Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Syn se nechce bránit šikaně
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
29.12.25 19:13
Ne, svoje dítě v téhle situaci už by do té třídy nepáchlo, dokud by učitelka nezjednala nápravu a neochránila mé dítě před agresory. To si vážně necháš ubližovat synovi, až do té míry, kdy už somatizuje??? 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.12.25 19:20
A učitelka o tom ví? To je základ. U nas, kdyz se řešilo nevhodné chování, tak byla učitelka nebo asistentka přítomna se třídou i o přestávkách, v jídelně, na chodbě, proste porad, byl i dozoru upozornen, co a koho ma sledovat. U vážnějšího případů se to řeší na poradě a jsou infomovani vsichni, kterých by se to jen potenciálně mohlo týkat. Takze ucitelkou bych zacala. Pokud to ví a přesto nic nedělá, tak ředitel, výchovný poradce, metodik prevence, skolni psycholog… přece si nenecháš zničit dite.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.12.25 19:22
Urcite bych mluvila s ucitelkou a byla pripravena syna vzit do jine skoly, kdyby nedoslo k naprave.
Zaroven bych zvazila, jestli by nebylo fajn ho prihlasit na nejake bojove umeni s hodne dobrym trenerem, ktery ma citlivy pristup a dokaze si najit cestu i k citlivemu ditku. Mne takovyto trener sveho casu hodne pomohl k uvedomeni si vlastnich fyzickych schopnosti a dusevni vybavy a naucil mne, jak se ohradit tak (i fyzicky), aby to nevyvolalo dalsi nasili, ale utocnika dostatecne uzemnilo.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.12.25 19:32
Rozhodně bych to řešila s učitelkou m a dítě do školy nedala, dokud nebude vyřešeno
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.12.25 20:45
@Anonymní píše: Více
Narodil se zkrátka s takovou povahou a s tím už těžko něco naděláte…
Dnešní doba si bohužel žádá spíš „tvrdé lokty”, jak se tak říká. Ale zcela určitě bych to řešila s třídní učitelkou nebo s vedením školy. Pokud by se nic nezměnilo nebo naopak ještě zhoršilo, dala bych ho jinam, i když samozřejmě vím, že takové střídání škol a učitelů, pro dítě taky není zrovna dvakrát nejlepší. 
Ale, pokud se jedná o šikanu, tak tam je to úplně jasné. Přece ho tam nemůžeš nechat trápit. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.12.25 20:58
A učitelka to neřeší? Nenechala bych svoje dítě trápit, to bych ho radeji učila doma.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
29.12.25 21:05
Vzala bych to od učitelky, po ředitelku, zřizovatele až po policii. Jedno po druhém.
Podle toho, jak by se kdo k tomu stavěl. Ti agresoři musí vědět, že násili je trestné.
- Citovat
- Upravit
29.12.25 22:30
Z mojej skusenosti ucitelky nic neriesia…
Co je sikana a co bezne detske sarvatky kazdy vnima subjektivne, najlepsie vies sama ako je to zavazne.
Moje doporucenie je ho prihlasit na nejaky sport, kludne nejaky ‚slusny‘ bojovy sport (napriklad Jiu-Jitsu, Judo/Aikido, Krav-Manga). A on si s nimi urobi poriadok ked ho budu stvat.
U nas si o niekolko rokov starsi pubertak tiez urobil poriadok (on mal naopak prikaz od nas ovladat sa a ignorovat ‚provokaterov‘, pretoze je velmi silny) ked uz toho bolo vela.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.12.25 22:44
Plus mu nabídni nějaký kroužek sebeobrany, to by mu mohlo dodat sebevědomí
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
30.12.25 00:14
Za mě řešení šikany, že by se agresor napravil a prestal, neexistuje. Systém upřednostňuje agresory, protože s nimi jednáme rukavickach, což je řeč, které nerozumí. My řešili šikanu a snažila se učitelka, škola, chodily tam neziskovky pracovat se třídou, měli nespočet tridnickych hodin a programů. Nevyřešilo se nic, protože matka kluka nezvládala, policie nevyřešila taky nic. Dokud nebude moct škola agresora vyloučit, tak nebude snaha ani od rodičů.
My to vyřešili přesunem na gympl. Nezapadá pořád, ale už tam má kamarády a není šikana.
Se druhým dítětem jsme teď na začátku šikany a taky si nemyslím, že se něco vyřeší, oba agresoři si nesou problémy z rodiny, oba mají psychologickou pomoc už několik let a je to k ničemu. Preventivní programy u nás jedou už celé roky.
Rady typu, že agresoři musí vědět jsou fajn, ale myslím, že agresoři ví a taky ví, že s nimi nikdo nic nezmůže, protože nejsou páky. Ono těch možností moc není, a když nebude chtít agresor, tak se nepředělá a nepomůže tomu nic.
