Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Potřebovala bych se zeptat na názor ostatních, protože už vlastně nevím, jestli to vidím správně já, nebo jestli jsem na tchýni moc citlivá.
Tchýně má pořád tendenci říkat, že naše děti o ni nemají zájem, protože jí samy nezavolají nebo nenapíšou. Třeba volá s desetiletou dcerou a během hovoru jí řekne, že její bratr si s ní psal, ale pak už jí nenapsal, a že tedy o ni nemá zájem. Dcera by jí na to chtěla něco říct, ale zároveň se bojí, že se babička urazí nebo na ni bude naštvaná.
Starší syn má 12 a ten už mi sám říká, že ho nebaví pořád volat nebo psát jako první. Že by babička taky někdy mohla zavolat nebo napsat sama. Tchýně na to říká, že neví, kdy jsou děti doma ze školy nebo z kroužků. Přitom jsme jí několikrát řekli, že po 19. hodině už jsou doma a může klidně zavolat. A psát jim může kdykoliv během dne, děti jí odpoví, až si zprávy všimnou.
Mně na tom nejvíc vadí, že z toho podle mě dělá povinnost dětí. Že když se samy neozvou, tak to znamená, že babičku nemají rády nebo o ni nemají zájem. Přitom mi přijde, že vztah má být oboustranný. Proč má desetileté nebo dvanáctileté dítě nést zodpovědnost za to, aby se dospělý člověk cítil milovaný a chtěný?
A další věc – děti letos ani nechtějí jet k babičce na prázdniny. Jezdí na chatu, kde je suchý záchod. Jenže ve výsledku ho stejně nemůžeme normálně používat, protože se potom musí vyhazovat, takže děti mají chodit na záchod do lesa. Jeden den tam vždycky nějak přežijeme, ale na více dní tam děti být nechtějí.
Aby bylo jasno – nečekám žádný hotel ani luxusní podmínky. Děti by klidně zvládly obyčejnou chatu. Ale když dcera potřebovala použít suchý záchod kvůli menstruaci, místo pochopení přišly připomínky, že by se přece nic nestalo, kdyby šla do lesa, protože se to pak musí vyhazovat. A přesně takové situace podle mě způsobují, že se tam děti necítí dobře.
Další věc je, že když přijedeme na návštěvu, má tchýně tendenci děti zkoušet. Stromy, květiny a podobně. A když něco nepoznají, přijde třeba poznámka, že „tohle umí i tříleté dítě“. Už jsem se proti tomu ohradila a řekla jí, že pořád jen kritizuje a že by je mohla někdy taky pochválit. Třeba za to, že hrají fotbal, který je baví a kterému věnují opravdu hodně času.
Nechci dětem bránit ve vztahu s babičkou a rozhodně nechci, aby ji neměly rády. Naopak bych byla ráda, kdyby s ní měly hezký vztah. Ale začínám mít pocit, že její neustálé výčitky, kritika a různé poznámky mají úplně opačný efekt.
Děti nejsou malé už jen tím, že jsou děti – mají svůj názor a podle mě je potřeba brát vážně i to, proč někam nechtějí jezdit. Nechci je nutit trávit několik dní někde, kde se necítí dobře, a pak poslouchat, že babička pro ně dělá všechno a ony o ni nemají zájem.
Jak byste to viděly vy? Přijde vám normální očekávat od dětí, že se budou pravidelně samy ozývat, a když to nedělají, říkat jim, že o babičku nemají zájem? A řešily byste nějak i to neustálé zkoušení, shazování a výčitky? Nebo bych měla být ráda, že babička chce s vnoučaty trávit čas, a víc to neřešit?
Tchyne je citova vyderacka-to je to jak porad rika, ze kdyz neco neudelaji, tak ze o ni nemaji zajem. Chce vzbudit pocit viny. Nejspis sama neni se svym zivotem spokojena, ale vy ji stastnou udelat taky nemuzete, to se taky musi snazit sama. Mit nejaky svuj vlastni zivot.
Evidentne sama deti odrazuje(to zkouseni), tak bych intenzitu kontaktu uz nechala na nich. Jsou velci. Jdou do puberty a nejspis se stejne brzy samy vymezi. Nejspis ji tedy nenanapadlo, ze desetila vnucka uz ma menstruaci, ale stejne suchy zachod se preci bezne pouziva a vyveze se jednou za cas. Neni normalni chodit porad do lesa. Nenutila bych deti na tu chatu jezdit, at tam jezdi jen tolik, kolik je pro ne konfortni. Jinak je to manzelova matka, tak at to s ni komunikuje on, jestli bude mit zas reci.
