Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Tchyně se nesmířila s faktem
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
Anonymní
24.1.25 09:39
Dcera brečela u prarodičů. Ne teda hystericky nebo tak ale nechtěla jít k jim. Vždycky ji to tam byl trvá ale nakonec to nějak přejde a pak je fajn. Vždycky ji ale musím něčím na motivovat. Říct, kdo tam bude, co tam bude s kým si bude hrát. Co si může vzít…
Spíš mě napadlo, jestli něco neuděláte špatně. Stačí nějaká blbost co dospělí nevidí 
. Pokud tam jezdíte pravidelně tak mi to přijde zvláštní, že tam pořád brečí
- Citovat
- Upravit
Asta135
24.1.25 09:43
Měly jsme to stejně. U našich jsme byli denně, s těmi od mimina vydržel celý den i beze mě. No a u tchánovců řval i v naší přítomnosti. Ale nikdo to teda prostě nehrotil a počkalo se, až se dítě adaptuje.
- Citovat
- Upravit
24.1.25 09:44
Nemám to tak a kdyby si ke mě někdo dovoloval něco takového, tak už mě tam nevidí. 
Část rodiny toto taky nechtěla pochopit (vzdálenější). Řekla jsem jim, že se bojí, bude brečet. Že jim ho dám, ale až začne řvát, tak ať si poradí, že mě nebude co pět minut řvát dítě do ucha. Zkusili to jednou, šílený řev, tak jsem odešla z místnosti (pod záminkou, že jdu na záchod) a ani manžel nedokázal dítě utišit a najednou mé slovo platilo. Teď v necelých 4 přežijí na pár vteřin snad všechny. Pak začnou kopat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.1.25 09:45
@Anonymní píše: Více
tak, pokud tchýně opravdu rvala děti od mámy a ony nechtěly, tak to se potom těžko něco dělá. Má k nim přistupovat citlivě a třeba by se brzy otrkaly. Určitě rychleji, než být uražená protivná babička..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.1.25 09:49
Kdyby ode mě kdokoli tahal plačící dítě násilím, tak si sakra něco vyslechne, takže ne, já to takhle nemám 
Ani jedno z dětí mi neplakalo u žádné z babiček, ale znaly je od narození, vídaly se s nimi často. Hlídání jsme vždy dělali nejprve na chviličku, než se vysprchuji, nakoupím atd., postupně prodlužovali. Hysterák, kdy se mě dítě drží za krk a nechce se pustit měl jen jednou syn a tam šlo o kamaráda, který byl tmavovlasý a fousatý, syn ho neznal a on se k němu vrhl trochu moc hrr
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.1.25 09:49
@Anonymní píše: Více
mela jsem to tak s vlastni mamou.
Dcera separacku nemela vubec, syn ano. Rval teda u uplne kazdeho, nesmel se na nej nikdo ani podivat.
Babicka (moje matka) to nechapala a brala osobne. Nepomahalo vysvetlovat, ze to je normalni. Ona to pry od svych deti nezna, takze nic takoveho neni.
Nasledky to melo takove, ze syna komplet ignorovala. Dokonce az tak, ze kdyz jsem se ji treba chtela pochlubit, ze syn zacana obchazet nabytek nebo neco jineho, tak me nenechala ani domluvit jednu vetu a zacala mlit o moji starsi dceri, jake ma plany na vylet s ni a co ji minule koupila za darek. Ja se pokusila znova zavest rec na to, jak je syn sikovny a matka me opet prevalcovala. Kdyz mi nakonec take bouchly saze a rekla ji, ze ma vnoucata dve, jestli si nahodou vsimla. Tak mi chladne odsekla, ze k tomu urvankovi holt nema vztah, protoze to jaksi ani nejde. Wow, babicka roku!
Strasne jsem to obulela, syna jsem zpusinkovala a rikala mu, ze to nevadi, ja a tatinek ho mame radi.
Moji mati se to nakonec nejak rozlezelo v hlave a trochu se pak snazila.
Příspěvek upraven 24.01.25 v 09:51
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
24.1.25 09:50
Ano, máme to také tak. Syn je pohodář, na hlídání byl u tchyně i u našich vždycky na dvě noci. Zvládá to v pohodě. Ale občas má jako každé dítě stav, kdy prostě k prarodičům jít nechce do náruče. Jinak je má všechny moc rád. Moji rodiče to respektují a nechají ho být, až za nimi přijde sám. Ale tchyně? Ta mi ho řve z ruky ještě teď když má 2 roky. Minule když byli u nás tak ho zalehla, chytla mu ruce a držela ho na zemi a dožadovala se aby ji dal pusu. Syn řval, chtěl pryč. Tak sem řekla ať ho proboha nechá, když vidí že nechce, přece ho nemůže násilím zalehnout. No, urazila se. Někteří lidi holt nejsou normální. Na návštěvy také jezdíme pravidelně, ale bydlíme dost daleko, tak přes týden máme aspoň svůj klid. Kdybysme bydleli blízko, tak bych se z tchyně fakt zbláznila, byla by tady každý den.
