Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
@Wani no u těch nejtěžších je to o hubu, když už maj sílu…už mám syna taky medikovanýho, vloni byl agresivní, děsný stíhy, pláč, rozkopaný dveře a tak......aktuálně to jde. Až to nepůjde, bude to průser. Ale já už nemyslívám takhle dopředu, stejně nevím, co bude.
@Tarjei píše:
protože mě vraždí nuda, samota nebo obojí…já mám taky pocit, že to tak mělo být. A konkrétně autismus poznat před porodem opravdu nejde. Zatím, no…vědět to, zjistím si o autismu něco a asi bych to nedala. Ale mám ho, má to tak být.
Ano v tom případě ti rozumím, ale mluvíme tady o postižení, které je dost vážně. Dítě zakladatelky nejspíš nikdy nebude chodit samo jist polikat. Tohle me podle mne kruté pro obe strany. ![]()
Zakladatelko, je mi moc líto, co prozivate, musí to byt hrozne náročné
Napíší ti zkusenost z širší rodiny. Také vymodlene dite, matce bylo 36, již v těhotenství ji bylo sděleno, ze dite bude fyzicky postižené (ležák), pravděpodobně se nedozije dvou let, dite si nechali. Doktoři stále posouvali věk, kterého se zaručeně nedozije, zkrátim to, dnes je mu témeř 30, fyzicky ležák, intelekt zcela v poradku, hýbe jedním prstem, kterým ovládá PC. Rodiče mu „obětovali“ cely život. Zůstal sám s otcem, matka se psychicky zhroutila (byl tam i pokus o sebevrazdu), tatinek uz ma přes šedesát a denně zvedá cca 70 kg mladého muže, ma můj upřímný a hluboký obdiv. Osobně vím, ze tohle bych pro svoji rodinu, ani pro to samotné dite nechtěla. Jak uz psaly holky výše, preji hodně sil v rozhodování, je to hrozne dilema, at uz se rozhodnes jakkoli, musíš věřit, ze to rozhodnutí je spravne a neohlížet se zpět. Anonym z důvodu informaci o rodině. Klara
@Tarjei píše:
protože mě vraždí nuda, samota nebo obojí…já mám taky pocit, že to tak mělo být. A konkrétně autismus poznat před porodem opravdu nejde. Zatím, no…vědět to, zjistím si o autismu něco a asi bych to nedala. Ale mám ho, má to tak být.
Však samotu nebo nudu nemusíš zažívat ani se zdravými dětmi. Jako je super, že to bereš tak, jak to bereš, ale toto paušializování se mi nelíbí. To je to samé, jako se říkává, že postižené děti se „dávají“ nejlepším mámam.
@terinka4444 píše:Špatně jsem se vyjádřila myslela jsem tím vidět to utrpení vlastního dítěte.
pěkný nepěkný pohled je nic proti tomu, když člověk kouká na jejich bolest a trápení. Pohled by byl fuk, kdyby se netrápily. Koukat na trápení a bolest vlastního dítěte je čirá hrůza.
@Wani nojo, to jsou kecy pro udržení psychiky těch matek
to fakt neříkám, ani to, že postižený dítě je dar. Není, je to průser, ale strašně záleží na tom, jak se s tím člověk popasuje.
@Anonymní píše:
Zakladatelko, je mi moc líto, co prozivate, musí to byt hrozne náročnéNapíší ti zkusenost z širší rodiny. Také vymodlene dite, matce bylo 36, již v těhotenství ji bylo sděleno, ze dite bude fyzicky postižené (ležák), pravděpodobně se nedozije dvou let, dite si nechali. Doktoři stále posouvali věk, kterého se zaručeně nedozije, zkrátim to, dnes je mu témeř 30, fyzicky ležák, intelekt zcela v poradku, hýbe jedním prstem, kterým ovládá PC. Rodiče mu „obětovali“ cely život. Zůstal sám s otcem, matka se psychicky zhroutila (byl tam i pokus o sebevrazdu), tatinek uz ma přes šedesát a denně zvedá cca 70 kg mladého muže, ma můj upřímný a hluboký obdiv. Osobně vím, ze tohle bych pro svoji rodinu, ani pro to samotné dite nechtěla. Jak uz psaly holky výše, preji hodně sil v rozhodování, je to hrozne dilema, at uz se rozhodnes jakkoli, musíš věřit, ze to rozhodnutí je spravne a neohlížet se zpět. Anonym z důvodu informaci o rodině. Klara
Každé dítě má v pravý čas odejít od rodiny. I to postižené. Alespoň do stacionáře. Sereme je stejně jako zdravý děti, ponorka je potvora.
