Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Hele, ještě mě napadlo - nezkoušela sis najít někde částečný kantorský úvazek? Při studiu už můžeš aprobovaně učit.
@bigl a ještě k té malé svatbě, nedokončila jsem myšlenku. Mně by stačilo mít svatbu klidně na zahradě a zajit si do restaurace s rodinou a pár přáteli, ale partnerova rodina si zakládá na tom, aby to byla fakt “svatba” nebo jak to vysvětlit. Partner se těší, až mu jeho nejlepší kamarád půjde za svědka, bude vymýšlet ty hry a má velice obsáhlou rodinu a oni jsou tak semknutí, že tam samozřejmě budou muset byt všichni z celé ČR a bude to muset byt fakt “krásný, noblesní den” Já si na tom fakt vůbec nezakládám, ale partner na té rodině hodně lpí a má o svatbě stejnou představu. A rozhodnutí je samozřejmě na obou z nás. A vím, že jen grilovacka by neprošla, protože jak oni dokážou slavit i jen oslavy narozenin,.. to je u nich velká akce, kde sjíždí opravdu celá ta jejich obsáhlá rodina. ![]()
My jsme s partnerem nedávno byli na malé svatbě, kde opravdu šetřili a nebyla kapela, ale jen spotify a partner už sám řekl, že to postrádá to kouzlo a tak a celou tu svatbu bral jako takové posezení. Pro mě to byla například absolutně plnohodnotná svatba, ale on měl jiný názor,.. bohužel ho rodina vedla k tomu, aby vše mělo nějakou úroveň no,..
@SAJ Hledala. Ale máme ten rozvrh tak napráskaný, že nevím, jak bych to zvládala. Mám každý den od 8, minimálně do 14 a maximálně do 19:35
, takže je to těžké.
Byla jsem už na dvou pohovorech začátkem magistru, ale nevyhovovala jsem jim časově a v druhé škole dali přednost již vystudované ucitelce, která si chtěla přivydělat při mateřské
@Glee123 poslední rok na VS je prostě otravný pro většinu, ale zatni zuby a dodelej to. Protože teď je toho moc a trvá to dlouho, ale za deset let, když budes vdana s hypotékou na barák a dvěma školníma deckama, budeš ráda, žes to dodělala. Ve školství je magisterské vzdělání často podmínkou a věř, že pak se ti nebude chtít vůbec. Nic ti neuteče, neboj. Svatba - může být i jednodušší, nepotřebuješ šaty, prsteny a dekorace za desetitisíce. Dej si to jako cíl s partnerem - v den úspěšných státnic stanovite datum svatby nebo tak něco a máš se hned na co těšit. A věř tomu, že dětský úsměv a smích je super, ale teď se dvěma prtaty mám radost, když spí a jsme s manželem sami ![]()
Edit: teď čtu o té svatbě - no tak usetrite na místě, šatech, prstenech, co se týká poctu hostů a jejich představ, tak ať si začne šetřit ženich
a vrátí se vám něco i na datech ![]()
Příspěvek upraven 10.01.24 v 11:17
No tak já ti poradím opak toho, co ostatní, jsem cca o 15 let starší než ty a radím kašli na školu, možná by ses divila, kolik věcí se v životě nakonec „nějak vyřeší“… peníze, bydlení i práce, co nevrátíš je věk a to, že teď máš vedle sebe toho pravého, poslouchej svoji intuici, školu si pak můžeš dodělat a nebo pak po dětech uvidíš své poslání úplně jinak…
Zatni zuby a dodelej tu skolu, chybi ti malinko - a ve finale ti to v budouci kariere muze udelat velky rozdil. Pokracovala bych tedy v hledani castecneho uvazku ve skole, aby ti nabihala praxe v oboru, pohovoru jsi obehla zatim jen par.
