Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
No moc chlapů na tohle není a reagují taky podrážděně. Já se mu zas tak nedivím. Má toho moc, maká, staví, dělá to pro Vás a ty na něj ječíš, že už nemůžeš. V takové chvíli ho to nasere, protože on se nevciťuje do tebe, naopak si připadá nedoceněný. Ty jsi „jen“ těhotná a on toho dělá tolik. Dejte dítě babičce a běžte někam na večeři.
Musíš pochopit, že jste oba ve velkém stresu. I on toho má hodně. Já osobně pokud toho mám hodně a potřebuji obejmout, tak se jdu k němu sama přitulit. A pokud chci slyšet nějakou útěchu, tak se ho třeba zeptám. " Zlato je to hodně náročný, ale zvládneme to, viď"?
Chápu, asi jsi teď taková citlivější v těhotenství. ![]()
Myslím, že jste oba v šíleným stresu. Buď ráda za chlapa, který je hodný a dokáže se postarat o tebe a o dítě.
Najdeš tady spoustu článků o tom, jací jsou někteří chlapi nemakačenka a ha.zli, tvůj zabezpečuje rodinu, staví dům, je hodný. Važ si ho.
Myslím, ze jste si toho vzali na svá bedra momentálně moc. Jako jeho reakce mi až tak ok nepřišla, mohl mít víc empatie, taky bych z toho byla zdrchana.
Na druhou stranu bych z toho nedělala kovbojku a klidně o situaci v klidu začala mluvit. Ale my jsme doma o problémech zvyklí povídat, čistí to atmosféru a nenechává skrytě nevyrcene křivdy.
Mas dokonalého chlapa! Co ho chválit, lichotit? Dela toho pro vás tolik!
Zakladatelka:
díky za reakce. Jo, vím, že je to i na něho moc. Stavbu domu svépomocí si ale doslova vydupal - celá rodina ho od toho odrazovala. I já - sice je pěkný mít domeček a ušetřit peníze za firmu, ale bylo mi jasný, že to bude šílenej nápor na psychiku, navíc v době, kdy se nám narodilo 1. dítě a to bývá náročný samo o sobě.
Taky mě mrzí, že pro mě pochopení nemá a třeba pro svojí ségru jo - ta je taky kolikrát na prášky z toho, že je doma s dětma už asi 5 let. A to má manžela doma apod.
Njn. Není to důvod k rozvodu, to ne. Přemýšlím, jak na něj, aby se trochu chování z jeho strany zlepšilo. Teda jestli je vbec šance chlapa trochu změnit, asi ne co
Je fajn znát názor na věc taky někoho jinýho. Díky za něj ![]()
Bohužel na něj toho musí být taky Hodně a určitě tonemyslel jak to řekl…chovala bych se normálně a třeba až budete přitulení bych se v klidu zeptala zda to myslel vážně a samozřejmě dodat že víte že toho má moc
Vybuchuju často, od té doby, co jsem doma s dítětem. Taky potřebuju jen obejmout, bylo mi řečeno, ze v takové chvíli je to to poslední, na co má náladu. Takže ja jecim a brecim a mlatim vecma, on kouli očima a ma poznámky, které me ještě víc nastvou. Za par minut to vysumi, jsme oba splachovaci. Takže ja to beru jako nutne zlo, ja se vyventilovat musím a muž to zřejmě chápe podobne.
@marrlinka píše:
Vybuchuju často, od té doby, co jsem doma s dítětem. Taky potřebuju jen obejmout, bylo mi řečeno, ze v takové chvíli je to to poslední, na co má náladu. Takže ja jecim a brecim a mlatim vecma, on kouli očima a ma poznámky, které me ještě víc nastvou. Za par minut to vysumi, jsme oba splachovaci. Takže ja to beru jako nutne zlo, ja se vyventilovat musím a muž to zřejmě chápe podobne.
zakladatelka:
díky díky díky
Jo, asi je to nutný zlo a bude se to opakovat ještě milionkrát ![]()
Oni si bohužel asi neuměj představit, že MD je sice krásný, ale i dost frustrující období života
@Anonymní píše:
Ahoj holky, poprosila bych vás o názor na situaci:
Jsem ve 3. trimestru těhotenství, máme ještě už skoro dvouletého syna. MAnželství je více méně dobré - občas nějaké neshody, ale celkově jsem spokojená (manžel mě má rád, hezky se chová k synovi, pomáhá v domácnosti, finančně nás zabezpečí, sex ok).
