Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Anonymní píše: Více
Počkej, tak chceš kamarády, tedy lidí, s kterými si užíváš zábavu, nebo obchodní vztah? Chtěli po Tobě někdy něco, nebo jsi se prostě sama vtírala, takže oprávněně došli k závěru, že Tě to baví?
Tak ty tu resis casto ruzne problemy. Rekla bych, ze kamarady jsi nikdy nemela.
Jojo, takový je život kolikrát. Když potřebuje někdo pomoc od tebe, tak se to bere jako samozrejmost, ale jakmile bys potřebovala něco ty, výmluvy a omluvy… myslím, že nejsi jediná s touto zkušeností. Moje rada? Spolehej sama na sebe. Když chceš pomoci druhému, nečekej že se ti to nějak vrátí.
Kamarádství není o tom, pracovat pro někoho několik měsíců zdarma. Ano můžeš pomoci, ale jen výjimečně, a příjemce pomoci by měl také umět sám říci stop, uz jsi toho pro mě udělala dost
jinak to není kamarád, ale člověk, který tě zneužívá. Neni důvod živit nevyvážené vztahy.
Pokud by pro mě někdo pracoval několik měsíců zdarma (bez vyjasnění podmínek) tak z toho vyvodím že ho to baví, a rozhodně bych z toho nevyvozoval že tomu člověku něco dlužím
@HornyHippo píše: Více
A to bys ho jen tak beze všeho nechal?
Přinejmenším bys tomu člověku dlužil slušné chování. Hlava mi nebere, jak můžeš takto přemýšlet.
Vím, že je to mimo dotaz, ale proč se s morčetem nezeptas sousedů? Na reciproční občasné vypomáhání nemusí být lidé kolikrát ani přátelé. A když jsi moooc hodná a nemáš vlastní život, lidí si tě neváží.
To je hezké téma plné zajímavých myšlenek, zakladatelko. Takže ty máš pocit, žes ty pro ně udělala hodně, jak to tedy bylo, žádali tě o to nebo ses nabízela sama. Co pro tebe udělali oni, myslím nabídli se také někdy sami, bez požádání, že ti s něčím pomůžou? Pokud ne, je to blbý.
To asi fakt nejsou kamarádi. Nebo jen takoví povrchní. Že ti nemohli vyhovět, to se dělo opakovaně? Kdyby jen jednou, je to normální, stát se může.
V tvém případě bych rozhodně omezil tvojí výpomoc vůči nim. A hledal bych někoho, kdo víc ukáže, že si tvé pomoci váží. A najde si čas ti pomoci. Nebo sdílet ty zážitky.
Přátelství je vskutku důležité. ![]()
@HornyHippo píše: Více
A pak bys mu nesel ani napojit morce?
@HornyHippo Já bych tedy nikoho pro sebe dělat zadarmo několik měsíců nenechala. A to ani partnera. Minimálně bych se dotyčného zeptala, jak se vyrovnáme. Něco jiného je nárazová pomoc. A sama bych dlouhodobě taky žádnou práci pro nikoho zadarmo nedělala. Je to pro mě věc respektu a úcty k času a energii druhých i sebe.
Vzdycky se me ptali, I ty dlouhé odvozy.. to me uplne rozčilovalo, ze musim zase ja a nemuze nekdo jiny.. ale rikala jsem si, ze je to kamarádka a kamarádům se ma pomáhat..
Jinak sousedům klíče od domu dávat nechci, protože tu nemáme nijak blízké vztahy a maximálně se venku pozdravíme.
@Anonymní píše: Více
To nejsou přátelé, ale vyžírkové. Každý vztah i ten přátelský má být rovnocenný. Ty se snažíš si udržet tyhle rádobykamarády za každou cenu, asi si sama sebe málo vážíš, byla jsi zvyklá ze své rodiny, že si sympatie musíš udržet za takovou cenu. My máme kamarády hlavně na zábavu. Pokud pro nás někdo něco udělal, buď jsme mu to zaplatili nebo se revanžovali jinak. Nezištně pro sebe děláme jen drobnosti.
Máš to nějak divně nastaveny. Necháš se podle me akorát využívat. Já mám kamarády uz desítky let, pomůžeme si ale stejně si vždycky za to nějakou maličkost dáme, aspoň čokoládu pro děti apod.
Dělat pro někoho nekolik měsíců zdarma a ještě jezdit 100 km ze svého by mě ani nenapadlo.
Ahoj,
Došla jsem se tady vypovídat na téma, co mě poslední dny opravdu překvapilo… měla jsem tak 3 nejbližší kamarády.. 2 holky a 1 kluk, který se mi pokoušel vždy projevovat zájem o něco víc.. známe se spoustu let. No a vlastně jsem v šoku, co jsem si za poslední dny uvědomila. Kamarádovi jsem často pomáhala, vmestnavala ho mezi me známé, on me nikdy. Donedávna jsem mu pomáhala s rozjezdem podnikání, kde jsem tomu obětovala několik měsíců a pravidelne dojíždění 100km na podnik. Doma jsem trávila X hodin s administrativou atd. Vše zdarma, proste jsme kamarádi, tak proč bych nepomohla ze jo. No a ted se mi stala v rodine naprostá malichernost - nikdo mi v době mé dovolené nemohl dojet ke me na byt a dat morčátku seno a vodu. Jednalo se o 1 návštěvu. Tak me napadlo se zeptat tohoto kamaráda, ze začátku ze by tedy asi mohl, ale pak přestal reagovat na zpravy. Otazka 10min a bydlí 5min autem, které vlastni.
Podobný příklad i kamarádka.. zname se X let, pravidelne jsem ji vozila na letiste, dohromady 1 akce treba 500km.. ano, přispěla mi nejake minimum na naftu, ale to je vše. Kdyz mi to mela vrátit ona, tak zase proběhly nějaké výmluvy, ze ted ma auto ten její, musi se dopravit do prace a kdesi cosi…
Rikam si - radeji zkousnout i takove ‘’pratelstvi’’ nebo byt sam? Rikam si co to je za zivot bez přátelství.. jenom do prace a pak byt doma sama….. upřímně závidím vám všem, kteří máte kolem sebe fajn lidi,.. važte si jich, protože jich je málo. U sebe mám akorát pocit, že mi utíká život mezi prsty, protože sociální kontakty jsou důležité a zážitky taky chcete s někým sdílet…
Dekuji za přečtení