná sama o sobě a neumím si k nim představit ještě další dvě děti. Klobou dolů, máš můj obdiv!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
16.4.11 19:56
Laaja píše:
Ahoj zakladatelko,
o jak moc tě chápu. Mám to doma dost podobně, ale ne teda tak šílené. Teda spíš to bylo šílené, někdy je to horší a někdy lepší, akorát jsem si musela všechno vydupat a stále si musím vše vydupávat. Jinak bych si to dávno hodila. Manžel má volný pracovní režim, takže to u nás vypadá takto, že dopoledne spinká. Chodím ho budit s dětmi a pak mu je na hodinu hodím na krk a něco si dělám, jím nebo uklízím nebo jedu něco zařizovat. Pak je dáme spát a snažím se manžela vykopat do práce. No vrací se kolem 21hod, když už děti spí a já napůl kolabuji vyčerpáním nebo jsem tak šíleně nas.aná, že s ním ani nemluvím. V noci ponocuje, je schopný koukat do pc třeba do 4 do rána. Tím mě samozřejmě také spolehlivě vytáčí. Ale je fakt, že v noci nakrmí děti a já nemusím vstávat. Takhle většinou proběhne celý týden. Na děti jsem sama, máme dvojčata 16m, příbuzní nefungují. Víkendy probíhají dost podobně, akorát jsem se naučila mu děti dávat na odpoledne a jdu spát nebo jedu pryč, abych si od všech trochu odpočinula. Jo a taky jsem si pořídila placenou výpomoc. Zatím jen jednou týdně na 3hod, ale musím říct, že je to neskutečná úleva.
A co radím tobě? Buď sobec a to velký, protože ten tvůj je. To znamená, sobota na rybách on, v neděli den pro tebe. Večer mu děti bez debat dej a nestarej se, co s nimi dělá. A pokud ti navrhl placenou výpomoc, tak si někoho najdi. Když teda vydělává ty peníze a nemůže ti pomáhat, tak toho využij a neboj se toho. Dvojčata jsou náročná sama o sobě a neumím si k nim představit ještě další dvě děti. Klobou dolů, máš můj obdiv!
Já vím, že je to u mnohých rodin podobné, ale já už toho mám fakt dost… Dneska jsem se už fakt nasr… 
Pomocnici na úklid mám, ale musím si jí platit sama, protože v tom on nepojede, když jsem doma a nejsem schopná uklidit, tak jsem divná. Popř. mi řekne at uklízí ta nejstarší 16ti letá, že se stejně nemá čeho chytit a pořád dřepí u počítače…(že by to viděla u něho?) 
Přitom chudák holka pomáhá jak se dá.
Minulý týden jí řekl, že ty děti chtěla, tak ať se stará a nestěžuje si…že on jí taky platí telefon a nic neříká…
Pořád mu říkám, že zmizím na celý den a nechám mu je tady, aby mi mohl předvést jak uvaří, uklidí a ještě je zabaví a poběží na tři hodiny ven. A zítra to už vážně udělám… Ráno mizím a děj se vůle boží…
Je mi jich už dopředu líto, protože on je nervák a věčně na ně řve ať drží hubu, že na ně nemá náladu, ale budu to muset překousnout.
- Citovat
- Upravit
16.4.11 20:01
pokud je na ně tak hnusný,tak bych mu je tam nenechávala co se spíš zbalit a někam odjet 
ikdyž asi by mu to nedocvaklo a pařil by na PC zas v pohodě dál
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
16.4.11 20:02
No právě, když zmizím sama, tak bude hajat do oběda a potom sedět u PC a nic se nevyřeší…
- Citovat
- Upravit
16.4.11 20:03
a nebo sebou vzít holku a to druhé starší dítko a nechat ho jen s dvojčátky.určo toho bude mít za pár hodin plný kecky
takhle by ty povinosti hodil na holku
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
16.4.11 20:07
Ajka a Domi píše:
a nebo sebou vzít holku a to druhé starší dítko a nechat ho jen s dvojčátky.určo toho bude mít za pár hodin plný kecky
takhle by ty povinosti hodil na holku
Přesně tak jsme to vymyslely, pojedeme za babičkou do Prahy a hotovo…
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Snažení a nezdary
- 22.05.26
- Anonymní
Sex ve vztahu
- 29.05.26
- Anonymní
Výchova
- 01.06.26
- Dadinkamaminka
Operace a přechod.
