Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
tehotna / nestastna?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymni
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
14.11.08 18:24
Milá Anonymní,
myslím že je to naprosto normální reakce, je dokonce popisována v knihách, a prožívá jí hodně maminkek.
Včetně mě! A 3×! 
Opíšu ti článek z mojí knihy Encyklopedie rodičovství:
Doufala jste a přála jste si to: Jste těhotná! A šťatná. Ale vytoužené štěstí brzy překryje vlna nostalgie, jistá úzkost a záplava citů, které vás někdy lekají. Jste si jista, že se vám splní největší sen, ale radost, kterou vám to přináší, není bez obav. ..........
Radost a neklid současně
Toužíte po tomto dítěti a zároveň je nechcete, jste šťastná že jste těhotná, a zároveň si přejete, aby jste nikdy neotěhotněla. Pochybujete o své schonostibýt dobrou matkou, oplakáváte svou ztracenou svobodu.......... Neklid, pocit viny, strach - prostě zmítají vámi city oscilující mezi láskou a nenávistí ............ Tato ambivalence, není ničím nenormálním. Je to nezbytá součást vašeho psychického vývoje.
Je to jen útržovitě z článku! Ale snad ti to pomůže!
Drž se!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.11.08 18:37
Jojo - buď v klidu, je to normální.
Když jsme čekali první mimčo, tak jak jsem zjistila, že se povedlo, tak prvních cca 14 dní jsem byla v euforii. Nicméně pak nastaly nevolnosti, do toho se mi daly migrény, a hlavně se mi hlavou začaly honit hrozné blbosti - že něco nebude OK, že nezvládnu být doma s mimčem, jestli jsme neměli ještě počkat (i když věk už na to jsme dávno měli )… Ale po čase se to samo vytratilo a převážila jen radost a těšení se.
Takže opravdu se nelekej, je to úplně běžné a je s tebou tedy vše OK. Přeji ti hezké těhu 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.11.08 18:59
Ahoj anonymní,
nejprve ti gratuluji k těhu.
Nic si z toho nedělej, myslím že je to normální.
Počkej až uvidíš mimi na ultrazvuku budeš nadšená a šťastná.
Co teprve až se bude mimi hýbat, to je taky nepopsatelný zážitek.
A až budeš držet toho svého drobečka v náručí, tak budeš ta nejšťastnější maminka na světě.
Všechno se dá zvládnout.
Přeji krásné a příjemné těhu. A samozdřejmě zdravého drobečka.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.11.08 20:13
Ahoj, my jsme na našeho chlapečka čekali 2 a třičtvrtě roku a pak když jsem byla těhotná, prožívala jsem zezačátku ty samé pocity jako ty. Byli jsme s manželem hodně sportovně založený, pořád někde pryč a tak mi docházelo, že už to nebude. Neboj to bude fajn. Já se začala těšit strašně moc, když mi začalo pomalinku růst bříško a už víš, že se tam něco klube Užívej si to, ráda na to vzpomínám.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.11.08 21:06
Ahoj, tak to znám. U Nelinky jsem tohle nepoznala, na tu jsem těšila celých 9m i když v prvních třech o něco méně, naž později, /nevolnosti/. V druhém těhu jsem napřed byla velice šťastná, ale asi po třech dnech +- nastalo to, co popisuješ. Dokonce jsem veřejně říkala, že se moc netěším,a to ze strachu, jestli zvládnu 2 děti, zase ty nervy…a vše co je spojené s miminkem. Nakonec jsem v 10tt potratila. Taky mě na chvilku napadlo, jestli jsem si za to nemohla sama, ale to je asi nesmysl.
Tak přeji, ať tě pochybnosti brzy přejdou. Až budeš mít mimi v ruce, bude jiné a na tohle si ani nevzpomeneš. To budeš šťastná…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.11.08 22:24
Ahoj buď v klidu to je asi normál (myslim, soudim dle sebe).
Najednou místo pocitu euforie, který jsi očekávala, se dostaví taková zvláštní nová, zcela neznámá nejistota - prostě jsi V JINÉM STAVU, což je naprosto ale naprosto výstižnej název.
Někdo je ve více jiném, někdo v méně jiném stavu to si nedělám legraci. Někdo prostě je těhotnej a hotovo a někoho přepadaj zvláštní pocity.
Ale počkej, až budeš v devátým měsíci, budeš funět do schodů a v noci se nebudeš moc otočit tak Tě budou přepadat pocity, jako že si budeš říkat „panebože už aby to miminko bylo venku“ a to je pak lepčejší žůžo.
A pak když vyleze, tak jsou tu zase zcela jiné nové, opět neznámé pocity…
Myslim že to je otázka prvního těhotenství, porodu i dítěte, kdy si člověk všechno tak nějak teprve osahává.
Někdo to od samého počátku přijímá a vnímá jako přirozené a samozřejmé, druhej se sám nad sebou diví.
Já se řadím do druhé skupiny divících se, učících se atd........
