Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Špatné zacházení s invalidou
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
17.11.23 07:02
@Anonymní píše:
Ahoj, já vlastně nevím kam se obrátit a ani nevím jestli se do toho mám plést ale je mi té paní hrozně líto. Prvně chci říct že si nedokážu představit jak hrozně fyzicky i psychicky náročné musí být starat se o takového člověka. Chápu že to musí být strašná dřina ale to podle mne nedává nikomu právo se takto ke svěřené osobě chovat.Bydlíme v domě kde 1. celé patro je vyhrazeno pro vozíčkáře. V jednom z bytů bydlí relativně mladý pár a má v péči paní (myslím si že maminku té ženy), to že ten muž na mě působí opravdu velmi zlým dojmem neřeším. To prostě může být jenom ve mě. Paní kterou mají svěřenou vypadá že je po mozkové mrtvici, mluví velmi nesrozumitelně, vozíčkářka, na vozíčku se ale pohybuje sama (nemá elektrický). Jelikož bydlíme ve vyšším patře a oni mají byt přímo u výtahu tak často slyším nadávky když na výtah čekám. Něco jako ve stylu: “Ty jsi úplně blbá! Podívej se na sebe.” Několikrát jsem je také potkala venku kdy mladší žena paní na vozíčku nevybíravě nadávala/ponižovala. Například místo toho aby ji ze sjezdu ze vchodu pomohla tak stála dole a křičela na ni ať už konečně sjede, že je pomalá. V té době měla i paní na vozíčku nějakou plastovou dlahu na noze. Dneska to bylo zase, úplně nesmyslné pokyny jen aby ji mohla vynadat. Invalidní paní mě vždy pozdraví a hezky se na mě usměje a v očích má radost když se na ni usměji zpátky. Nevím vlastně jak to řešit, jestli se na někoho obrátit ať to prošetří. Netroufám se nikoho osočit že fyzicky týrá svěřenou osobu ale na druhou stranu si jsem téměř jistá že ji týrají psychicky. Máte někdo nějaký návrh, nápad, radu? Je mi té paní strašně líto.
Díky
můj názor je takový, pokud máš podezření, že k něčemu podobnému dochází, zajdi s tím podezřením na policii. Jiná možnost není. A nejlépe v čase, kdy je skoro jistota, že se to bude dít. Klidně chtěj od nich anonymitu. Poraď se s něma. Sama/sám se mezi ně nemíchej. Pokud by tě osočili že se mezi ně nemáš plést, obrať to proti nim na téma společné soužití v domě, kdy chcete mít klid i vy. Víc k tomu asi nemám. A opravdu je těžké se o takového člověka starat. Nejen psychicky, ale i fyzicky.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.11.23 07:36
Zkus zavolat do Bílého kruhu bezpečí a poradit se tam, jak to řešit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.11.23 08:27
Pokud máš pocit, že je něco špatně, určitě to řeš. Můžeš přímo s paní nebo zavolej do nějaké organizace a poraď se s nimi.
Já jen z jiného soudku. Pracuji v tomto oboru a často se hodně věcí zdá úplně jinak, než tomu ve skutečnosti je. Naprosto netvrdím, že je to i tento případ, protože o tom nikdo z nás nic neví.
Když doprovázím člověka na vozíku třeba do obchodu, často si říkám, že se lidem okolo nás musí zdát, že jsem na dotyčného člověka zlá nebo neochotná mu pomoct. Po člověku na vozíku chci, aby si věci, které zvládne sám, udělal sám. Můžu mu samozřejmě se vším pomoct, nemám s tím problém, ale důležité je, aby byl člověk co nejdéle samostatný a spoléhal se převážně na sebe. Tím myslím ve věcech, které zvládne sám. Tím narážím na zakladatelčino psaní, že jí dotyčná nepomohla sjel rampu. Ano, ale pokud to člověk na vozíku zvládne, má to dělat sám, protože v opačném případě se už nikdy nedostane z domu sám a bude navždy odkázán na pomoc druhých. Pro někoho se může zdá toto nesmyslné nebo zbytečné, ale pro lidi na vozíku nebo jinak znevýhodněné je to jediná cesta. Jakmile si lehnou a ostatní starejte se, tak to je cesta do pekel, pro dotyčného člověka i pro pečující, to mi věřte.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.11.23 09:00
Ano, pracuji taktéž se seniory kteří mají větší či menší potíže s hybnosti. Pracuji tedy na lůžkovém odd. Ne v terénu..a taky se mnohdy může zdát že jsme na klienty zlí…ale taktéž se snažíme je motivovat k tomu aby co nejvíce se pokoušeli sami..a to od první chvíle co se k nám dostanou. Čím dřív se začnou snažit tím lépe…samozřejmě jsme u nich a když vidíme že to opravdu nejde i když se ten člověk snaží tak dopomuzeme…
Nicméně nadávky určitě nejsou vporadku…zase ale jak už tu někdo psal…je to hodně psychicky náročné a o takového člověka se starat 24/7 je opravdu velmi vyčerpávající…mě to stačí těch 12h na směně a kolikrát toho mám taky plné kecky a to si po těch 12h jdu odpočinout a ty lidi třeba i několik dní nevidím…možná by to mladí potřebovali sami psychickou pomoc, podporu…nějakou odlehčovací službu…ale to my nevíme… 
těžko soudit když tam člověk s nimi není za těmi dveřmi…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
17.11.23 11:33
Děkuji vám za pohled i z druhé strany. To je taky to nad čím jsem uvažovala, že to ten vozíčkář musí zvládat sám, ale mě opravdu přijde že to chování je velmi přehnané. Na druhou stranu jak jsem psala, opravdu to musí být strašně náročné, nechci nikomu dělat problémy ale pořád se říká: mějte oči otevřené, třeba se něco děje za zavřenými dveřmi…
Zapomněla jsem zmínit že každé ráno kolem 7:30 pro paní jezdí auto s pečovatelskou službou města a někam ji vezou, kdy se vrací ale netuším.
