Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
@Anonymní píše:
@Wani Mentální postižení spojené s agresivitou, zatím je malý… dá se to zvládat.. ještě nejsem připravená na to ho někam umístit
Tak to chápu, když je ještě malé dítě. Otec zdrhnul a nechal tě samotnou?
@Wani Přesně tak dokonce si ho ani nebere vlastně přerušil všechen kontakt…žije dál svůj život
@Tarjei píše:
@Wani ano a stejně to lze udělat s dítětem, které má problém od narození.
Však já neříkám, že ne. Ale u zjištění postižení v těhotenství má ten pár na výběr, zda to dítě na svět přivedou nebo ne. Přijde mi ale celkem šílené už v těhotenství se rozhodnout (není případ zakladatelky), že postižené dám rovnou do ústavu. Tam zůstane celý život sám, šance na adopci je u těchto dětí bohužel nízká.
@Anonymní píše:
@Wani Přesně tak dokonce si ho ani nebere vlastně přerušil všechen kontakt…žije dál svůj život
To je mi opravdu líto, pomáhala jsem pár let na letních táborech pro postižené a odhadem tak 80-90 % matek na to zůstalo samo. Chlapi jsou často v tomhle tom strašní zmetci.
Tohle je tak tezky tema. Je mi hrozne lito vsech rodicu postizenych deti. To trapeni, silena prace, osud. Drzim vsem palce, aby to dali a nezcvokli. Hlavne vim, ze je to hodne o penezich, ktery jsou nebo nejsou k dispozici.
@Wani píše:
To je mi opravdu líto, pomáhala jsem pár let na letních táborech pro postižené a odhadem tak 80-90 % matek na to zůstalo samo. Chlapi jsou často v tomhle tom strašní zmetci.
Proto dalšího nehledám. ![]()
Mám klid a věnují se mé malé malé lásce ![]()
No tak to jsem asi výjimka, jsme rozvedení ale z jiných důvodů, a ex si bere všechny tři děti každej druhej víkend…
no a nejstarší syn je v pohodě schopnej hlídat ty mladší, já mám prostě prostor k úniku…asi si úplně nedovedu představit být s dětma pořád.
@Tarjei píše:
no a nejstarší syn je v pohodě schopnej hlídat ty mladší, já mám prostě prostor k úniku…asi si úplně nedovedu představit být s dětma pořád.
Ahoj, cetla jsem Tve prispevky. To mas obrovske stesti, ze mas takoveho expartnera a ze je nejstarsi syn frajer a stara se ![]()
V tom je velka sila a je videt, ze se vam vychova povedla ![]()
@BloomingGorgeous ooo děkuji, má fůru svobody, v podstatě mu nic nazakazuju, jen když má nějaký drzý pubertální kecy, zakročím. No exmanžel rozhodně není zlej, kluky má rád. Nojo, asi mám štěstí.
@Tarjei píše:
@BloomingGorgeous ooo děkuji, má fůru svobody, v podstatě mu nic nazakazuju, jen když má nějaký drzý pubertální kecy, zakročím. No exmanžel rozhodně není zlej, kluky má rád. Nojo, asi mám štěstí.
Pusobite vyrovnane a v pohode, to je hodne obdivu. My jsme casto na prasky kdyz nase dve zdrave deti zlobi. Proto me to zaujalo ![]()
@Anonymní píše:
Dobré odpoledne. Potřebuji se vypsat a třeba se tu najde někdo, kdo řešil podobnou situaci a podělí se o zkušenost. Čekáme naše vymodlené první dítě. Po mnoha nezdařených IVF pokusech, dvou zamlklých těhotenstvích. Před pár dny jsme se dozvěděli, že na 99% bude dítě velmi těžce fyzicky postižené - křečovité stažení rukou a nohou + koňská noha na obou chodidlech. Možná nebude ani sací a polykací reflex. Intelektově by mělo být dítě zdravé. Za čtrnáct dní jdeme ještě na jeden ultrazvuk a konzultaci s genetikem. A musíme se rozhodnout, co dál. Děsí mě představa, že bychom měli zabít žijící bytost. Ale děsí mě i představa, co všechno dítě pravděpodobně vytrpí po narození - čekala by ho série mnoha operací, kvůli končetinám. Absolutně nevím, co dělat. Nemáte někdo s tímto postižením zkušenost?
Velmi těžké rozhodnutí, v této bitvě ve vašem srdci vám tady nikdo zvenčí neporadí.
Přeji strašně moc sil a ať se rozhodnete jakkoliv, ať nikdy nemusíte litovat !
Sama za sebe bych asi dodala - můžete doufat ve zdravé dítě a třebas i čekat zdravé dítě, pak se ale může cokoliv stát v průběhu porodu nebo v průběžu života a ze zdravého dítěte je rázem těžce postižený. Jak by se změnila vaše láska k dítěti ? Nijak. Budete jej milovat i postižené. Protože chcete dítě. Ne poloboha, krásného jak anděla, fyzicky dokonalého.
Dokonalost není ve fyzické podobě, ale v duši.
Hodně štěstíčka !!
![]()
@BloomingGorgeous já si často dělám srandu, že jsem v procesu výcviku na zenového mistra
autistické dítě dost posunuje meze, kvůli čemu se rozčílit. No a já mám štěstí, protože mám flegmoušskou a veselou povahu po tátovi, to se pak leccos líp snáší. Ale je to asi i věkem, zkušenostma…děkuju za pochvalu
..dost mi pomáhá, že rodina funguje…běžně v létě jezdím s dětma na měsíc k mému tátovi a jeho ženě, jsou skvělí. Když jsem potřebovala na tři dny do špitálu s žílama, přespala tu kamarádka s dětma aby ohlídala ty moje, přes den to ošéfoval nejstarší syn…jo, fakt mám štěstí ![]()
Tolik naděje a zůstal jen smutek?
Sdílejte své pocity, vypište se z trápení nebo načerpejte útěchu v deníčkách s podobnou zkušeností.