Proč má desetileté nebo dvanáctileté dítě nést zodpovědnost za to, aby se dospělý člověk cítil milovaný a chtěný? Trefa. No jo, celoživotně emočně frustrovaná ženská si to vybíjí na dětech. Je to velmi typické. Vždycky dělala všechno pro rodinu, ležela na ní celá domácnost, chlap ji nikdy za nic neocenil. A pokud jo, tak málo. S chlapem nic nezmůže, tak se zaměřila na vnoučata. Ty píšeš správně, že vztah musí být oboustranný a péče o vztah primárně leží na dospělém. Ano, takhle velké dítě samozřejmě může volat či zajet k babi samo, ale nemůže veškerou iniciativu přebrat. A když si ještě svoji frustraci babi vybíjí tím, že děti peskuje a kritizuje, nepochválí, tak tomu vztahu kope hrob. Děti za ní nakonec budou jezdit dvakrát ročně z povinnosti.
Podle mě to normální není, aby se děti ozývaly babičce, jak se má
. Naše děti sami od sebe napíšou max na narozeniny, svátek nebo nějakou příležitost a to jsou starší a babičku mají rády.
A nutit chodit do lesa na WC menstruující mladou dívku, tak to už je fakt úlet. ![]()
Nevím, jaké máte celkově vztahy, ale zkusila bych si s tchýní citlivě promluvit a použít argumenty výše. Případně to hodit na manžela, pokud by byla šance, že to bude lépe akceptováno.
@Marca-Marca Za vztah mezi dospělým a dítětem je zodpovědná vždy dospělá osoba. Jaké si to babicka udělala, takove to má.
Normálně jí říct, ať děcka nevydírá, že jim má zavolat sama když chce, a že ony mají svůj vlastní život a nemají čas furt vykecávat po telefonu. A jestli chce, aby ji fakt neměly rády, ať je z toho klidně dál osočuje. Že to pak přijde samo. Na chatu že nejedete, protože nebudete chodit sr.. do lesa. A že nepoznají nějakou kytku… ať si nechá ty svoje invektivy od cesty a třeba vysvětlí, co je to ofsajd. Takto se po letech atak od tchýně chovám já. A funguje to. Mně je totiž ukradená (ale chovám se k ní velmi hezky, když ona neprudí) a děti na to brzy přišly a začaly se jí vyhýbat, nebo se s ní nemazat jako já. Protože když se necháš, ona přitvrdí a vůbec se necítí.
@Marca-Marca Jak se ohradit, no podle toho, jak dlouho chceš aby byla uražená
![]()
Ale jinak bych povinnost ozyvat se rozhodně nehazela na deti. A zachod je od toho, aby se pouzival… A tedy pokud je problem s vyvazenim, tak doporuc tchyni putovni boudu, stačí vzdycky vykopat novou diru a boudu premistit ![]()
Děti tam jezdí vždycky jen s námi, samy ne. Máme to k ní 180 km a tchýně dobře ví, že cesta k ní nám trvá 3,5 až 4 hodiny, takže to není úplně tak, že bychom mohli kdykoliv jen tak skočit na návštěvu. 😄 A jak tu psali Oriseka a Kníže Ignor, myslím, že tchýni vystihli na první dobrou. 😅
Manžel se vůči mamce umí ohradit, když už toho má dost, ale problém je, že ona pak začne být útočná a všechno otočí proti němu. Nakonec je vždycky ona ta ublížená a řeší se spíš to, že se jí někdo ozval, než to, co vlastně udělala nebo řekla.
Třeba teď o prázdninách kluci celý týden chodili na fotbalový kemp. Vyzvedávání bylo mezi 15. a 16. hodinou. Domluvili jsme se s tchýní, že za ní přijedeme na jeden den s přespáním, protože nám to vzhledem k její povaze úplně stačí. 😅
Manžel jí dopředu psal, že já vyzvednu děti v 15 hodin a pak pojedu k ní. On pracuje asi 30 minut od kempu přes celé Brno a říkal jí, že dorazíme někdy mezi 19. a 20. hodinou. Ten den jsme vůbec neměli v plánu jít na chatu. Chtěli jsme přespat v domě, kde normálně tchýně bydlí se švagrem.
Navíc naše terénní auto bylo zrovna v servisu a na chatu se dá dostat v podstatě jen terénním autem. Druhým autem bychom museli nechat auto asi 45 minut od chaty a dojít pěšky.
Cestou k ní nám začala psát, jestli budeme u ní v 18 hodin, protože pak máme jít ještě těch 45 minut pěšky na chatu. Manžel jí znovu připomněl, že jí přece dopředu psal, že přijedeme mezi 19. a 20. hodinou a že jsme na ten den vůbec neplánovali na chatu jít.