Mám postiženého syna… kdybych to věděla šla bych na přerušení, je to hnusné, ale je to pravda. Úplně mi to rozložilo život, zničilo manželství… z bezstarostné holky je utrápená osoba, kterou nepoznávám a nemám ráda. Nejhorší je, že nemám žádnou světlou vyhlídku do budoucna-vím, že do konce života budu pečovat o syna. Jen aby jsi viděla názor, který se tolik neříká.
@Anonymní píše:
Mám postiženého syna… kdybych to věděla šla bych na přerušení, je to hnusné, ale je to pravda. Úplně mi to rozložilo život, zničilo manželství… z bezstarostné holky je utrápená osoba, kterou nepoznávám a nemám ráda. Nejhorší je, že nemám žádnou světlou vyhlídku do budoucna-vím, že do konce života budu pečovat o syna. Jen aby jsi viděla názor, který se tolik neříká.
A co má tvůj syn za postižení? Nejde ho někam umístit? Postižené a ani zdravé dítě by nemělo zničit svoji rodinu.
Jenže co, pár blbejch vteřin, zdravý dítě se co já vím, vyseká na motorce a bude z něj taky fyzická troska, co člověk udělá? Nikdy není nic jistýho, kor ne s dětma…ani v dobrým.
@Wani Mentální postižení spojené s agresivitou, zatím je malý… dá se to zvládat.. ještě nejsem připravená na to ho někam umístit
Zasadni je kompetentni a empaticky genetik, ktery bude mit cas vse i opakovane vysvetlit a i kdyz nebude moci nic doporucit, tak budete asi vnimat jeho nazor. Dale je samozrejme dulezity nazor manzela, vase spolecna vize do budoucna, at se rozhodnete jakkoli. Probrat, zda byste peci zvladli, jak popr. zvladli potrat a adopci nebo se rozhodli zit bez deti. Ten saci a polykaci reflex je urcite nejhorsi, nedovedu si predstavit, jak s tim zit. Pockala bych na tu konzultaci, popr. bych pak konzultovala jeste s nekym dalsim popr. i navstivila nejakou skupinu, kde maji rodice stejnou zkusenost. Muzete nastudovat odbornou literaturu atd. Nazor se vyviji a krystalizuje na zaklade informaci, na toto mate vliv, tak bych se na to zamerila, abyste meli “dobry” pocit z toho, ze jste vedeli a udelali maximum, rozhodli se spravne.
Na zaver jen chci rict, ze me Tvuj pribeh zasahl a ze Ti moc preju, at se rozhodnete jakkoli, abyste si s manzelem za rozhodnutim stali a abyste se vzajemne podporili a meli dost sily
![]()
@Anonymní píše:
@Wani Mentální postižení spojené s agresivitou, zatím je malý… dá se to zvládat.. ještě nejsem připravená na to ho někam umístit
Já mám nízkofunkčního autistu se středně těžkou retardací. Chce to dobrýho psychiatra a medikaci.
Agrese je často tady u těch dětí spojená buďto s neporozuměním a pak to chce kartičky a strukturu, a nebo s úzkostma a depresema a to už bez léků nejde.
Příspěvek upraven 29.06.18 v 19:33
@Tarjei píše:
Jenže co, pár blbejch vteřin, zdravý dítě se co já vím, vyseká na motorce a bude z něj taky fyzická troska, co člověk udělá? Nikdy není nic jistýho, kor ne s dětma…ani v dobrým.
Buď se postará nebo taky ne. Zjistí, že je to nad jeho možnosti a dítě někam umístí. ![]()
@Wani ano a stejně to lze udělat s dítětem, které má problém od narození.
Tolik naděje a zůstal jen smutek?
Sdílejte své pocity, vypište se z trápení nebo načerpejte útěchu v deníčkách s podobnou zkušeností.