Strach z cizího prostředí

Fotoalbum (0)
Sledovat e-mailem
Přidat k oblíbeným
Zapnout podpisy
Hledání v tématu
Sledovat eMimino.cz

hvezdi

11.9.09 12:42

načítám...

Strach z cizího prostředí

Mám 20ti měsíčního syna, kterému před nedávnem píchali obě ouška. Od té doby má strach z cizího prostředí. Jakmile překročíme práh budovy, kterou nezná (ne obchod), začne plakat a nepřestane. Chtěla jsem s ním jít do centra dětí, protože děti má rád, ale ani hračky a obrázky nezabrali, pořád plakal a museli jsme odejít. Jakmile jsme vyšli ven, hned dobrá nálada. Myslíte, že to samo přejde, nebo to mám zkoušet? Hraje si obravdu rád i sám, ale myslela jsem, aby měl i změnu, když třeba bude pršet a aby byl i mezi dětmi. Od října máme začít znovu chodit plavat - plavání miluje - ale mám strach, že to bude to samé. Poradíte mi, prosím? Děkuji

načítám...
Citovat
Zmínit

Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:

Nelisa

15319

11.9.09 12:58

načítám...

My tohle měli po pobytu v nemocnici, pak jsem ho brávala tak dvakrát týdně „na zvykačku“ do obchodů, postupně pochopil, že mu tam nic nebudou dělat, tak přestal brečet, už jen třeba nespokojeně mrčel a pak už dobrý, pochopil.
Nejhorší bylo, že brečel před každými cizími dveřmi, i když jsme šli ke kamošce a stáli u branky, za ní zahrada a pak teprve dům, i tam brečel. Ale přešlo to, jakmile přibývalo návštěv za cizími dveřmi bez nějaké nepříjemné zkušenosti.
Máme oblíbený obchůdek s různýma doplňkama do bytu, kde je moc milá paní a nikdy se netvářila, proč jí tam lezu s řvoucím děckem, říkala jen, že to zná a že jí to neva, tak tam jsme pečení vaření. Nakonec říkala - jé, malej už ani nebrečí, ono se mu tady líbí. :lol: (Občas jsem i něco koupila, ale většinou tam byla jen na čumendu. )
Já vždycky říkala prodavačkám jakože na vysvětlenou, že je to typickej chlap a nerad nakupuje. :wink:

načítám...
Citovat
Zmínit

Anonymni

12.9.09 05:15

načítám...

Přešlo to samo, ale trvalo to dost dlouho …
chce to velikou trpělivost.
Naše malá se bojí i babiček, prostě často nejezdily a teď s nima nechce být, sama už vůbec ne. Jsou naštvané a pořád říkají, že jsme ji špatně vychovali a tak … že je divná, jít s ní k psychologi a tak …
jsem z toho hodně špatná. Moc to bolí.

Citovat
Upravit

Murka

4155

2829

12.9.09 12:37

načítám...

Sice to u nás není tak akutní, ale stává se, že se Anežka zasekne a někam nechce jít, řve, že se bojí atd., jak tu píšete. Nenutím ji, ale druhý den to jdeme zkusit znovu s odměnou (malinkou). Zkusím s ní jen projít dveřma a když je to v pohodě, dostane odměnu. Další den už většinou můžeme vstoupit celkem v pohodě a jen chválím a chválím, jak je statečná. Zajímavé je, že ji to dělají jen některá místa, nezávisle na tom, jestli jdeme k doktorovi nebo na návštěvu.