Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Studium vs. “život”
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
10.1.24 17:46
@Glee123 píše:
@bigl a ještě k té malé svatbě, nedokončila jsem myšlenku. Mně by stačilo mít svatbu klidně na zahradě a zajit si do restaurace s rodinou a pár přáteli, ale partnerova rodina si zakládá na tom, aby to byla fakt “svatba” nebo jak to vysvětlit. Partner se těší, až mu jeho nejlepší kamarád půjde za svědka, bude vymýšlet ty hry a má velice obsáhlou rodinu a oni jsou tak semknutí, že tam samozřejmě budou muset byt všichni z celé ČR a bude to muset byt fakt “krásný, noblesní den” Já si na tom fakt vůbec nezakládám, ale partner na té rodině hodně lpí a má o svatbě stejnou představu. A rozhodnutí je samozřejmě na obou z nás. A vím, že jen grilovacka by neprošla, protože jak oni dokážou slavit i jen oslavy narozenin,.. to je u nich velká akce, kde sjíždí opravdu celá ta jejich obsáhlá rodina.
My jsme s partnerem nedávno byli na malé svatbě, kde opravdu šetřili a nebyla kapela, ale jen spotify a partner už sám řekl, že to postrádá to kouzlo a tak a celou tu svatbu bral jako takové posezení. Pro mě to byla například absolutně plnohodnotná svatba, ale on měl jiný názor,.. bohužel ho rodina vedla k tomu, aby vše mělo nějakou úroveň no,..
Já třeba nezažila na svatbě kapelu, která by nebyla příšerná. Ty přezpívaný cizí písničky. Jo jednou se mi líbila nějaká hudební produkce, čistě instrumentální. Zlatý spotify. Zahodit školu, abys mohla vydělávat na svatbu je podle mě fakt blbost.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
10.1.24 18:01
Jako zbytek doporučuju dostudovat 
vydrž Prťka, vydrž. Co nejdřív to jde. Ať se toho balvanu zbavíš.
Já měla magistra do 23, ve 25 se potkala s mužem, o tři roky později svatba, pracovala jsem od školy, smlouva na neurčito mi vyšla, první dítě těsně ve 29, druhé ve 32 a v pohodě jsem se vrátila na své místo, které si držím zuby nehty 
Neumím si představit dostudovávat s dětmi. Před všemi, co to daly - na veřejné nesoukromé VŠ, klobouk až na zem… 
- Citovat
- Upravit
10.1.24 18:06
@KerrisKate A na jaké škole? Já jsem na Jihočeské univerzitě v Budějovicích a tam teda vůbec nejde vybrat si čas seminářů nebo přednášek (stalo se tak snad 2× za mých pet let, co tam jsem), natož dny, ty se taky nedají vůbec vybrat, abych si to právě třeba naflákala do 2-3 dnů. Všude jinde to jde a my máme smulu…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.1.24 18:16
@Glee123 píše:
Ahoj,
asi nepřicházím s konkrétním dotazem, spíše se chci vyzpovídat nebo najít někoho, kdo má podobnou zkušenost, a popřípadě, jak se s tím vyrovnal/vyřešil.Jde o to - studuju magisterské studium na vysoké škole. Když jsem nastupovala na bakalářské studium před 4 lety, byla jsem nadšena, neboť od 11 let jsem toužila po tom být učitelkou českého jazyka a já jsem věděla, že studium mě posouvá k mému vysněnému povolání.
Ale teď? Když jsem bakaláře dokončila, necítila jsem takovou tu radost/naplnění z toho, že už jen necelé 2 roky a konečně mám to, co potřebuji k tomu, abych mohla učit. Ja magistra jsem se rozhodla jít především kvůli tlaku rodiny. Hodně jsem to zvažovala, počas bakaláře (protože jsem prodlužovala) jsem si poslední rok našla pofiderni práci na HPP, abych si alespoň něco vydělala a kvůli vedení a přístupu firmy mě ta práce vyždímala. Podotýkám, na začátku jsem tam byla šťastná.