- 30.07.26
- Anonymní
Tak si tady tak sedím a přemýšlím , kde se stala chyba…
Poslední dobou dost často přemýšlím nad svým manželstvím.
Mám dvě děti z prvního manželství, ted jsem na mateřské s dvojčaty. Otěhotněla jsem neplánovaně. Manžel byl nadšený, strašně se na miminka těšil, všem do světa vytroubil, jaké nás to potkalo štěstí…
Bylo mi jasné, že s dvěma dětmi najednou to nebude žádná flákačka, ale manžel mi pořád říkal, jak omezí práci, bude se starat,bude chodit na procházky, já že budu třeba jednou týdně chodit do práce abych přišla na jiné myšlenky atd…
Potud dobrý, řeč se vede, voda teče…
Procitnutí nastalo za týden po propuštění domů z porodnice. Já po císaři se čtyřmi dětmi na krku a on musel nutně za kamárádem přes půlku republiky, protože si potřeboval něco zařídit do práce.
Jenom mi řekl, že tady mám ty starší děti, tak mi pomůžou a hotovo… Někdo nás živit musí…
Potom začal běžný kolotoč okolo novorozenců, každá to znáte … Po měsíci mi řekl, že na to nemá, že si to takhle nepředstavoval, že je to hrozně náročný, on je nevyspalý a utahaný (já asi ne, myslí si, že přes den spím..), že si myslel, že ty děti budou v noci spát…a spoustu dalších perel…
Teď je holkám devět měsíců a je to samozřejmě ještě horší, protože vyžadují větší a větší pozornost.
Abych se dostala ke srovnání těch slibů se skutečností…
Chodit brzo domů je podle něho v sedm večer - když se zadaří, do práce si klidně mám jít, ale mám si najmout chůvu, protože on doma nebude, protože práce je důležitější, za devět měsíců byl na procházce s kočárem jednou a to ještě jenom proto, když přijela jeho dcerunka, tak se potřeboval předvést jaký je prima taťka…
Když si začnu stěžovat, tak mně utře že on přece nosí domu prachy tak co chci…
Takže jeho týden vypadá následovně: ráno vstane v sedm, napapá se, koukne na zprávy, pustí pc, osprchuje se a jde do práce…běda kdybych po něm chtěla třeba jedno mimčo nakrmit, to je keců, jak nestíhá…
Přijde nejdřív v sedm, mezi dveřma začne hulákat, že je tady bordel jako v tanku a co tady do prdele celý den děláme. Dřepne si a čeká co přiletí na stůl…
Potom si zapne počítač a začne hrát slovní fotbal, většinou tak do půl jedné do noci…pak jde spát a pořád dokola…V sobotu jede ve čtyři ráno na ryby a vrátí se v deset večer a celou neděli prospí…
Když mu dám dvojky na hlídání tak buď do pěti minut usne, nebo si je posadí k počítači a celou dobu nadává, že mu do toho hrabou a že kvůli nim prohrává…
Nic spolu společně jako rodina nepodnikáme, on si jede svojí lajnu a hotovo. Já si podle něho pořád na něco stěžuju, nechápe co chci mám auto, tak se mám zařídit po svým… Nespíme spolu, max. jednou za měsíc, protože hned usne, respektive se kvůli slovnímu fotbalu míjíme…
No prostě jsem pochopila, že jsem ujela a že jsem si pořídila další děti pouze pro svojí potěchu.
Vím, že je každá rada drahá, spíš by mi pomohlo uklidnění, že v tom nejsem sama…
Když si představím takový život ještě třeba 30 let, tak na mně jdou mdloby…