Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Ahoj. Prosim o radu, syn 16m se mnou odmita chodit venku. Chodi od cca jeho 11m. Doma beha uz poradne, i obleceny v botech na ven, ale venku proste ne. Kňourá a když kousek jdu, tak stojí a čučí a proste neprijde a to ani to otevrene naruce a ani, kdyz u nej stoji manžel a povzbuzuje ho jit za mnou. Prostě nechce. Vlastne jakmile je za dvermi bytu na svých, uz se mu to nelibi.
S moji mamkou venku chodí prý normálně. Na zahrade taky, ale v me pritomnosti proste ne.
A to opravdu vydržím hodně, myslím čekání, jenze to nikam nevede - bude stát a koukat nebo kňourat a to zase nechci, aby zbytecne spadl z rozruseni a bál se úplně.
Nechce mi ani chodis s hračkama. ![]()
Co s tím? Nenásilnou metodou nebo prostě to mechat na něm?.. doufám, že se to s lepšim počasim zlepší ![]()
Dej tomu čas. Doma to zná, venku je to obrovský prostor plný cizích věcí a může z toho být nesvůj. Tak zatím voz ve sporťáku a když projeví zájem o větvičky, kamínky, můžeš ho zkusit dát na zem. Možná bych zkoušela neapelovat na tu chůzi jako takovou („pojď za mnou“), ale rozptýlit. Např.: „Hele! Tady leze brouček a jak utíká! Dívej, než uteče.“, můžeš sama prstem malovat do písku, hrát si s kamínkama,… Třeba to taky bude chtít zkusit.
No tak ho ještě chvíli voz v kočáru. A občas to vyzkoušej, jestli ho to už nepřešlo.
@dog.s píše:
Ahoj. Prosim o radu, syn 16m se mnou odmita chodit venku. Chodi od cca jeho 11m. Doma beha uz poradne, i obleceny v botech na ven, ale venku proste ne. Kňourá a když kousek jdu, tak stojí a čučí a proste neprijde a to ani to otevrene naruce a ani, kdyz u nej stoji manžel a povzbuzuje ho jit za mnou. Prostě nechce. Vlastne jakmile je za dvermi bytu na svých, uz se mu to nelibi.
S moji mamkou venku chodí prý normálně. Na zahrade taky, ale v me pritomnosti proste ne.
A to opravdu vydržím hodně, myslím čekání, jenze to nikam nevede - bude stát a koukat nebo kňourat a to zase nechci, aby zbytecne spadl z rozruseni a bál se úplně.
Nechce mi ani chodis s hračkama.
Co s tím? Nenásilnou metodou nebo prostě to mechat na něm?.. doufám, že se to s lepšim počasim zlepší
Jestli z rozruseni spadne, tak to zas takovy chodec neni.
Vubec bych to nehrotila, netlacila a nestresovala. At jezdi na kocaru, v patnacti ho uz vozit nebudes, neboj.
@Lucie_Sx Umí už dost dobře chodit. Doma i běhá, nepadá, dělá kraviny, vybere drzkopád atd… prostě už by mohl řádit i venku, není to v chůzi…
Zatím jsem teda nezkoušela, aby venku spadl, nevím no, z rozrušení občas šlápnu blbě i já. ![]()
@dog.s píše:
@Lucie_Sx Umí už dost dobře chodit. Doma i běhá, nepadá, dělá kraviny, vybere drzkopád atd… prostě už by mohl řádit i venku, není to v chůzi…
Zatím jsem teda nezkoušela, aby venku spadl, nevím no, z rozrušení občas šlápnu blbě i já.
Jenze oni ten venek vnimaji jinak. Je to v hlave (jako se vsim).
Navic takto male dite, kdyz ho babicka vlece za ruku, jen mu to skodi.
Jediny zdravy zpusob chuze v tomhle veku je sednout si na lavicku, vylozit dite a nechat ho se na par metrech ctverecnich hybat tak, jak ono samo chce. Treba v podrepu hodinu stourat klackem v bahne.
Presuny z A do B povinne po svych podle me fakt nemaji smysl a muze to i skodit. Chut chodit musi vzejit od toho ditete a to ma kazde jinak. Nehrotim.
@Lucie_Sx On za ruce nechodí s nikým. Nikdy nechtel a beztak už za ruce viset nebude… nevím kde jsi to vzala. S mou mamkou chodí, cupitá před ní nebo s odstrkavadlem, na zahrade u ní si to jde prozkoumat uplne sám, nevím proč se mnou ne, na nasi zahrade se ani nehne. Když tam jsem já, také nepůjde a kdybych seděla na lavicce, pak poleze na mě.
