Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Ahoj,
Mám tříměsíční dceru a tchyně pořád říká že jí mame dobře naučenou na chování. Jak se narodila tak jsme s ní i při usínání chodili jelikož nic nepomahalo. Teď už jsem jí začala uspavat jen v sedě nebo usne pri kojení, či pri pití prikrmu nebo kdyžjsmena procházcev kočárku. Dneska jsem jí uspavala v náručí a tchyně mi řekla že je to špatně. Asi že by se měla naučit usnout sama v postylce nebo nevím. Vím že švagrová taky uspavala svoje dítě v náručí ale opravdu je to špatně? Opravdu by se měla naučit usnout sama v postylce? Pro mě samotnou je rozhodně úspěch že už tolik nevyžaduje nošení pri usínání a že v postylce když na mě vidí taky vydrží. Ani nevím proč to sem píšu. Asi pro úklidneni že dcera když se uspava v náručí tak opravdu cítí pocit bezpečí a jistotu jak jsem se na internetu dočetla.
Tady ti napise kazdy neco jineho, co jsem postrehla v podobných diskuzích, kazdy ma proste svuj styl.
Ja jsem to nikdy neresila a vždy se řídila potřebami miminka, ze zacatku nosila, nebo kocarek, pak nositko, usinala u prsa a kdyz uz nekojim, tak usínáme spolu v posteli…u nas nebyl problem, ze by treba rok vyžadovala jen nosit, protoze jsem ji nosila od zacatku. Nejdulezitejsi je, at to vyhovuje tobe i miminku.
Jinak na podobne rady mých rodičů nebo tchyně rikam, ze oni uz sve deti vychovali a tohle je moje dite a delam jak uznám za vhodne ![]()
@Katerina_Ludmila píše: Více
To ma kazda jinak, ja nechala syna usinat v postylce. Pohadka, pusinka a dobrou noc..a spal hned
@lilith1 obdivuju, kdyz takto miminka usnou, uz jsem si o tom psala s jinou uživatelkou. A syn takto sam usnul uz od začátku, neplakal?
@Dn0712 píše: Více
Fakt ne, on byl dite za odmenu..spal krasne, budil se jen na lahev, jedl vsechno..hlidat ho mhl kdokoliv, u vsech se mu libilo.
Ne, není to špatně, naopak je to velice žádoucí. Žádný jiný savec neodkladá takhle brzo mláďata jako člověk. Dítě potřebuje v tomto věku fyzický kontakt a blízkost matky, citit jeji vůni, dech. To mu dává pocit bezpečí a jistoty. Centralní nervová soustava jedině tak dozrává jak má a bez náporu. Na tchýni hoď bobek, ty jsi matka, ty víš sama nejlíp (intuitivně cítíš) co je pro dítě nejlepší. Neoblomné odkládání dětí v tomto věku na sílu beru jako násilí…
@lilith1 píše: Více
Ty jo, to je pekne
Kdyby to bylo podobne i u nas u druheho miminka, tak bych byla rada:D ono na uspavani nejde podle me rict nejaky obecný návod, kazdy to ma proste uplne jinak.
Není to špatně. Pokud to vyhovuje tobě i tvému miminku, je putna, co si o tom myslí tchyně.
Děkuju ![]()
Tchyně je v tomto směru asi stará škola, nevím, každopádně se chci a budu řídit svou intuici. Vím že mě malá potřebuje a pokud to bude skrz chování, či slyšet jen můj hlas tak to tchyni odkyvu a pojedu si svoje. ![]()
Ze začátku jsem se bohužel řídila tím moc nechovat, po nakojeni a odrihnuti hned do postýlky a když jsem viděla že jí potom chová manžel, mamka a na mě zbývalo ji jen nakojit a když tak odstrikat prsa tak jsem to těžce nesla. Mateřství jsem si začla respektive užívat až když jsem to všechno hodila za hlavu. ![]()
@Katerina_Ludmila píše: Více
Ano, to opravdu cítí, což je přirozené… ale přece jen, to tak nemůžeš dělat donekonečna.