Díky moc všem za odpovědi. Zkusím asi zavolat na ten bílý kruh bezpečí a poradit se tam. 
- Citovat
- Upravit
17.11.23 20:08
@lu369 píše:
Pokud máš pocit, že je něco špatně, určitě to řeš. Můžeš přímo s paní nebo zavolej do nějaké organizace a poraď se s nimi.Já jen z jiného soudku. Pracuji v tomto oboru a často se hodně věcí zdá úplně jinak, než tomu ve skutečnosti je. Naprosto netvrdím, že je to i tento případ, protože o tom nikdo z nás nic neví.
Když doprovázím člověka na vozíku třeba do obchodu, často si říkám, že se lidem okolo nás musí zdát, že jsem na dotyčného člověka zlá nebo neochotná mu pomoct. Po člověku na vozíku chci, aby si věci, které zvládne sám, udělal sám. Můžu mu samozřejmě se vším pomoct, nemám s tím problém, ale důležité je, aby byl člověk co nejdéle samostatný a spoléhal se převážně na sebe. Tím myslím ve věcech, které zvládne sám. Tím narážím na zakladatelčino psaní, že jí dotyčná nepomohla sjel rampu. Ano, ale pokud to člověk na vozíku zvládne, má to dělat sám, protože v opačném případě se už nikdy nedostane z domu sám a bude navždy odkázán na pomoc druhých. Pro někoho se může zdá toto nesmyslné nebo zbytečné, ale pro lidi na vozíku nebo jinak znevýhodněné je to jediná cesta. Jakmile si lehnou a ostatní starejte se, tak to je cesta do pekel, pro dotyčného člověka i pro pečující, to mi věřte.
To bezesporu souhlasím. dělal jsem práce pro sociální ústav pro postižené lidi. bohužel i postižení lidé dokáží být velmi krutí a zlí. a to nejen na své okolí, ale i na své ošetřovatele a ošetřovatelky. Byl jsem svědkem několika takových událostí během mého pobytu mezi něma. Ale taky jsem mezi něma našel naprosto úžasné lidi. A souhlasím i s tím, aby takový člověk byl maximálně samostatný a nespoléhal se jenom na svůj doprovod. svoji mamku taky nutím aby si vše maximálně dělala sama. a to jenom proto, aby se nedostala do toho pekla, o kterém píšeš v poslední větě. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Ahoj, já vlastně nevím kam se obrátit a ani nevím jestli se do toho mám plést ale je mi té paní hrozně líto. Prvně chci říct že si nedokážu představit jak hrozně fyzicky i psychicky náročné musí být starat se o takového člověka. Chápu že to musí být strašná dřina ale to podle mne nedává nikomu právo se takto ke svěřené osobě chovat.
Bydlíme v domě kde 1. celé patro je vyhrazeno pro vozíčkáře. V jednom z bytů bydlí relativně mladý pár a má v péči paní (myslím si že maminku té ženy), to že ten muž na mě působí opravdu velmi zlým dojmem neřeším. To prostě může být jenom ve mě. Paní kterou mají svěřenou vypadá že je po mozkové mrtvici, mluví velmi nesrozumitelně, vozíčkářka, na vozíčku se ale pohybuje sama (nemá elektrický). Jelikož bydlíme ve vyšším patře a oni mají byt přímo u výtahu tak často slyším nadávky když na výtah čekám. Něco jako ve stylu: “Ty jsi úplně blbá! Podívej se na sebe.” Několikrát jsem je také potkala venku kdy mladší žena paní na vozíčku nevybíravě nadávala/ponižovala. Například místo toho aby ji ze sjezdu ze vchodu pomohla tak stála dole a křičela na ni ať už konečně sjede, že je pomalá. V té době měla i paní na vozíčku nějakou plastovou dlahu na noze. Dneska to bylo zase, úplně nesmyslné pokyny jen aby ji mohla vynadat. Invalidní paní mě vždy pozdraví a hezky se na mě usměje a v očích má radost když se na ni usměji zpátky. Nevím vlastně jak to řešit, jestli se na někoho obrátit ať to prošetří. Netroufám se nikoho osočit že fyzicky týrá svěřenou osobu ale na druhou stranu si jsem téměř jistá že ji týrají psychicky. Máte někdo nějaký návrh, nápad, radu? Je mi té paní strašně líto.
Díky