Stydím se za rodiče
- Fotoalbum (0)
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Reakce:
A on ví, že jsou to bývalí feťáci? Proč mu to všechno neřekneš?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Příteli bych vše řekla, ty za to přece nemůžeš. Máte spolu dítě, silně pochybuju, že by kvůli tomu od tebe odešel. Sama jsem toto řešila a teď už manžel při mě stál, a pomohl mi jak jen mohl.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Příteli se svěř, uleví se ti. Určitě tě neopusti. Za svoje rodiče nemůžeme. Teď máš svou rodinu. Řekni mu to co nejdřív. Lhaní ve vztahu není dobrý a v tvým případě zbytečný. Nemáš se za co stydět. Naopak, můžeš být na sebe pyšná že jsi neskončila jako oni.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Nechápu, proč příteli neřekneš vše, co jsi napsala do tohoto
příspěvku 
Pokud tě má opravdu rád, tak to
všechno pochopí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Řekla bych, že máš z domova malé sebevědomí, tak zkus pomaličku
pracovat na tom, aby sis ho zvýšila 
.
Za své rodiče nemůžeš, jsi šikovná a statečná, že ses od nich
dokázala odstřihnout a zařídit si lepší život. Prostě to příteli
řekni, není na tom nic špatného, za co by ses musela stydět nebo proč by
si tě neměl zasloužit. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Naprosto zakladatelku chápu, že o tomto mlčí. Bude to mít pouze
2 průběhy.
Přítel bude oporou partnerce a nebo naopak při každé skleničce piva
vína… bude narážet na rodinu Bacha ať nedopadneš jako oni…
Pokud Tazatelka příteli věří, že bude oporou, nemá se čeho bát.
V opačném případě je opravdu lepší být stranou. Nejde o tazatelku, ale
o předsudky k ní 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Rodiče si nevybíráme, za to jaký jsou nebo jak žijí ty nemůžeš.
Partner te má rad takovou jaká jsi a určitě je to dost rozumný člověk na
to aby pochopil tvou situaci. Určitě to pro vás je minimálně dost silná
motivace k vytvoření lepšího života a zázemí pro vasi vlastní rodinu
Můj manžel je taky z poměrů které se mi
vůbec nelíbí, ale beru to jak to je, on nemůže za to jak vyrůstal. Aspoň
ví ze nechce dopadnout jako jeho otec a dělá vše pro to, abychom se měli
dobře. Řekni muži pravdu, uleví se ti a nebudes se muset stresovat co kdyby
se to nahodou dozvěděl jinak než od tebe 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Svěř se příteli, ty sama se za sebe stydět v žádném nemusíš. Určitě se ti uleví.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Příteli musíš říct jak to je.
Nemusíš se s nimi stýkat, nemusíš je seznamovat s tvým partnerem, ale pokud vaše partnerství má fungovat, tak potřebuješ najít odvahu být vůči partnerovi upřímná a sdílet i ty těžký věci.
Jestli je pro tebe v tuhle chvíli těžké to říct, tak to nejdřív prober s někým neutrálním.
Někde v okolí kde bydlíš je určitě nějaká adiktologická poradna a nebo K-centrum. A ti určitě nabízí poradenství pro příbuzné závislých. Zavolej jim tam a domluvi si buď on-line a nebo ideálně reálnou schůzku a běž se o tom s nimi poradit. Rozhodně tě nebudou soudit a fakt ti můžou dost pomoci s různými věcmi, jak se srovnat s tím že si prostě vyfasovala velkou rodinnou zátěž. Nemusíš v tom být sama.
Jejich služby jsou hrazené z veřejných peněz, takže to nebudeš muset platit ze svého.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
@Rive dost těžko se mi o tom mluví, k přítelovi jsem vždy vzhlížela, je šikovný chlap ze super rodiny. Bojím se mu vše přiznat že od nás se synem odejde. Vždy když přijde na tohle téma strašně se to ve mě sevře, prostě mám strach že o něj přijdu. On mi ukázal co je to normálně žít
- načítám...