Dítě by se mělo opravdu naučit mít svůj vlastní prostor a klid na spánek. Tzn., naučit ho spát v postýlce, ale blízko tebe, aby konkrétně, tvoje malá věděla nebo cítila, že tě má i přesto, pořád na dosah ruky. ![]()
@Jazmine píše: Více
Tak tomu všemu samozřejmě rozumím… ale jak je tedy možné, že je v porodnici zakázané, mít miminko přes celou noc u sebe v posteli? ![]()
Teda alespoň tenkrát tomu tak bylo. A přiznám se, že jsem si ho jednu noc i přes ten zákaz, nechala u sebe.
Protože jsem už z toho všeho byla vyčerpaná a bylo pro mě celkem dost obtížné, se po tom šití, z té vysoké postele, vzhledem k mé výšce a s bolestí, každou chvíli odšoupávat za synkem, abych ho mohla uklidnit.
No naštěstí to věděla jen jedna spolubydlící maminka, ale nutno podotknout, že ačkoliv jsem nemusela v noci ke svému miminku vstávat, tak jsem se stejně nevyspala, protože jsem se celou tu dobu ani nehla, abych mu nijak neublížila a tak jsem spala v jedné poloze na boku…
Ale pravda, ani jednou nezaplakal, protože cítil moji bezprostřední blízkost a vůni mého těla. ![]()
Tříměsíční dítě má příkrm? Obě děti jsem do šesti měsíců plně kojila, potom první příkrmy…druhou nedonošenců jsem lehce dokrmována první tři týdny odstříkaným Mm, pak kojená do 2,5 let, po dobu kojení se uspávala kojením, to klidně zůstala ležet na mně nebo v kočárku, ví v autě. Chvíli měla ten košík na kolečkách s monitorem, jinak spala se mnou, postýlku vůbec neměla…je to Tvoje dítě, tchýni se nemusíš svěřovat, udělej si to podle sebe…s námi spí i sedmiletá, ta už občas jde na své letiště a do svého pokoje, ale šťastnější je, když taky může mít ségru a někoho z nás u sebe
Děti se nedají přemazlit kontaktem ![]()
Obě moje děti jsem nosila, chovala, uspavala u kojení a později v objetí u sebe v posteli. Obě odešly časem do své postele. Zvlášť dcera se do me občas vracela dlouho. A jedno už je dospělé a jedno skoro. Máme hezky vztah, puberta v pohodě. Dělej tak, jak sama chceš a jak cítíš, ze je to dobře. Čas s miminkem už se nikdy nevrátí, je to váš čas. Užij si to tak jak chceš a na nevyžádané rady se vykašli. U malého dítěte neexistuje přehnaná blízkost. ![]()
Chovej a dělej tak, jak cítíš, že to tvé dítě potřebuje. Jedno mé dítě jsem musela držet celý denní spánek v náručí (nepomohlo ani nositko) až skoro do roku, jinak nespalo. Druhé dítě jak uslo, tak jsem mohla odložit a nechat spát kdekoliv. Starší generace tohle naše chování a neustálý kontakt s dítětem nechápe, taky jsem si vyslechla spoustu řečí hlavně od babičky. Ale je to pochopitelné, dřív mámy prostě musely dítě odložit do postýlky, nechat vyřvat a pod, protože běžely šůrovat domov, vyvářet obídky pro manžela a hlavně vyvářet plíny. My to máme v tomhle dobré, že ten čas můžeme (a chceme) dětem věnovat.
A k tomu nemocničnímu pravidlu, že mimino nemůže spát vedle matky…nemůže, protože v nemocnici za to dítě pořád trochu zodpovídají ty sestry a netuší, co je kdo za člověka, jaký má chorobopis a pod., jestli někdo není pod vlivem nebo v kondici, že by to dítě zalehl. Ale já třeba i v porodnici měla dítě v posteli a nazdar. A obě děti se mnou spaly a spí doteď. Nezalehla jsem ani jedno, zato ony mě zalehávají tak 3× za noc ![]()