Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Já bych to nepřeháněla, ale jednou za nějakou dobu klidně odjela.. je to potřeba- vyčistit si hlavu a nasbírat síly na další těžké dny.. ![]()
Já obě děti kojila přes 2 roky, takže odjet na noc nešlo. Ale naprosto tu potřebu „ležet na hotelu“ chápu. Jakmile to šlo, odjela jsem. úplně sama na víkend, spala v hotelu a zařídila si to tak, abych vůbec s nikým nemusela mluvit. Bylo to 2 týdny před Vánoci. Vrátila jsem se jako nový člověk a radostně chystala svátky. Bez toho by už asi bylo po mně.
Udělala jsem si z toho tradici a vždycky aspoň na jeden víkend v roce sama někam zmizím. A pár víkendů jedu s kámoškama. Doma je s dětmi manžel. Taky mu říkám, ať si někam. jefevsám, ale on na to není, je radši, když jsme spolu všichni. Každý potřebuje něco jiného a ty moje potřeby úniků naštěstí chápe
@ambruše píše: Více
Jedna moje kolegyně měla pět dětí a milovala konference s přenocováním. ![]()
Od te doby co jsem pochopila ze moje pribuzenstvo ( s manzelovym ani nejsme v kontaktu od jisté doby a z dost závažných duvodu ) jsou jen pritezi a čekají co naopak jim ja obstarám a vyridim k tomu vsemu co vsechno řeším, tak jim uz neříkám lautr nic.
Mame s manzelem 3 deti…9, 7, 4. Cekame 4 dite. Nikdy je nepohádali, nikdy pomoc nenabidli. Kdyz jsem byla po porodu třetí vazne nemocna a ležák, nepřijeli. Nezajímalo je co ke s nama. Naopak je zajímá kdy jim obkednam toho doktora a tamtoho doktora. My s manzelem nevíme co ke to vypnout jiz 10 let. A proto kdyz nekam jedeme, nikomu nic neříkáme. My teda jezdíme i s detmi a ja bych treba zase sama jet nechtěla. Protozw mame na sebe s muzem minimum casu a tak bych rada nekam ve dvou, ale to jsem ja.
Určitě jim nic uz neříkej a jed, kdyz mas tu možnost. Jim bych rekla, ze nevom, ze asi nik nakonec nejedu, at dají pokoj. A priste nic netroubit