Těhotná a dohady doma

Anonymní
12.6.14 10:41

těhotná a dohady doma

Ahoj potřebuju se vypovídat. S nikym se o tom bavit nemužu. Máme ročni holčičku a teď jsem i přez HA přišla do jineho stavu. Manžel jezdí je 3 tydny pryč pak tak tyden někdy i míň doma. Samotnou mě to strašně zaskočilo, že jsem těhotná nečekali jsme to. Oznámila jsem to manželovi. Neřek nic.Pak odjel no a o vikendu byl doma a tak jsme se o tom bavili. řekl mi, že se na to miminko netěší, že to přišlo moc brzo. že máme spoustu jinych plánu. Já jeho názor respektuji. Opravdu nás to zaskočilo. Já sama nevím co dělat. Nechci aby měl rád vic první ditě, když tohle přišlo z nenadání. Buď se mnou mláti hormony nebo nevím. Jeden den si říkam tak budeme mít druhe komu se to poštěstí. A druhy den brečím, že to přišlo moc brzo.Sama mám z toho strach jak to zvládnu. Nemám hlidaci babičky a manža je pořád v…

  • Citovat
  • Upravit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
7332
12.6.14 10:44

No, tak buď se s tím smířite nebo nesmíříte asi jiné možnosti bohužel nejsou… Měli jste se více chránit a nespoléhat jen na antikoncepci, nikde se nepíše že je 100%… No, jo no už se stalo.

Příspěvek upraven 12.06.14 v 10:46

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
1259
12.6.14 10:45

To si musíte probrat vy doma jestli do toho jdete nebo ne…
ale co jinak? přišlo brzo-asi teda k vám chtělo a je to tak správné. Jít na potrat jen proto že jsem to nečekala… :think:

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
72735
12.6.14 10:47

Tady nikdo neporadí - buď se s tim smíříte, nebo ne. U nás to trvalo cca 2 měsíce, než jsme to přijmuli jako fakt.. :nevim: je to holt šok.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
ncc1701
12.6.14 10:48

Jako bych viděla sebe před devíti měsíci :-)
Děti jsem chtěla vždycky brzy po sobě, ale nakonec jsem upřednostnila „vlastní zájmy“ a těšila se do práce. Místo toho jsem svírala v ruce pozitivní test a nevěděla, co dál. Respektive věděla jsem, že na potrat nepůjdu, že to malé chci, ale zároveň jsem se motala v podobných pocitech jako ty - že je brzo, zda to zvládnu, chlap je taky věčně v čudu, já se těšila na „svobodný“ život pracujícího člověka s větším dítětem a místo toho zase budu v kolotoči kolem mimina a batolete. Také nemám nikoho, kdo by mi pohlídal nebo pomohl, ale jsem zvyklá a nepřijde mi to. Někdo je navyklý na systém jednou za měsíc dát děti k babičce na noc a když to nemá, šílí, ale jestli jsi zvyklá starat se o dítě sama, zvládneš i to druhé.
Před dvěma týdny se nám teda narodila dcera, k tomu máme 21měsíčního syna, sice trochu žárlí na kojení mimina, ale jinak je naprosto úžasnej a já jsem moc šťastná, že je mám. Neumím si představit rozhodnout se jinak.

  • Citovat
  • Upravit
Anonymní
12.6.14 10:50

Druhorozený taky nebyl plánovaný, manžel pořád dával přednost prvnímu, ne že by druhého neměl rád, ale aby první nestrádal…po roce se to zlomilo a dneska na něho nedá dopustit…rozdíly mezi dětmi nedělá…

  • Citovat
  • Upravit
3931
12.6.14 11:08

Hele my měli něco podobnýho já zas otěhotněla přes ND tělísko. No byl to šok první myšlenky byli jasný jdu na potrat, ale na druhou stranu si vůbec neumím přestavit že dám dítko pryč. No probírali sme to s přítelem horem dolem. Šlo hlavně o to že sme druhý plánovali až tak za 3 roky. Máme hypotéku a já se těšila do práce a chtěli sme jí trošku umořit, dorekonstruovat barák atd… Nonakonec sme všecko propočítali a shodli sme se na tom že si dítko necháme ale trvalo cca 4 měsíce než sme si na tu myšlenku že čekáme druhý pořádně zvykli a stejně mě (a myslím že aj přítelovi) občas proběhne hlavou jestli sme udělali dobře. no to hold posoudíme až časem ;). Vy si v klidu sedněte a proberte pro a proti a uvidíte ;)

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
2242
12.6.14 11:31

Je to situace, kterou teď musíte oba vstřebat. Ony se děti dost často nedají naplánovat podle toho, jak my chceme, prostě přijdou, kdy ony samy chtějí…

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
1358
12.6.14 11:39

Ahoj, taky jsem nečekaně otěhotněla když byl synovi přesně rok… Manžel dal najevo že by byl radši kdyby jsme to „odložili“ tak za další dva roky, ale pro mě je nepředstavitelné jít na potrat. Nijak mě k ničemu nenutil, nakonec to příroda vyřešila za nás, přeci jen byl stres a hlavně syn neuměl chodit, všude se nosil…
No a nyní stejná situace, už jsme s druhým nepočítali :srdce: Manžel to nesl hodně těžce, víc jak měsíc dusno, ale opět mě k ničemu nenutil. Už jsem řešila jak se postarat sama o oba, ale vím že on by se zodpovědnosti nezřekl. Nakonec jsme sedli a o všem si narovinu popovídali, teˇˇd myslím že se i těší, i když to nedává moc najevo :srdce:
Držím palce, určitě to spolu zvládnete :kytka:

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
12.6.14 11:46

Děkuju holky ja už si připadám jako blázen. Jeden den se těším a druhej den brečím. Plánovali jsme to taky tak za 3-4 roky. Kupujeme teď náš vysněny dům. práce bude dost. Než jsme se rozhoupali k první dceři tak nám to trvalo skoro dva roky. Já do toho nechci s tím, že se to nějak udělá. Chci na to být připravena jako u první. ale na druhou stranu by jsme byly sobci kdyby jsme mysleli jen na sebe.