Je to jako nejaka zavislost, ale zase beze me vydrzi i hodiny…
@dog.s Ahojky. 15 měsíční dcera mi tohle dělá, když je z něčeho nesvá. S manželem se chová normálně, ale jakmile se objevím já, tak kňučí a sápe se po mně a chce jen do náruče. Jakmile je buď v diskomfortu fyzickém (únava, bolest, hlad…) nebo psychickém (strach, rozrušení, moc podnětů), tak se takto chová, ale jen u mě. Takže třeba je to u vás podobné - venku z toho má ještě obavu a je to pro něj velké a nové a tak v tvé přítomnosti chce zkoumat raději z tvojí náruče. Já to u dcery vnímám jako přirozené… ty děti ještě v tomhle věku považují matku za součást sebe = nejsi li tam, tak se nějak musí obejít sami, ale jsi li tam, tak se opět stáváš jejich součástí
Prostě si je u tebe vším jistější a tak ve chvíli nejistoty chce být u tebe
![]()
Boze. Vzdyt je to maly drobecek. Doprej mu kocar. At si sedi, kocha se. Az bude chtit, tak bude behat.
Tak.ho nenut, v kocare ho někam dovez, tam vyloz a nech ho stát na místě. Ukazuj mu klacky, kaminky, broucky… Choďte pořád na stejný místo a až si tam bude připadat jako doma, půjde určitě sám. Některý dětí se prostě bojí. Mně všechny 3 ze začátku venku chodit nechtěly, ale trvalo to jen tak měsíc. Dcera zase nezvladala zimu. Jak byl sníh, odmítala být na zemi. Říkala ble ble, odmítala se ho dotknout, nechtěla po něm chodit, protože ji to klouzalo a pořád padala. Ale zase sankovani ji bavilo, tak jsem ji z kocaru premistila na boby a vozila. Ke konci zimy už i trochu chodila a přes rukavice na ten sníh dokonce sáhla. Teď jak bylo chvíli teplo a neměla rukavice, tak to bylo zas. Odmítala holýma rukama sáhnout na písek, klouzacku, schody ke klouzacce, klacek… hrůza. Ale zase se postupně lepší. Chce to prostě čas.
@dog.s Bobínek spadne z rozrušení. No to jsdem se po ránu zasmála. ![]()
Na mámu si dítě vždy víc dovolí a zkouší. Tak ať stojí a čučí. Vypustla bych ho na bezpečném místě a nechala být, případně „odcházela“ o 10 metrů dál bez něj.
Nicméně v tomhle věku toho stejně moc neuťapou, takže jsme střídali kočár s vypuštěním na hřišti.
Bez kočáru dali tak 100 metrů v ulici stylem jeden krok v před, tři vzad, prozkoumat kamínek, pak je to přestalo bavit.
A proč by měl venku chodit, když se mu nechce? Máš snad kočár nebo kárku. Tak ho můžeš vozit. Až se mu bude chtít chodit, sám se bude sápat na zem.
@dog.s píše:
@Lucie_Sx On za ruce nechodí s nikým. Nikdy nechtel a beztak už za ruce viset nebude… nevím kde jsi to vzala. S mou mamkou chodí, cupitá před ní nebo s odstrkavadlem, na zahrade u ní si to jde prozkoumat uplne sám, nevím proč se mnou ne, na nasi zahrade se ani nehne. Když tam jsem já, také nepůjde a kdybych seděla na lavicce, pak poleze na mě.
Je to jako nejaka zavislost, ale zase beze me vydrzi i hodiny…
Nechce se mu zbytečně namáhat, ví, že vymeknes. Je to stejné, jako když ve školce se děti samy obléknou a doma to prostě neumí. Umí, ale proč to dělat, když máma udělá. Tohle je totéž, proč jít, když máma ponese. Takže vzít za ruku a jít. A když ne, tak domů. Je to na tobě.
@inkakřivák píše:
Nechce se mu zbytečně namáhat, ví, že vymeknes. Je to stejné, jako když ve školce se děti samy obléknou a doma to prostě neumí. Umí, ale proč to dělat, když máma udělá. Tohle je totéž, proč jít, když máma ponese. Takže vzít za ruku a jít. A když ne, tak domů. Je to na tobě.
Tohle neni rozmazlenost a uz vubec neni dobre ani zdrave dite nekam vychovne vlect za ruku.
Jak pise @Freya10, je to normalni. Je potreba pockat, az se to prehoupne samo. O nic nejde, rust a vyvoj nejsou zadne zavody.
Zkusila bych 14dní-3týdny ho dávat pouze do kočárku a vozit ho, prostě to nechat odpočinout a pak bych zkusila znovu. ![]()