Trable v práci

@Takco píše:
To je dlouhá pohádka na dobrou noc! Teď ještě o Karkulce.

@Tofifea Pardon, správně bylo zkopírovat zakladatelku. 

@Anonymní píše:
Pracuji 14 dní v hotelu jako pokojská. Co si budem povídat.. Není to nic šíleně těžkého, člověk se to naučí za 2 dny … Já to mám ted jako přechodnou práci. Mám 4 kolegyně, které jsou super, naše spolupráce je moc fajn .. Vždy se s nimi na všem dohodnu. Šichta naprostý klídek.. Řekla bych, že jsou prostě na pohodu jako já.
Všechny pracují na hotelu už nějakou chvíli.. Pak tu máme holčinu, co tu je poměrně dlouho, ale kratší dobu než holky předchozí a ta všem šéfuje a vyloženě na mě útočí . Já jsem schopna se s lidmi domluvit a respektuji a pomáhám ostatním, ale tady nějak narážím. Představte si hotel, kde jsou 3 chodby a každá má okolo 20 pokojů. Když jsem začala pracovat, pod postelema byla tuna prachu. Vše jsem to vymetla, dotyčná chtěla končit vždy co nejdřív aby měla volno a říkala, že prostě na to byly jen 2 a nestíhalo se to. A at si pospíším, pospíším, pospíším… Zkoušela jsem ji vysvětlit, že to chápu ale neodejdu dokud nebude má práce dobře odvedená, že ten prach tam nenechám… Druhá kolegyně taky naštvaná, že musíme končit jak ona chce, protože naše vedení nám na uklid těch 8hod dává a dotyčná chce končit nejlépe po 5hod. aby mohla domů..

Pak mi říká, že nechce at pracuji v rukavicích velikosti M, že mě lepe sednou S. A já ji říkám.. V M se mi lépe pracuje a ona, že ne a přinese mi S A většinou jsme 3 na ty 3 koridory… Říká nám, at si je děláme každý jak chceme, že je to na nás… (na začátku nám ukázala jak to dělá ona)… No, ale když Vám přijde posléze pomoct.. Já své koridory stíhám velmi dobře a mám je podstivě udělané jako první a většinou ještě pak pomáhám ostatním (asi mám nejvíc energie, je nám všem do 33 let, krom pokojských ve svém volném čase nedělají nic.. já ještě po práci chodím na hory, cvičení, myslím, že díky tomu i tu práci lépe zvládám a neničí mi to tak záda jako jim..)… jenže někdy třeba ta kolegyně nemá moc obsazených pokojů a přijde ke mě „pomoct“… a v kuse do mě jede… Vem si ty S rukavice, kde máš vozíček - s povlečením, stojí od mého pokoje 2m. Říkám ji – vozík je hned vedle a ona, že ho mám mít blíž at ušetřím čas nebo sama si ho odveze, nepřiveze a pak na mě utočí), já přitom jsem vesměs popředu, tak času mám habaděj), proč nemáš všude rozsvíceno (protože to nepotřebuji šetřím energii).. Proč nemáš otevřené okna (byly otevřené půl dne, ale začalo pršet)… Proč neodtahuješ postele (umím je povléct i bez odtažení-jsou šíleně těžké) - ona: bude za nimi prach (ona prach pod postelema vůbec neřeší, dalo by se v tom prachu koupat). Já to pak vysávám a přejíždím ještě mopem… Ale ona je odsouvá a já musím TAKY! že se to dělá líp a že mi to nebude říkat u každého pokoje … pak do mě rype, že si mám nastříkat koupelny (já už to dávno mám), pak že je mop moc vlhký, že je dřevo citlivé (naprosto vůbec to nepřeháním s namáčením, nevím o co ji jde) přitom okna chce v dešti dokořán a když ji řeknu, že na dřevěné parapety prší tak ona řekne, že to neva .. Jako… já nevím, ale vyloženě jí vadí, že vůbec neco odpovídám a vadí ji, že vše nedělám naprosto totožně jak ona chce. A ona hlavně furt mluví, furt kritizuje každou maličkost a mě vyloženě vysává… Přitom ona dojde ke mě, nikdo se ji o to neprosí a pak mi tím komandováním zkazí celý den a ještě chce všechno rychle protože ona spěchá… Nevím proč tedy nejde… Kdyby nepřišla, žádné komandování nebude a vše bude ve výsledku stejné.