A už byl oheň na střeše. 😅 Najednou jsme určitě vyjeli až v 16 hodin, ona chtěla, abychom tam došli pěšky, děti jsou prý líné a podobně. Přitom jsme jí vysvětlovali, že kluci mají za sebou celý týden fotbalového kempu a opravdu jsme nechtěli večer ještě absolvovat 45 minut pěšky na chatu.
A to jsou podle mě přesně ty drobnosti, které se pořád opakují. Jako ze začátku, když jsme měla jezdit ke tchýni, tak jsme měla bolest břicha, ale to jsme se ještě neuměla ohradit, ale znáte to já se ohradím a jsem já ta špatná. Ona je přece svatá, ona by ty děti vychovala jinak. Proto můj manžel v 19, šel studovat do Brna co nejdál od mamky, manželův starší bratr ten bydlí 5 km od mamky, ale nejezdí tam vůbec, že nebude poslouchat její jedovaté řeči a dívat se na její falešnost. Dojede tam jen, když jsme tam my, protože v té době tchýně mu nic neřekne špatného, a pak mu vypisuje, to je za monitorem nebo telefonem najednou zlá. A ona dokáže škodit i na dálku.
@Marca-Marca V prvnim prispevku mas kluka a holku a ted pises o klucich. ![]()
Jinak tchyni mas ty i manzel prokouknutou, coz je hlavni. Deti bych do kontaktu nenutila, kdyz s nimi chce tchyne mluvit, at se jim ozve. A jeji manipulativni reci bych nevyrizovala. Pokud jim bude tchyne neco vycitat, deti zacnou samy omezovat kontakt. Na obcasne navstevy jezdite, delku bych prizpusobila pozadavkum deti.
Máme 3 děti, 12 kluk, 10 holka a 9 kluk. Oni píšou babičce, ale když nenapíšou třeba 1× za týden tak je zle. Dcera volá babičce častěji, protože je to holka ale neumí se ještě vymezit, když ji babička něco říká. Ale jak píšete děti začínají babičku samy, už omezovat protože jim vadí jak je poučuje a nebo když je srovnává s jiným dítětem, které ani děti neznají, ale babičce někdo něco řekl jak je to cizí dítě dokonalé atd…
U nás je to podobné. Tchýně se nikdy neozve sama, pouze když mají děti narozeniny. Nic jim tedy nevyčítá, ale neozve se. Už jsem to přestala řešit, děti nenutím, nechávám jim volnou ruku. Výsledek je takový, že vztah mezi nimi a vlastně i námi je hodně vlažný. Děti na ní nejsou zvyklé, nevolají si, nic spolu nepodnikají, takže o ten vztah nestojí.
Když jsem naposledy tchýni požádala o dva dny hlídání, když byla devítiletá dcera nachlazená, tchýně si „stěžovala“, že si dcera nevymyslela žádný program, takže strávila den koukáním na TV (tchyně ji několikrát řekla, ať si něco vymyslí, ale sama iniciativa 0). Při dalším nachlazení mi dcera řekla, že to zvládne doma radši sama a v klidu, že jí je nepříjemné, když jí babička pořád valí, ať vymýšlí program, „ale mamko já nejsem dospělá, to je přece ona“. Dítě má víc rozumu než babča.
Citově vás vydírá, tohle bych netolerovala. Výmluvy, že nevi, jestli jsou děti ve škole/kroužku jsou mimo.
Mám pocit, že jsi moje švagrová, protože máme podobnou tchýni.
Moje tchýně nevola nikomu a pak je naštvaná, že nevolame my.
Ale moje tchýně se vymlouvá, že má jen kredit, my ji nabízeli, že může k nám do rodinné skupiny a budeme jí tarif platit, ale to taky neprošlo, protože by to nevyužila.
Když už moje děti zavolají, tak vše špatně, hlavně si vyslechnou, co sestřenice, že ta volá a je skvělá a bratranec je jediné vnouče, co má zajem, takže jí nevolají.
@Marca-Marca píše: Více
Dobrá manipulátorka. Ty Vaše děti jsou ještě zlaté, že to takto snášejí. Já bych jí řekla, že děti už jsou celkem velké, a pokud budou chtít, tak ať ji napíšou, ale nutit je nebudu. A že je normální, že děti v jistém věku už mají i jiné zájmy, než trávit volný čas na chalupě, kde ani nemohou řádně vykonat svoji potřebu. A zeptala bych se jí, proč je citově vydírá. Pokud něco pro ně nechtěla dělat, tak to dělat neměla, a ne že jim to teď mlátí o hlavu. Kdysi jsme měli opačný problém. Tchýně o naše děti vůbec nestála, ale zase měla potřebu poroučet jinak. Nakonec naše vztahy úplně ochladly. Nejdříve jsem k nim přestala jezdit já, pak naše děti, a nakonec i manžel.