Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Studium vs. “život”
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
10.1.24 09:51
Studium vs “život”
Ahoj,
asi nepřicházím s konkrétním dotazem, spíše se chci vyzpovídat nebo najít někoho, kdo má podobnou zkušenost, a popřípadě, jak se s tím vyrovnal/vyřešil.
Jde o to - studuju magisterské studium na vysoké škole. Když jsem nastupovala na bakalářské studium před 4 lety, byla jsem nadšena, neboť od 11 let jsem toužila po tom být učitelkou českého jazyka a já jsem věděla, že studium mě posouvá k mému vysněnému povolání.
Ale teď? Když jsem bakaláře dokončila, necítila jsem takovou tu radost/naplnění z toho, že už jen necelé 2 roky a konečně mám to, co potřebuji k tomu, abych mohla učit. Ja magistra jsem se rozhodla jít především kvůli tlaku rodiny. Hodně jsem to zvažovala, počas bakaláře (protože jsem prodlužovala) jsem si poslední rok našla pofiderni práci na HPP, abych si alespoň něco vydělala a kvůli vedení a přístupu firmy mě ta práce vyždímala. Podotýkám, na začátku jsem tam byla šťastná.
No a díky tomu, že ta práce začínala být šílená, rodina chtěla, ať pokračuju, partner především, tak jsem si řekla, ze půjdu dál - do toho brigádně doučuji děti v jednom centru.
Teď jsem na magistru prvním rokem a přijde mi, že mě ta škola brzdí akorát v tom se nějak životně posunout. Před dvěma lety jsem si našla i konečně partnera, kterého vidím do života. Nikdy jsem nechtěla svatbu, nepremyslela nad bydlením, hypotékou a vše kolem toho, ale čím déle s ním jsem, tím více si představuju, jak to spolu realizujeme.
Před těmi čtyřmi lety jsem jasně věděla, ze chci studovat a chci byt učitelkou, byl to můj největší životní sen. A pořád bych chtěla byt učitelkou, protože učení žáků mě velmi naplňuje a baví. Ale poslední půlrok zjišťuji, že můj největší sen se změnil… už to není kariéra, ale mým největším snem je momentálně svatba a rodina. Od nás ze třídy nikdo na navazující magisterské studium nepokračoval a teď kolem sebe vidim lidi, kteří mají nasetreno plno peněz, někteří si berou hypotéky a spoustu lidí má svatbu a děti,.. není to tak, že chci to, co ostatní, cítím jen takovou prázdnotu a přeju si jen, ať už mám po škole a začnu realizovat život, jaký bych chtěla.
Partner by mě prý klidně už požádal o ruku, ale bydlíme v najmu, který vesměs táhne on, protože má jako jediny z nás stabilní práci, já pouze ty brigády. A sám říkal, ze on teď není schopen našetřit peníze na svatbu nebo na děti. Až dokončím studium, bude mi 26 let a teprve musím jít do práce alespoň na rok, abych si nějaké peníze našetrila a trochu jsme se financne sebrali. Nejsme na tom špatně, ale je to pro oba z výplaty do výplaty, zaplatit důležité věci a tak, ale není možnost šetřit z jedné výplaty a brigády.
A ja si říkám, zda se studiem nedělám chybu. Kdybych třeba zkousla, že můj sen učit nechám ležet a půjdu zkratka do nějaké jiné, relativně fajn práce, tak by se konečně věci začaly hýbat. Jednak bychom na všechno byli dva stejnou měrou a zadruhé by byla možnost si něco našetrit a mohl by se realizovat náš sen rodiny.
Když jsem to partnerovi řekla, byl proti a říkal, ať studium dokoncim, že bych nechtěla celý život být v práci, která by nebyla mým “posláním” jako je to učení, a ze to bude super, ale teď nám nic neutece a mám ten rok a půl vydržet.
Jenže když si představím, že svatbu budeme mít přibližně teda po mem prvním pracovním roce, tak mi bude 27 let, 1. dítě třeba ve 28 a já bych si moc prala děti 2.
Možná Vám teď bude připadat, že mám nějak nalajnovaný život nebo jsem nerozhodná 
, ale podle mě je prirozene, čím člověk stárne (dospiva), tím se jeho priority mění. A mně se aktuálně priority změnily na vyloženě rodinný život. Když jedeme s partnerem někam na výlet, do zoologické atd, vždycky si řeknu, jak by to bylo krásné vidět úsměv dítěte v té zoologické. Teď to na mě dolehlo i o Vánocích a cítila jsem obrovské prázdno, že jsme vlastně my dva a představila jsem si ty rozzářené dětské oči u stromečku. V hodně případech citim najednou takovou prázdnotu a tím víc si pokládám otázku, zda jdu směrem, kterým bych měla jít,..