- Citovat
- Upravit
24.1.25 10:04
Podle mě nevěděla, co znamená insultace, tak proto neměla co říct.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.1.25 10:08
Nás malý to má tak, že když my přijedeme k nim, nemá problém, běží za nimi, směje se a spíš odmítá nás rodiče. Když ale naši přijedou k nám, tak zamává, ale nejde k nim, musí oni za ním, sednou si na zem, pošlou mu auto, micek a chvíli trvá než k nim jde..myslím že je to úplně normální, má 22 měsícu. Naši to chápou a jsou trpělivý. Trvá třeba hodinu než se malý rozhoupe a jde k nim
A tchýně..ta ho viděla cca 4× na 10 minut mezi dverma a když mi ho plačícího chtěla vzít z náruče, tak jsem řekla ať na něj prostě nesahá. Takže já jsem snacha co ji odpírá vnouče, je mi to úplně jedno co si myslí, ale s ní má špatný vztah i manžel, takže to vůbec neresime
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
24.1.25 10:32
Děkuji za odpovědi, tak asi to je u některých stejně nebo i jinak. Ony pak děti, když už byly starší, tak to všechno v pohodě daly, ale prostě až tak od tří let, do té doby prostě řev…
- Citovat
- Upravit
24.1.25 11:08
@PinkiePieCutie píše: Více
Celkem typický narcistický rys - mám ráda jenom jedno dítě/vnouče, a druhé ignoruji nebo trestám.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.1.25 11:09
@PaníBovaryová píše: Více
Moje mati podle me narcis je. Hodne jejiho chovani tomu nasvedcuje. Takze trefa do cerneho!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.1.25 22:03
Myslím, že je to běžné. Tchyně to prostě nedokáže pochopit, ignorovala bych jí, když si to nenechá vysvětlit, její řeči pouštěla druhým uchem ven. Nemá smysl se s ní dohadovat. A žádné odtrhávání bych nestrpěla.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.1.25 15:04
Jestli si vaše tchýně bere osobně chování batolete, tak má problém. Těm malým prostě trvá, než dokáží pochopit, že to není cizí člověk, ale babička. Oni se jaksi s automatickým vztahem k babičce nerodí a nechápu, že to takhle stará ženská nepobírá. Tím, že je od vás trhá, to jen zhoršuje. Za sebe upřímně říkám, že kdyby mi tchýně tahala z náručí moje vlastní dítě, které k ní nechce a pláče, protože je pro něj stále ještě cizím člověkem, kterého se bojí, tak očekávám jedinou reakci - a sice tu, že ji její vlastní syn zastaví a vysvětlí jí, kde je hranice. Žádná jiná by pro mě nebyla přijatelná… Jsem vždycky pro to, aby se v rodině dělaly kompromisy a nic se zbytečně nehrotilo. Ale z čistého sobectví a nerespektu úplně zbytečně stresovat dítě, které se jen přirozeně bojí, to je něco, kde bych kompromis opravdu nedělala… Takže pokud by se tchýně nechtěla smířit s realitou, ty návštěvy u ní bych opravdu hodně omezila…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Ahoj, prosím o zachování anonymu nebo smazat. Máme s manželem děti a musím říct, že všechny do cca 2,5-3let věku u tchánů plakaly, když je viděly, což je pochopitelné - saparačku má každé jinak dlouho (to potvrdil i pediatr), později se v pohodě adaptovaly, jenže tchýni vadí fakt, že s mou mamkou jsme si hodně vzhledově podobné a tak u mámy děti neplakaly - (sranda je, že manžel si je podobný se svým bratrem, tak u něj taky neplakaly), v současnosti máme ještě necelého dvouročka a situace je jako přes kopírák…nikdy jsme v kontaktu nebránili, na návštěvy normálně jezdili pravidelně. Tchán to chápe, že holt ty děti pláčou, ale tchyně příliš ne, nejdřív se je snažila násilím odtrhnout, když se mě nebo manžela držely, když to nešlo, měla nemístně poznámky o výchově, což jsme se snažili taktně vysvětlit, ale bez úspěchu a jela pořád svou a posledně už to ale přehnala, tak mi bouchly saze a že nejsem opravdu zvědavá na její insultace a vadí mi to, tak na mě koukala nevěděla, co říct.
Máte to někdo taky tak?