Stala se chyba?

Fotoalbum (0)
Sledovat e-mailem
Přidat k oblíbeným
Zapnout podpisy
Hledání v tématu

Stránka: Předchozí 1 2 3

Napsat příspěvek

Velikost písma:

belik

1034

6.5.15 11:55

načítám...

Ještě jednou vám všem děkuji, je mi trochu lépe, že jste to se mnou rozebraly. Stáhnu se do ústraní a nechám jednat malýho. Snad pochopí, že jsem udělala chybu.

načítám...
Citovat
Zmínit

taibi

552

6.5.15 12:14

načítám...

Ahoj… a co kdybys udelala doma nejakou detskou party a domluvila se sousedy, jestli by k Vam jejich deti mohly prijit… treba by se skamaradily… :lol:

načítám...
Citovat
Zmínit

sovička

683

6.5.15 13:22

načítám...

Mno mám doma taky kluka 4 roky a kousek a je to teda ještě trdlo. Teprve se učí se s dětmi kamarádit. Dokud nezačal chodit do školky, tak strašně těžce nesl, když si s ním některé dítě nechtělo hrát. Třeba když jsme na písku potkali starší děti, evidentně sourozence, kteří si tam stavěli překrásný hrad a ten můj malý jim chtěl neobratně pomáhat… Prcek strašně obrečel, že ho děti nechtějí a na mě bylo, akorát vysvětlovat tomu svému, že to není konec světa, že třeba na jiném pískovišti budou jiné děti, které si s ním hrát budou… Dodnes těžce nese, když si s ním stejně starý bratránek chvíli hrát chce a po chvíli ho to omrzí a už ho odstrkuje. Tohle ještě není vypočítavost, jsou to malé děcka, chvíli je baví tohle a za chvíli něco jiného, někdy jim prostě přijde vtipné i někoho odstrkovat. Ostatní děti nech a tomu svému pořád dokola vysvětluj, že to nevadí, že si s ním třeba budou hrát zase jindy. Moje dítě se trochu otrkalo ve školce. Asi půl roku nevěděl, jak se přidat k dětem, aby si s nima mohl hrát, tak jen stál a koukal, dokud ho někdo do hry nepřibral. Když mu někdo něco provedl, nebo mu řekl, že se s ním nekamarádí, tak to bral smrtelně vážně. Po půl roce se celkem chytl a pro změnu začal doma tvrdit mě a sestřičce, že se s námi nekamarádí. V sociálním kontaktu je pořád trochu neobratný, ale už chápe, že to jejich školkové ka a neka není na celý život a že za pět minut to může být úplně jinak. Je to jakási jejich hra kolikrát si ukazují palce nahoru a dolů už po příchodu do šatny. Prostě to ber tak, že jsou to všechno ještě prťata, kamarádit se teprve učí a rozhodně to jejich kamarádění a nekamarádění zatím není na celý život. Věř, že vím, jaké to je, uklidňovat brečící dítko, se kterým si nechce hrát ten, s nímž on by chtěl, ale nic jiného se dělat nedá. A do budoucna, to nejhorší, co pro toho svého můžeš udělat je, že ho budeš před kamarády ochraňovat… Jako děcka jsme v ulici také měli holčičku, se kterou jsme si nechtěli hrát z jediného prostého důvodu. Byla užalovaná a když se něco stalo, přiběhla na nás její maminka. Jo tohle už jakási vypočítavost byla, ale tu čekej až od starších dětí, řekněme šest let a výše.