Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Psychiatr, co chceš radit? Že tvoje stavy nejsou normální, to asi víš.
@Anonymní píše: Více
zbytečně se trápíš, potřebuješ antidepresiva, jinak se ty stavy budou zhoršovat
chce to odbornou pomoc, nemůžeš za to, ale řeš to dřív, než svým stavem rozbouráš všechny vztahy kolem sebe!
na vyšetření se čeká dost dlouho, řeš to akutně dnes.. AD „první pomoci“ může napsat i tvůj praktik, jedná se o chemickou záležitost v mozku, akutálně ti na ty úzkosti psychoterapie nepomůže, musíš se nejdřív zaléčit… řešili jsme to v rodině, takže docela vím… ![]()
@Janli 👋 ahoj
Samozřejmě jsem se snažila tohle řešit. Psychiatr mi řekl že to je jen úzkost nic hlubšího. Tak jsem začala hledat jiného. Nejdřívější termín mám 9.8 takže to musím nějak vydržet. Jsem šíleně úzkostlivá od malička bojim se ze to zajde dal. Vim ze kdybych se odstěhovala a bylo mi dobre tak by bylo v pohodě ale ten velký krok k tomu ze stěhováním mi přijde šílený. Ta úzkost při tom mi nedovolí se hnout. ![]()
@Lucy75 dobry den, moc vám dekuju 😔 ❤️
Snažím se to řešit. Ale bohužel bojim se brát i ty prášky. Co mi předepsal prakticky lékař. Přečetla jsem příbalový leták vzala si prášek a vsugerovala si každý vedlejší účinek co tam byl až mě odvezla záchranka.
Jaky máte názor na to stěhování? Někde uvnitř cítím ze to je správne rozhodnuti ale ta úzkost mě nepustí ani krok dál. Myslíte ze takhle panická úzkosti muže mít za příčinu závislost na rodině? Nevim jak to popsat
@Anonymní píše: Více
Zkus nějakého homeopata, jestli by termín nebyl dřív. Úžkostné stavy se dají léčit i takto (záleží na stupni úzkosti, sebevraždy bych to nedoporucovala).
@Anonymní píše: VíceÚzkost se dá a musí přece léčit. Některá antidepresiva pomáhají právě spíš na úzkosti, než deprese. Pokud to psychiatr odmávl, jako že to nic není, tak si najdi nového. Vždyť to musí být k nežití.
Když jsem mela akutní uzkosti v kombinaci s atakami, jeden ze spoustecu byla i moje práce.
Co myslíš, chodila jsem tam a hroutila se nebo se doma dala do kupy, našla si novou práci a vrátila se do procesu?
Začni okamzite řešit své uzkosti, bude to jen horší a horší. Psychiatr až v srpnu? Opravdu? Hledala jsi i jiného? Co děláš pro to, aby ses uzdravila kromě toho, že nutis přítele, aby byl nonstop s tebou?
Okamžitě AD od praktika a najdi si terapeuta na vytvoření záchranného plánu, co když uzkost udeří. Umíš zvládat paniky? Víš, jak fungují? Na netu je spousta informací.
Promiň, jestli jsem drsná, ale moc dobře si pamatuji, jaka hnusná, rozklepana, sebelitostiva troska jsem byla, musela jsem začít jednat. Bez toho to lepsi nebude. Držím palce.
Ohledně stěhování - ve tvém stavu bych se rozhodně nestěhovala k cizí toxický rodině. Zůstala bych doma a urychleně začala řešit svůj stav.
@Anonymní píše: Více
Kdepak me nakopak tadyten přístup pomáhá.
Smažím se jednat. Ale přijde mi někdy ze jsem svázána nechci nic jen ležet a spát proste nepřemýšlet.
Nestěhovala bych se, už tak máš problémy sama se sebou, natož řešit nějakou toxickou rodinu.
@Anonymní píše: Více
přesně tak!
nejlepší je osobní zkušenost - je zbytečné se takto trápit úzkostmi, když to jde řešit.. ale musí se k tomu postavit aktivně, zajistit si podporu okolí, prvotní AD a psychiatra hledat i v širším okolí, čekačka půl roku je fakt k zešílení, tenhle sektor zdravotnictví je v ČR šíleně poddimenzovaný
a to se nebavím o psychiatrii pro děti a mladistvé, to je ještě tragičtější ![]()
@izabe píše: Více
No jestli to treba neni provazane, oni maji problem s ni, ze je psychicky nemocna a davaji to priteli najevo. Ale nechapu přítele, ze po ni chce, aby tam sla hydlet
A co zkusit jiná AD a nečíst leták? Existují případně i nějací online terapeuti, se kterýma by se dalo alespoň mluvit, než dojde na ten tvůj termín v srpnu.
Stěhování je velký krok i pro lidi bez úzkostí, obzvlášť pokud je to nějak hodně daleko. A bydlení bude přímo v domě s jeho rodinou? Není třeba možnost najít si společně nějaký podnájem a začít už budovat svoje? Představa, že se někam stěhuji s tím, že třeba za rok mě to bude čekat znovu, tak z toho taky nejsem úplně odvařená. Jak to máte s bydlením nyní?
@makyp93 momentálně bydlíme u nás. To jsem úplně v pohodě ale přestává ze mam jet bydlet k nim do domu me přivádí k šílenství. Sama s nim bych sla moc rada ale ta jeho rodina proste to nedávám. Říká ze me chápe ale bohužel není východisko přítel je bez řidičáku. Nemel by jak dojíždět do práce ja to chápu je to dobra příležitost ale ta chyba je na moji straně. Budu to muset vydržet než našetři. Ale mam pocit ze se zblázním. ![]()
Ahojky holky. Potřebuju pomoct 🙏🏼 vim ze mi většina napíše ze je to jen na me ale zajmaji me vaše názory.

Uz druhým rokem se poměrně trápím úzkosti a vystup z komfortní zóny je pro mě nepředstavitelný. Po par měsících co jsem začala s přítelem jsem mela pocit ze bez něj nemůžu byt ani den, když nebyl zrovna vedle me cítila jsem strašnou úzkost po 3 měsících vztahu se ke mě nastěhoval nás vztah klapal poměrně normálně až na menší výměny názoru. Ted dostal přítel příležitost pracovat s jeho tátou za poměrně dobrý peníze tím pádem nepřipadalo v úvahu zády váháni jenže by to muselo znamenat stěhovat se k jeho rodině která mu proste nesedí naše vztahy jsou strašně toxický. Neumím si to představit mam pocit ze je konec světa nechci odcházet od moji rodiny zároveň nechci byt bez něj ani jeden den. Slíbil mi že až našetři tak se hned odstěhujeme jenže ty moje úzkosti nejdou vydržet. Přítel to chápe nesnaží se mě tahat k jeho rodině dal mi na výběr ze bud ti vydržím doma bez něj nebo budu tu s nim ani jedna možnost mi nevyhovuje jen ta představa mě ničí. Vim ze je to taky moje vinna ale ta úzkost je šílená. Prosim holky poraďte mi co mam dělat. Mam s tím bojovat nebo ja nevim jsem bezmocna