Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Přesně takle sem to měla s partnerem já.. úplně to samé co píšeš…
máme dvě děti.. a ted je to necelej měsíc co sme od sebe… už se to nedalo ![]()
Tomuhle se říká život. Je jen na vás, abyste se to pokusili změnit a to oba. Nepíšeš nic konkrétního, co ti vlastně na něm vadí. Řekněte si navzájem, co byste udělali pro to, aby to bylo pro vás snesitelnější. Nevyčítejte si, co bylo, řekněte si, jak by to mělo být, abyste byli oba spokojeni.
Omlouvám se za možná nemístnou poznámku - nekoukala jsi dneska Výměnu manželek?
@Vickee Ano koukala. Vlastne jako rodina fungujem.Jen mi to tak nejak prijde automaticky, skoro jako z povinosti. Proste jsme rodina, tak jsme spolu.Ach jo. Zadna nevera, alkohol,nasili.Jen ten stereotyp. Uz verim ze stereotyp dokaze zabit vztah.
@Anonymní píše:
@Vickee Ano koukala. Vlastne jako rodina fungujem.Jen mi to tak nejak prijde automaticky, skoro jako z povinosti. Proste jsme rodina, tak jsme spolu.Ach jo. Zadna nevera, alkohol,nasili.Jen ten stereotyp. Uz verim ze stereotyp dokaze zabit vztah.
Tak jsi taky viděla, jak se tohle řeší… Buď se s tím smíříš nebo se spolu rozloučíte ![]()
@Anonymní píše:
@Vickee Ano koukala. Vlastne jako rodina fungujem.Jen mi to tak nejak prijde automaticky, skoro jako z povinosti. Proste jsme rodina, tak jsme spolu.Ach jo. Zadna nevera, alkohol,nasili.Jen ten stereotyp. Uz verim ze stereotyp dokaze zabit vztah.
tak ten stereotyp zkus změnit…
Ten popis zni jako klasická ponorka ze stereotypu.
Nepíšeš vlastně ni konkrétního, jaké vlastnosti vás rozdělují, že si momentálně přijdete neslučitelní.
Tohle asi není úplně nenormální, zvlášť když jsi doma s dětmi. Já poradím jedno - když chceš něco změnit, tak začni u sebe. Píšeš že se na sebe pořád těšíte, to je dobře. Zkus připravit dobrou večeři, vymyslet nějaký hezký výlet, ideálně bez dětí, zajděte si posedět,… Hodně pomáhá taky být chvíli bez sebe, odjet na pár dní s dětma třeba k rodičům (ale určitě ne ve zlým nebo jako truc).
@Anonymní píše:Žádný vztah nepůjde jen tak sám od sebe, musíte o něj pečovat. Děti jsou úžasný, ale vy dva jste taky důležitý, nemělo by se všechno točit jenom kolem nich.
@Vickee Ano koukala. Vlastne jako rodina fungujem.Jen mi to tak nejak prijde automaticky, skoro jako z povinosti. Proste jsme rodina, tak jsme spolu.Ach jo. Zadna nevera, alkohol,nasili.Jen ten stereotyp. Uz verim ze stereotyp dokaze zabit vztah.
Nevim jak ten stereotyp zmenit.Kdyz uz se to zlepsi, tak jen na chvili.Co mi vadi? Vadi mi uz i to jak se tvari;jak trva 5 minut nez odpovi na mou otazku.Stve me to jak vse vim dopredu.Uz se tak moc zname az je to k nesneseni.Vadi mi, ze jemu vadi moje prehozene triko pres kreslo atd.Je porad stejny.Vim co od nej cekat, jak na co reaguje. Nicim neprekvapi, nema smysl pro humor.Je tak vazny.
@MilijonDolarBejby píše:
A byvate spolu nekdy sami, bez deti?
@Anonymní píše:Ne. Babicka pohlida obcas, ale to bud gruntujem nebo varime. Zkratka dela se to, na co s detma neni klid.
Ja tohle sice chapu, ale umyta okna vam vztah neposili ani nezachrani.Je opravdu treba si umet najit chvilku pro sebe a to i za cenu neuklizeni a nevareni.
A stihla by sis k dětem najít nějaký svůj zájem, abys ten stereotyp přerušila?
Třeba bys pak neměla takový prostor sledovat partnerovy chyby a neštvaly by tě tolik.
Pokud se vytratila tolerance, tak ji zkus zavést ze své strany - ono to často funguje jako ping pong, když mi chlap vyčte pohozené triko, tak já jemu upatlanej hrnek, on mi zas něco… a už to jede. Stejně tak ho můžeš oceňovat, jak říkala Stella Zázvorková „Krmte ty bestie a uchvalte je k smrti!“ Fakt to funguje a to moc nekrmím.
Celkem dobrý lék na „nesnášení partnera“ je třeba chvíle, když se zjistí, že má například rakovinu, ale to ti fakt nepřeju.
Nejak si cim dal vic uvedomuju, ze jsem zvolila spatneho partnera a tatinka. Zavladl u nas stereotyp. Nemame si co rict a ikdyz se nekdy vidime jen hodinu i tak se stihnem pohadat. Nejak cim dal vic premyslim, kde se stala chyba, ze jsme se vubec daly dohromady. Jeden na druheho mame plno vyhrad, ktere drive kupodivu nevadily.Ze vztahu se vytratila hlavne tolerance. Hadame se kvuli prkotinam.Na rodicaku mi klesl prijem na polovinu, coz je znat. Takze se snazim setrit a to me uz taky stve. Citim se nedocenena a na vse sama. Stejne se citi i pritel.No proste na budku. Vubec si nerozumime a spojuje nas pece o deti a dum.Mam to tak jen ja? Pisi z mobilu proto bez hacku a carek. Anonym prosim nechat. Nikdo nevi, ze jsme se s partnerem odcizily.Svym zpusobem se tesime na sebe. Jakmile se vidime, uz nemame chut spolu mluvit.Je to porad dokola.Co je potreba koupit, co je potreba uvarit, co deti, co v praci. Vsechny dny jsou jak pres kopirak.Pisu nove tema, jelikoz na ty stare moc reakci nebyva a po zadani nadpisu mi to nic nevyhledalo. Mozna uz nebudu reagovat, ale prispevky si prectu.Snad se mezi vami najde maminka, ktera na tom byla podobne a krizi ve vztahu vyresila a mozna mi nekdo poradi.