A dnes mi nepřímo dávala ještě přednášku před kolegyněma u oběda…

začala hned potom, co jsem ji řekla, že ji děkuji, že mě dobře zaučila, protože jsem chtěla být milá… A ona místo díky, začala sypat popel… že si ty své koridory máme dělat jak chceme, ale když to nekomu přenecháváme, tak to máme dělat tak, at druhému pomužeme a neděláme to jen jak my chceme prý sobecky, že si máme pomáhat.. Přitom já ho celý dodělala dnes…

Možná narážela na to a to je další „zápletka“… Šéfová nám psala, jestli bychom se nepodívali na jeden pokoj, že tam hosté něco zapomněli.. šla jsem tam… a přišla i ona… Koukala jsem a nic jsme nenašla…
A ona, tak tu taky posvlíkej prádlo… A nejednalo se o muj koridor.. Ona měla na starosti dnes 10 pokojů.. Já ve svém koridoru 20 pokojů… A ona at to dělám zase já… (jedná se o jedna extra luxusní apartmá, které se mělo dělat až další den.. řekla mi, dělej to ted… A začala: kde máš vozíček??? A já: já tu přišla na základě zprávy od šéfové se kouknout, zda tu něco není, tato část si sama říkala, že se bude dělat další den. Udělej to ted… Tak já se do toho pustila, plus zdupec za vozíček, pak do mě začala šít, že mám pokládat duchny tak, aby se ji to pak lépe povlékalo a že mám odtahovat ty postele tak… A mě znělo v hlavě jen.. Proč já mám dělat 25 pokojů… Ona 10 pokojů a ještě slyšet toto sekýrování? Není ji to blbé? A už jsem měla ano „kyselý obličej a šlo to na mě znát“… ale nemužu si vyskakovat, protože jsem tam jen 14 dní… A majitelka ji ma hodně ráda… Mě zatím nezná… Ale co je toto za chování??? A jak se mám bránit? Mám dělat všechno jako ostatní podle ní a mít pokoj?

Díky za dotčení, šlo by to zkrátit, ale potřebovala jsem to ze sebe dostat…
Tak se omlouvám za slohovku…

Díky za rady

@Anonymní píše:
Pracuji 14 dní v hotelu jako pokojská. Co si budem povídat.. Není to nic šíleně těžkého, člověk se to naučí za 2 dny … Já to mám ted jako přechodnou práci. Mám 4 kolegyně, které jsou super, naše spolupráce je moc fajn .. Vždy se s nimi na všem dohodnu. Šichta naprostý klídek.. Řekla bych, že jsou prostě na pohodu jako já.
Všechny pracují na hotelu už nějakou chvíli.. Pak tu máme holčinu, co tu je poměrně dlouho, ale kratší dobu než holky předchozí a ta všem šéfuje a vyloženě na mě útočí . Já jsem schopna se s lidmi domluvit a respektuji a pomáhám ostatním, ale tady nějak narážím. Představte si hotel, kde jsou 3 chodby a každá má okolo 20 pokojů. Když jsem začala pracovat, pod postelema byla tuna prachu. Vše jsem to vymetla, dotyčná chtěla končit vždy co nejdřív aby měla volno a říkala, že prostě na to byly jen 2 a nestíhalo se to. A at si pospíším, pospíším, pospíším… Zkoušela jsem ji vysvětlit, že to chápu ale neodejdu dokud nebude má práce dobře odvedená, že ten prach tam nenechám… Druhá kolegyně taky naštvaná, že musíme končit jak ona chce, protože naše vedení nám na uklid těch 8hod dává a dotyčná chce končit nejlépe po 5hod. aby mohla domů..

