Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
souhlasím s @terinka4444 , o bezbolestných zásazích a léčebných postupech bych si nedělala moc iluze.
Já bych se rozhodla pro potrat i v případě, že by byla už jen malá šance na další těhotenství. Čím jsem starší tím víc si myslím, že plnohodnotný život jde prožít i bez dítěte ![]()
Pracovala jsem v dennim stacionari pro dospele osoby. Meli jsme i 50-60 lete klienty. Takze rodicum, kteri jeste zili, bylo opravdu hodne a byli na pokraji sil. Taky nepises, jak se k tomu stavi manzel. Ja bych asi na potrat nesla, ale vim, ze manzel by to nezvladl. Posilam hodne sil.
@hanka.br. píše:
Je to asi hnusný, když to napíšu takhle, ale nejsi nejmladší a když je dítě postižené a odkázané na rodiče, pak by tady měli být pro něj co možná nejdéle. jestli vám příroda dává najevo, že vlastní dítě mít nemáte, možná proto, abyste se udělali šťastné nějaké jiné dítě, které tady už je.
Moc hezky jsi to napsala… Už poněkolikáté se mi potvrdilo, že možná po několika pokusech ivf dává opravdu příroda, Bůh, nebo kdo chcete najevo, že to tak asi nemá být…Jedna těhotná známá po několika pokusech čeká miminko a v průběhu těhotenství jí zjistili vážnou nemoc. Ale velmi vážnou. Kdyby nebyla těhotná, má aspoň malou šanci na uzdravení, ale takhle téměř nulovou… Já mám děti vlastná a jednou plánuju i pěstounství, proč když to nejde lidé pokouší osud…Ach jo, zakladatelko, je mi to moc líto. Uvidíte co na to genetik ale možná by miminku bylo líp jen jako ![]()
@Paní Kropenatá Tohle je nesmysl. Posuzovat ivf podle jedné známé a jednoho případu z eMimina je hloupost.
A nechápu poznámku s vlastními dětmi? ![]()
Zakladatelko, počkala bych na rozhovor na genetice, tam ti všechno vysvětlí, pak se můžete rozhodnout. Držím palce.
sací a polykací reflex - to znamená že veškerý příjem tekutin a stravy by šel jen sondou a ještě by se musely odsávat permanentně sliny, aby se nedusil/a při dýchání? 24h denně ve všech polohách? víte někdo?
kdyby měl celý život bolesti, tak bych na potrat určitě šla. Držím palce, snad na genetice pro vás budou mít nějaké dobré zprávy.
![]()
@Paní Kropenatá píše:
Moc hezky jsi to napsala… Už poněkolikáté se mi potvrdilo, že možná po několika pokusech ivf dává opravdu příroda, Bůh, nebo kdo chcete najevo, že to tak asi nemá být…Jedna těhotná známá po několika pokusech čeká miminko a v průběhu těhotenství jí zjistili vážnou nemoc. Ale velmi vážnou. Kdyby nebyla těhotná, má aspoň malou šanci na uzdravení, ale takhle téměř nulovou… Já mám děti vlastná a jednou plánuju i pěstounství, proč když to nejde lidé pokouší osud…Ach jo, zakladatelko, je mi to moc líto. Uvidíte co na to genetik ale možná by miminku bylo líp jen jako
Hezky napsáno i když je to bohužel moc smutné. ![]()
@kjhui jo přesně takhle to je…sondu do žaludku a sliny by taky nepolkl..
No, vlastní zkušenost nemám, ale s podobnými tezkostmi jsem se setkala z blízka uz setkala. Je otázka, jak se na potrat divate s manželem - pro někoho to je v pohodě, pro někoho vrazda člověka. Nedokážu si představit život s postiženým ditetem, ale vím, ze bych to alespoň zkusila. Protože nedokážu dite zabit. Pro me potrat proste nepřichází v úvahu. Z druhe strany - dite alespoň dostane šanci, fyzické postiženi se da resit a da se s tim za určitých omezení a přizpůsobení se fungovat. Pro me osobně by bylo mnohem horší, kdyby moje dite skončilo treba na drogách. nikdy nevim, zda to nenastane. A pokud, tak ho taky neodvrhnu a udělám maximum proto, abych mu pomohla. Tot můj názor.
je mi to moc líto
Já osobně bych si takto postižené dítě nenechala, je to hrozné, ale já bych na to neměla.