Mas odmalicka veliky sen, ktery je skvele kompatibilni s tim novym, s materstvim a rodinou. Tak jeste chvili vydrz, jednou za to budes rada ![]()
Děkuju moc všem za rady, jste vážně skvělí a moc mi to pomohlo. ![]()
Já zkusím dát na intuici nebo prostě pozorovat znamení kolem sebe a zkusím verit tomu, že co je mi dané, to mi v životě zůstane.
Takže když mi škola půjde a financne budu normálně jakž takz vycházet, tak zůstanu a prostě si počkám a budu se těšit, až si jednou splním a pár let hezky po sobě tři sny najednou
učit, vzít si milovaného člověka a založit rodinu.
A pokud by mi ta škola najednou úplně přestala jít, začalo by mě to tam velmi stresovat a ještě bychom se měli z finanční stránky hůř a hůř, pak ucítim, ze jdu špatným směrem a je načase udělat životní změnu..
Moc děkuji. ![]()
Porad věřím, že vše má své správné načasování a nějaký důvod to asi má, že jsem nakonec studovat šla. ![]()
Jen právě mě děsí to, jak zde napsala jedna zmíněna paní/slečna, čas a věk mi nikdo nevrátí a kamarádce napr. teď v 25 zjistili, ze je neplodná a chtěla mít taky děti za 2-3 roky a teď už má bohužel smulu,.. tak si říkám, když první dítě budu mít ve 28,29, tak aby taky už nebylo pozdě, i když vím, ze je takových žen spoustu ![]()
Ale to asi pořád vycházím i dle zkušenosti. Neplodna kamarádka, já jsem jedinacek, takže bych si opravdu prala děti 2, protože mně osobně ten sourozenec v tom životě chyběl a před partnerem jsem měla 5 a půl roku vztah, který se zasekl jen na jednom bodě a nijak se neprohluboval, tam jediné, co se posunulo, bylo společné sestěhování po 3 letech,.. a tam na svatbu a děti nebyl připraven ani jeden. Já duševně a partner finacně, protože měl dluhy ( o kterých jsem se dozvedela na konci vztahu
), a byl nemakačenko, takže u nej jsem asi tusila, že by svatba ani děti proste nesly, proto jsem nad tím ani nepremyslela. Teď mám vedle sebe někoho zodpovědného, pracoviteho, chytrého, kdo má rad děti a umí to s nimi a někoho, s kým konečně citim ten pocit, že si s nim dokážu představit byt navždy. ![]()
Tak možná proto jsem tak rozpolcená, ze se vlastně porad necim zdržuju a brzdim a bude to dlouho v mrtvém bodě stejně jako s tím předchozím,…
Hele, byla jsem ve stejne situaci. Ted je mi temer 30, s manzelem jsme se oba poznali na skole, oba ucitele. Dali jsme se dohromady, kdyz nam bylo 20. Manzel me jeste na bakalari pozadal o ruku, pres rok jsme byli zasnoubeni (bydleli jsme v te dobe v levnem najmu, oba brigadnicili, abychom zvladali skolu). Svatbu jsme meli malou, utulnou (na louce, potom grilovacka s rodinou a kamarady), financne nenarocnou a byla moc krasna.
Na Mgr. jsme oba uz pracovali jako ucitele na polovicni uvazek, oba na jinych skolach, nikde nemeli problem nam vyjit vstric s rozvrhem a v pohode jsme to zvladali - ve spouste predmetu to naopak pomohlo, praxe nam treba byla uznana a uz nam bezela praxe i do tabulkoveho platu. Po statnicich jsme oba presli na plne uvazky.
Po dokonceni magistra jsme chvilku setrili, poridili si byt na hypoteku, rekonstruovali, chvili se snazili o dite a ted cekame prvni prirustek.
Osobne bych nic nemenila (i kdyz jsem mela myslenky na dite i driv), protoze momentalne mame financni jistotu, dulezite veci zajistene a jsme spolu uz dostatecne dlouho na to, abychom vuci sobe meli vzajemnou duveru a jistotu.
