Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
@Anonymní píše: Více
Když sis život představovala jinak, pak nechápu, proč máš dítě neplánovaně. Tak snad existuje něco jako antikoncepce.
@Anonymní píše: Více
jo, a ty ženský v 55 otěhotněly přirozeně, že jo? Nebo jak k tomu přišly? IVF už jim nikdo neudělá, aspoň ne u nás legálně.
@LunaP píše: Více
Hele to je taky nejisty. Muze mit problemy a nemusi. Ja bych sla hlavne na ty geneticke testy podrobne. Sice to taky nezaruci iplne zdrave dite, ale dost se toho vylouci.
@stinga no, tuhle jsem rikala memu maturujicimu vnukovi, jehoz matku jsem mela ve 20ti - to uz mas starou babicku, vid,,, a on mi na to odpovedel -.ale nee, babi, vetsina mych spoluzaku ma takto stare rodice,,, to je v pohode,,,
@renap píše: Více
V zahranici? Znas tu Nemku co porodila v 66 letech ctyrcata? To je teprv masakr
udelali ji to myslim na Ukrajine.
@LunaP píše: Více
ona neměla problémy, co by nějak ohrožovaly těhotenství nebo dítě, ona prostě blila jako Alík. To je sice opruz, ale jsou daleko horší věco, co se můžou stát.
@veria a dost taky ne
autismus a jiné
Péče o nemocné/ postižené dítě je velice náročné i pro mladou a zdravou ženu. Chápu, že v těhotenství nemůžeme řešit co když bude dítě nemocné…ale s věkem rodičky těch komplikací může být o moc víc. Je na každém co je ochotný podstoupit a zda je schopen se postarat.
@renap nejsou to me pacientky, ale dceriny - tedy nevim, ale zajimal me kdysi vek nejstarsich matek, se kterymi prisla do styku. Co je na tom pro me zajimave - nazor lekare na ten vek, na to jsem se tez ptala. Vsichni v nemocnici te nejstarsi pani moc drzeli palce, mela moc pohnuty osud a to dite pro ni bylo svetlo na konci tunelu,,, nikdo to tam neodsuzoval. Dite se narodilo vporadku.
Příspěvek upraven 09.10.26 v 22:11
@Anička31
Držím moc pěsti, ať jsi s tím rozhodnutím později OK.
Mně je také 45 let a něco. Mé tři děti mají 9,7 a necelých pět let. Před rokem a půl jsem byla také nečekaně počtvrté těhotná. Čím jsme s mužem starší, tím nám jde hůře ne- plánování rodičovství. Muž byl jasně pro potrat. Já jasně proti a prosadila jsem si to. Gynekoložka mne hned umírňovala, když jsem se začala v pátém týdnu těšit - je Vám už dost let, netěšte se, nejspíš potratíte. Poprvé v životě jsem spontánně potratila, na konci pátého týdne. Paradoxně mi bylo smutno jen týden a hned přišla úleva. Velká úleva, všechno bylo zrazu jednoduché, proti tomu, mít další dítě. A o pár měsíců na to jsem to dítě měla v hlavě pořád. Už by jsem byla před porodem, teď někdy by jsem rodila, teď už bych měla šestinědělí za sebou, teď by jsme už tahali na první rok… A mám to střídavě. Někdy se cítím úžasně. Konečně mám větší děti, konečně se vyspím. Konečně nemusím kojit. A konečně jsem zhubla a opět mám ráda sex! A koukám se na mladé mámy kolem a říkám si, vždyť by mohly být mé dcery! To jsou takové mláďata ty další mámy - jsem už vážně stará a mezi ně nepatřím. A o chvíli na to - co když mi ještě jedno dítě chybí? To by bylo tak úžasné mít ještě jedno dítě! A hned zas - to byl byl vzhledem k práci takový průšvih, mít další dítě, jak bych to zvládla, už bych si nemohla dovolit být na mateřské!
A jak to vnímám z hlediska věku? Asi mi to je putna a je mi jedno, co by si říkali ostatní.
Jak se na to cítím energeticky? Mé děti jsou velcí nespavci jako malí a je to strašné být dlouhodobě nevyspalá, ale nemyslím si, že by to byl rozdíl v 26 a ve 46 letech. Alespoň já zatím jediný sešup energičnosti vnímala krátce před třicítkou (propařit noc do sedmi rána a hned na to pracovat od sedmi rána až do večera a cítit se fajn, už nebylo tak jednoduché). A pak už jsem žádnou změnu nevnímala.
Všechny tři těhotenství jsem jinak zvracela až do konce a místo nabírání jsem pokaždé během těhotenství hubla. V tom třetím těhotenství jsem vážně byla hodně neenergická a bylo to těžké (ale když na to myslím, tak první těhotenství bylo stejné, jen jsem nemusela pečovat o děti), ale tak to trvá pár měsíců, těhotenství - víc na zvážení je to vše potom.
Moc Ti držím pěsti. Ať jsi se svým rozhodnutím, ať je jakékoliv, v pořádku. Jen tak mimochodem, pokud o tom víš chvilku a jsi na počátku - ještě „to“ je jen shluk buněk. Potrat je stejně náročný jako menstruace, pomalu. U mne to znamenalo noc na záchodě a pak to bylo paradoxně kratší, než menstruace. A za mne má Tvá životní spokojenost přednost… Moc Ti držím pěsti, rozhodnout se dobře.
Mne je za tím mým nenarozeným dítětem už rok a půl smutno a někdy po něm toužím, dokonce ho chci nahradit jiným dalším dítětem. A někdy se bez něho cítím báječně. Už nikdy žádné další mimina! Bože, já chci mimino!
@Anonymní píše: Více
Evidentně Ti to moc neříkalo. Jiným se to nestává. ![]()
Jinak, pokud jde o vek deti, mezi mymi je 20 a 18 let proti nejmladsi treti. Deti si velice dobre rozumi, dcery vystudovaly stejnou skolu i fakultu, maji stejne povolani. Ta nejmladsi jezdila na prazdniny k sourozencum, misto k babickam,,, dnes dcery spolu letaji na dovolenou, ta mladsi hlida te starsi dite,,, chodila k ni do nemocnice na skole na praxe a operovaly spolu,,, bydli 10 minut od sebe,,,
Ja kdysi te male zalozila sporeni a dohodla se se starsi, ze kdyby se se mnou cokoliv stalo, postara se o malou a dostane k tomu i financni prostredky - nastesti to nebylo treba (ale myslela jsem i na toto),,,
Příspěvek upraven 09.10.26 v 22:21
@veria píše: Více
Záleží co člověk chce žít. Já jsem měla druhou dceru ve 38 a i když si to s ní užívám maximálně, ve 45 jsem chtěla dělat jiné věci než rodit, kojit, nevyspat se. Ted už mi bude 50, od straší dcery mám půlroční vnučku a i když jí miluju nade vše, trávím s nima hodně času, jsem ráda, že tohle už nemusím 24h deně 😀Ale kdo chce, ať se klidně množí ve 45.
@Anonymní píše: Více
Já mám mezi dcerami 16 let a mají skvělý vztah. Mladší 12 letá taky chodí k ségře pohrát si s miminkem, nebo s kámoškami vozí kočárek. Je to hezký jak se mají rády i přes věkový rozdíl, jak ta mladší miluje velkou ségru i neteř.