Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Extroverta nebo introverta definuje to, kde dobíjí baterky, ne to, jestli na sebe poutá pozornost. Takže jo, i extrovert může být tichý a stydlivý.
Lidé se nedělí na extroverty a introverty. Ale je to jen můj názor a asi nebude populární. Proč by se tak měli dělit? Protože to někdy někdo řekl?
K čemu ta informace vlastně je? Prostě máš člověka, co se otevře jenom ve známém prostředí a cizí mu nedělá dobře. Tak ho tak ber, respektuj jeho povahu a nemusíš mu dávat nálepky.
Já jsem třeba mezi svýma ukecaná, veselá, otevřená, mezi cizima se spíš držím v pozadí, ale vůbec mi nevadí veřejně vystupovat, mluvit před velkým množstvím lidí i v jiném jazyce, být součástí tanečního vystoupení, kde na nás koukají davy, klidně se prihlasim jako mluvčí skupiny.
Na druhou stranu nesnáším být součástí toho davu, vyhýbáme se přelidněným akcím, na dovolenou vybírám místa s minimem turistů, ideálně na samotě u lesa, miluju být sama, klidně jdu sama na výlet a na maximum si užívám sběr borůvek - jen já, borůvčí a kilometry lesa kolem.
Pokud bych se musela nalepkovat, prohlásím se za introverta, čemuž se můj muž směje, ale nějak je mi to úplně fuk.
Ano, hlasim se. Ja jsem stydlivy extrovert a muz prubojny introvert. ![]()
No tak já Junga znám a tak nějak vím, že introverti jsou takoví lidé, kteří mají první (řídící) funkci taky introvertní. Ideál je, aby si postupně během života uzpůsobili i tu druhou, a pak géniové ještě i ty další. V ideálním případě to v druhé polovině života nepoznáš, kdo je introvert a kdo extrovert. Ale to je dost složité a musíš mít energii se tomu věnovat. Úplně jednoduše - introverti sebe definují pomocí sebe, nenechají se zmást (společností) a dělají si, tak nějak, co sami uznají za vhodné. Když mají sebevědomí, tak nejsou plaší a klidně to přiznají, že se nehodlají přizpůsobovat, když jsou nesebevědomí, tak se nutí do nějaké pózy ve společnosti, to nefunguje a pak se z nich stávají uzavření depresáci. Extraverti se pořád kámoší s ostatními, sledují, jak na ně reaguje společnost, podle toho se mění jak třtina ve větru, myslí si to, co je zrovna uznávané, oblékají se tak, jak je to vhodné, chodí na prestižní školy, cestují tam, kam se zrovna cestuje, a pořád opakují, že nejsou ovce
(trošku přehnáno, ale je to vcelku tak). Jestli sis našla společnost, ve které se nemusíš přetvařovat a ve které se cítíš dobře taková, jaká seš, tak seš introvert. Jestli je ti dobře všude a ráda udáváš směr, tak extrovert.
Za mě je hodně často těžké rozeznat, zda je člověk introvert, extrovert či otrovert. Protože hodně často něco, co vypadá jako náš osobnostní rys, je jen následek traumatu. Jinak řečeno se tak chováme proto, že to je adaptace (často nefunkční) na nějakou emočně nezvládnutou situaci. Typicky třeba stranění se společnosti. Takový člověk bude na první dobrou působit jako introvert, ale ve skutečnosti může být traumatizovaný extrovert…
@andiedvorakova píše: Více
Tak to si moc nemyslím. Traumatizovaný extravert je spíš hysterka, hérečka, do srbe zahleděný narcis s grandiózním životním stylem…
Omlouvám se za anonym a za to, že nebudu úplně konkrétní, jestli jde o mě, moje dítě, partnera nebo úplně jinou osobu.
Myslíte, že může být extrovert ticha a stydlivá osoba? Třeba v cizím prostředí nebude mluvit, nebude reagovat na otázky, nezvladne oční kontakt, ale ve svém prostředí bude chtít být středem pozornosti, bude vymýšlet legrácky a vtípky.
Nebo i naopak, může být introvert rád středem pozornosti?