Momentálně ale mám dost starostí:
- jednak se už dlouho snažím dodělat VŠ (pořád se ale generují nové a nové překážky a tak už mě to dost unavuje)
- momentálně se stěhujeme do většího bytu (kvli narození mladšího - do současného bytu bysme se nevešli) a tak spíme na zemi a věci máme v ikea taškách
- většinu času trávím se synem sama (manžel staví svépomocí dům) - ve všední dny chodí z práce tak v 8 - 9, víkendy je pryč
- možná i těhotenství samo může zpsobovat změny nálad - tomu nerozumím, ale vím, že se to řiká
Tohle jsou asi hlavní zdroje mýho stresu, který vedou k tomu, že občas prostě vybouchnu a pár hodin brečim, než to ze sebe všechnu dostanu a poté jsem zase na několik týdnů OK.
No a k tomu došlo právě včera, kdy to na mě padlo večer, po dni kdy jsem byla OK. Prostě jsem večer vybuchla - v návalu emocí jsem ječela na chlapa, že už na to všechno dál nemám sílu, že už nemůžu atd. Vím, nebylo to nijak racionální chování. Od manžela jsem bejvala potřebovala, aby mě obejmul a prostě mě jen nechal se vypovídat a vybrečet. On mi řekl, že mi zase ruplo v bedně, že nejsem jediná těhotná na světě a že mám jít za mámou, aby mě naučila se slušně chovat
Mně je jasný, že je toho na něj taky hodně, ale to, co mi řekl, mě fakt zabolelo.
Moje otázka je, co mám dělat dál? Mám o tom s ním nějak dál diskutovat? Milionkrát jsem mu říkala, co ženy obvykle potřebujou od partnera, když mají nějakou emoční krizi - prostě obejmout, vyslechnout. Ne naopak začít ženu ještě kritizovat.
Nebo to mám prostě přejít, zapomenout? Co byste udělaly na mém místě?
Jinak přeju pěkné Velikonoce všem
Prosím o zachování anonymity, je to pro mě citlivé téma.
já ti docela rozumím, jsem taky ve třetím trimestru
,za chvíli porod a emoce se mnou také mávaly, někdy jsem měla podrážděné období, jindy pláč, je to různé výkyvy nálad jako na houpačce, nebo zrovna včera, to mě vzal takový vztek, že jsem byla protivná i sama sobě
holt nadupané hormony, u vás je to teď těžká situace pro oba, muž zřejmě chce vše stihnout do porodu a ty jsi sama s poměrně malý dítkem, pro oba dost stresující chvíle v životě
co třeba udělat co nejvíce pro to, aby jsi třeba nebyla tolik sama a když už muž musí makat na baráku, tak třeba jdi ven s kamarádkou, nebo k rodičům, zkusit si to nějak ukrátit, neboj ono si to sedne, až bude dům hotový a vy pak i s miminkem sžití, teď vás život prostě zkouší a to je chvíle, kdy musíte zatnout a být si oba podporou ![]()
Asi budu zla…ale nez ja bych dopsala tvoji uvodni rec, zakladatelko, tak by mi doslo, ze jsem trdlo prasteny a mela bych radeji premyslet jak si udrzet chlapa co tohle musi snaset a ne jak ho donutit byt jeste dokonalejsi…pro vysvětlení jsem 28tt doma 21mes kluka, manzel totalne uzasny, stara se o syna, vari, pracuje, je fakt, ze je hodne doma a kolem naseho baraku nic moc neudela, ale co he treba je hotove…muj problem je podobny jen v jinem smeru..nechci ho nikam