Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
Neplánovaně jsem v téměř 45 letech otěhotněla. Máme už dvě děti, 8 a 10 let, a manželovi bude 50. Moje předchozí těhotenství byla velmi těžká – hyperemesis gravidarum od začátku až do porodu. Už teď je mi hodně zle a je velmi reálné, že bych znovu většinu těhotenství proležela a neměla sílu ani na děti, které už máme.
Nikdy jsem si nemyslela, že budu stát před takovým rozhodnutím. Představa dalšího dítěte mě dojímá, ale zároveň mám velký strach, jestli na to máme zdravotně i silami. Náš věk nemůžu přehlížet. Bojím se ale i toho, že pokud těhotenství ukončím, bude mě to dlouho trápit.
Je tu někdo, kdo řešil něco podobného – nečekané třetí těhotenství v tomto věku nebo rozhodování při tak těžkých nevolnostech? Šly byste do toho? Moc bych ocenila vaše osobní zkušenosti a citlivé odpovědi. Sama zatím nevím, jak se rozhodnout.
Podle mě je to fakt těžký. Můžeš si sice rikat, co kdyby tady to 3. bylo, ale kdyz tu bude, tak abys zase nelitovala toho, ze jsi na potrat nešla. Ono dítě bude koncit střední a vy budete v důchodu…
Popravdě máte s manželem oba energii lítat za prckem jeste nekolik let? Musite si to rozhodnout sami dva…
V tomhle věku bych do dítěte nešla už ani náhodou. Proto jsme před 40 absolvovala přerušení vejcovodů.
Mi je skoro 40 a vím že kdyby se to stalo jdu na potrat. Ještě tak 3-4roky zpět bych hodně uvažovala a zvažovala. Ale už vím že nee. A ve 45ti kdy dvě odrostle děti už máte ani náhodou. Máte i dost velké bydlení? Auto? Tři děti v autosedačkách nedáš do jakékoliv auta.
@Anička31 píše: Více
V tomhle věku bych už do dítěte nešla ani náhodou. A nejde samozřejmě jen o věk, těch důvodů, proč si dítě nenechat máš víc než dost.
@arinecka píše: Více
No anonym je asi proto, že ona na potrat nejspíš šla a lituje toho, ne? Trapný je spíš tvůj komentář.
Já mám v okolí dvě ženy, co rodily později. Jedna ve 46 plánovaně, druhá ve 45 neplánovaně. Zvládly to obě.
Já bych si to dítě nechala, když je třetí a starší jsou větší. Kdyby bylo čtvrté, to bych musela hodně zvažovat. Ale já vím, že jít na potrat by mě trápilo, nevím, zda bych se s tím dokázala vyrovnat.
Zakladatelko
. Mne je 45 a doufam, ze me tato situace nepotka, ale kdyby, za sebe bych asi na potrat v tuto chvili uz sla
, i proto, ze mam za sebou 3 SC. Jeste pred dvema lety asi ne, ale ted uz mam pocit, ze jsem prekrocila nejakou moji pomyslnou hranici. Po tretim SC jsem chtela preruseni vejcovodu, ale z administrativnich duvodu to neslo
( bohuzel je treba podepsat dva souhlasy v odstupu minimalne 14 dni, coz jsem nevedela, pri prvni kontrole, byt jsem sterilizaci zminovala, me na to neupozornili, a pri druhe uz bylo pozde). Zadny fanousek potratu nejsem, ale pro me by uz asi v tuto chvili bylo prednejsi zachovani alespon zbytku meho zdravi pro stavajici 3 deti.
Ne, riskla bych to, jelikoz bych se bala, ze z potratu budu neštastná na 100 % kdežto tady je vysoka naděje na zdravé dítě, o kterem si budete jednou říkat, jak jsme vůbec mohli uvažovat o potratu, a9 poleje vás při tom studený pot. a zaplatila bych si vsechny mozne nejmodernejsi vysetrení na chromozomy atd. Nevolnosti v tehotenství jsou jen kratký časový úsek, oproti tomu vychovat a mít dítě.
Nemam stejnou zkušenost. Ale neplánovaně jsem otěhotněla po 2.porodu (druha sekce) a po blbých urologických komplikacích. Byla jsme sice mlada (29), ale totálně vystavena a doma roční batolátko a školák. Nechtěla jsem zanedbávat děti a cítila jsme se na dalsi dite proste slabá. A šla jsem na ukončení. Bylo mi to lito mnoho let. Třetí dítě se nám později nevedlo. A pak kdyz jsme si vyslechli diagnozu neplodnosti a smířili se s tim, tak jsem ve 42 otěhotněla. Těhotenství bylo blbe - opět urologické potíže od 21.tt až do 3 měsíců dítěte. Dite je ted ve skole a ja oslavim 50. Mateřství se i v pozdějším věku podle me da zvladnout. Otázka je jak vydržet problémové těhotenství.
Co tím chci říct: rozhodni se (společně s mužem) a pak uz nikdy o svém rozhodnuti nepochybuj. Líto ti treba neco bude, ale nakonec to zvládnete. A věř, ze dane rozhodnuti je vždycky to nejlepsi.
@Anonymní píše: Více
Nemusí to být pravda. Me jento líto, ale netrápí me to. Jen vim, ze jsem byla blba.
Teta sla. Sice ji to bylo lito (a komu ne), ale zdravotni komplikace co zacala mit okolo 50 s cukrovkou a skoncila v invalidnim duchodu - no ani by to financne neutahla… Ja osobne mam dve deti co jsem chtela, je mi 39 a vnitrne citim, ze bych do dalsiho nesla. Mam za sebou nekolilk potratu mezi detmi a presto bych sla dobrovolne na ukonceni.