A tak jsem se chtěla zeptat, jestli touhle krizí někdo procházel, popřípadě, co byste dělali Vy? 
Přeji příjemný den
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
10.1.24 10:00
@Glee123 píše:
Ahoj,
asi nepřicházím s konkrétním dotazem, spíše se chci vyzpovídat nebo najít někoho, kdo má podobnou zkušenost, a popřípadě, jak se s tím vyrovnal/vyřešil.Jde o to - studuju magisterské studium na vysoké škole. Když jsem nastupovala na bakalářské studium před 4 lety, byla jsem nadšena, neboť od 11 let jsem toužila po tom být učitelkou českého jazyka a já jsem věděla, že studium mě posouvá k mému vysněnému povolání.
Ale teď? Když jsem bakaláře dokončila, necítila jsem takovou tu radost/naplnění z toho, že už jen necelé 2 roky a konečně mám to, co potřebuji k tomu, abych mohla učit. Ja magistra jsem se rozhodla jít především kvůli tlaku rodiny. Hodně jsem to zvažovala, počas bakaláře (protože jsem prodlužovala) jsem si poslední rok našla pofiderni práci na HPP, abych si alespoň něco vydělala a kvůli vedení a přístupu firmy mě ta práce vyždímala. Podotýkám, na začátku jsem tam byla šťastná.
No a díky tomu, že ta práce začínala být šílená, rodina chtěla, ať pokračuju, partner především, tak jsem si řekla, ze půjdu dál - do toho brigádně doučuji děti v jednom centru.
Teď jsem na magistru prvním rokem a přijde mi, že mě ta škola brzdí akorát v tom se nějak životně posunout. Před dvěma lety jsem si našla i konečně partnera, kterého vidím do života. Nikdy jsem nechtěla svatbu, nepremyslela nad bydlením, hypotékou a vše kolem toho, ale čím déle s ním jsem, tím více si představuju, jak to spolu realizujeme.
Před těmi čtyřmi lety jsem jasně věděla, ze chci studovat a chci byt učitelkou, byl to můj největší životní sen. A pořád bych chtěla byt učitelkou, protože učení žáků mě velmi naplňuje a baví. Ale poslední půlrok zjišťuji, že můj největší sen se změnil… už to není kariéra, ale mým největším snem je momentálně svatba a rodina. Od nás ze třídy nikdo na navazující magisterské studium nepokračoval a teď kolem sebe vidim lidi, kteří mají nasetreno plno peněz, někteří si berou hypotéky a spoustu lidí má svatbu a děti,.. není to tak, že chci to, co ostatní, cítím jen takovou prázdnotu a přeju si jen, ať už mám po škole a začnu realizovat život, jaký bych chtěla.
Partner by mě prý klidně už požádal o ruku, ale bydlíme v najmu, který vesměs táhne on, protože má jako jediny z nás stabilní práci, já pouze ty brigády. A sám říkal, ze on teď není schopen našetřit peníze na svatbu nebo na děti. Až dokončím studium, bude mi 26 let a teprve musím jít do práce alespoň na rok, abych si nějaké peníze našetrila a trochu jsme se financne sebrali. Nejsme na tom špatně, ale je to pro oba z výplaty do výplaty, zaplatit důležité věci a tak, ale není možnost šetřit z jedné výplaty a brigády.
A ja si říkám, zda se studiem nedělám chybu. Kdybych třeba zkousla, že můj sen učit nechám ležet a půjdu zkratka do nějaké jiné, relativně fajn práce, tak by se konečně věci začaly hýbat. Jednak bychom na všechno byli dva stejnou měrou a zadruhé by byla možnost si něco našetrit a mohl by se realizovat náš sen rodiny.
Když jsem to partnerovi řekla, byl proti a říkal, ať studium dokoncim, že bych nechtěla celý život být v práci, která by nebyla mým “posláním” jako je to učení, a ze to bude super, ale teď nám nic neutece a mám ten rok a půl vydržet.
Jenže když si představím, že svatbu budeme mít přibližně teda po mem prvním pracovním roce, tak mi bude 27 let, 1. dítě třeba ve 28 a já bych si moc prala děti 2.
Možná Vám teď bude připadat, že mám nějak nalajnovaný život nebo jsem nerozhodná
A tak jsem se chtěla zeptat, jestli touhle krizí někdo procházel, popřípadě, co byste dělali Vy?
Přeji příjemný den
Studium si dodělej.
Jinak znám spoustu lidí, co se brali už při studiu na VŠ. Vzít se můžete klidně hned a dítě budeš mít za rok a půl, klidně hned po státnicích, jestli ti jde jen o to.
Jestli nedostuduješ, tak uděláš mega blbost, protože s Bc. učit nemůžeš a vždycky budeš dělat podřadnější práci za daleko míň peněz. A dostudovávat si to pak s dítětem bude daleko náročnější.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.1.24 10:13
Školu si dodělej, nikdy už nebudeš mít takové podmínky pro studium, jako teď.