No a díky tomu, že ta práce začínala být šílená, rodina chtěla, ať pokračuju, partner především, tak jsem si řekla, ze půjdu dál - do toho brigádně doučuji děti v jednom centru.
Teď jsem na magistru prvním rokem a přijde mi, že mě ta škola brzdí akorát v tom se nějak životně posunout. Před dvěma lety jsem si našla i konečně partnera, kterého vidím do života. Nikdy jsem nechtěla svatbu, nepremyslela nad bydlením, hypotékou a vše kolem toho, ale čím déle s ním jsem, tím více si představuju, jak to spolu realizujeme.
Před těmi čtyřmi lety jsem jasně věděla, ze chci studovat a chci byt učitelkou, byl to můj největší životní sen. A pořád bych chtěla byt učitelkou, protože učení žáků mě velmi naplňuje a baví. Ale poslední půlrok zjišťuji, že můj největší sen se změnil… už to není kariéra, ale mým největším snem je momentálně svatba a rodina. Od nás ze třídy nikdo na navazující magisterské studium nepokračoval a teď kolem sebe vidim lidi, kteří mají nasetreno plno peněz, někteří si berou hypotéky a spoustu lidí má svatbu a děti,.. není to tak, že chci to, co ostatní, cítím jen takovou prázdnotu a přeju si jen, ať už mám po škole a začnu realizovat život, jaký bych chtěla.
Partner by mě prý klidně už požádal o ruku, ale bydlíme v najmu, který vesměs táhne on, protože má jako jediny z nás stabilní práci, já pouze ty brigády. A sám říkal, ze on teď není schopen našetřit peníze na svatbu nebo na děti. Až dokončím studium, bude mi 26 let a teprve musím jít do práce alespoň na rok, abych si nějaké peníze našetrila a trochu jsme se financne sebrali. Nejsme na tom špatně, ale je to pro oba z výplaty do výplaty, zaplatit důležité věci a tak, ale není možnost šetřit z jedné výplaty a brigády.
A ja si říkám, zda se studiem nedělám chybu. Kdybych třeba zkousla, že můj sen učit nechám ležet a půjdu zkratka do nějaké jiné, relativně fajn práce, tak by se konečně věci začaly hýbat. Jednak bychom na všechno byli dva stejnou měrou a zadruhé by byla možnost si něco našetrit a mohl by se realizovat náš sen rodiny.
Když jsem to partnerovi řekla, byl proti a říkal, ať studium dokoncim, že bych nechtěla celý život být v práci, která by nebyla mým “posláním” jako je to učení, a ze to bude super, ale teď nám nic neutece a mám ten rok a půl vydržet.
Jenže když si představím, že svatbu budeme mít přibližně teda po mem prvním pracovním roce, tak mi bude 27 let, 1. dítě třeba ve 28 a já bych si moc prala děti 2.
Možná Vám teď bude připadat, že mám nějak nalajnovaný život nebo jsem nerozhodná
, ale podle mě je prirozene, čím člověk stárne (dospiva), tím se jeho priority mění. A mně se aktuálně priority změnily na vyloženě rodinný život. Když jedeme s partnerem někam na výlet, do zoologické atd, vždycky si řeknu, jak by to bylo krásné vidět úsměv dítěte v té zoologické. Teď to na mě dolehlo i o Vánocích a cítila jsem obrovské prázdno, že jsme vlastně my dva a představila jsem si ty rozzářené dětské oči u stromečku. V hodně případech citim najednou takovou prázdnotu a tím víc si pokládám otázku, zda jdu směrem, kterým bych měla jít,..
A tak jsem se chtěla zeptat, jestli touhle krizí někdo procházel, popřípadě, co byste dělali Vy?
Přeji příjemný den
Tak ale to tak nějak máme všechny. Kdo studoval VŠ, tak prostě těhotněl dýl. Doděláš školu (nějak mi teda uniklo, proč až ve 26), pak nějaká praxe, vybudovat zázemí. Proto je průměrný věk prvorodičky někde okolo třiceti let. A to tam nejsou vysokoškolačky. Většina mých VŠ kamarádek měla první dítě ve 32-33. Tak to prostě je.
