Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Syn má všechny příznaky ADHD
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
18.2.25 10:25
Jo holka, priprav se na to, ze pokud se diagnoza potvrdi, mas o praci postarano.
Niceme, jeste je sance, ze se to nejak srovna. Klidasek asi nikdy nebude, ale s vekem se to zlepsi.
(ja a bratr tezka forma ADHD, bratr pridruzene dys). Moje dcera ma nabeh na ADHD, tak jak si popsala syna, to byla ona, kdyz byla mensi. Uz se to hodne zlepsilo, ale stale ma problemy se koncentrovat ve skole.
Syn na prvni pohled klidasek, ale schopnost koncentrace nula. Mozna i lehka forma vyvojove disfazie, tezko rict.
Zkratka a dobre, nejsme neurotypicka rodina. Da se s tim zit, ale co pravda vyzaduje to usili.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
18.2.25 10:52
@PinkiePieCutie píše: Více
U nás ta dědičná dispozice tak je no, já mám ADD, dysgrafii, dysortografii. Vždycky jsem si říkala že já s těmi vadami taky žiju a vůbec ne špatně, věděla jsem že u kluků je častá verze s hyperaktivitou, říkala jsem si, že to kdyžtak zvládneme. A jako jo, my to zvládneme, ale neuměla jsem si představit že vlastně nejhorší na tom je to jak takové dítě všude všem vadí 
- Citovat
- Upravit
18.2.25 11:04
V první řadě tě uklidním, že kluci v dnešní společnosti obecně vadí 😁, na něco jde říct, že u vás nějaká porucha asi bude a na něco jde říct, že je to prostě kluk. Já ze své zkušenosti doporučím nechodit na kroužky, nechodit mezi maminky šikovných holčiček, které dvě hodiny sedí a malují si…to tě akorát bude ubíjet. Dřív se kluci vyběhali a vyřvali venku na vesnici a nikdo to neřešil, dneska není úplně ta možnost a lidi na temperamentnější chlapce obecně koukají skrz prsty. Do budoucna doporučuji najít k sobě nějakého podobně laděného chlapečka, bude ti líp, když uvidíš, že to doma nemáš jen ty.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
18.2.25 11:13
@K92 píše: Více
Jo, kroužky jsme zdali kromě pohybových, ty mu brát nechci, koriguju ho v rámci možností a prostě víc dělat nemůžu. Je mi líto, že některým dětem tam vadí, když hodně křičí a je prostě divoký, zajistím, aby je přímo nějak nestrčil třeba nebo něco takového, ale víc nemůžu dělat. Máme právě z kroužku jednoho podobného chlapečka a kluci si dost rozumí, stýkala bych se ráda i mimo, bohužel ta maminka je to co já bych být nechtěla, věčně na nervy, tváří se na něj kysele, je hotová z toho jak se chová, štěká a křičí po něm furt, občas s ním nevybíravě smýká…tohle my nemáme, takhle to neřeším. Jinak děti z okolí s námi chodí na hřiště ale začíná být problém, že ten můj si s nimi chce aktivně hrát a těm dětem se to úplně nelíbí, případně rodičům se nelíbí že dělají co já běžně dovoluju protože jinak bych ho musela zavřít do klece (neřeším že se vyválí v bahně, každý den jdeme domů jako koule obalená pískem, listím, trávou a vším možným, oblečení nosím druhé a když se vymáchá ve vodě, prostě převleču, zabalím do tepla, neřeším, i boty nosím druhé). Takže teď mám tak nějak problém co s ním. Miluje hřiště a děti ale už tam není úplně vítaný. Asi budu pozorovat a vyhledávat podobné děti no
- Citovat
- Upravit
20.2.25 11:55
@Anonymní píše: Více
Oni se ale nechcou lidi s adhd spolu navzájem moc kamarádit, takhle to moc nefunguje. Standartní děcka je nemají rády protože poznají už ve školkovém věku velmi rychle, že jsou jiní. My měli teda na školku obrovské štěstí, což jsem tehdy ještě nedokázala ocenit, jinak jsme se kolektivu spíš vyhýbali, žádné hřiště atd…, to se potom už nedalo. Základka byla totální mordor (vystřídal 4 a až na té poslední byli kantoři, kteří s tím uměli zacházet). Celou dobu neměl kamaráda, je extrovert a moc nějakého chtěl, jenže nedokázal dostatečně včas pochopit, že to ostatní nemyslí upřímně, dělali si z něj srandu, nějaká šikana taky proběhla. Byl hrozně vyloučený ze společnosti, kamaráda si nakonec našel, až když mu bylo kolem 12 roků, kamarád byl z menšiny (dva vyvrhelové) velmi hodný, klidný, tichý. Takže nakonec úplný protiklad.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Snažení a nezdary
- 22.05.26
- Anonymní
Sex ve vztahu
- 29.05.26
- Anonymní
Výchova
- 01.06.26
- Dadinkamaminka
Operace a přechod.