Přítele popisuješ jako rozumného chlapa.
Ty přestaň sentimentálně hysterčit nad dětským úsměvem a rozzářenýma očičkama. Reálně by Tě v té zoo čekalo něco úplně jiného, dítě by chtělo spát, čůrat, jíst, pít, šťourat klackem, na zvířata by se ani nepodívalo, neustálé dotazy, kdy už půjdete pryč… I tohle může být varianta, ne jenom ty úsměvy.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.1.24 10:18
@Glee123 píše:Partner by mě prý klidně už požádal o ruku, ale bydlíme v najmu, který vesměs táhne on, protože má jako jediny z nás stabilní práci, já pouze ty brigády. A sám říkal, ze on teď není schopen našetřit peníze na svatbu nebo na děti. Až dokončím studium, bude mi 26 let a teprve musím jít do práce alespoň na rok, abych si nějaké peníze našetrila a trochu jsme se financne sebrali. Nejsme na tom špatně, ale je to pro oba z výplaty do výplaty, zaplatit důležité věci a tak, ale není možnost šetřit z jedné výplaty a brigády.
A ukončením studia a těhotenstvím tohle změníš k lepšímu jak? Stále budete mít jeden příjem bez našetřeného.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Sandra.B1
10.1.24 10:18
Partner má pravdu. Nic ti neuteče. Vysokoškoláci mají běžně děti až kolem 30. Nedodelat školu by byla fakt blbost.
- Citovat
- Upravit
10.1.24 10:21
@bigl Děkuju moc za radu. 
Bohužel právě cílím na to, že svatba přece jen stojí plno peněz a já nemám úplně rodinu, která by mi se svatbou finančně mohla pomoci a aby to tahali přítelovi rodiče, mi nepřijde úplně fér. :/ Mně samozřejmě stačí malá svatba, žádný přepych, to vůbec… Ale i tak taková organizace svatby stojí fakt hodně. Prsteny, šaty, oblek, catering (prostor bychom neplatili, protože příbuzní mají restauraci s penzionem a apartmany, tak by se to dělalo tam) a další věci,… fotograf, kapela a jak říkám, nemáme vůbec našetřeno 
, když jsem ten poslední rok na bc pracovala a on taky, tak jsme měli našetřeno dost peněz, ale platíme nájem 15 tisíc, teda spis partner a bere 27. Do toho jídlo, se kterým mu pomáhám, tarify, atd. Však to všichni znají 
a není možnost z tohoto našetrit.
To same pak s dětmi. Nechci přivézt děti do života, kde bychom neměli žádné našetřené peníze a nemohli jsme si skoro nic dovolit. Tak je to takové těžké.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.1.24 10:23
@Kasandra159 Kdybych teď studium ukončila, šla bych samozřejmě do práce na ty dva roky a šetřila,.. takhle musím ty necelé 2 roky byt jen ve škole, na brigádě a až pak začít pracovat a šetřit peníze
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.1.24 10:27
@Glee123 Můžu se zeptat, jak se stalo, že dokončíš 5-ti leté studium až ve 26 letech?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.1.24 10:31
@Glee123 píše:
@bigl Děkuju moc za radu.
To, že to všecko uspíšíš o rok a půl, který ti zbývá do konce studia, tvůj život nijak výrazně neovlivní. Přes léto můžeš mít skoro 4 měsíce brigádu, jestli chceš a příští rok už můžeš od léta začít pracovat. S ukončeným vzděláním se ti ten rok a půl studia vrátí daleko rychleji, než kdybys to nedodělala a pracovala za daleko nižší mzdu.
Svatba, kterou popisuješ, bude stát opravdu dost peněz a zvaž si, jestli chceš opravdu vyhodit třeba 100 tisíc za něco takového a jestli by ti, při vaší situaci a tvé potřebě se rychle vdát a mít děti, nestačil malý skromný obřad s rodiči a sourozenci a obědem někde v restauraci, místo toho, co popisuješ. Tohle vás vyždíme hodně.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.1.24 10:32
@Hibou psala jsem, že jsem rok prodlužovala bakalářské studium kvůli bakalářské práci, s vedoucí jsme měly každá jiné očekávání a trvalo, než jsme se sladily, takže jsem několikrát musela přepisovat.
Jinak bych samozřejmě skončila v 25 letech.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.1.24 10:46
@Glee123 píše:
@Hibou psala jsem, že jsem rok prodlužovala bakalářské studium
I 25 je pozdě, pokud maturuješ v devatenácti.
