Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
Heze ý den
Chtěla bych si popovídat, jestli to cítil nekdo stejně..
Mame doma chlapečka-4 ročky, a dlouho jsme se snažili o druhe.Ted se zadařilo, přitel je štastny, ale mě přepadl hrozny strach..z financi, ztoho že sem v nove praci a musela bych vydrzet do 8 mesice abych mela odpracovano(nejsme teda zadni soc. připadi, ale co kdyz nebudou zbyvat penizky na to a to..),dale mam panickou hruzu z porodu-noční mury uz od 1 porodu, a hlavne se mi chce brecet kdyz si predstavim ze by se muj prvorozeny citil odstrcene(do ted jsme se meli jen sami pro sebe, hodne se mu venuju)
A na druhou stranu si ani nedokazu predstavit milovat jine dite stejně jako jeho.
Mel nekdo taky tolik obav, nebo uz to není snad ani dobry mit vic strachu nez radosti?
ach jo, ve mě se to tak mísí
Myslím, že spoustu věcí, které tady popisuješ, zažívá leckterá z nás. Takže - mám synka, taky skoro 4 roky, o druhé se snažíme už dost dlouho - tedy vždy se zadařilo a nedopadlo to. Teď jsem těhotná a stále krvácím, ale mimi je v pořádku. Myslím, že nás šíleně ovlivňujou hormony. Ale - až ta situace nastane a v náručí si poneseš domů „druhátko“, určitě ho budeš milovat úplně stejně, jako prvorozeného synka.
Asi dělají své hormony a zbytečně to moc řešíš…nesmíš se tomu tak poddávat, zbytečně se pak stresuješ. Jinak porodu se taky bojím, protože poprvé jsem se tomu vyhnula plánovaným císařem, ale prostě musíš to brát tak, že když to šlo dovnitř, tak ven to musí taky ![]()
Nestresuj se. měla jsem to podruhý úplně stejně, a bohužel jsem ty myšlenky až do porodu nerozehnala..až po porodu jsem pochopila jak jsem byla blbá, že jsem se trápila…z mladšího jsem byla jako z novorozence snad víc podělaná než ze staršího ![]()
Takže mužu doufat že me to prejde tedy…takovou dobu se na to teším a ted takovy starosti
@Sandruse30 píše:
Děvčátka dovnitř to šlo o moc snadněji
Jo jo, kdyby to bylo naopak, tak by asi bylo dětí méně
příroda to zařídila chytře ![]()
Já si zase myslela, že to druhé dítě určitě nelze milovat tolik, jako to prvni ![]()
Veliký omyl ![]()
Sanra: my chtěli 3 mimčo moc, já se těším strach z porodu mám víc než u druhého že takovou kliku mít nebudu už nikdy, že ty porody byly tak snadný, že ted to bude hruza. Ale třeba ne uvidíme taky mám strach spíš holý fakt, že nato budu sama kam dá ten můj 2 děti - tchýně ta se prostě snažit nebude to je mně zcela jasné…Ta prostě naše děti aboslutně odmítá hlídat a vozíme je jen ukázat.
A to druhý porod byl těžký jen dítě vytlačit kontrakce super,, ale třeba bude třetí zázrak klika.
No a pocity co první dítě no co mám říct na našeho druhého mazlíka - ten plače v obchodě když se hnu mimo a pak tam běží jak o živto když mně vidí bude to pro ní asi dost těžký. To sem ani netušila, že je takovej mazlík
Ale já ej pak pomazlím všechny 3 nějak se to zvládne.
Dostat se do nemocnice, tak by spadl barák brala by odchod z návštěvy tragicky válela by se i po zemi ale třeba ji podcenuji.
Klid zvládneme to těš se na mimčo ![]()