Bohužel hodně agresorů to má v sobě, jsou z dysfunkčních rodin nebo obojí. Taky jsem si zažila šikanu a „moje agresorka“ teď jede v drogách, děti má po příbuzných, druhá jede v drogách, děti nemá… Hlavní agresor byl poprvé ve vězení už ve 20 letech. Takže za mě jsou lidem tohoto ražení nějaké normy chování úplně jedno.
Moje máma se snažila vyřešit mou šikanu způsobem, že vyhrozila agresorce násilím, ale ani tím se nevyřešilo nic, jen z fyzické začala psychická, co nebyla na první pohled vidět.
Bohužel jsem ten typ, co je prototyp šikanovaného, chytrá a divná, s divnym vkusem na módu, brýlatá a asi i neurodivergentní. Moje děti jsou po mně. U nás to řeší přesun na gymnázia.
- Citovat
- Upravit
30.12.25 00:25
@Zwetta píše: Více
Nemyslím si, že by ho zrovna takový kroužek nebo sport bavil, když na to nemá povahu…
Ale jo, myslíš to dobře. 
Taky bych si nejradši takový hajzly podala sama. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.12.25 01:08
@Anonymní píše: Více
Mám podobnou zkušenost. Když to řeknu hodně tvrdě, chce to přesunu do inteligentnějšího kolektivu kde nebude tolik zamindrákovaných lidí.
Agresor je často člověk který předává co nakoupil. Občas v jiné formě, ale ten vzorec tam prostě je - problémová rodina, fyzické tresty, nenávist sama sebe a potřeba tu negativní energii ventilovat. Tam je jádro problému a žádný učitel/ředitel/výchovný poradce to nevyřeší. Naopak se tomu může i přitížit pokud se z dítěte udělá „chráněnec“.
Sport může samozřejmě synovi pomoci - pokud zesílí, je menší šance že si na něj někdo troufne. Na mne si třeba dovolovali někteří spolužáci na základce, často jsme se prali, občas přinesli nějakou poznámku. Od mala jsem ale sportoval, takže fyzická šikana se spíše překlopila v různé drby a pomluvy za zády a když jsem přešel na gympl, tak to utichlo úplně. Vím o lidech kteří jsou prostě od přírody „měkcí“, antitalenti na sporty, fyzicky nemotorní, prostě od přírody oběť. Měli jsme jich pár na základce a pokud vím, po přechodu na víceletý gympl se to razantně zlepšilo.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.12.25 01:45
Šikana je bohužel kdekoliv a zdaleka se netýká jen školního věku, ale i později, třeba takovým nástupem do pracovního poměru…
Ale tím hlavním je, nenechat si to nijak líbit a umět se vůči tomu VČAS ohradit.
Protože, jakmile jednou ten protějšek získá pocit převahy, tak je automaticky v té pozici, smět a dovolit si vůči tomu „slabšímu” úplně vše. A právě v tomto okamžiku, vzniká ten hlavní problém nebo přesněji řečeno, původ a počátek takového hnusného a nadřazeného chování vůči druhému člověku. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
Můj syn 6 let se za vsechno omlouva
- 25.03.26
- Anonymní
Ahoj holky, řešíme doma dost nepříjemnou situaci, prosím o respektování anonymu, nechci aby to řešila tchyně, která tu je.
Syn je ve 4. třídě na ZŠ. Známky má dobré, rád se učí, je to takový kliďas, ve volném čase hraje na nástroj, něco tvoří nebo se stará o zvířata. Ve škole je bohužel od první třídy terčem šikany, nejprve chodil na vesnickou ZŠ, teď přecházel na městskou a děje se to znovu. Ostatní děti neprudí, ale je strašně neprůbojný, trochu uzavřenější, introvertní. Bohužel toho ostatní dost zneužívají a jak byla šikana na začátku psychická, tak se pomalu překlenuje do fyzické. Spolužáci si dávají pozor aby to žádný učitel neviděl, syn nechce „žalovat“ aby se to nezhoršilo, ale není schopný (nebo spíš ochotný) se ani bránit. Někdo do něj strčí, ale on mu to nevrátí, rozpláče se nebo začne utíkat. Chybí mu taková ta „samcovitost“. S manželem mu říkáme, že se může bránit, že je to pochopitelné a za nějakou potenciální poznámku za to mu hlavu neutrhneme, ale nic z toho, pořád je to stejné. Když má volno, je veselý, čilý a v pohodě, ve školní dny mlčenlivý, často ho bolí hlava nebo břicho, zalézá si do pokoje, je plačtivý. U dětské psycholožky byl, prý je jen hodně citlivý a jemnější, žádná patologie by tam být neměla. Holky, máte prosím zkušenost? Co s tím? Nechci ho „opravovat“, ale zároveň mám pocit, že v každém školním kolektivu to bude stejné, jsem z toho na dně a samozřejmě je mi ho líto…