Byt tebou, zkusim si najit misto primo v oboru a skolu si dodelat.
Jo biologický hodiny jsou sviňa
Ale já radím rozhodně dostudovat, jinak toho jednou budeš nejspíš litovat (třeba až budeš hledat práci po rodičáku - ve školství ji budeš mít vždycky „jistou“).
Jak sama píšeš, dítě „přichází v úvahu“ ve 27-28 letech. Vždyť to je naprosto pohodový věk, i druhé stíháš ještě jako „mladá“.
Dostudovat. Jednoznacne. A pokud chce pritel velkou svatbu a vydelava 27 tisic, tak by mel taky slezt z oblacku a uvazovat rozumne.
@Glee123 píše:
Ale poslední půlrok zjišťuji, že můj největší sen se změnil… už to není kariéra, ale mým největším snem je momentálně svatba a rodina.
To jsi použila špatné slovo. Jako učitelku Tě nečeká žádná „kariéra“. Není kam se posunout. Jen ty děti ve třídě se mění.
Učit - to není o kariéře. To je poslání.
Úvahy o předčasném skončení magisterského studia patří mezi příběhy pro pamětníky: „Jak jsem byla tenkrát blbá a zkazila si život“.
V 26 jsem odstatnicovala, za dva měsíce svatba, za týden nástup do prvního zaměstnání. 😅 za rok a půl porod.
Nic ti neutika, holt už teď víš, ze dítě přijde brzy po skole. Ono by to nějak slo i při skole, ale to byste se zbytečně protloukali.
Jediné co se mi nezdá je nízký priteluv příjem. Kolik vyděláš na brigádě? Jestli plánujete velkou svatbu a brzy rodinu, tak by přítel měl navýšit příjem (a to asi o dost), a ty bys mela makat každý volný den.
@Glee123 Tady na emiminu je spousta zen, co rodi 40+ letech. Zadnej stres. Neporovnavej se s kamoskou, byt neplodna v 25 je taky extrem. Bud v klidu. Navic asi predpokladam neznas jeji celou anamnezu…
Ja bych ti poradila si skolu dodelat, protoze pokud je povinna k tomu, co za praci bys rada delala, budes toho litovat, ze ji nemas. Neco jineho jsou obory, kde to neni nutne ten titul mit. Pak budes mit deti a stresovat se, ze tu skolu nezvladnes (kdyz ted mas problem skloubit skolu a praci, tak skloubit deti, rodinny prijem a skolu by byl asi dost orisek) a budes smutna, ze chodis do prace, cos nechtela
Mas pred sebou rok, kdy bys zatla zuby oproti dalsim 50 letum, kdy bys litovala, zes to nevydrzela ![]()
Co se tyce partnerovi rodiny a svatby, tak je bezne, ze kdyz je tak obrovska rodina z jedne strany a nejake prani ohledne svatby, tak se na svatbu sklada vic lidi, rodice, prarodice a jeste dostanes prachy jako svatebni dary, kterymi se to dorovna.
Pritel ma navic predpokladam moznost karierne rust, naucit se nove veci a navysit svuj prijem.
Neco jineho je, kdybys musela studovat jeste 10 let a neco jineho je rok. Pokud to tedy nejde dalkove a ze bys u toho pracovala.
Nejdriv se musis uklidnit. Ted se cítíš pod velkým tlakem a myslis si, ze ve 30ti konci zivot, ale ver mi, neni to tak.
Rozhoduj se v zivote podle toho, co citis, ze je pro tebe dobre a ne pod vlivem strachu, jak to delas ted.
Ze je kamaradka ve 25ti neplodna vubec nezalezi na jejim veku, proste to tak ma.
@Glee123 - souhlas - dostudovat
A i partner může máknout na kariéře, aby tě uživil, až budeš doma s dětmi.