poustet, musi byt semnou nesmi si dat pomalu ani pivo protoze me to vadi…jo kdybych ja mohla pit, tak pijeme spolu…takze ho taky drtim a myslim, ze to jsou hlavne ty emoce a tehu, ale kazdy den se mi snazi nejak ulevit, pomoct nebo tak, takze pak kdyz vybuchnu a to rozhodne je hodne casto a jen kvuli kravine, tak pak premyslim jen nad tim jestli mi uz fakt nezdrhne, protoze ja bych sama sobe zzdrhla uz davno…a jeste kynu a nebavi me sex a mam u vseho kecy a on porad drzi…
Tak jak psal nekdo vyse, zajdete na jidlo a udelajte si romantiku…
@marrlinka tak nějak…
upřímně neřeš to… v sobotu u nás bylo něco podobnýho… dnes těžká pohoda…užij si velikonoce ![]()
Neřešila bych to, ono každý budete mít svoji pravdu. Budeš se muset naučit žít sama se sebou, máš nějaké koníčky?
@Anonymní píše:
zakladatelka:
díky díky díky
Jo, asi je to nutný zlo a bude se to opakovat ještě milionkrát
Oni si bohužel asi neuměj představit, že MD je sice krásný, ale i dost frustrující období života
Perfektním lékem je poslat muže na rodičovskou. Ozkoušeno, nikdy u nás nepadlo slovo o tom, z čeho je ten, co je „jen doma s dítětem“ unavený, proč to občas vypadá v kuchyni jak po výuchu a spousta věcí se nestíhá, přesouvá, dělá na dlouhé lokte.
Můj muž jednou po dni blbec s batoletem prohlásil, že být ženskou na RD, co ji pak večer chlap po takovém dni ještě vyčte, že není uklizeno/uvařeno/chuť na sex, tak že toho chlapa z fleku kopne do koulí. ![]()
Ahoj holky, poprosila bych vás o názor na situaci:
Jsem ve 3. trimestru těhotenství, máme ještě už skoro dvouletého syna. MAnželství je více méně dobré - občas nějaké neshody, ale celkově jsem spokojená (manžel mě má rád, hezky se chová k synovi, pomáhá v domácnosti, finančně nás zabezpečí, sex ok).
Momentálně ale mám dost starostí:
Tohle jsou asi hlavní zdroje mýho stresu, který vedou k tomu, že občas prostě vybouchnu a pár hodin brečim, než to ze sebe všechnu dostanu a poté jsem zase na několik týdnů OK.
No a k tomu došlo právě včera, kdy to na mě padlo večer, po dni kdy jsem byla OK. Prostě jsem večer vybuchla - v návalu emocí jsem ječela na chlapa, že už na to všechno dál nemám sílu, že už nemůžu atd. Vím, nebylo to nijak racionální chování. Od manžela jsem bejvala potřebovala, aby mě obejmul a prostě mě jen nechal se vypovídat a vybrečet. On mi řekl, že mi zase ruplo v bedně, že nejsem jediná těhotná na světě a že mám jít za mámou, aby mě naučila se slušně chovat
Mně je jasný, že je toho na něj taky hodně, ale to, co mi řekl, mě fakt zabolelo.
Moje otázka je, co mám dělat dál? Mám o tom s ním nějak dál diskutovat? Milionkrát jsem mu říkala, co ženy obvykle potřebujou od partnera, když mají nějakou emoční krizi - prostě obejmout, vyslechnout. Ne naopak začít ženu ještě kritizovat.
Nebo to mám prostě přejít, zapomenout? Co byste udělaly na mém místě?
Jinak přeju pěkné Velikonoce všem
Prosím o zachování anonymity, je to pro mě citlivé téma.