Ve 40 letech si myslím, že není ještě tak pozdě. Já bych asi ještě neházela flintu do žita, může se ještě zadařit. A pokud ne, tak jak už tady psaly holky přede mnou, uvažovala bych např. o adopci. Nezávidím vám takovou situaci, moc mne to mrzí, posílám hodně sil a držím pěsti
![]()
@Anonymní píše:
Moc všem děkuji za podporu. Moc mi pomohla možnost se vypsat…
Více nez deformace končetin by mne desila absence tech sacich a polykacich reflexů. To je pro člověka bez mentálních postižení příšerný osud. Nehledě na to, ze je vám dost let, síly budou ubývat. Nenechala bych si takto postižené dítě ani ve dvaceti. Ve vašem veku uz bych o tom ani nepremyslela. Je to smutný okamžik, uvidíš co ten genetik
Přijde mi hrozná kombinace těžkého fyzického postižení a normálního intelektu, pro to dítě to bude velmi náročné, pro vás ještě víc, není nic horšího, než vidět trápit se vlastní dítě. Děti, mnohdy i dospělí, umí být velice netolerantní k jakékoliv odlišnosti. Pracovala jsem u mentálně i fyzicky postižených dětí a bylo to velmi náročné pro jejich rodiny, ale děti to nevnímaly, žily si spokojeně, u vás by to bylo jiné. Pokud by to genetika potvrdila, šla bych na potrat, nemyslím si, že by vás čekalo něco pozitivního. Jsem lehce alergická na řeči, že postižené dítě je dar, které tě naučí žít jinak a lépe … z mé zkušenosti to ty rodiny hodně často rozloží. Ale mluvím z pozice matky dvou dětí, nemít žádné … těžko říct, člověk všechno vnímá ze své pozice.
Bohužel…velmi často, když je nějaké postižení jisté už před narozením, tak po narození se vlastě už jen počítá kolik těch vad je. Velmi často se projde ještě na nějaké další a ty můžou s diagnózu ještě pěkně zamávat v negativním slova smyslu. Vyčkejte genetika a pokuste se slyšet i tu nejhorší možnou variantu a pak se rozhodujete. Taky si myslím, zr na pokusy máte ještě čas. Finance v tomto.ohledi jsou velmi drsné ![]()
@Anonymní píše:
Dobré odpoledne. Potřebuji se vypsat a třeba se tu najde někdo, kdo řešil podobnou situaci a podělí se o zkušenost. Čekáme naše vymodlené první dítě. Po mnoha nezdařených IVF pokusech, dvou zamlklých těhotenstvích. Před pár dny jsme se dozvěděli, že na 99% bude dítě velmi těžce fyzicky postižené - křečovité stažení rukou a nohou + koňská noha na obou chodidlech. Možná nebude ani sací a polykací reflex. Intelektově by mělo být dítě zdravé. Za čtrnáct dní jdeme ještě na jeden ultrazvuk a konzultaci s genetikem. A musíme se rozhodnout, co dál. Děsí mě představa, že bychom měli zabít žijící bytost. Ale děsí mě i představa, co všechno dítě pravděpodobně vytrpí po narození - čekala by ho série mnoha operací, kvůli končetinám. Absolutně nevím, co dělat. Nemáte někdo s tímto postižením zkušenost?
Taky bych to nedala, vedet toto..
Tolik naděje a zůstal jen smutek?
Sdílejte své pocity, vypište se z trápení nebo načerpejte útěchu v deníčkách s podobnou zkušeností.