Štěně doma a dvě děti?

@Lucie_Sx píše:
Asi takhle.
Jestli chceš psa fakt parťáka a co nejlépe zvyklého na chod rodiny a přilnutého k vám, tak štěně určitě domů. Když ho necháte venku, není to pro psa normální, nebude tak v pohodě a může to dělat problémy.
Stejně tak výchova a výcvik, když budeš se štěnětem společně doma, spoustu věcí ho naučíš jen tak mezi řečí, co jinak musíš učit pracně zvlášť a leckdy se to ani ten venkovní pes moc nenaučí.
Takže je to určitě lepší uvnitř, jak bude starší, bude víc a víc venku a i tak se přimlouvám za to, aby pak mohl chodit dovnitř i jako dospělý.
Důležité - zcea zásadní - je, abyste tomu psovi nedělali služku, tj. dát si opravdu velký pozor na to, aby se ten pes nenaučil něco si vynucovat a vy mu vyhovět.
Např. stoupne ke dveřím a začne škrábat nebo štěkat a vy ho pustíte. To je průšvih. U štěňat to chce vypozorovat, že už chce ven, a pustit ho ve chvíli, kdy to ještě sám nevyžaduje. To samé dovnitř, pouštět tehdy, kdy psa dovnitř musím volat nebo že klidně venku leží. Ne když se dovnitř dobývá!! Základ od začátku u všeho.
Jakmile toto vychytáte, nestane se, že by pes nějak oběžoval tím, že není zrovna uvnitř.Ad úklid - snížit nároky. Jinak to nepůjde. Denní luxování bez psa je trochu moc, zkus být míň úklidová.
A hračky - ano, štěně uvnitř je zezačátku makačka. Pořáda za zadkem, pořád nenápdně hlídat, co zrovna žere, vyndavat mu to z tlamy a měnit za jeho hračky. Když leze kam nemá, pořád posílat na místo atd. Je to první rok fakt záhul. Ale pokud bude manžel spolupracovat a makat taky, tak to dáte a odměnou bude pes, kterého budete moci vzít kamkoliv, do pensionu, do restaurace, a bude tam klidně u vás ležet a bude v pohodě. Čistě venkovní pes nikdy nebude to ono.

Svatá slova