Pak mi říká, že nechce at pracuji v rukavicích velikosti M, že mě lepe sednou S. A já ji říkám.. V M se mi lépe pracuje a ona, že ne a přinese mi S A většinou jsme 3 na ty 3 koridory… Říká nám, at si je děláme každý jak chceme, že je to na nás… (na začátku nám ukázala jak to dělá ona)… No, ale když Vám přijde posléze pomoct.. Já své koridory stíhám velmi dobře a mám je podstivě udělané jako první a většinou ještě pak pomáhám ostatním (asi mám nejvíc energie, je nám všem do 33 let, krom pokojských ve svém volném čase nedělají nic.. já ještě po práci chodím na hory, cvičení, myslím, že díky tomu i tu práci lépe zvládám a neničí mi to tak záda jako jim..)… jenže někdy třeba ta kolegyně nemá moc obsazených pokojů a přijde ke mě „pomoct“… a v kuse do mě jede… Vem si ty S rukavice, kde máš vozíček - s povlečením, stojí od mého pokoje 2m. Říkám ji – vozík je hned vedle a ona, že ho mám mít blíž at ušetřím čas nebo sama si ho odveze, nepřiveze a pak na mě utočí), já přitom jsem vesměs popředu, tak času mám habaděj), proč nemáš všude rozsvíceno (protože to nepotřebuji šetřím energii).. Proč nemáš otevřené okna (byly otevřené půl dne, ale začalo pršet)… Proč neodtahuješ postele (umím je povléct i bez odtažení-jsou šíleně těžké) - ona: bude za nimi prach (ona prach pod postelema vůbec neřeší, dalo by se v tom prachu koupat). Já to pak vysávám a přejíždím ještě mopem… Ale ona je odsouvá a já musím TAKY! že se to dělá líp a že mi to nebude říkat u každého pokoje … pak do mě rype, že si mám nastříkat koupelny (já už to dávno mám), pak že je mop moc vlhký, že je dřevo citlivé (naprosto vůbec to nepřeháním s namáčením, nevím o co ji jde) přitom okna chce v dešti dokořán a když ji řeknu, že na dřevěné parapety prší tak ona řekne, že to neva .. Jako… já nevím, ale vyloženě jí vadí, že vůbec neco odpovídám a vadí ji, že vše nedělám naprosto totožně jak ona chce. A ona hlavně furt mluví, furt kritizuje každou maličkost a mě vyloženě vysává… Přitom ona dojde ke mě, nikdo se ji o to neprosí a pak mi tím komandováním zkazí celý den a ještě chce všechno rychle protože ona spěchá… Nevím proč tedy nejde… Kdyby nepřišla, žádné komandování nebude a vše bude ve výsledku stejné.

A dnes mi nepřímo dávala ještě přednášku před kolegyněma u oběda…

začala hned potom, co jsem ji řekla, že ji děkuji, že mě dobře zaučila, protože jsem chtěla být milá… A ona místo díky, začala sypat popel… že si ty své koridory máme dělat jak chceme, ale když to nekomu přenecháváme, tak to máme dělat tak, at druhému pomužeme a neděláme to jen jak my chceme prý sobecky, že si máme pomáhat.. Přitom já ho celý dodělala dnes…

Možná narážela na to a to je další „zápletka“… Šéfová nám psala, jestli bychom se nepodívali na jeden pokoj, že tam hosté něco zapomněli.. šla jsem tam… a přišla i ona… Koukala jsem a nic jsme nenašla…
A ona, tak tu taky posvlíkej prádlo… A nejednalo se o muj koridor.. Ona měla na starosti dnes 10 pokojů.. Já ve svém koridoru 20 pokojů… A ona at to dělám zase já… (jedná se o jedna extra luxusní apartmá, které se mělo dělat až další den.. řekla mi, dělej to ted… A začala: kde máš vozíček??? A já: já tu přišla na základě zprávy od šéfové se kouknout, zda tu něco není, tato část si sama říkala, že se bude dělat další den. Udělej to ted… Tak já se do toho pustila, plus zdupec za vozíček, pak do mě začala šít, že mám pokládat duchny tak, aby se ji to pak lépe povlékalo a že mám odtahovat ty postele tak… A mě znělo v hlavě jen.. Proč já mám dělat 25 pokojů… Ona 10 pokojů a ještě slyšet toto sekýrování? Není ji to blbé? A už jsem měla ano „kyselý obličej a šlo to na mě znát“… ale nemužu si vyskakovat, protože jsem tam jen 14 dní… A majitelka ji ma hodně ráda… Mě zatím nezná… Ale co je toto za chování??? A jak se mám bránit? Mám dělat všechno jako ostatní podle ní a mít pokoj?

Díky za dotčení, šlo by to zkrátit, ale potřebovala jsem to ze sebe dostat…
Tak se omlouvám za slohovku…

Díky za rady