  • Citovat
  • Upravit
Anonymní
12.6.14 19:38

To se porovná… není to Vaše chyba, mě HA ochránila 15 let bez problémů… tělo je po prvním děcku chytlavější. Myslím, že kdyby Tě podpořil Tvůj manžel, tak to přijmeš mnohem lépe i Ty.

My jsme v podobné situaci (první IVF, druhé jít tedy nemělo ---- ale ono jo :D )
tak si říkám, že to budeme mít aspoň brzy zfouknuté, já se brzy vrátím do práce a začnu se opět cítit jako člověk - děti budou málo od sebe a jednou si krásně vyhrajou. Jen ty začátky budou těžké.

Tak vydrž, nejsi v tom sama, je nás víc :hug:

  • Citovat
  • Upravit
Anonymní
12.6.14 20:45
@Anonymní píše:
To se porovná… není to Vaše chyba, mě HA ochránila 15 let bez problémů… tělo je po prvním děcku chytlavější. Myslím, že kdyby Tě podpořil Tvůj manžel, tak to přijmeš mnohem lépe i Ty.

My jsme v podobné situaci (první IVF, druhé jít tedy nemělo ---- ale ono jo :D )
tak si říkám, že to budeme mít aspoň brzy zfouknuté, já se brzy vrátím do práce a začnu se opět cítit jako člověk - děti budou málo od sebe a jednou si krásně vyhrajou. Jen ty začátky budou těžké.

Tak vydrž, nejsi v tom sama, je nás víc :hug:

Zaskočilo nás to oba. Já na to nejsem vubec připravená. Ještě máme čas si všechno rozmyslet. ještě si musime promluvit a všechno to v klidu probrat. Zatím to bylo honem honem.

  • Citovat
  • Upravit
Anonymní
12.6.14 22:55

Buď šťastná, že se podařilo ikdyž jste nechtěli. My se snažíme už 5 let a nic. Jestli manžel miluje tebe a první dítě, tak bude milovat i to druhé chce to jen čas aby to vstřebal.

  • Citovat
  • Upravit
25123
13.6.14 17:18

Neboj to si sedne, na to abyste vstřebali ten šok máte celých 9.měsíců :D jinak dítko si vždy přijde, kdy jemu se to hodí a neé jak se to komu hodí nebo nehodí do plánu :)

já když otěhotněla s druhym klukem taky to byl šok, jelikož se nějak nedařilo, tak sme to neřešili a říkali si, že bude starší kluk jedináček no a povedlo se v nejnevhodnější dobu, kdy jsem byla v tříměsíčce úžasnýho zaměstnání…mno nakonec sem tam mohla zůstat do porodu, ale smlouva byla jen na rok a pak měla být na neurčito a mě ted´bude chvíli trvat než se dohrabu zpátky, ale ty děti za to stojí :andel:

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
519
20.6.14 23:54

Ahoj, moc držím palečky! My jsme chtěli druhé děťátko, ale také až trošku později. Otěhotněla jsem, když malému bylo 10 měsíců a byl to pro mě také šok, i když už jsme si to pak vpodstatě mysleli, že to tak asi bude. Naše situace není úplně jednoduchá, také jsem na většinu věcí sama a v té době jsem tak nějak celkově byla na pochybách, zvažovala, co dál. Představa, že bych byla převážně sama na dvě tak malé děti mě děsila, ale věděla jsem, že na potrat bych případně určitě nešla. I přesto jsem skutečně otěhotněla. Já měla ale to štěstí, že přítel to přijal krásně. Přestože byl také trošku zaskočený, říkal mi, že je za to malé rád. To mi opravdu moc pomohlo! Původní přání nemít tak brzy druhé dítě se (asi i vlivem hormonů) velice záhy proměnilo ve vděčnost, že syn nebude jedináčkem, že bude mít parťáka/čku, že budeme větší rodina. Teď jsem v šestém měsíci a mám sice stále trochu strach, jak především ty začátky zvládnu, ale mnohem více už převládá víra v to, že to tak je dobře. Snažím se na tom vidět výhody a už se těším, až zas budu v ruce držet malé miminko. Mám jej moc ráda už teď, když mě ještě kope do žeber…:-)
Myslím, na Tebe, věřím, že i u Vás se to nakonec promění v pozitivní zprávu…

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další témata z kategorie

Užitečné odkazy

Mohlo by vás zajímat

Zkušenosti a hodnocení

1.2 Spray Max mop box

  • (4.8) + 25 recenzí

Victoria

  • (4.4) + 20 recenzí

Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky

Ikona - Lucie Machová

Mgr. Lucie Machová