Podívej, já státnicovala ve čtyřiadvaceti, vdávala jsem se ve šestadvaceti a svatbu jsme měli ve formě grilovačky a domácí oslavy - a byla to ta nejúžasnější svatba na světě. Současný trend mega drahých a okázalých svateb mě upřímně děsí. 
Děti jsme měla až kolem třicíctku po pragmatické úvaze, že je načese řešit, kdyby byl problém s plodností.
Pokud se vykašleš na školu - a jako jo, chápu, že magistr je jiný level studia než bakalář, nikdy to už nedoděláš (protože tu vyšší obtížnost nedáváš už teď bez dětí a pracovních starostí) a nikdy nebudeš učit. Je to na tobě. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.1.24 10:47
@bigl Mně by to stačilo. Nejde vyloženě o to “rychle se vdát a mít děti”. Já jsem nad tím takhle nikdy nepremyslela, ale jak jsem psala, spíš jde o ten pocit. Přijde mi, že mám v tom životě takové prázdno. Studuju už plno let, od základní do vysoké školy, už jsem si užila spoustu zabavy, vyblbla jsem se dost a teď mi přijde, jako bych neměla nějakým způsobem životní směr. To doučování dětí mě drží a povzbuzuje hodně v tom životě, ale přijde mi, že ten život je jen o učení, starání se o domácnost, spát. Celou dobu vše do sebe tak nějak zapadalo, nic mi nechybělo, cítila jsem se v pohodě a teď se tam ztratil náboj a chuť. A čím víc premyslim nad tou rodinou, tím víc mě to hřeje a dává smysl,.. zkouším to vydržet a říct si, že jednou jsem se do něčeho dala, tak to chci dokončit
Ale je to těžké,… jak ještě ty děti učím a mají mě rády, já mám ráda je, pak se stýkame s partnerovou sestrou, která má 2 malé děti, tak citim, že je mi hrozně dobře v rodinách s dětmi.
Teď mi možná spoustu lidí nápise, že až budu mit děti já, tak to nebude porad růžové - to je mi jasné a beru to , ale asi mám opravdu jen vnitřní potrebu, vzít si muže, kterého miluji a je to první člověk v životě, se kterým tu budoucnost opravdu si přeji a mít malého společníka, o kterého se můžu starat.
Já jsem stabilní rodinu bohužel neměla a teď vidim u partnerovy rodiny, že to funguje, jak se mají všichni radi, navštěvují se a možná toto mi ukázalo nový směr, a proto po tom toužím také a vidim v tom to “největší životní štěstí”
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.1.24 10:51
Však můžeš jít učit a přitom si dodělat dálkově magistra . No a za dva roky můžeš mít dítě.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.1.24 10:54
@SAJ Já jsem maturovala v červnu v 19 a když jsem v říjnu nastupovala na VŠ, bylo mi posledního srpna 20. Takže do školy jsem nastoupila v čerstvých 20. Teď v květnu bude končit první semestr a v srpnu mi bude 25, takže v říjnu, až nastoupím do druháku, mi bude 25 let a státnice budou v květnu další rok, takže mi bude necelých 26
A já tu školu zvládám, není to nijak obtížné, jen nenaplnujici už. Uvědomila jsem si to, když jsem nastoupila do práce poslední rok bakaláře. Že mi tam neco chybí a poslední ťafkou bylo to, když jsem v červnu udělala státnice a nijak jsem to neprozivala, i přesto, že jsem měla samé jedničky a po státnicích jsem si řekla:,,Ach jo, tak teď zase to samé odznova” a začaly se mi rodit myšlenky, jak by pro mě bylo o dost více přínosnější jít do nějaké normální práce a pomalu se posouvat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.1.24 10:59
@Glee123 píše:
@SAJ Já jsem maturovala v červnu v 19 a když jsem v říjnu nastupovala na VŠ, bylo mi posledního srpna 20. Takže do školy jsem nastoupila v čerstvých 20.
Jako já i chápu, že tě to nebaví, jenže pokud budeš chtít učit, budeš to muset zvládnout. Ber to jako přípravu na spoustu ptákovin, které tě ve školství čekají.
Pokud chceš místo dokončení školy rodit (moje babička tomu říkala, že holky posedne vdávadlo), budeš muset zahodit tenhle sen nebo si všechno pořádně zkomplikovat. 
Opravdu je to jen na tobě, ale že to je pitomost, stejně nikomu neuvěříš.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
- Daně - dar, byt, z příjmu
- Autoškola jízdy prosím o radu
- Dcera (15) a přítel Arab
- Legíny lelosi na štíhlé postavě
- Vyvrcholení a problém s nim
Užitečné odkazy
Snažení a nezdary
- 22.05.26
- Anonymní
Sex ve vztahu
- 29.05.26
- Anonymní
Výchova
- 01.06.26
- Dadinkamaminka
Operace a přechod.
- 30.07.26
- Anonymní