Naštěstí to není buď - a nebo. Nemusíš položit studium, abys měla dítě. Můžeš ty dva roky počkat, zas takový věk nemáš, a dodělat si VŠ. Pokud ti to dělá radost, šla bych do toho. Nikdo neříká, že nutně musíš dělat na státní škole, určitě je s pajďákem víc možnosti. Taky nevím, co máš za obor. Dovedu si třeba představit dělat kurzy angličtiny a mít mnohem víc peněz, dělat nějaká školení pro firmy…
Život taky není jen dítě, co budeš dělat za deset let? Děti soběstačný jednotky pomalu, a ty jako budeš koukat na nedodělanou školu v oboru, který by tě bavil? Není dobrý se tak obětovat, věř mi, že i tvoje děti ocení, když budeš dělat práci, co tě naplňuje.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.1.24 18:20
@Zmatka Na základce jsem měla odklad, takže jsem šla do školy až v 7 letech. 
Tudíž jsem maturovala v červnu v 19 a než jsem nastoupila v září na VŠ, stihlo mi být 20. Bakalář a magistr se děla 5 let, tudíž bych měla vystudovat ve 25, ale o rok jsem musela prodlužovat, tak proto skončím až ve 26 
Ale jo, taky si říkám, když budu mít děti kolem 30, tak aspoň je budu mít porad malé, kdybych je měla ve 25, tak už je pomalu povedu taky do školy
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.1.24 18:32
Nádech a výdech. Neblázni. Před sebou máš už jen rok a půl. Vzít se můžete už letos, nebo přístí rok a dítě můžeš počít hned po prvním pololetí, aby jsi měla odpracovaný rok na mateřskou. Nic ti neuteče, opravdu. A já vím co je to studovat s dětmi a věř mi, že tohle mě velmi mrzí, že jsem tehdy ze školy odešla a šla vydělávat a myslela si, že školu dodělám kdykoli. No a dodělávala jsem se dvěma dětma a to teprve byla jízda - výčitky, že se nevěnují plně dětem, výčitky že doma není tak uklizeno jak bych chtěla, výčitky že škole nedávám tolik času kolik bych chtěla a stále dokola 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.1.24 18:47
Dostuduj. Já jsem dělala vysokou přinplném úvazku a dodělávala (jen Bc.) s dětmi 3 a 1 rok a byl to pekelnej zápřah. Děti jsem měla v 29, 31 a skoro 34 a nic mi neuteklo.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.1.24 18:49
Jo a svatbu jsme měli levnou, na oběd nás bylo 6 - my+ maminky + bratři + 3 měsíční syn a pak oslava s kamarády. Svatba nemusí být drahá, aby byla krásná.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.1.24 19:00
@Glee123 Nedokončit studium proto, abys mohla mít velkou svatbu mi přijde jako blbost. Vůbec nechápu ten trend mnohasettisícových svateb, když se to dá udělat levně. A vzdát sen být učitelkou jen proto, abys porodila o dva roky dřív? Pokud neplánuješ být už celý život v domácnosti, tak spíš řeš, abys měla vzdělání a mohla dělat nějaké povolání, které tě bude naplňovat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.1.24 19:01
Promiň, ale na miskách vah máš 1,5 (!!!) roku “nepohody”, které ti teď ještě zabere studium vers. cca 40 (!!!) let, kdy budeš chodit do jiné práce, než o které jsi snila 
Chápu, že ti biologické hodiny tikají, ale fakt toho budeš jednou litovat, jestli se na školu teď vyprdneš Neblázni.
Mít 1.dítě kolem osmadvaceti a druhé lehce po třicítce…vždyť to ještě stále budeš mladá mamina
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.1.24 19:12
Děkuju moc vsem
Vlastně jste mi dali motivaci a trochu nadhled do toho života, že vlastně všechno jde, když se chce.
