Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
27.6.se mi narodila Emily 49cm a 2960g.po 24hodinových bolestech císařským řezem.Tak ať to máte taky brzo za sebou:-))))
Tak to moc moc gratuluji k slečince.
A dalo se to zvládnout první porod?
ahoj holky, tak se pripojuji k diskuzi prvorodicek. Take gratuluji k narozeni holcicky.
Manzela u porodu bych mit take chtela, ale jemu se asi moc nechce, sam nevi ![]()
A za tyden jdem na velky ultrazvuk a snad nam uz reknou co to bude, sme hrozne zvedavi oba dva ![]()
Příspěvek upraven 10.07.10 v 12:23
já bych tak chtěla aby taťka byl u porodu, ale bohužel mi hrozí císařský řez /mám zkrácený krček u pravé kyčle/ a u toho on moc nechce být
jinak jsem tak zvědavá co budeme mít já tuším kluka ale uvidíme
Ahoj holky, můžu se také přidat ![]()
hm já už bych také chtěla moc vědět co to bude ( mě je to jedno ale manžel chce holku a já jsem zvědavá zda mu vyšla ![]()
jinak bych ho také chtěla mít u porodu - myslím že bych byla klidnější a líp to prožívala… ale jsem ještě dost daleko ![]()
Ahojky, můžu se taky přidat?! ![]()
Gratuluju k narození holčičky
a přeju krásné léto
U nás je to podobné, manžel nechce vědět, co to bude, prý hlavně zdraví, ale mě by to zajímalo, jestli budeme kluka, jak si pořád tajně myslím
Chlap si myslím u porodu být má, přeci jenom by měl být opora pro ženu a pomoct přivést na svět děťátko musí být krásné a vztah to víc posílit.
Ale tohle nás všechno teprve čeká, i výběr jména a to bude teprve zkouška ohněm ![]()
Moc děkujem:-).No je to velká opora mít někoho u porodu opravdu.Já měla švagrovou při těch bolestech jsem lezla po posteli a držela jí za ruku ona mi dávala pít trochu čaje hladila mě mluvila na mě a povzbuzovala abych dejchala opravdu nevím co bych tam dělala být sama.Mi tatínka totiž nemáme.....a jsme radši bez něj než s ním.Jinak byla to velká bolest mě žádná teplá sprcha a nebo balon atd.nepomáhalo a na císaře jsem musela kvůli tomu že malý vynechávalo srdíčko při těch mých bolestech měla omotanou pup.šňůru kolem krku a trupu a to jsem se dozvěděla až když jsem četla doma papíry docela mě to vzalo když doktoři to vědí a ekají takovou dobu než mě vzali na císaře,mysleli že se otevřu ale nějak to nešlo.A malou při císaři řízli do hlavičky tak jí hned na sále zašívali chuděrku.Ale už ta jizvička skoro není vidět.Jo jinak na císaře švagrovou na sál nepustili tak nevím jestli ti tam manžela pustí.Hodně štěstí ať vám výjdou pohlaví děťátek ![]()
Docela těžký porod teda. TO říznutí do hlavičky to je hrůza. Ti doktoři někdy opravdu jsou na zabití. Ta opora musí být opravdu dobrá. Taky si ji vezmu
. Tak hlavně hezky prospívejte a zvykejte si na sebe. Ať se Vám daří. ![]()
JJ bylo to těžký,ale rychle se na to pak zapomene když máš to miminečko u sebe:-).No jo byla jsem taky hrozně naštvaná mají být doktoři natolik zkušený,že vědí že tam má mimi hlavičku tak mají dávat bacha.No dnešek je teda úmorný od půl5 je vzhůru a až ted zabarala tak jsem zvědavá na jak dlouho beruška…je to hrozný vedro jak pro nás vás a i pro ty malý.
Ahoj holky, teda predevsim gratuluji k narozeni male a z toho riznuti na hlavicce jsem v soku. Ale hlavne ze vse dobre dopadlo. U me sestry, kdyz poprve rodila, tak doktori taky strasne dlouho cekali a nakonec porodila cisarem a to mel malej taky pup. snuru kolem krku. Fakt nechapu, proc tak dlouho cekaji.Muze se treba stat, ze ma pak dite zdravotni problemy, a mohlo byt zcela zdrave. Ja jsem ve 28tydnu a taky se modlim aby vse probehlo v poradku a miminko bylo zdrave.Strach z porodu zatim nemam, ale jsem streska, takze vim, ze se urcite dostavi.
Ahoj,pamatuju se že jsem se strašně těšila na porod,vůbec jsem se nebála,byla jsem uplně v klidu i když jsme frčely do porodky,až nezdravě,manžel byl zelenej strachy
a já byla jak v tranzu,prostě pianko
.Kontrakce jako prase,ale nějak jsem se neotvírala,tak mi tři dny píchali vyvolávačky a pořád nic,pohodička.Když už to bylo pro mimčo opravdu nebezpečný,tak se rozhodli pro akutní císař a to byl fofr,než jsem stihla vzít telefon a oznámit to manželovi už mě vezli na sál,ani tam jsem necítila strach,ale měla jsem pokrčený nohy a nebyla jsem schopná je natáhnout,nevim čím to bylo,zkoušeli mi je natáhnout i doktoři,ale nikdo se mno
u nehnul dokud jsem nebyla v limbu,takže tam opravdu asi fungoval nějakej podvědomej strach kterej jsem si vůbec neuvědomovala,ale nejspíš tam byl
Děkuju za gratulace.Jo ted si taky vzpomínám strach jsem nějak taky neměla,ale jak jsem měla kontrakce už co se nedali pomalu vydržet tak jsem se celá klepala nohy ruce a i pusa bylo to hrozný nevím proč to prej je reflex nevím no vůbec se to nedalo zastavit a bylo to hrozně rychlé klepání a drkotání.
Ahoj maminy,
jsem ve 22tt a čekám první mimi.Ráda budu sdílet s někým pocity a starosti. Mám kamarádku, 14.srpna porodila a řeknu vám, že jsem to s ní prožívala na 100%. Přenášela 9dní a v těch největších vedrech s 25kg nadváhu si přála už konečně porodit. Když se jí to konečně povedlo hned jsem to chtěla mít z první ruky a vyslíchala jí. No a prý to není nic příjemného ale za tu radost a štěstí to stojí. A já začla mít fakt strach a uvědomuju si že mě to za chvíli taky čeká ale snad nebudu hysterka, jak říkáte vydrželo to hodně maminek.