- 30.07.26
- Anonymní
Ahoj, asi se potřebuju spíš nějak vypsat a budu moc ráda za zkušenosti dalších, vím že je tu hodně dalších s ADHD dětmi. Mám syna dva a půl, já vím, na diagnózu brzy, ale jeho vývoj je od narození nestandardní a teď už vykazuje pomalu všechny typické příznaky ADHD. První rok to byl velký boj s motorickým vývojem, vojtovka plus spoustu dalších cvičení abychom drželi krok a nezaostával, stačilo na týden nemoci z toho vypadnout a padal viditelně zpátky, no zvládli jsme, motoricky je už teď naprosto v pořádku a velmi šikovný (nějaké detaily jako slabší jedna strana, slabší břicho, plochá noha, ale tak to nic není, to už se docvičí). Pak problém s řečovým vývojem, v roce neuměl žádné slovo a žádnému ani nerozuměl, komunikace jen gesty, u něj šílené záchvaty vzteku, neustálý řev, třískání s věcmi, ničení všeho. To tedy bylo od narození, prakticky když nespal tak ne plakal, ale vřískal, klidně hodiny. Od narození taky šílený spánek. Teď už jsme co se týče nějakého opožďování dohnali snad všechno, dokonce už pěkně kecá, spojuje dvě slova, co se domluvíme tak je všechno o hodně lepší. Ale spánek je pořád hrozný. Má docela nízkou potřebu spánku, včetně denního dohromady 9, maximálně 10 hodin, ale to jen když je hoodně unavený. V noci se často budí, a i když spí, on se stejně nezastaví, neustále leze sem a tam, válí sudy, péruje na čtyřech, šlape nohama. Přes den je k nezastavení od první vteřiny co otevře oči, prostě najednou ze spánku vyskočí, zařve utíkáááám, a letí obvykle se vyskákat na gauč. Jídlo je problém, on se krásně umí najíst, jak jsme hodně cvičili jemnou motoriku, fakt ovládá příbor moc hezky. Jenže si k jídlu nedokáže sednout. Sní dvě sousta a zase někam letí, nejlépe při tom talíř převrhne a všechno vysype na zem, ví že to musí uklidit, tak letí pro utěrku, roztrhne jí jak ji seškubne z háčku, u toho rozlije ještě pití a způsobí pět dalších katastrof. Připoutaný v židli být dávno nedokáže, má z toho totální hysteráky, což nemá smysl, to se stejně pak nenají. Oběhne po bytě dvě tři kolečka a jde pro další sousto. Nevydrží pár minut na místě, pořád poskakuje jak na pérkách. Zatím jsme úplně v háji s odplenkováním, nevydrží mi na nočníku sedět, aby byla šance že se to povede, pochválím a bude to chtít opakovat. S jakoukoli hračkou se potřebuje pořád pohybovat, i kolem knížek běhá nebo běhá s nimi v ruce kolem dokola. Třeba cesta MHD je zatím neřešitelný oříšek, kočár už nesnese, a skáče tam jak opice, což nejde. Taky je dost hlasitý, neustále něco haleká, nezavře pusu, a potichu to není. Já jsem se naučila to s ním zvládat a držet tempo, i když je to někdy pěkně vyčerpávající, ale to nevadí. I manžel to s ním zvládá a vlastně se máme moc dobře proti tomu co bylo do těch dvou let. Ale už začínají být problémy s okolím, i když se mu opravdu věnuju, koriguju, zabavuju, aby vyloženě nebylo nějaké nežádoucí chování, ale prostě je to takový uragán, že to lidem leze na nervy a já je chápu. Vadí to na hřištích, vadí to na kroužkách. Fakt to není o výchově, že bych všechno dovolovala a kdybych byla přísnější, byl by v klidu. Nebyl, on to prostě nedokáže, nechce dělat žádné naschvály ani zlobit, prostě neví co se sebou a když ho člověk nějak násilně omezuje přes snesitelnou úroveň, jsou z toho jen obrovské hysteráky kdy má sklony sám sobě ubližovat třeba mlácením hlavou o zem nebo zeď. Spíš musím směrovat tu energii do přijatelné aktivity, ale snažit se udržet v klidu prostě nejde. Mám hrozný strach jak to bude dál. Máme od příštího roku dětskou skupinku, kde mi řekli, že od oka jim tedy hyperaktivní rozhodně připadá, ale že to nevadí, i s takovými dětmi pracujou a poradí si. Ale mám strach že bude všude narážet, všem lézt na nervy, všude ho budou odstrkovat a snažit se ho zbavit. Pracuju s ním co se dá a rozhodně jsou pokroky, pomalu chápe různé věci co se nemůžou, učí se, jak řešit různé situace méně impulzivně (jakože nemůže skočit po sousedce která si nese domů v ruce pizzu a kousnout si). Ale jde to pomaličku…a vím že je to běh na dlouhou trať..