Odpovídám na vše sem: nechtěla jsem se vzdát školy kvůli velké a drahé svatbě, ta by mi stačila malá a levná. Spíš jsem se chtěla zabezpečit, našetřit, abychom si mohli pořídit vlastní byt (nad domem v dnešní době ani nepremyslim ) a hlavně, ať přivedu děti do opravdu zabezpečené rodiny. Aby se nestalo, že budu mít na účtu 30 000 a narodí se dítě, to v dnešní době nestaci. Vybavení jako pleny, kočár, oblečení, chci, aby děti mely kvalitní stravu, hračky, a aby se nestalo, že je budu muset omezovat tím, že prostě na to nemáme 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.1.24 19:43
Ahoj, no já ti moc rozumím. Tak bych ti chtěla říct, že v tom nejsi sama 
Já jsem taky v 1. ročníku navazujícího Mgr (jiný obor) a mám podobné myšlenky na svatbu a mimi. Jsem teda mladší (23) protože jsem lednová a neprodlužovala jsem. Přítel 25, pracuje. Hotovo bych měla mít ve 24 letech pokud to půjde. Nemám se moc komu svěřit, vzhledem k tomu že u nás chce jít spousta holek na doktorát tak bych byla asi za blázna U mě je to možná dáno tím, že obor je pro mě těžký a praxe mi toho ještě moc nenapověděla. Tak možná hledám větší naplnění.
Když se hormony zblázní tak je to na palici Přijde mi, že už ani nemůžu otevřít sítě protože mi tam algoritmy hází jedno prtě za druhým v roztomilých videích. No realita je asi jinde, ale já ani přítel ještě nemáme v rodinách mimča, tak nevidíme tu druhou stranu věci. Ale musíme vydržet než dodělám školu a on rekonstrukci. S bydlením a pak dvěma platy to pak bude lepší.
Neboj, to vydržíš a já taky. Docela rychle to utíká, vždyť jakoby,,před chvílí” začala škola a už tu máme lednové zkoušky 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.1.24 19:51
@Glee123 svatba,oběd pro tebe ženicha tvý rodiče a jeho rodiče, svědky a to je také řešení
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.1.24 19:55
@Glee123 píše:
Děkuju moc vsem
Odpovídám na vše sem: nechtěla jsem se vzdát školy kvůli velké a drahé svatbě, ta by mi stačila malá a levná.
Popravdě, mám trochu problém (a to teď nemyslím osobně na tebe) s tou dnešní dobou. Kdy sakra bylo líp? My se stěhovali před sedmnácti lety, hypotéku jsme brali na třicet let, ano, dům stál třetinu dnešní ceny, ale příjmy jsme měli čtvrtinové. Úrok byl stejný a jako bonus nábytek stál v podstatě stejně jako dnes. Fakt mi teď prijde ta hrozná drahota levnější než ty starý dobrý časy.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.1.24 19:59
@SabinHa01 Jee, tak přece jen v tom nejsem sama. ono i dost pochází tlak z rodiny, jak babička s dědou pořád říkají, jestli se ještě doziji svatby,.. pak rodiče, že už by si strašně přáli být babička s dědou (já jsem jedinacek, takže je to na mně ) a celkově lidi kolem mě se berou a mají děti,.. driv jsem se nad tím nijak nepozastavovala, měla jsem v hlavě jen to, že studuju a na mě je ještě “brzy”. No ale šíleně se mi to přehouplo a nejradši bych tento život už začala žít. Plus už ani nemám kde mít nějakou velkou zábavu, dřív to byly různé diskotéky, akce a tak dále, ale spoustu kamarádů už má děti nebo se odstěhovali a mě i ty akce úplně přestaly bavit,.. strašně se cítím na to usazení se.
Tak přeji hodně zdaru, ať tu školu zvládneme úspěšně dokončit a pak si plnit naše další sny. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
- Daně - dar, byt, z příjmu
- Autoškola jízdy prosím o radu
- Dcera (15) a přítel Arab
- Legíny lelosi na štíhlé postavě
- Vyvrcholení a problém s nim
Užitečné odkazy
Snažení a nezdary
- 22.05.26
- Anonymní
Sex ve vztahu
- 29.05.26
- Anonymní
Výchova
- 01.06.26
- Dadinkamaminka
Operace a přechod.
- 30.07.26
- Anonymní
