Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Dobrý den,
Potřebovala bych se svěřit se svým problémem, který mě trápí už delší dobu a už nevím, co mám dělat. Mám už delší dobu hrozný strach o svou babičku a dědu. Je mi 20 let a se svou babičkou a dědou jsem v podstatě vyrůstala, až do teď. Babička je pro mě jako nejlepší kamarádka a babička zároveň. Vždy byla pro mě oporou a to samé i můj děda. Vyrůstala jsem víceméně bez táty, který se na nás vykašlal. Chodím k nim skoro každý den. Oba dva nám hrozně moc pomáhali, když jsme to nejvíce potřebovali. A poslední dobou si hrozně moc uvědomuji, jak ten čas letí. Babičce je 67 let a dědovi 70. Nedokázala bych si bez nich představit život a bez nich by můj život neměl smysl. Bojím se o ně, jestli jsou zdraví a nejradši bych je poslala na vyšetření celého těla, abych věděla, že jsou v pořádku.. Jinak už nevím, co mám s tím dělat. Myslím na to dost často a nic mě netěší a nedokážu se ani moc uvolnit. Uvažovala jsem i o psychologovi. Moje mamka a i babička mi říkají, že jsou v pořádku a že si hledám akorát problémy. Ale stejně mám pořád strach..Tak bych se chtěla poradit.
Moc děkuji.
@Nikol etka píše:
Nedokázala bych si bez nich představit život a bez nich by můj život neměl smysl. Bojím se o ně, jestli jsou zdraví a nejradši bych je poslala na vyšetření celého těla, abych věděla, že jsou v pořádku.
Jediná osoba která není v pořádku jsi Ty. Vyhledej odbornou pomoc.
Ahoj, starost o své blízké je naprosto v pořádku. Ale pokud to zašlo až tak daleko a máš úzkosti, promluv si o tom s odborníkem.
@Nikol etka píše:
Dobrý den,
Potřebovala bych se svěřit se svým problémem, který mě trápí už delší dobu a už nevím, co mám dělat. Mám už delší dobu hrozný strach o svou babičku a dědu. Je mi 20 let a se svou babičkou a dědou jsem v podstatě vyrůstala, až do teď. Babička je pro mě jako nejlepší kamarádka a babička zároveň. Vždy byla pro mě oporou a to samé i můj děda. Vyrůstala jsem víceméně bez táty, který se na nás vykašlal. Chodím k nim skoro každý den. Oba dva nám hrozně moc pomáhali, když jsme to nejvíce potřebovali. A poslední dobou si hrozně moc uvědomuji, jak ten čas letí. Babičce je 67 let a dědovi 70. Nedokázala bych si bez nich představit život a bez nich by můj život neměl smysl.Bojím se o ně, jestli jsou zdraví a nejradši bych je poslala na vyšetření celého těla, abych věděla, že jsou v pořádku.. Jinak už nevím, co mám s tím dělat. Myslím na to dost často a nic mě netěší a nedokážu se ani moc uvolnit. Uvažovala jsem i o psychologovi. Moje mamka a i babička mi říkají, že jsou v pořádku a že si hledám akorát problémy. Ale stejně mám pořád strach..Tak bych se chtěla poradit.
Moc děkuji.
Tak si musíš již nyní připravit způsob, jak odejdeš z tohoto světa, abys mohla i po jejich smrti být stále s nimi.
Nebo raději zemřít dříve než oni?
Jinak zdravý člověk neexistuje, jen špatně vyšetřený.
Já mám rodiče v tomto věku a taky se o ně bojím. Snažím se to potlačovat - prostě to přijde. A snažím si to s nimi užívat, být s nimi často. Smrt je součástí života. ![]()
67 a 70 není ještě tak moc. Pokud nemají nějaké závažné zdravotní problémy, není proč se obávat. Jen se člověk prostě musí smířit s tím, že nikdo tu nebude věčně. Hele mě je přes 60 a mám ještě maminku. A vím, že už tu dlouho nebude. Tak se jí snažím těch posledních pár let zpříjemnit, jak to jde. Tak se babi a dědovi věnuj, povídej si s nimi, buď na ně hodná. Kdoví, třeba se ještě dožijí i pravnoučat. ![]()