Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Ahojte, nevím jak začít, ale potřebuji se tak nějak vypsat. Nemám moc dobré vztahy v mámou a skoro vůbec žádný vztah s otcem (ale toho rozebírat nechci, on jako otec nikdy nefungoval a nikdy nebude), avšak s mámou mám komplikovaný vztah bohužel taky a už od dětství. Ona byla tzv. matka „policajt“, jakmile nebylo po jejím, tak začala hystericky ječet a nechodila pro facky moc daleko, prostě jsem musela poslouchat, jiný názor, tedy můj, byl vždycky špatný. Matka se se mnou nemazlila a nijak mi neprojevovala lásku, byla jsem oplácané dítě a to jí hodně vadilo, i když už jsem z toho vyrostla
.
Měla jsem spíš sparťansko výchovu a vedla mne jako kluka, tak nějak zapomněla, že jsem holka. Krátce po maturitě jsem utekla z domu, protože se u nás vyhrotila situace tak, že už se tam nedalo dýchat. Dodnes mám problém s menším seběvědomím, i když jsem na něm dost zapracovala, tak mám tendenci se podceňovat a v krizových situacích sklouzávám k tomuto modelu. O svého vnuka nejeví zájem, je tlustný, rozmazlený atd. a začal chodit na záchod až ve dvou letech, takže neodpustitelný hřích (protože já chodila v roce). Měla tři týdny dovolenou a tak jsem ji pozvala, aby se přišla podívat do mého nového bytu. Tak mi řekla, že snad nespadne a že nemá čas. Dneska mi volala, že se teda přijde podívat, že pak už nebude mít čas. Snažila jsem se ní navázat nějaký vztah, ale čím jsem starší, tak mám pocit, že moje matka je spíš úhlavní nepřítel, než moje matka.
Je tu někdo, kdo se s mámou taky nebaví, nebo nestýká a hodil prostě minulost za hlavu.
Příspěvek upraven 28.08.14 v 17:33
@Lolinek
Tak můj vztah s mámou taky nikdy za moc nestál. Naši se rozvedli když mi byli 4 roky, táta byl záletník, mámu byl a někdy to chytla i moje babička. Pak se rozvedli, protože se mi narodil nemocnej brácha. No, ale to asi není podstatný, máma mě v 15 vyhodila z domu, našla si novýho přítele a děti se jí nehodili.
S tátou jsem se taky nestýkala, tak že jsem v 15 skončila úplně sama.
Teď jsem o 13 let starší, mám 2 krásný děti a super manžela. Mám svoji rodinu.Na mámu si někdy vzpomenu a je mi líto že se nestýkáme, ale na druhou stranu asi je to lepší. Třeba si jednou ona sama uvědomí…A přijde
A když ne, tak se nedá nic dělat. Naučila jsem se s tím žít, mám svoji krásnou rodinu a nechci se ohlížet spět za někým kdo o mě nikdy nestál
I já.
Nestýkám se s ní, moje děti ji prakticky neznají. To mladší (5let) ještě neviděla. Teda chtěla by, ale přišla na návštěvu s cizí ženštinou a obě byly opilé a pro sprosté slovo nešly daleko.
Vyhodila jsem je obě.
U nás to dětství bylo ale kapku horší. Já jsem mohla za to, že jsem jí zkazila život, protože se kvůli mě musela vdát. Tatínek byl vždycky jenom ten fotr a já? No, krom toho, že mě nikdy neobjala a nikdy mi nic hezkého neřekla, navíc jsem byla vždycky k**va, sv*ně, ludra,…Od malinka používala tyto výrazy jen na mě. Mám ještě bráchu, ale ten byl vždycky její miláček. Vlastně miláček všech.
Dřív mě to pěkně štvalo, ale víš co?
Dneska už mi táhne na 40 a je mi to u zadku.
Můj bráška se navíc „vybarvil“ a oplatil matce její lásku tím, že ji zbil, ukradl jí nějaké prachy a chlast.
Naše vztahy jsou opravdu na bodu mrazu a mně to nevadí. To je možná to nejhorší, že jsem úplně zatvrdla. Nepozvala jsem ji ani na vlastní svatbu…
Já když někdy vidím, jak se k sobě matky a dcery hezky chovají, tak je mi to líto, že jsem tohle nepoznala a pak mám vždycky pocit, že bych měla něco udělat, aby se to mezi námi spravilo, ale většinou dostanu facku a proberu se a je mi to zase jen líto.
@radúna
Tak to jsem taky poslouchala jak jsem jí zkazila život a kdesi cosi…
Asi je na čase si to v sobě nějak vyřešit a přestat uvažovat nad co by kdyby
, zase mám super ex tchýni a ta malého zbožňuje ![]()
Nemám to s matkou také jednoduché. Čím je starší, tím je to horší. Horší o to, že přesto, že bych s ní nejraději nekomunikovala, musím, stárne, potřebuje moji péči. Mám chvilky, kdy se chci na všechno vykašlat, protože tento člověk si tolik péče nezaslouží, ale…
@Lolinek
někdy se prostě musíme smířit s tím, že vztahy nejsou takové, jaké by jsme si přáli a pokud máš super tchýni, tak i to je přeci něco jako tvoje mamča, nebo ne ![]()
Jako bych to psala já! Přemýšlela jsem, že bych sem něco takového napsala, ale pak jsem si říkala, že takhle to snad nikdo jiný nemůže snad cítit a vnímat..
Celé dětství na mě neměla čas, byla jsem dle ní tlustá, hubatá, bordelář.. a neustále má tendence mi mluvit do života. Teď jsem se dozvěděla, že mě máma pomlouvá u sousedů, přestože jsem se jí snažila celý život zavděčit (nikdy jsem nebyla dost dobrá) a skákala, jak ona pískala. Až lehce před čtyřicítkou jsem si konečně řekla - dost. A aktuálně komunikuju jen, když ona začne a víceméně zdvořilostními frázemi. Navíc já mám mladší sestru, která je celý život protěžována, je krásná, štíhlá, dokonalá a kdyby se s prominutím vy… na stůl, tak jí máma za ten exktrement ještě pochválí ![]()