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.11.08 22:28
a co píše Vlastička je naprostá pravda.
Vidět poprvé mimi na velkém ultrazvuku (myslím že by to mělo být minimálně v 13. týdnu…), kde Ti ho zvětší a ty zjistíš, že má sice 10 cm, ale má ručičky, nožičky, prstíčky, počínající očička… mně ten červíček (zvětšenej na celou obrazovku) zamával do monitoru - pak tam plaval kraula…
to je fakt nepopsatelný.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.11.08 09:48
já podobný pocity taky měla. najednou si člověk uvědomí, že nastoupil do toho rozjetýho vlaku, ze kterýho nejde vystoupit. brzy to přejde. uvidíš 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymni
15.11.08 13:08
Ahoj,
tak já jsem v 9. měsíci těhotenství a cítím se úplně stejně. Miminko bylo chtěné a podařilo se nám skoro hned, takže sama sebe nechápu, proč se cítím tak zmateně a najednou mi přijde líto, že už nic nebude jako dřív. Hrozně bych se chtěla těšit, ale nějak mi to nejde 
Ještě, že mám manžela, který se těší za nás oba Nezbývá mi než počkat, až se náš mrňous vylíhne a snad se do něj postupně bezmezně zamiluju.
Přeju ti hezké těhotenství a zdravé mimi.
- Citovat
- Upravit
Anonymni
15.11.08 15:22
holky dekuji za uklidneni, ja se citim az provinile, jako ze necitim tu lasku a nekonecne stesti. myslela jsem, ze az tu bude tehu, ze budu vazne nadsena, budu se na vsechny usmivat a uzivat si to, a misto toho jsem smutna, bez energie a snazim se jen prezit 8 hodin v praci bez zvraceni.......na druhou stranu si nedovedu predstavit, ze bych o to mimi prisla a do toho zase ty myslenky, ze uz to nebude jako driv, nebude ta volnost atd. a u me se to bije jeste s praci, ve ktere jsem kratce a strasne se mi tam libi.......
no snad se pocity zmeni, jak rikate, ptz se nekdy az „stydim“ za takove myslenky co mam v hlave:(
- Citovat
- Upravit
15.11.08 20:50
Anonymní -
to se nemusíš stydět.
Mně třeba trvalo zvyknout si na nového miminčího miláčka. Byl to prostě nový človíček, kterého jsem nikdy předtím neviděla (kromě UTZ), nevěděla jsem, proč pláče, dělalo mi problém říkat tomu tvorečkovi jménem (byla tak malinkatá!!!!) - dále jsem se rychle nevžila do té role, že jsem „máma“, připadala jsem si pořád taková nezkušená nezodpovědná osoba… Bylo trošku nepředstavitelný, že mám já osobně strážit život toho malilinkatého človíčka - neuměla jsem ji pořádně ani oblíknout Pořád jsem na ni koukala, sledovala ji, tak nějak nevěřícně
Během prvních týdnů jsem vypadala jako zombík… taková příšerná troska denně do 14 hodin v noční košili a s kruhama pod očima 
Když si tchýně přišla pro kočárek, myslela jsem, že snad nebudu schopná to dítě vypravit ven, že to nemůžu snad stihnout do večera
víš co. Někdo říká, že do toho vplul jak ryba do vody. Já tomu ale věřím, že to někdo tak má.
Spousta lidí to tak ale nemá
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.11.08 21:21
Ahojky, omlouvám se, ale já tomu nějak nerozumím.
mám pocit (třeba se pletu), že si tu anonymní sama odpovídá,do očí mě praštil stejný počet příspěvků.
Pokud se pletu tak se moc omlouvám.
Díky za vysvětlení Petra
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.11.08 21:26
Ale pokud různý lidi odpovídají přihlášený teda spíš vlastně nepřihlášený a tak jako anonymní, tak jejich příspěvky jsou vždycky se stejným počtem příspěvků. Protože uživalel anonymní je vždy jenom 1 ať se to píše z jakýhokoli IP.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Záznam v dokumentaci z miniinterrupce
- 22.10.26
- Anonymní
Prodloužená menstruace
- 21.10.26
- PZV921
Salám herkules
- 17.10.26
- Anonymní
Tělísko Mirena a krvácení
- 15.10.26
- Anonymní
tehulky,
tento tyden jsem po dlouhem snazeni o mimi nasla //, radost ale vzapeti vystridal strach a jakasi depka, jestli je to opravdu to, co jsem chtela. Najednou mam pocit, ze to nezvladnu, tu peci o miminko, ze jsem na to jeste mlada, nepripravena…no pripadam si jako blazen, pritom jsem behem toho snazeni byla nadsena ze vsech miminek, kocarku, vseho.......nevolnosti sice jsou, ale nic hrozneho, ale stejne kdyz tady ctu diskuze, jak se holky vsechny raduji, vymysleji uz pomalu jmena, nakupuji mimi oblecky, tak si pripadam divne, ze ja tu radsot v sobe nemam.....mela jste to nektera stejne?