- Citovat
- Nahlásit
Přítele ztratíš, když mu o všem neřekneš. Buď upřímná, máte spolu dítě. Řekni mu, vsechno tak, jak to cítíš a proč jsi mi do teď vše o rodičích tajila. Pokud máte normální vztah a má tě rád, tak tě neopustí kvůli rodičům… Drž se. Komunikace ve vztahu je nejdůležitější.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Tato situace je jasný důkaz toho, že lhát se ve vztahu prostě
nevyplácí 
Kdyby jsi byla už před těmi
4lety k příteli upřímná, nikdy by ses do téhle prekérky nedostala Chápu, že čím déle tu lež protahuješ, je
těžší a těžší vyjít s pravdou ven. Ale budeš to muset udělat, nic
jiného Ti nezbyde. A pokud je přítel opravdu tak fajn, jak píšeš,
zvládnete to.
Držím palce.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
To mu a vašemu vztahu tak neveříš, že máš strach, že by tebe a vaše
dítě kvůli tomuto vykašlal? 
Na tohle musíš vntřně dospět (bu´d sama nebo s odbornou pomocí)
apochopit, že ty nejdi zodpovědná za život svých rodičů. Takže se za ně
nemáš proč stydět, ať jsou jací jsou.
A pak prostě příteli formou věcného konstatování oznámit, jak se to
u vás má, proč je nenavštěvješ, proč nechceš, aby je dítě znalo.
Až tohle budeš mít vyřešené, je úplně to nejmenší vysvětlit i dítěti, že se Ti život babičky a dědečka nelíbí, a proto s nimi nechceš trávit čas.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Ahoj zakladatelko,
víš, rozumím tvým obavám, ale je to věc, kterou sis nevybrala, ani ji
neovlivnila, a pro mě jsi tedy frajerka, že jsi našla síly pro jiný způsob
žití. Nechci, aby to vyznělo, že rodiče odsuzuji, to tak není, pokud jsou
takto spokojení a nikomu svým jednáním zásadně neubližují, tak je to
jejich věc…
Myslím, že partner ocení upřímnost. A dítě… až to přijde na pořad
dne, tak se prostě potomka zeptej. Posoudí to správně sám.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Další podobná témata podle názvu
- Styk s rodičem a opuštění obce
- Nahota. Stydím se před manželem
- Blond rodiče
- Nechci, aby dcera odešla. Pohled ostatních rodičů?
- Dobří rodiče
Prosím přišla jsem si pro radu protože už opravdu nevím co dál.
Jsme spolu s přítelem 4 roky a máme ročního chlapečka. Hned co jsme spolu začali jsme se odstěhovali dál od města kde bydlí jeho rodiče. Ok bohužel moje rodiče nikdy nepoznal. Upřímně se za ně dost stydím, oba brali kdysi drogy, nemají skoro žádné zuby, a teď dost pijí a jde to na nich velice znát. Příteli předtím nevadilo že je nezná, bral mě jako skromnou, hodnou holku. To co mi dal on jsem nikdy nezažila a jsem za něj strašně vděčná. Teď už ale dost naráží na to že ode mě vlastně nikoho nezná. Od doby co jsme se přestěhovali jsem rodiče téměř vůbec nenavštěvovala. Občas mi napíšou nebo zavolají, teď na svátky chtěli ať přijedu. Dlouho jsem to odkládala, protože otec bydlí s matkou v garsonce (díky nedostatku financí). A matka bydlí zvlášť. Je taky alkoholička. Přítelovi zapírám celou dobu jakýkoliv kontakt s nimi. Neřekla jsem mu ani ze jsem tam byla po svátcích (dali synovi i mě nějaké dárky ale já tam šla jen z lítosti, ikdyz se k nám chovali dost hezky, vůbec jsem se tam necítila dobře, dá se říct že jsem se u obou až štitila) Strašně se za ně stydím, bojím se že by mě kvůli nim i opustil. Sama si nedovedu představit co bude až malej vyroste a bude se na prarodiče ptát. Měla jsem s nimi dost těžké dětství. Přítele ztratit nechci, mám ho moc ráda ale nechci mu lhát, a někdy si říkám že je ho pro mě vlastně škoda když se podívám z jakých poměrů jsou naše rodiny. Nevím už jak z téhle situace vyjít, občas kvůli tomu i brečím a všechno to dusím v sobě. Vím že je to blbá situace a můžu si za to sama ale prosím o radu.